28 Co 148/2023-491 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud , adresa, -západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl shora uvedeným rozsudkem, že se zrušuje spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. st. 195, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 87 m², budově č. p. 104, rodinný dům, stojící na pozemku p. č. st. 195, a pozemku p. č. 130/29, zahrada, o výměře 1 311 m², vše zapsáno pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , na LV č. , hodnota, , Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -západ (dále jen „nemovitosti“, výrok I.), že se nemovitosti přikazují do výlučného vlastnictví žalované (výrok II.), že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni a) , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), že je žalovaná povinna zaplatit žalobci b) , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni c) , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.), že je žalovaná povinna zaplatit žalobcům a), b) a c) plnou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.), a že je žalovaná povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu , adresa, -západ plnou náhradu nákladů řízení ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci takového usnesení (výrok VII.).2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu žalobců, kteří se domáhali zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem s odůvodněním, že na jeho dalším trvání již nemají zájem. Nemovitosti po řadu let výlučně užívá žalovaná, žalobci vůbec ne. Žalobci tvrdili, že nemovitosti nelze reálně rozdělit, žalobci o ně nemají zájem a navrhují, aby byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované oproti úhradě přiměřené náhrady.3. Soud prvního stupně se zabýval i tvrzeními žalované, která se zrušením spoluvlastnictví souhlasila, souhlasila také s přikázáním nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, když i ona tvrdila, že nemovitosti nejsou reálně dělitelné. Žalovaná měla na počátku řízení námitky proti výplatě přiměřené náhrady žalobcům, poukazovala na dobré mravy a zásady spravedlnosti a poctivosti, od těchto svých námitek následně ustoupila. Žalovaná rovněž požadovala vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu, a to z titulu investic do nemovitostí (v podobě výměny krovů, bednění, kanalizace, rozvodů vody, klempířských konstrukcí, předmětů , podezřelý výraz, instalace, zabudování nových oken, dveří, schodiště, vnitřních obkladů atd.) provedených jejím právním předchůdcem , jméno FO, , jimiž byly nemovitosti zhodnoceny. Soud prvního stupně vyloučil vzájemný návrh na toto širší vypořádání k samostatnému projednání a rozhodnutí, řízení bylo vedeno před soudem prvního stupně pod sp. zn. , spisová značka, .4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako spoluvlastníci nemovitostí, a to žalobkyně a) jako vlastník podílu o velikosti 1/6, žalobce b) jako vlastník podílu o velikosti 1/12, taktéž žalobkyně c), žalovaná vlastní podíl o velikosti 2/3. Soud prvního stupně měl také za prokázané, že nemovitosti nelze reálně dělit, že jejich současná obvyklá cena činí , částka, a že je žalovaná solventní k výplatě přiměřené náhrady žalobcům podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů.5. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), konkrétně postupoval při řešení otázky zrušení spoluvlastnictví podle § 1140 odst. 1 a 1143 o. z., způsob vypořádání řešil podle § 1144 odst. 1 a § 1147 o. z. Soud prvního stupně uzavřel, že nelze nikoho nutit, aby setrvával ve spoluvlastnictví, proto vyhověl návrhu na jeho zrušení. Překážku dělení nemovitostí spatřoval soud prvního stupně ve shodných postojích účastníků, kteří se dále shodli na tom, aby byly nemovitosti přikázány žalované, čemuž soud prvního stupně vyhověl. Žalované uložil povinnost k výplatě přiměřené náhrady kalkulované z částky , částka, (jakožto obvyklé ceny zjištěné ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č 1174-05/22, ve znění posudku č. , hodnota, -03/23 a dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , a ve spojení s výslechem znalkyně před soudem prvního stupně dne , datum, , jehož závěry považoval soud prvního stupně za správné), a to ve výši , částka, ve prospěch žalobkyně a), a ve výši , částka, pro každého z žalobců b) a c). , adresa, k plnění stanovil v délce tří dnů.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal je plně úspěšným žalobcům. Jejich plný úspěch dovozoval z toho, že uspěli v jediné sporné otázce mezi účastníky, a to ohledně výše obvyklé ceny nemovitostí. Soud prvního stupně dále hodnotil jednání žalované jako obstrukční, neboť jednak brojila proti výplatě přiměřené náhrady žalovaným, jednak uplatnila požadavek na širší vypořádání až v samém závěru prvního jednání, a konečně uplatnila námitky proti znaleckému posudku až v době před vyhlášením rozhodnutí, nikoliv při výslechu znalkyně. Za účelně vynaložené náklady žalobkyně a) považoval soud prvního stupně celkovou částku , částka, , sestávající z odměny za 9 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis podání ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , účast na jednání ve dnech , datum, , , datum, , , datum, a , datum, ) po , částka, podle § 7 bod 6. ve spojení s § 8 odst. 5, věta druhá, a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kalkulované z tarifní hodnoty řízení ve výši , právnická osoba, 000 Kč, z paušální náhrady po , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za uvedených 9 úkonů právní služby a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty. Účelně vynaložené náklady žalobce b) a žalobkyně c) vyčíslil soud prvního stupně pro každého z nich v částce , částka, , jež sestává z odměny za 7 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis podání ze dne , datum, , , datum, a , datum, , účast na jednání ve dnech , datum, , , datum, a , datum, ) po , částka, podle týchž ustanovení jako shora a z téže tarifní hodnoty řízení, z paušální náhrady po , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za uvedených 7 úkonů právní služby a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty.7. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že jejich plnou výši uložil k zaplacení zcela neúspěšné žalované a určení této výše ponechal soud prvního stupně na samostatné usnesení.8. Proti rozsudku podala včas odvolání žalovaná s tím, že napadá výroky III. až VII. Namítala, že námitky proti výplatě přiměřené náhrady vznesla již ve vyjádření k žalobě a plně svůj postoj odůvodnila. Skutečnost, že první jednání ve věci bylo nařízeno až , datum, , nemůže jít za žalovanou. V mezidobí byly řešeny procesní důsledky úmrtí původní žalobkyně , jméno FO, a zpracování znaleckého posudku. Žalovaná již , datum, avizovala, že s jeho závěry nesouhlasí. Požadavek žalované na širší vypořádání rovněž průběh řízení nijak neovlivnil. Uplatnila jej při prvním jednání a soud prvního stupně jej neprodleně vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí. Žalovaná navíc ve svém postupu nespatřuje nic negativního, původní předmět řízení i její požadavek spolu úzce souvisí. Co se týče ceny, ze které vychází částka přiměřené náhrady, žalovaná s ní nesouhlasí. Znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, podle jejího názoru nepostupovala v souladu s pravidly pro zjištění obvyklé ceny, nelze totiž vycházet z pouhého přepočtu indexu cen bez jakékoliv analýzy trhu, ve věci tak měl být zadán a vypracován revizní znalecký posudek, což žalovaná požadovala již v řízení před soudem prvního stupně. Ze všech popsaných důvodů nebylo na místě uložit žalované povinnost plné náhrady nákladů řízení žalobcům a státu, její postupy jednak nebyly obstrukční, jednak je třeba na věc aplikovat závěry nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 404/22. O náhradě nákladů řízení je proto třeba rozhodnout podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná ve výsledku navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.9. Žalobci se vyjádřili k odvolání žalované tak, že považují postupy i skutkové a právní závěry soudu prvního stupně za bezvadné a souhlasí s nimi, proto navrhují, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Důvody, pro které žalovaná sporovala vyplacení přiměřené náhrady, jsou podle jejich názoru nepravdivé. A pokud požadovala širší vypořádání podílového spoluvlastnictví, tak soud prvního stupně toto správně vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí. Námitky žalované proti znaleckému posudku a jeho doplnění považovali žalobci za formální, bez věcného dopadu na stanovení výše obvyklé ceny. Mají za to, že pokud by byly nemovitosti prodávány běžným postupem, bylo by dosaženo ještě vyšš