56 CO 217/2021-238 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobcům částku 11 662,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 662,80 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu do částky 288 337,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 288 337,20 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení zamítl (výrok II), žalobcům uložil zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 116 060,76 Kč, k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že požadovaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, je třeba ji moderovat dle ust. § 2051 občanského zákoníku vzhledem k okolnostem případu při hodnocení významu zajišťované povinnosti. 2. Žalobci ve včasném odvolání namítali, že mezi účastníky byla uzavřena platná nájemní smlouva. Soud prvního stupně sice uzavřel, že nájemní smlouva nespadá do spotřebitelských smluv, na druhou stranu žalovanou bere jako znevýhodněnou, byť se jedná o podnikatele, který má k dispozici advokátní kancelář. Pokud se žalovaná bránila, že příčinou prodlení s placením nájemného bylo jednání žalobců, když ve faktuře do kolonky IČ uváděli rodné číslo žalobkyně a), soud na toto nahlížel tak, že jednání žalobkyně nemělo vliv na platby ze strany žalované. Žalobci nesouhlasí s postupem soudu ve smyslu použití moderačního práva, když smluvní pokuta byla odsouhlasena žalovanou. Soud prvního stupně pochybil, pokud nevzal v úvahu argumentaci žalobců ohledně výše škody. Žalobci vypověděli, že pro časté prodlení s úhradou nájemného ze strany žalované byli nuceni čerpat úvěr na úhradu hypotečních splátek na předmětnou nemovitost. Žalobci byli nuceni si najít druhé zaměstnání, aby byli schopni hypoteční splátky hradit, omezili své volnočasové aktivity a společenský život. Soud měl zohlednit nejen RPSN z úvěru, ale i další okolnosti. Pokud výši škody soud prvního stupně ohraničil do doby rozhodnutí ve věci samé, tato úvaha soudu je zcela nemorální. Zaviněným jednáním žalované byli žalobci nuceni čerpat úvěr, za který zaplatí nejméně 30 957,19 Kč v případě, že se úrokové sazby do roku 2027 nebudou zvyšovat. Škoda, která je v příčinné souvislosti s jednáním žalované, představuje částku 30 957,19 Kč. Žalobci nesouhlasí s použitím moderačního práva, neboť případná škoda mohla dosahovat daleko větší částky, než uplatněná smluvní pokuta. Pokud by žalobci nebyli schopni splátky hypotéky na pořízení nemovitosti hradit, nastala by splatnost celého hypotečního úvěru, nemovitost by eventuelně byla dražena a škoda by byla vyjádřena v řádech několika set tisíc Kč. Proto bylo ujednání ohledně smluvní pokuty ponecháno v nájemní smlouvě stejným způsobem, jak žalovaná měla nastaveno v dalších nájemních smlouvách. Soud prvního stupně neměl přistoupit k použití moderačního práva. Žalobcům hrozila mnohem vyšší škoda. Pokud soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení aplikoval ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, dle žalobců rozhodnutí soudu spočívalo na jeho úvaze, soud prvního stupně tedy měl aplikovat ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobci navrhovali zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. 3. Žalovaná ve včasném odvolání namítala, že dle jejího přesvědčení mělo dojít k úplnému zamítnutí žaloby. Soud nesprávně vyhodnotil několik skutečností namítaných žalovanou, zejména ve směru neplatnosti ujednání o smluvní pokutě. Žalobci zneužili vzniklé situace k tomu, aby co nejvíce poškodili žalovanou, se kterou se nerozešli v dobrém, pokusili se využít ujednání o smluvní pokutě. Žalovaná namítala, že smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána pouhou shodou okolností a tedy náhodou. Žalobkyně pouze zkopírovala původní nájemní smlouvu uzavřenou s jinou společností a jediné změny se týkaly výše nájemného a změn v označení smluvních stran. Žalobkyně si pouze chtěla zjednodušit práci, ujednání o smluvní pokutě je dílem pouhé náhody. Smluvní strany byly tehdy partnery, vzájemně byly propojené. Smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána pro žalovanou, kterou v době podpisu předmětné smlouvy zastupovala i žalobkyně. Jedná se tak o zjevný střet zájmů. Žalovaná akceptuje závěr soudu prvního stupně, že pan [příjmení], jakožto druhý jednatel žalované, byl o smlouvě informován a mohl její znění ovlivnit, vzájemné propojení osob však jeho ostražitost logicky otupilo. Žalobkyně měla v souladu s § 54 zákona o obchodních korporacích povinnost výslovně upozornit druhého jednatele a nejvyšší orgán žalované na to, že na základě předmětné smlouvy může dojít ke střetu zájmů. Faktury vystavené žalobkyní vykazovaly zásadní vady, které žalobkyně neopravila. Žalovaná po celou dobu sdělovala žalobkyni, že důvodem pro nehrazení faktur za nájemné byla skutečnost, že na fakturách v kolonce IČ bylo uvedeno rodné číslo žalobkyně. Žalovaná potřebuje ke splnění svého dluhu vystavit od žalobců řádný dokument, který si následně může zanést do účetnictví. Pokud soud prvního stupně konstatoval, že výtky ohledně vad faktur přišly ze strany žalované v květnu 2019, přičemž první nezaplacená faktura se týká až období července 2019, dle žalované tato chtěla žalobkyni poskytnout pouze přiměřený čas na opravu faktur, až nakonec přistoupila k pozastavení plateb. Žalobci zjevně zneužili svá práva, jejich jednání nemá požívat právní ochrany. Vztah mezi žalobkyní a jednatelem žalované nebyl dobrý, žalobci se chtěli žalované pomstít, což se jim podařilo, když nečekanou výpovědí nájemní smlouvy přivodili žalované řadu obtíží. Žalobci záměrně zneužili rozporů ohledně formálních nedostatků na fakturách, placení nájemného neurgovali a následně bez výstrahy vypověděli nájemní smlouvu. Soud prvního stupně pominul žalostnou finanční kondici žalované, kdy společnost měla vysoké dluhy. Špatná finanční kondice žalované byla částečně způsobena žalobkyní, která se podílela na řízení společnosti. Žalovaná rozporuje údajnou škodu, která měla dle vyjádření žalobců jim vzniknout. Žalobci v průběhu řízení tvrdili, že si v důsledku prodlení na straně žalované museli vzít úvěr ve výši 100 000 Kč a za škodu pak označili úroky z této částky ve výši 30 957,19 Kč. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že úvěr si žalobci vzali dne 31. 7. 2019, tedy v den, kdy ještě žalovaná vůbec nebyla v prodlení, jelikož nájemné za měsíc červenec bylo dle nájemní smlouvy splatné až ke dni 31. 7. 2019, jakákoliv přímo související škoda s jednáním žalované je tedy absolutně vyloučena a žalobci žádnou škodu související s údajným prodlením žalované neprokázali. Soud se tedy neměl touto výší škody zabývat. Žalovaná před soudem prvního stupně argumentovala, že pokud soud neuzná její námitky týkající se neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, navrhuje moderaci smluvní pokuty, a to z důvodu její absolutní nepřiměřenosti. V tomto směru soud prvního stupně odůvodnil své závěry týkající se způsobu moderace smluvní pokuty přesvědčivým způsobem. Žalovaná navrhovala změnu rozsudku soudu prvního stupně v tom směru, aby žaloba i do částky 11 662,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 662,80 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení byla zamítnuta, navrhovala dále, aby ve zbývající zamítavé části byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, požadovala náhradu nákladů řízení. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení dle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přihlédl k odvolání žalobců i k odvolání žalované a dospěl poté k závěru, že odvolání nejsou důvodná. 5. V posuzované věci rozhodoval soud prvního stupně o žalobě, jež byla před soudem prvního stupně uplatněna dne 19. 12. 2019 a kterou se žalobci po žalované domáhali zaplacení smluvní pokuty ve výši 300 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 300 000 Kč ve výši 9 % ročně za období od 1. 12. 2019 do zaplacení. Žalobci předložili žalobní tvrzení, že v pozici pronajímatelů uzavřeli se žalovanou v pozici nájemce dne 31. 10. 2016 smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání. Pro případ porušení kterékoli ze smluvních povinností plynoucích z této smlouvy na straně nájemce ujednaly smluvní strany v článku VI. odstavec 6.6. smlouvy smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč za každý jednotlivý případ takového porušení s tím, že smluvní pokuta je splatná na písemnou výzvu pronajímatele doručenou nájemci. Dle žaloby žalovaná porušila nájemní smlouvu, když nehradila sjednané nájemné za období delší než jeden měsíc, jednalo se o měsíce červenec, srpen, září 2019. Z důvodu podstatného porušení nájemní smlouvy žalobci smlouvu vypověděli výpovědí ze dne 13. 9. 2019, následně uplatnili u žalované dopisem ze dne 7. 10. 2019 smluvní pokutu, kdy požadovali uhrazení smluvní pokuty za období červenec, srpen a září roku 2019 celkem ve výši 300 000 Kč, to je za každý jednotlivý případ porušení částku 100 000 Kč, když za předmětné měsíce bylo nájemné sjednané ve výši 24 047 Kč měsíčně, ze strany žalované bylo zaplaceno za předm