11 CO 291/2021-763 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali určení, že jsou dědici zůstavitelky [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum] a současně určení, že žalovaní dědici této zůstavitelky nejsou (výrok I) a žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovaným náklady řízení v částce 62 984 Kč (výrok II). Dále žalobcům uložil povinnost nahradit státem placené náklady v plné výši, s tím že tato výše a splatnost bude určena samostatným usnesením (výrok III). 2. V odůvodnění rozsudku dospěl soud prvního stupně na základě provedených důkazů k závěru, že žalobcům se nepodařilo prokázat neplatnost závěti zůstavitelky, pořízené formou notářského zápisu. Žalobci namítali dva důvody neplatnosti závěti, a to nedostatek formy a nezpůsobilost zůstavitelky pořídit závěť. Tvrdili, že zůstavitelka byla v době sepisu notářského zápisu (závěti) prakticky slepá, nemohl si závěť sama přečíst a u jejího sepisu proto měli být přítomni dva svědci (§ 65 odst. 1, 2 notářského řádu). Dále tvrdili, že zůstavitelka v inkriminované době trpěla duševní poruchou, spojenou s jejím stářím, která vylučovala její plnou způsobilost k takovému právnímu úkonu. Soud prvního stupně provedl masivní dokazování zejména na základě návrhů žalobců. Pokud jde o výpovědi účastníků řízení a jejich příbuzných, konstatoval, že jsou ovlivněny jejich zájmem na věci samé a v tomto kontextu je také hodnotil. Kromě těchto zainteresovaných osob však měl soud k dispozici výpovědi svědků, kteří nebyli nijak se stranami spřízněni, a mohl si tak i v kontextu znaleckých posudků ve věci vypracovaných učinit ucelený názor na věc. Ve věci byly vypracovány dva znalecké posudky k odbornému posouzení zrakových schopností zůstavitelky. Druhý posudek byl vypracováván proto, že [anonymizováno] [příjmení] (první z ustanovených znalců) nebyl schopen ve své výpovědi vysvětlit, co konkrétního ho vedlo ke změně názoru prezentovaného v doplňku posudku. Pokud pak žalobci druhému posudku vyčítali stručnost, soud prvního stupně odkázal na výslech znalce a ust. § 127 odst. 1 o. s. ř., kdy znalec na otázky soudu odpověděl a své závěry logicky odůvodnil. Po zhodnocení všech důkazů, které soud prvního stupně provedl, dospěl k závěru, že nebylo třeba postupovat dle ust. § 476d občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 ve spojení s § 65 odst. 1 notářského řádu. Žalobci tedy neprokázali, že závěť trpí nedostatkem předepsané formy. Pokud jde o žalobci tvrzenou nezpůsobilost zůstavitelky pořídit závěť, soud prvního stupně opět po zhodnocení důkazů provedených k tomuto tvrzení žalobců dospěl k závěru, že ani toto tvrzení prokázáno nebylo. Uvedl, že v podstatě všichni slyšení (účastníci i zdravotnický personál) potvrdili, že pro zůstavitelku bylo postupem času čím dál tím složitější si obstarávat běžné záležitosti, což je pochopitelné vzhledem k jejímu věku, problémům s chůzí a zrakové indispozici, nicméně žádná ze skutečností uváděných žalobci nepotvrzovala, že by zůstavitelka trpěla jakoukoli psychickou poruchou. Přesvědčivě pak vyvrací psychiatrickou diagnózu obhájený posudek [anonymizováno] Ani podpis zůstavitelky na notářském zápisu netrpěl dle znalkyně žádným rozpadem písařských dovedností, který by se zcela jistě musel při takto fatálním zdravotním stavu projevit. Soud prvního stupně uzavřel, že zůstavitelka, která měla způsobilost k právním úkonům, projevila svoji poslední vůli formou notářského zápisu podle ust. § 476d odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, tento úkon byl proveden v řádné formě, neboť zůstavitelka ho byla schopna přečíst s brýlemi bez dalších pomůcek. O nákladech řízení pak rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a právo na jejich náhradu přiznal plně úspěšným žalovaným. O povinnosti žalovaných zaplatit náklady státu rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. 3. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání oba žalobci, kteří shodně uvedli, že soud prvního stupně nepřihlédl k jim tvrzeným skutečnostem či k jimi označeným důkazům, ačkoli k tomu nebyly splněny předpoklady, neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy, dospěl na základě nedostatečně provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. 4. Žalobce a) vytýkal soudu, že neprovedl navrhovaný revizní znalecký posudek z oboru očního lékařství, neboť stále přetrvávají pochybnosti o schopnosti zůstavitelky přečíst závěť. Stejně tak měl dle jeho názoru soud provést revizní znalecký posudek týkající se posouzení psychického stavu zůstavitelky, neboť znalecký posudek, z něhož soud vycházel, považuje za nedostatečný. Z převážné části je pak obsahem odvolání žalobce a) jeho opakovaná polemika se závěry, které soud učinil z jednotlivých provedených důkazů. Žalobce a) se svým odvoláním domáhal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení 5. Žalobkyně b) nadto vytýkala soudu prvního stupně, že napadený rozsudek neobsahuje řádné, logické a úplné odůvodnění, provedené dokazování označila za stále rozporné a nedostatečné. Polemizovala se závěry znaleckých posudků a z provedených důkazů činila opačné závěry, nežli soud prvního stupně. Vytýkala soudu, že neprovedl navržené důkazy, konkrétně revizní znalecké posudky z oboru očního lékařství a psychiatrie a šetření na místě. Má za to, že v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že zůstavitelka nebyla způsobilá k právním úkonům v době sepisu závěti, nebyla schopna řádně posoudit a ovládat své jednání. Bylo také prokázáno, že závěť nebyla sepsána v předepsané formě, když zůstavitelka nemohla v době jejího sepisu číst. Poukazovala rovněž na to, že předchozím rozhodnutím soudu prvního stupně bylo žalobě vyhověno a toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem zrušeno pouze z důvodu procesní vady, zapříčiněné chybným vydáním usnesení o podání žaloby. Má za to, že se od minulého dokazování nemohlo posouzení stavu zůstavitelky změnit tak rapidně, aby to mělo za následek neúspěch žalobců ve věci. Poukazovala i na to, že výsledek sporu byl zcela jednoznačně závislý na výsledcích znaleckých posudků, které jsou minimálně rozporné a jejichž výsledek nebylo možné očekávat. Jsou proto dány důvody pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. Žalobkyně b) se domáhala změny napadeného rozsudku tak, že bude určeno, že je dědičkou zůstavitelky, žalovaní nejsou dědici zůstavitelky a žalovaným bude uložena povinnost nahradit žalobkyni b) náklady řízení. 6. Žalovaní považovali napadený rozsudek za správný a navrhli jeho potvrzení. S výtkami žalovaných nesouhlasili a odkázali na rozsáhlé dokazování, jímž bylo prokázáno, že si zůstavitelka text závěti přečetla. Tento závěr plyne ze dvou znaleckých posudků a výslechů znalců ve spojení s ostatními provedenými důkazy. Opačné tvrzení je pouhou fabulací, nestojící na žádných důkazech a ani provádění případných dalších důkazů nemůže na tomto závěru nic změnit. Pokud jde o tvrzení, že zůstavitelka nebyla způsobilá závěť pořídit, byla k důkazu provedena veškerá dostupná zdravotní dokumentace i znalecký posudek, jimiž bylo tvrzení o demenci zůstavitelky vyloučeno. 7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k odvolání žalobců, k vyjádření žalovaných i k obsahu spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Žalovaní uplatnili odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Odvolací soud neshledal žádnou vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ostatně ani sama žalobkyně b), která tvrdila existenci tohoto odvolacího důvodu, žádnou takovou konkrétní vadu řízení nespecifikovala. Není tedy dán odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Existenci jiných odvolacích důvodů nebo vad, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud neshledal (ust. § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). 9. Především je třeba konstatovat, že soud prvního stupně provedl v řízení nezbytné důkazy, jimiž zjistil skutkový stav v souladu s ust. § 120 o. s. ř., a to tak, jak byly účastníky (zejména žalobci) navrhovány. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci a mohl z něj vycházet i odvolací soud. Důkazy, které soud prvního stupně provedl, dle názoru odvolacího soudu správně zhodnotil a vyvodil z nich skutkový závěr, který je logickým zhodnocením provedených důkazů. Na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně mohl proto rozhodnout i odvolací soud, a protože skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně se v řízení před odvolacím soudem nezměnil, odvolací soud nemohl tedy dospět ani k jinému skutkovému závěru, odlišnému od skutkového závěru soudu prvního stupně. V této souvislosti je třeba též zdůraznit, že při posledním jednání soudu prvního stupně bylo účastníkům dáno poučení podle ust. § 119a odst. 1 o. s. ř., a po tomto poučení nebyly navrhovány žádné další důkazy a nebyly uváděny žádné další rozhodné skutečnosti. Ani v řízení před