13 CO 178/2022-288 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 4 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 172 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II). 2. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 4 000 000 Kč s odůvodněním, že žalovaný jako prodávající z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 18. 6. 2014 na koupi specifikovaných nemovitých věcí v k. ú. a obci [obec], zapsaných u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce] na [list vlastnictví], za kupní cenu 1 251 000 Kč, která byla žalovanému uhrazena, porušil svoji povinnost převést vlastnické právo k nemovitostem na žalobkyni, když poté, co proběhlo neúspěšně vkladové řízení o zápis vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalobkyně a vkladové řízení bylo zastaveno, zatížil předmětné nemovitosti zástavním právem k zajištění pohledávky [právnická osoba], [anonymizováno] za Ing. [příjmení] ve výši celkem 4 500 000 Kč, v následné dražbě dne [datum] došlo ke zpeněžení zástavy a vlastnické právo nabyla [právnická osoba], [anonymizováno] na základě zápisu provedeného v katastru nemovitostí dne 3. 5. 2017. Škodu žalobkyně vyčíslila jako hodnotu prodávaných, avšak nepřevedených nemovitostí tak, jak byla stanovena znaleckým posudkem v exekučním řízení, v němž došlo ke zpeněžení zástavy. Žalovaný nárok na náhradu škody odmítal s argumentací, že kupní cenu na základě uzavřené kupní smlouvy nikdy neobdržel, o čemž předložil čestné prohlášení tehdejšího jednatele žalobkyně, a k prodeji nemovitých věcí nedošlo, neboť po neúspěšném vkladovém řízení už ze strany žalobkyně nebyla vůle nemovité věci nabýt, žalovaný nikdy nebyl nikým vyzván k uzavření nové kupní smlouvy či k nějakým dalším úkonům směřujícím k převodu vlastnického práva na žalobkyni. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva dne 18. 6. 2014, a to žalovaným jako prodávajícím a žalobkyní jako kupujícím, na prodej specifikovaných nemovitých věcí. Dne [datum] podali oba účastníci společně návrh na vklad vlastnického práva k daným nemovitostem ve prospěch žalobkyně, přičemž v rámci řízení o povolení vkladu byli účastníci, respektive převodce, tedy žalovaný, vyzváni k odstranění nedostatku podaného návrhu. Nedostatky vkladového řízení odstraněny nebyly a následně došlo k zastavení vkladového řízení s právní mocí ke dni 18. 11. 2014. Soud prvního stupně uzavřel, že z uvedeného lze dovodit, že žalovaný v pozici prodávajícího porušil povinnost převést na žalobkyni vlastnické právo dle dané kupní smlouvy, avšak kupní smlouva na tuto situaci pamatovala, když článek VI této smlouvy obsahuje ujednání, že oba účastníci smlouvy se zavázali pro případ, kdy nedojde ke vkladu vlastnického práva, poskytnout si vzájemnou součinnost a uzavřít kupní smlouvu novou, případně byla sjednána možnost kupujícího od kupní smlouvy odstoupit a požadovat vrácení zaplacené kupní ceny. V řízení však nebylo prokázáno, že by v rozmezí od zamítavého rozhodnutí o zastavení řízení o vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně, tedy od 18. 11. 2014 až ke dni 25. 1. 2017, den vydání dražební vyhlášky, případně ke dni [datum], den podání návrhu na vklad vlastnického práva ve vztahu k předmětným nemovitostem pro třetí osobu, či ke dni [datum], tj. ke dni provedení zápisu vlastnického práva ve prospěch třetí osoby v katastru nemovitostí, byly ze strany účastníků, zejména pak ze strany kupujícího, učiněny jakékoliv kroky k realizaci vkladu vlastnického práva dle kupní smlouvy z 18. 6. 2014 ve prospěch žalobkyně. Soud prvního stupně uzavřel, že za situace, kdy žalobkyně netvrdila, a tedy neprokázala, že by žalovaného k poskytnutí jakékoliv součinnosti vyzývala, pak bez ohledu na to, zda kupní cena za prodávané nemovitosti byla či nebyla uhrazena, jak tvrdil a dokládal žalovaný, a bez ohledu na to, zda to byl žalovaný či žalobkyně, kdo mohl nedostatky vkladového řízení odstranit, nemůže být žalobkyně, která neučinila nic, aby vznik škody odvrátila, se svým nárokem na náhradu škody s odkazem na ust. § 2903 obč. zákoníku (dále jen o.z.) úspěšná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně v mezidobí od zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí do okamžiku převodu vlastnického práva na [právnická osoba], [anonymizováno] nevyvinula žádnou aktivitu k odvrácení vzniku škody, a proto je-li ve smyslu ust. § 2903 o. z. právním následkem nečinnosti vznik právně relevantní škody nebo újmy, nemůže se pak její náhrady poškozený úspěšně domáhat, neboť důvodem je, že poškozený škodu fakticky způsobil, respektive neučinil vše, co by rozumná osoba na obranu svých práv učinit měla. S ohledem na uvedené soud prvního stupně, aniž by se zabýval výší samotné škody z těchto důvodů při aplikaci ust. § 2903 o. z. žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., plným úspěchem žalovaného v řízení, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v nákladech právního zastoupení advokátem za vyjmenované úkony právní služby. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala nesprávné právní posouzení věci a nesprávná skutková zjištění na základě provedených důkazů (odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g/ a e/ o. s. ř.). Konstatovala, že soud prvního stupně postavil zamítavé rozhodnutí na závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně v rozmezí od zastavení řízení o vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně až do okamžiku převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na třetí subjekt jakkoliv žalovaného k uzavření nové smlouvy vyzývala nebo činila jakékoliv kroky k realizaci vkladu vlastnického práva dle kupní smlouvy z 18. 6. 2014 se zohledněním článku VI této kupní smlouvy. Žalobkyně s aplikací ust. § 2903 o. z. soudem prvního stupně nesouhlasila, měla ji ve vztahu k žalobkyni za přepjatý formalismus a s ohledem na další v řízení provedené důkazy za nepřiměřeně přísné užití vůči žalobkyni. Namítala, že vzniklou situaci nijak nezapříčinila, že žalovaný měl dostatek prostoru k odstranění vad v probíhajícím vkladovém řízení, aniž by bylo zapotřebí jakkoliv modifikovat platnou kupní smlouvu. Uvedla, že katastrem nemovitostí byl žalovaný spolu s žalobkyní vyzván dne 17. 7. 2014 k odstranění nedostatků návrhu na vklad, když nedostatky spočívaly v budově, která se nacházela na stavební parcele [číslo] která neměla přidělené číslo popisné ani číslo evidenční a která rovněž nebyla zapsána na žádném listu vlastnictví, když z uvedené skutečnosti katastrální úřad usuzoval, že je zapotřebí doložit její vlastnictví. To však nebylo v moci žalobkyně, která nedisponovala k tomu příslušnými dokumenty a věřila, že tento nedostatek odstraní žalovaný. K tomu nedošlo, vkladové řízení bylo zastaveno a jediný, kdo uvedený stav rozporoval, byla opět žalobkyně, která podala proti prvostupňovému rozhodnutí správního úřadu odvolání, přičemž však žalovaný ve vztahu ke katastrálnímu úřadu, jak je to zachyceno na dokumentu katastrálního úřadu ze dne [datum], sdělil, že požadované dokumenty záměrně doplňovat nebude, že on na zavkladování smlouvy netrvá. Dle žalobkyně právě informace o úmyslném porušení povinnosti žalovaným, že na zavkladování vlastnického práva pro žalobkyni netrvá, že požadované dokumenty záměrně nedoplní, je podstatná pro hodnocení dalších souvislostí, tedy zda i v případě výslovného odmítnutí součinnosti na straně žalovaného je přiměřené na žalobkyni klást nároky dle ust. § 2903 o. z. poté, co žalovaný výslovně součinnost poskytnout odmítl. Dle žalobkyně je tak sporné, zda za tohoto stavu, tj. výslovné odmítnutí splnit povinnosti ze strany žalovaného, z níž implicitně vyplývá neochota řešit situaci způsobem předpokládaným smlouvou, je dána povinnost žalobkyně žalovaného jakkoliv běžnou korespondencí nebo jiným způsobem vyzývat ke splnění povinnosti, o které již jednou deklaroval, že ji nehodlá splnit. Byť žalobkyně v obecné rovině souhlasí s citací komentáře použitou soudem prvního stupně v odůvodnění rozsudku, žalobkyně má však pochybnost o tom, zda tento právní názor je za dané situace s ohledem na úmyslné odmítnutí splnění povinnosti žalovaným přiléhavý. V té souvislosti žalobkyně poukázala na dostupnou judikaturu ve vztahu k zákonné povinnosti žalobce zaslat předžalobní výzvu dle ust. § 142a o. s. ř. zakotvující stejně jako v případě ust. § 2903 o. z. výzvu ke splnění určité povinnosti. Byť svou povahou má výzva dle § 142a o. s. ř. procesně právní charakter, dle žalobkyně je možno k judikatuře ve vztahu k ust. § 142a o. s. ř. přihlédnout, a z této judikatury vyplývá, že žalobce nebude sankcionován nepřiznáním náhrady nákladů řízení v případě, kdy předžalobní výzva žalovanému nebude odeslána za situace, kdy dlužník zcela jednoznačně není ochoten existující dluh zaplatit. Dle žalobkyně by měl tak v daném případě soud vzít v potaz právě postoj žalovaného k celé věci, z něhož byla patrná