13 CO 207/2022-206 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem ve znění doplňujícího rozsudku uložil soud prvního žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 33 000 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí, žalobu co do částky 38 000 Kč s příslušenstvím zamítl a dále žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným náklady řízení ve výši 5 945 Kč rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám zástupce žalovaných. 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky, a to žalobcem jako pronajímatelem a žalovanými jako nájemci, byla uzavřena dne 16. 11. 2016 nájemní smlouva, předmětem nájmu byl byt o velikosti 2 + 1, nacházejícího se v budově [adresa] v obci [obec], ulice [ulice], a dále parkovací stání, výše nájemného včetně záloh za služby činila částku 12 500 Kč měsíčně a nájemní vztah na základě uvedené nájemní smlouvy ve znění dodatku č. 1 ze dne 30. 11. 2017 trval od 1. 12. 2016 do 1. 8. 2018. Žalobce po žalovaných uplatnil nárok na zaplacení částky 71 000 Kč s příslušenstvím jako dlužného nájemného s tvrzením, že podle nájemní smlouvy byli žalovaní povinni platit nájemné na účet označený v nájemní smlouvě, a ze součtu plateb došlých od žalovaných na tento účet za celou dobu trvání nájemního vztahu vyplývá, že jim vznikl dluh na nájemném v žalované výši. Žalovaní s uplatněným nárokem nesouhlasili, namítali, že vedle nájemného hrazeného převodem na účet bylo nájemné hrazeno rovněž v hotovosti a žalobce označili za nedůvěryhodnou osobu, která se, a to nejen v jejich případě, domáhala úhrady neexistujícího dluhu. Soud prvního stupně po provedeném důkazním řízení dospěl k závěru, že bylo vyvráceno tvrzení žalobce, že by nájem byl hrazen nájemci pouze prostřednictvím bankovního účtu a nikoli i v hotovosti, když ve dvou případech v řízení slyšení svědci potvrdili, že byli přítomni tomu, kdy žalovaná uhradila žalobci nájem v hotovosti a třetí případ úhrady nájmu v hotovosti prokazuje poznámka žalované u platby převodem ze dne 10. 5. 2017 toho obsahu, že žalobci posílá o 500 Kč méně, neboť minulý měsíc mu dávala v hotovosti 13 000 Kč. V té souvislosti soud konstatoval, že vzhledem k tomu, že předmětná poznámka se nachází u platby z května 2017 a první zmíňka o dlužném nájemném byla žalobcem ve vztahu k žalovaným učiněna až v červenci 2018, je tak zcela nepravděpodobné, že by si žalovaná již v květnu 2017 připravovala důkazy pro svoje tvrzení, že nájemné hradila vedle bankovního převodu i v hotovosti, pokud by tomu tak reálně nebylo. Soud uzavřel, že další platby nájemného v hotovosti žalovaná neprokázala, když žalovanou předložené příjmové pokladní doklady z důvodů popsaných soudem prvního stupně v bodu 19 odůvodnění napadeného rozsudku k tomu způsobilé nebyly. A pokud se žalovaní snažili pravdivost svých tvrzení o neexistenci dluhu na nájmu prokázat dalšími různými prostředky, kdy poukazovali na nedůvěryhodnost osoby žalobce, a i když soud prvního stupně s ohledem na provedené důkazní řízení a informace zjištěné ze svědeckých výpovědí k osobě žalobce a k jeho postupu ve vztahu k financím nepovažoval žalobce za zcela důvěryhodného, soud uzavřel, že musel hodnotit unesení důkazního břemene žalovanými spočívající v prokázání úhrady nájemného v hotovosti i v dalších než třech zmiňovaných případech, a to se žalovaným nepodařilo. Proto soud mohl od žalobcem požadované částky 71 000 Kč odečíst pouze jako zaplacenou částku dvou nájmů po 12 500 Kč, potvrzenou v řízení slyšenými svědky a jednou částku 13 000 Kč, vyplývající z poznámky žalované ve výpisu z bankovního účtu, připojené k platbě nájemného hrazeného žalobci převodem v květnu 2017. Žalovaným tak uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 33 000 Kč včetně příslušenství a ve zbývajícím nároku, tj. co do částky 38 000 Kč s příslušenstvím, žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud odkazem na ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na poměrný úspěch žalovaných v řízení, odvíjecí se od výše žalobcem požadované částky stanovené jako součet jistiny a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (tj. částky 96 409,76 Kč) a od žalobci přiznané částky stanovené rovněž jako součet jistiny a kapitalizovaného úroku z prodlení ke stejnému datu (tj. částky 45 142,77 Kč), z čehož vyplývá, že převážně úspěšnými v řízení byli žalovaní, a to v rozsahu 53 %, a proto jsou to žalovaní, kteří vůči žalobci mají nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 6 % (53 % - 47 %). Účelně vynaloženými náklady shledal soud prvního stupně náklady na právní zastoupení žalovaných advokátem, a to za specifikované úkony právní služby při sazbě odměny ve výši 3 940 Kč za jeden úkon právní služby, vypočtené dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, včetně paušálních náhrad za 13 úkonů právní služby a DPH. Pro oba žalované zastoupené advokátem jde o částku 99 084,48 Kč a 6 % z této částky představuje částku 5 945 Kč. 3. Proti tomuto rozsudku podali jak žalobce, tak žalovaní, včasné odvolání. 4. Žalobce napadl zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně včetně souvisejícího výroku o nákladech řízení. Namítal nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci (odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o.s.ř.). Zdůraznil, že v nájemní smlouvě bylo explicitně mezi stranami ujednáno, že nájemce, tedy žalovaní, jsou povinni hradit nájemné včetně záloh na bankovní účet pronajímatele (žalobce), který byl zcela jasně specifikován. Na tento účet pak byly v souladu se smlouvou hrazeny pouze některé nájmy a dle žalobce žalovaní neunesli důkazní břemeno, že prováděli úhradu nájemného, jak tvrdili, i v hotovosti. Byli to žalovaní, kteří v průběhu řízení předložili příjmové pokladní doklady, které měly prokazovat úhradu nájemného v hotovosti, ale pouhým okem bylo jasné, že neobsahují pravý podpis žalobce. Rovněž to byli žalovaní, kteří v řízení navrhovali vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví i daktyloskopie, přičemž následně od tohoto svého důkazního návrhu ustoupili. Pokud soud dospěl k závěru, že žalovaní prokázali úhradu tří nájmů, pak není zřejmé, které nájmy považuje soud za uhrazené a z jakého důvodu, dle žalobce se proto jeví rozsudek jako nepřezkoumatelný. Za nedostatečné a pochybné označil žalobce závěr soudu, pokud za prokázanou platbu nájemného měl z jednostranně uvedené poznámky žalované k úhradě prostřednictvím bankovního účtu o údajné předchozí platbě v hotovosti. Žalobce namítal, že v průběhu nájemního vztahu, jak sám uvedl, platby nekontroloval, o uvedené poznámce tedy nemohl nic vědět a dle názoru žalobce uvedená poznámka nic neprokazuje. Dále žalobce namítal, že se soud nedostatečně vypořádal z věrohodností a možnou podjatostí svědků [příjmení] a [příjmení], kteří měli potvrdit úhradu v hotovosti dalších dvou nájmů, když jeden ze svědků je otcem žalované a druhá svědkyně je její kamarádkou. Nebyly zohledněny ani určité rozpory v jejich výpovědi. Dle žalobce z výpovědí těchto svědků vůbec nevyplynulo, kolik mělo být údajně v hotovosti uhrazeno a soud ani tuto skutečnost nevzal v potaz. Žalobce zopakoval, že z hlediska žalobního nároku požadoval nájemné, které mělo být dle uzavřené smlouvy hrazeno bezhotovostním převodem, přičemž žalobce v řízení prokázal z výpisů z bankovních účtů přijaté platby, oproti čemuž žalovaní žádným způsobem věrohodně neprokázali, že by dlužné nájmy uhradili a už vůbec ne v soudem uvedené výši. Dále žalobce v odvolání konstatoval, že žalovaní včetně jejich právního zástupce, který je manželem žalované, se po celou dobu řízení snažili osobu žalobce všemi možnými způsoby dehonestovat, neboť k němu cítí zjevné antipatie, a za tím účelem předkládali různá tvrzení a důkazy, které pro danou věc zjevně nejsou relevantní, neboť s danou věcí nesouvisí. Žalobce je toho názoru, že žalobní nárok je zcela dán, že žalovaní neprokázali relevantními důkazy, že by svůj dluh uhradili. Navrhl změnu napadeného zamítavého výroku tak, že žalobě bude vyhověno i co do částky 38 000 Kč včetně příslušenství a žalobci přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. 5. Žalovaní ve včas podaném odvolání, které směřovalo do výroku I o uložení povinnosti k úhradě částky 33 000 Kč s příslušenstvím, namítali, že soud prvního stupně nepřihlédl k jimi tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, že neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a konečně, že na základě provedených důkazů dospěl i k nesprávným skutkovým zjištěním. Zopakovali, že nárok uplatněný žalobcem v tomto řízení je nárokem smyšleným, neboť nájemné bylo žalobci uhrazeno v hotovosti. Popsali, jaké skutečnosti vyšly v řízení najevo ve vztahu k osobě žalobce a k jeho přístupu k financím, přičemž žalobce za rok a půl trvání nájemního poměru, kdy údajně měli žalovaní dlužit nájem, jednak nevyužil kauci ve smyslu článku 4 nájemní smlouvy, jednak po celou dobu trvání nájemního vztahu žalované nikdy nevyzval k úhradě dlužného nájemného,