13 CO 83/2022-199 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně uložil žalované napadeným rozhodnutím povinnost zaplatit žalobkyni částku 124 924,20 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 4 300 Kč (výrok I). Co do částky 34 045,80 Kč žalobu zamítl (výrok II). Dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 37 084,20 Kč (výrok III). Rozhodl, že se žalobkyni vrací nespotřebovaná část zálohy na znalečné v částce 2 945 Kč (výrok IV) a žalované uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu v částce 6 248 Kč (výrok V). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy z [datum] jako brusička kovů. Koncem roku [rok] se jí na rukou vytvořila suchá svědivá ložiska, s nimiž se následně léčila na dermatologii. Po aplikaci mastí došlo částečně ke zhojení, od začátku roku [rok] se však objevila recidiva ve větším rozsahu a intenzivnější formě, kdy ke zhoršení nálezu docházelo právě v zaměstnání. Vzhledem k uvedenému ošetřující dermatolog žalobkyně MUDr. [jméno] [příjmení] z dermatovenerologické kliniky [název] nemocnice v [obec] poslal na Kliniku pracovního lékařství [název] nemocnice v [obec] žádost o zajištění vzorků látek na pracovišti žalobkyně za účelem zjištění možné expozice žalobkyně rizikovým faktorem v pracovních podmínkách u žalované. Následně vystavila [název] nemocnice [obec], Klinika pracovního lékařství, dne [datum] posudek, z něhož vyplynulo, že u žalobkyně byla zjištěna k datu [datum] nemoc z povolání, a to kožní alergie na kobalt a jeho sloučeniny představující onemocnění podřaditelné pod seznam nemocí z povolání, který tvoří přílohu nařízení vlády č. 290/1995 Sb. (kapitola IV, položka č. 1). S ohledem na závěry daného posudku byla žalobkyně žalovanou přeložena na pracovní pozici v expedici, kde se předpokládalo, že do kontaktu s kobaltem a jeho sloučeninami nepřijde. Protože však problémy žalobkyně s předmětným ekzémem přetrvávaly, byla Klinika pracovního lékařství [název] nemocnice v [obec] požádána o lékařský posudek o zdravotní způsobilosti žalobkyně na této nové pracovní pozici, který pak podala se závěrem, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost na pracovišti žalované také pro práci v expedici, kam byla převedena po vzniku kožního onemocnění při práci na pozici brusička kovů. Tento posudek byl k žádosti o přezkum podané právním zástupcem žalované zrušen a vrácen rozhodnutím Krajského úřadu [označení] kraje, odboru zdravotnictví, ze [datum rozhodnutí], č. j. PK- [spisová značka], Klinice pracovního lékařství [název] nemocnice v [obec] k vydání nového lékařského posudku. Důvodem rozhodnutí bylo zejména stanovisko odborně způsobilého konzultanta přibraného Odborem zdravotnictví Krajského úřadu [označení] kraje, [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [titul], z [název] nemocnice [název] [název], který uvedl, že„ sice není možné konstatovat, že by napadený lékařský posudek Kliniky pracovního lékařství [název] nemocnice v [město], byl chybný, jenom je třeba upozornit, že z výsledků provedených vyšetření není naprosto nesporné, že by žalobkyně pozbyla dlouhodobě pracovní způsobilost k práci pracovnice expedice u žalované z důvodu nemoci z povolání, která jí byla v minulosti uznána.“ Věc byla vrácena správnímu orgánu prvního stupně za účelem doplnění potřebných lékařských vyšetření žalobkyně nezbytných k úplnému zjištěn jejího zdravotního stavu. Odvolací soud v rámci přípravy jednání dotazem na Kliniku pracovního lékařství [název] nemocnice v [město] zjistil, že po kasaci jejího posudku týkajícího se zdravotní způsobilosti žalobkyně pro práci na pozici v expedici u žalované rozhodnutím Odboru zdravotnictví Krajského úřadu [název] kraje již další posudek týkající se zdravotní způsobilosti žalobkyně k práci na uvedené pozici zpracován nebyl, což žalobkyně při odvolacím jednání potvrdila. Lékařským posudkem Kliniky pracovního lékařství [název] nemocnice v [město] z [datum] o bodovém ohodnocení bolesti pro nemoc z povolání potvrzeném rozhodnutím o přezkoumání lékařského posudku vydaným Odborem zdravotnictví Krajského úřadu [název] kraje z [datum] bylo žalobkyni ohodnoceno bolestné v příčinné souvislosti s nemocí z povolání v rozsahu 330 bodů. Za posudek žalobkyně uhradila 4 300 Kč. Ošetřující dermatolog žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení] vystavil žalobkyni v souvislosti s nemocí z povolání pracovní neschopnost od [datum] do [datum]. Žalobkyně se svou žalobou v tomto řízení (ve znění dílčích změn žaloby) domáhala po žalované náhrady bolestného v částce 82 500 Kč odpovídající 330- bodům přiznaným lékařským posudkem výše specifikovaného poskytovatele pracovnělékařských služeb v hodnotě 250 Kč za bod dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., úhrady nákladů vynaložených za lékařský posudek k ohodnocení bolestného v částce 4 300 Kč a náhrady ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum] v částce 76 470 Kč. Přestože byla skutečnost, že žalobkyně utrpěla za trvání pracovního poměru u žalované na pozici brusička kovů nemoc z povolání, potvrzena lékařským posudkem poskytovatele pracovnělékařských služeb, soud prvního stupně zadal za účelem potvrzení uvedené skutečnosti znalecký posudek znalci z oboru zdravotnictví - pracovní lékařství. V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž není soud v řízení o náhradu škody, resp. újmy vzniklé nemocí z povolání, vázán lékařským posudkem zdravotnického zařízení poskytujícího zaměstnavateli pracovnělékařské služby ve smyslu ust. § 135 odst. 1 o. s. ř., tak zohlednil stanovisko žalované, která závěry znaleckého posudku Kliniky pracovního lékařství [název] nemocnice v [obec] potvrzujícího, že žalobkyně utrpěla za trvání pracovního poměru u žalované na pozici brusička kovů nemoc z povolání, zpochybňovala. Znalecký posudek ustanoveného soudního znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], potvrdil, že v období, kdy vykonávala žalobkyně práci brusičky kovů u žalované, se u ní vyskytla kontaktní alergická dermatitida (dermatitis contacta alergica L 23/5). Příčinou byly zjištěny v rámci příslušných hygienických šetření sloučeniny kobaltu, které byly obsaženy v chladící emulzi [název] [], s níž žalobkyně přišla do kontaktu při výkonu své práce na pracovišti u žalované. Znalec potvrdil, že tento typ onemocnění je zapsán do seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu nařízení vlády č. 290/1995 Sb. (kapitola IV, položka č. 1). Na podkladě uvedených zjištění pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že příčinná souvislost mezi vznikem nemoci z povolání a výkonem práce žalobkyně u žalované na pozici brusička kovů je dána, a proto nárok na náhradu škody, který žalobkyně svou žalobou uplatnila, posoudil co do základu jako oprávněný. Žalovaná v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím namítala, a to zejména s odkazem na vyjádření konzultanta [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [titul], z [název] nemocnice [název] [název], přibraného Odborem zdravotnictví Krajského úřadu pro [název] kraj ve věci posouzení zdravotní způsobilosti žalobkyně k pracovnímu zařazení na pozici pracovnice expedice, že žalobkyně mohla přijít do kontaktu se sloučeninami kobaltu i mimo pracoviště žalované. K uvedené námitce žalované soud prvního stupně konstatoval, že důvody, pro něž se může zaměstnavatel zprostit odpovědnosti za škodu v důsledku nemoci z povolání, jsou zákonem taxativně vymezeny v ust. § 270 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále zák. práce), přičemž případná mimoprofesní expozice zaměstnance stejnou látkou, jež zapříčinila nemoc z povolání, mezi takové důvody nepatří. Dospěl proto k závěru, že odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobkyni nemocí z povolání je dána, přičemž se jedná o odpovědnost založenou na objektivním principu, kdy zavinění žalované je irelevantní. Žalovaná by se mohla své odpovědnosti zprostit jen z taxativně stanovených liberačních důvodů vyjmenovaných v ust. § 270 zák. č. 262/2006 Sb., zák. práce, avšak takové důvody nebyly žalovanou v rámci její procesní obrany ani tvrzeny ani prokázány. Co do výše přiznal soud prvního stupně žalobkyni náhradu bolestného v rozsahu 330 bodů po 250 Kč dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., tj. celkem 82 500 Kč, dále jí přiznal náhradu nákladů vynaložených na posudek o bolestném v částce 4 300 Kč, jak je žalobkyně doložila a na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti částku 42 424,20 Kč dle podrobné specifikace shrnuté v bodě 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy daný výpočet nároku nebyl účastníky v řízení před soudem prvního stupně ani v odvolacím řízení zpochybňován. Co do zbytku žalobkyní uplatněného nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v částce 34 045,80 Kč pak soud prvního stupně žalobu zamítl. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadly žalobkyně i žalovaná v zákonné lhůtě odvoláním. Odvolání žalované směřovalo do výroku I napadeného rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě ve věci samé částečně vyhověno a dále do závislých nákladových výroků III a V. Odvolání žalobkyně pak