14 CO 4/2022-543 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud žalobu na zaplacení částky 126 604 Kč s příslušenstvím zamítl, žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 219 542,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město náklady řízení státu, jejichž přesná výše bude specifikována samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci usnesení. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že žalovaný svým deliktním jednáním pod vlivem alkoholu způsobil škodu na osobním automobilu rakouské státní občanky a v souvislosti s tím žalobkyně uhradila rakouské partnerské pojišťovně 5 586,96 EUR a po žalovaném požadovala 80 % této částky, tj. 126 604 Kč. Soud řešil otázku příčinné souvislosti mezi porušením základní povinnosti žalovaného týkající se provozu na pozemních komunikacích a vznikem škody. Nechal vypracovat dva odborné posudky z oboru zdravotnictví – toxikologie a zdravotnictví – psychiatrie. Na základě závěrů znalců dovodil, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. 2. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání, v němž uvedla, že podmínku příčinné souvislosti dle § 10 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném v rozhodné době, se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá, nelze vykládat tak, že by muselo být bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že ono porušení povinností bylo jedinou příčinou vzniku újmy, respektive zda by v případě střízlivosti žalovaného k nehodě nedošlo. Ze znaleckého posudku z odvětví toxikologie vyplynulo, že ovlivnění alkoholem bylo po přepočtu na alkohol v krvi žalovaného 0,40 až 0,66 g. Policií změřená hladina alkoholu v krvi žalovaného byla 0,42 mg. Znalec pak prováděl přepočet této hodnoty, a to zpětně do doby, kdy se udála dopravní nehoda, takže zde bude jistá odchylka od skutečné hladiny alkoholu v krvi žalovaného. I přes tuto skutečnost znalec uvedl, že při ovlivnění alkoholem v tomto rozsahu je člověk mírně podnapilý. Tyto hodnoty se projevují zhoršením schopnosti plně se věnovat silničnímu provozu, zvyšuje se sebedůvěra a tendence riskovat. Zhoršuje se schopnost rozeznat pohybující se světla, odhad vzdálenosti, prodlužuje se reakční čas, zhoršuje se postřeh a schopnost soustředění, zhoršuje se vnímání barev a schopnost očí přizpůsobit se přechodu ze světla do tmy a naopak. Všechny tyto schopnosti žalovaného byly v době dopravní nehody zhoršeny, kdy se vyhýbal protijedoucímu vozidlu, a proto narazil do zaparkovaného automobilu. Dle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie zjištěná hodnota alkoholu v krvi žalovaného neměla vliv na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Žalobkyně měla k tomuto posudku výhrady a při jednání položila znalci několik otázek, neboť z obsahu znaleckého posudku nejsou patrna kritéria, ze kterých znalec vycházel. Žalobkyně měla rovněž výhrady k literatuře, kterou znalec použil, neboť jde o internetové články určené nikoli odborné veřejnosti. Tyto články ani nedopadaly na případ žalovaného, neboť zde byla řešena dehydratace, tropické teploty či únava jako příčina dopravní nehody. Provedené vyšetření žalovaného bylo subjektivní a vychází z toho, co on sám řekl, tudíž znalecký posudek nelze bez dalšího použít. Žalobkyně rozporuje též spekulativní závěr znalce, že by k dopravní nehodě došlo i za situace, kdyby žalovaný nebyl pod vlivem alkoholu. Navrhla vypracování revizního posudku, což soud zamítl z důvodu nadbytečnosti. Pro úplnost a na podporu svého výkladu zákona č. 168/1999 Sb. žalobkyně dodává, že novelou tohoto zákona, účinnou od 23. 9. 2016, byla podmínka příčinné souvislosti mezi požitím alkoholu a způsobením újmy pro uplatnění postižního práva pojistitele zcela vypuštěna a byla ponechána pouze u postižních důvodů týkajících se technického stavu vozidla, kde má zkoumání této podmínky smysl. Napadený rozsudek by měl být zrušen a věc vrácena soudu k dalšímu řízení. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně vyjádřil tak, že není zřejmé, na základě jakého právního titulu žalobkyně svůj nárok požaduje a jak dospěla k žalované částce. Žalobkyně se ke vzniku a výši škody nikterak nevyjádřila ani po poučení soudu. Po zrušení prvního rozsudku soud postupoval zcela v souladu s pokynem odvolacího soudu, kdy ze znaleckých posudků dovodil, že v daném případě nelze přičítat nějakou váhu ovlivnění alkoholem u žalovaného. Nebyla tak prokázána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaného a vznikem škody a soud správně žalobu zamítl, neboť vyřešil tuto předběžnou otázku. 4. Žalovaný při odvolacím jednání uvedl, že není pravda, že by pil alkohol od 19:15 do 19:30 hod., ani že by pil tvrdý alkohol, jak uvedli policisté v protokolu o nehodě. Možná tam působila jazyková bariéra, jelikož žalovaný ovládal pouze základy německého jazyka. V Rakousku pracoval v řeznictví jako pomocný řezník v letech 2012 -2014. Předtím pracoval v Čechách. V té době si v Bratislavě udělal kurz němčiny u Jazykové školy [příjmení]. Němčinu však v řeznictví ani moc nepotřeboval, neboť tam pracovali zaměstnanci různé národnosti a s těmi se domlouvali, jak to šlo. Důležité bylo dělat svoji práci řádně. Před nehodou, která se stala na rovince za křižovatkou, nejel rychle, dobrzďoval kvůli autobusu, který viděl z dálky. Proto zpomalil a hlídal si levou stranu, pravou si nehlídal. V té ulici stála spousta aut. Přes den je hodně vytížená, takže se tam parkovat nesmí, ale po určité hodině ano. Žalovaný věděl, že tam ty automobily stojí, ale zajímal se jen o autobus vlevo. Při nehodě mu vystřelily airbagy a viděl, že má utrženou pravou přední nápravu. Nemohl to být silný náraz, když jel na třetí stupeň rychlosti a šlapal na brzdu. Před nehodou si myslel, že se s případným alkoholem v krvi vejde do povolené hranice v Rakousku. 5. Ve své výpovědi, kterou odvolací soud zopakoval podle § 213 odst. 2 o. s. ř., znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že svůj posudek podal na základě subjektivních údajů žalovaného, které byly v souladu s údaji získanými ze spisu. Předpokládal, že žalovaný zná účinky alkoholu na svoji osobu, že je zkušeným řidičem. Žalovaný dále znalci sdělil, že se necítil být pod vlivem alkoholu a že by k nehodě došlo i bez toho, že by alkohol nepil. Z těchto důvodů znalec uzavřel, že ovlivněn nebyl. Kdyby byly naměřené hodnoty například 0,9 promile alkoholu v krvi, tak by učinil jiný závěr. V dané věci se však hodnoty dotýkaly fyziologické hranice alkoholu v krvi, která podle literatury může být kolem 0,3 promile, což je způsobené chemickými procesy v těle, například vlivem jídla. Pokud bylo u žalovaného stanoveno 0,4 až 0,66 promile, nelze vyloučit, že tam byla právě nižší hladina. Zda žalovaný mluví pravdu, jako psychiatr není schopen zjistit. To by zjistil psycholog, který pomocí různých testů může hodnotit lži skóre vyšetřované osoby. Znalec však nezjistil poruchu osobnosti žalovaného, a proto neměl důvod předpokládat jeho lhavost. Kdyby měl vyšetřovaný v anamnéze uvedené nějaké rizikové faktory, například abusus alkoholu nebo známky asociálního chování, byla by to jiná situace a požádal by o pomoc psychologa. V dané věci žádné takové faktory neexistovaly, a proto znalec neměl důvod žalovanému nevěřit. Teoreticky je možné, že při takovém malém množství alkoholu v krvi si člověk nemusí uvědomit snížení svých schopností. Nelze však operovat s předpokladem, že ten, kdo o sobě tvrdí, že na sobě vliv alkoholu pozná, ho spíše nepozná. Znalec se rozhodoval mezi závěrem, zda řidičské schopnosti byly ovlivněny nebo nebyly, a v tomto případě se s ohledem na uvedené skutečnosti rozhodl, že řidičské schopnosti žalovaného ovlivněny nebyly, a na tomto závěru trvá. Mohl odpovědět, že neví, zda byl žalovaný ovlivněn, ale v dané věci si byl svým závěrem jist. 6. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 7. Soud prvního stupně již v prvním rozsudku správně dovodil, že regresní nárok uplatněný žalobkyní se posuzuje podle § 10 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. v dřívějším znění, dle kterých měla žalobkyně prokázat, že žalovaný (pojištěný) porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemní komunikaci (řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu) a že toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1583/2010). Pak by měla žalobkyně jako pojistitel vůči pojištěnému právo na náhradu toho, co plnila. 8. V dané věci soud prvního stupně vycházel z právního názoru odvolacího soudu vysloveného v usnesení ze dne 15. 1. 2020, č. j. 14 Co 206/2019-423, a především provedl důkazy k prokázání příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Doplnil tak dokazování dvěma znaleckými posudky, a to z oboru zdravotnictví – odvětví toxikologie a z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie Tyto důkazy pak řádně zhodnotil spolu s důkazy provedenými v původním řízení. Odvol