18 CO 155/2022-217 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost předávat žalobkyni psa plemene francouzský buldok, narozeného [datum], jménem [jméno], ve výroku vymezených týdnech vždy v pondělí v 18.00 hod. v místě bydliště žalovaného (výrok I). Žalobkyni uložil povinnost předávat psa [jméno] žalovanému ve výroku vymezených týdnech vždy v pondělí v 18.00 hod. v místě bydliště žalobkyně (výrok II). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 33 492 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Dospěl ke skutkovému závěru, že pes [jméno] je již po dobu několika let zvyklý na péči jak žalobkyně, tak žalovaného, ale i babičky žalovaného paní [jméno] [příjmení]. Všechny tyto tři osoby o psa pečují. Nebylo zjištěno, že by pes [jméno] v péči kterékoliv z těchto osob jakkoliv strádal. Nebylo prokázáno ani to, že by [jméno] strádal v důsledku společné péče těchto tří osob. Pes [jméno] aktuálně trpí epilepsií, veterinářem byla doporučena kastrace psa. Nelze však jednoznačně konstatovat, že by tyto zdravotní problémy byly způsobeny právě společnou péčí několika osob o psa. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že pes [jméno] je ve spoluvlastnictví účastníků s tím, že podíly obou účastníků jsou stejné. Soud považuje za věrohodné tvrzení žalobkyně o tom, že účastníci nabyli [jméno] do spoluvlastnictví na podzim roku 2015 na základě ústně uzavřené kupní smlouvy za kupní cenu ve výši 12 000 Kč. Toto tvrzení je dále prokazováno svědeckou výpovědí matky žalobkyně paní [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení]. Podpůrným důkazem o vlastnictví obou účastníků je pak i očkovací průkaz a pas psa [jméno] vystavený v roce 2015 se jmény žalobkyně nebo obou účastníků. Za nevěrohodnou soud naopak považuje výpověď svědkyně [příjmení], když tato je vyvrácena dalšími žalobkyní předloženými důkazy, zejména fotografiemi, videozáznamem a facebookovou komunikací mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] ve spojení s výpovědí tohoto svědka. Ze shodných tvrzení účastníků a výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] soud má za prokázané, že mezi účastníky byla ústně uzavřena dohoda o hospodaření se společnou věcí, na základě které se účastníci dohodli, že se budou v péči o psa [jméno] střídat v pravidelných čtrnáctidenních intervalech s tím, že si budou [jméno] předávat vždy v pondělí v místě bydliště toho, u kterého se [jméno] aktuálně nachází. S ohledem na spoluvlastnictví ke psu [jméno] pak nemohl žalovaný v lednu 2021 psa darovat své babičce [jméno] [příjmení], když nemohl na třetí osobu převést více práv, než mu náleží. Na paní [jméno] [příjmení] nepřešlo ani spoluvlastnické právo k [jméno], když z vůle žalovaného darovat své babičce psa nelze automaticky dovozovat i vůli převést na paní [příjmení] spoluvlastnický podíl k tomuto zvířeti. S ohledem na skutečnost, že v řízení nebylo prokázáno, že by došlo k takové změně poměrů, která by zakládala důvod pro změnu dohody o hospodaření se společnou věcí, uzavřené mezi účastníky, došel soud k závěru, že oba účastníci mají povinnost realizovat své povinnosti, které pro ně z uzavřené dohody vyplývají. 2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Poukázal na nedostatek pasivní legitimace žalovaného, který začátkem ledna 2021 převedl vlastnické právo k psovi na babičku [jméno] [příjmení]. Žalobní návrh žalobkyně byl podán dne 27. 1. 2021. [příjmení] [příjmení] se cítí být vlastníkem psa, pečuje o něj a psa si střídá s žalobkyní ve smyslu nařízeného předběžného opatření, ačkoliv k tomu nijak povinna není. Paní [příjmení] vstoupila do všech práv a povinností k psovi na místo žalovaného. I kdyby žalovaný uvedl svoji babičku v otázce rozsahu vlastnických práv k psovi v omyl (což neuvedl, neboť žalovaný je přesvědčen a před soudem prokázal, že vlastnické právo k psovi svědčí výlučně jemu), námitku relativní neplatnosti takového jednání může vznést pouze babička žalovaného. Ta však takovou námitku neuplatnila. Po podání žaloby si žalovaný nepřál svoji babičku vystavovat stresovým situacím a zatěžovat ji soudním sporem se svojí expřítelkyní. Proto ve svých podáních ze dne 28. 4. 2021 adresovaných nalézacímu soudu a krajskému soudu tvrdil, že je výlučným vlastníkem psa. Žalovaný rovněž nechtěl, aby střídáním psa byla jeho babička vystavena rizikovému sociálnímu kontaktu a aby porušovala nařízení proti onemocnění covid-19. Jakmile bylo po 5 měsících odvolacím soudem vydáno překvapivé předběžné opatření nařizující povinnost žalovanému, bylo ze strany žalovaného nezbytné tvrdit a prokazovat skutečný stav věcí, zejména vlastnictví psa. Skutečný vlastník psa byl soudu sdělen a označen, žalobkyně ani nalézací soud však na to nijak nereagovali. Soud prvního stupně chybně vyhodnotil provedené důkazy týkající se vlastnictví psa, stejně jako celou předběžnou otázku týkající se vlastnictví psa. Výlučné vlastnictví psa žalovaného bylo prokázáno předloženým nabývacím titulem, a to darovací smlouvou, a výslechem chovatelky paní [jméno] [příjmení], která darování psa žalovanému potvrdila. Výlučné vlastnictví psa žalovaného k psovi potvrdila rovněž babička žalovaného. I kdyby měl být pes v průběhu partnerství žalovaného se žalobkyní v jejich spoluvlastnictví, po rozpadu partnerství došlo k vypořádání majetku, kdy pes zůstal ve výlučném vlastnictví žalovaného a společně pořízený automobil [značka automobilu] ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Žalovaný zároveň odmítá nést náklady nalézacího řízení, které bylo celé neoprávněně vedeno s jeho osobou. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Žalobkyně v obsáhlém vyjádření k odvolání žalovaného setrvala na svých dosavadních stanoviscích. Rozsudek soudu prvního stupně považuje po formální i věcné stránce za zcela správný. Okresní soud Plzeň-jih provedl v dostatečném rozsahu dokazování, ze kterého vyvodil správné skutkové i právní závěry. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. K odvolání žalovaného odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212 o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalovaného i k vyjádření žalobkyně k tomuto odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není možno považovat za důvodné. 5. Soud prvního stupně provedl důkazní řízení v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu věci. Ze správně zjištěného skutkového stavu dovodil i správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je možno plně odkázat. 6. Soud prvního stupně správně uzavřel, že pes [jméno] je ve spoluvlastnictví obou účastníků, když jejich podíly jsou shodné. Z výpovědi žalobkyně, svědkyně [příjmení] a svědka [příjmení] bylo jednoznačně prokázáno, že účastníci nabyli psa [jméno] do spoluvlastnictví na základě kupní smlouvy uzavřené ústní formou na podzim roku 2015. Tomuto závěru logicky odpovídá i označení majitelů psa v očkovacím průkazů psa, v němž je zaznamenána vakcinace psa [jméno] již od podzimu 2015, kde jako majitele jsou uvedeni oba účastníci. Tento závěr je rovněž plně v souladu s facebookovou komunikací vedenou v rozhodné době mezi žalovaným a svědkem [příjmení]. 7. Neobstojí ani další námitka žalovaného, totiž že v lednu 2021 těsně před podáním žaloby žalovaný psa daroval své babičce, svědkyni [příjmení]. V této souvislosti soud prvního stupně správně nepřehlédl, že ještě v dubnu 2021 žalovaný ve vyjádření k žalobě (č. l. 48 spisu) zakládal svoji obranu na tvrzení, že je výlučným vlastníkem psa. Následné tvrzení, že vlastně již v lednu 2021 psa daroval babičce, je z tohoto pohledu nutno považovat za účelové. Odvolací soud souhlasí i s dalším závěrem soudu prvního stupně, že i v případě uzavření darovací smlouvy se svědkyní [příjmení] na ni vlastnické právo nemohlo přejít, neboť žalovaný byl pouhým spoluvlastníkem psa a nelze dovozovat vůli obdarované k převzetí pouhého spoluvlastnického podílu ke psovi. Námitka žalovaného o nedostatku jeho pasivní legitimace tedy není důvodná. 8. Účastníci minimálně konkludentně uzavřeli dohodu o užívání společného psa, kterou dodržovali od léta 2018 do 4. 1. 2021, kdy ji žalovaný přestal respektovat. Pes v jejich„ střídavé péči“ prospíval a nijak nestrádal. Protože nedošlo ke změně poměrů, respektive dohoda účastníků nebyla nahrazena novou dohodou, jsou oba účastníci povinni nadále respektovat povinnosti, jež pro ně z uzavřené dohody o péči o společného psa vyplývají (§ 1117 o. z., § 1126 o. z., 22 Cdo 4347/2007). 9. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud důvodné žalobě v plném rozsahu vyhověl. Odvolací soud jeho rozhodnutí jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně zákonu odpovídajícímu výroku o nákladech řízení. 10. Úspěšné žalobkyni byly přiznány i náklady odvolacího řízení sestávající z náhrady za 2 úkony právní služby (účast u odvolacího jednání a sepis