18 CO 160/2020-542 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 26. 10. 2020 soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 322 817 Kč s příslušenstvím (výrok I). Žalobu o zaplacení částky 395 836 Kč s příslušenstvím a pro další úroky ve výroku specifikované zamítl (výrok II). Doplňujícím rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení 0,74 Kč s příslušenstvím. Žalobcům uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 32 923 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok III). Žalobcům uložil povinnost nahradit na nákladech státu 33 112,50 Kč a žalovanému uložil povinnost nahradit státu na nákladech řízení 8 978 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Žalobu posuzoval dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, když v daném případě se jedná o bezdůvodné obohacení z protiprávního užití cizí hodnoty, neboť žalovaný užívá nemovitost v [ulice] [anonymizováno] provozovanou jako restaurace a penzion sám na základě živnostenského oprávnění od 1. 2. 2015, když žalobce jako stejnodílné spoluvlastníky těchto objektů z užívání vyloučil. Při určení výše bezdůvodného obohacení lze vycházet z toho, že jde o vyčíslení odpovídající obvyklému nájemnému pronajímané nemovitosti provozované jako penzion a restaurace. Žalobci odkazovali na znalecký posudek v dalším sporu, spisové značky 4 C 85/2013. Žalovaný tento posudek zpochybnil. Soud proto vyžádal znalecký posudek [právnická osoba] Ocenění znaleckým ústavem však nevycházelo ze srovnatelných objektů pronajímaných nemovitostí bez vybavení. Pro vznesené pochybnosti o použitých metodách a správnosti výpočtu obvyklého nájemného soud rozhodl o provedení nového posudku oceňujícího obvyklé nájemné objektu sloužícího k provozování restaurace a penzionu bez vybavení k tomuto účelu. Posudek podala [právnická osoba], která ocenila obvyklé nájemné porovnávací metodou objektů určených k podnikání v oboru restaurace a penzion bez vybavení, a to porovnávací metodou při ceně 61 Kč za m2 s ročním nájemným ve výši 552 000 Kč. Obvyklé nájemné za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2017 podle posudku činí 2 058 500 Kč. Z tohoto znaleckého posudku soud vycházel. Žalobcům nenáleží bezdůvodné obohacení za leden 2015, neboť žalovaný v nemovitosti podniká od 1. 2. 2015. Nárok byl žalobcům přiznán od 1. 2. 2015 do 31. 5. 2017, tedy za 28 měsíců při měsíčním obvyklém nájemném 42 885,40 Kč. Hodnota bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného činí 1 200 792 Kč. Žalobcům jako spoluvlastníkům jedné poloviny objektu náleží částka 600 396 Kč. Protože žalobci sami započítávají ve prospěch svého nároku závazek, který mají vůči žalovanému ve výši 277 577,26 Kč, představuje jejich nárok na bezdůvodné obohacení 322 817 Kč, který soud žalobcům přiznal, včetně úroků z prodlení. Do zbytku byla žaloba zamítnuta. Zamítavý výrok zahrnuje i nepřiznaný nárok uplatňovaný žalobci z předsmluvní odpovědnosti, který je třeba posoudit ve smyslu § 2910 a § 1729 občanského zákoníku, když žalobci tvrdí, že mohli důvodně očekávat po dobu 5 měsíců měsíční nájemné ze strany žalovaného ve výši 1 000 Kč, a to v souvislosti se žalobci tvrzenou dohodou uzavřenou mezi účastníky. Podle názoru soudu prvního stupně nelze dojít k závěru, že jednání účastníků o možnosti uzavření dohody o dalším nájmu objektu žalovaným a placením nájemného 100 000 Kč bylo bezpodmínečné a že by žalovaný důvodné očekávání žalobců v uzavření smlouvy zmařil bez spravedlivého důvodu. Protože však období, za které je požadován nárok na náhradu škody z porušení předsmluvní odpovědnosti, lze posoudit jako období, kdy se žalovanému dostalo bezdůvodného obohacení v souvislosti s užíváním nemovitostí, žalobcům přísluší nárok z tohoto důvodu na základě znaleckého posudku [právnická osoba] Soud proto nezamítl celou žalobci požadovanou částku 500 000 Kč, ale pouze rozdíl mezi vyčísleným celkovým nárokem a nárokem vyplývajícím z výpočtu podle znaleckého ocenění. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci § 142 odst. 2 o. s. ř., o státem zálohovaných nákladech řízení podle § 148 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalobci i žalovaný. Žalobci v odvolání zdůraznili, že v řízení bylo k dispozici větší množství znaleckých posudků. Soud si neodůvodněným způsobem vybral znalecký posudek, který měl jiné zadání, a tedy znalecký posudek nevyžádaný. Podle názorů žalobců relevantní pro rozhodování o výši nároku týkajícího se bezdůvodného obohacení je znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba] a z tohoto znaleckého posudku by mělo být vycházeno. Žalobci s ohledem na vypracovaný znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] moderují svůj nárok uplatněný žalobou v částce 29 745 Kč za měsíc založený na znaleckém posudku [právnická osoba] na částku, ke které dospěl znalecký posudek, tedy na částku 24 708,30 Kč za měsíc. K nároku, který byl v žalobě definován jako nárok ve výši 500 000 Kč za období od 1. 5. 2015 do 30. 9. 2015, odpovídající částce 100 000 Kč za měsíc, žalobci uvedli, že ačkoliv právně posuzovali tento nárok jako nárok z předsmluvní odpovědnosti, v průběhu dokazování vyšlo najevo, že právním důvodem není předsmluvní odpovědnost, ale dohoda spoluvlastníku na užívání nemovitosti. Z dokazování vyplynulo, že mezi žalobcem [jméno] [příjmení] a žalovaným došlo k dohodě, která byla založena na oboustranné důvěře v to, že spoluvlastnictví k nemovitostem bude vypořádáno do 30. 9. 2015, a to v tom smyslu že žalovaný bude užívat v období od 1. 5. 2015 do 30. 9. 2015 nemovitosti výlučně a bude hradit za toto užívání částku 100 000 Kč za měsíc. Tuto dohodu žalovaný akceptoval za situace, kdy se jednalo o protinávrhu, že za stejných podmínek bude užívat nemovitosti v tomto období žalobce [jméno] [příjmení]. Na existenci dohody ničeho nemění, že účastníci si chtěli následně dohodu stvrdit písemně. Soud ani nepřihlédl ke skutečnosti, že k dohodě dne 24. 4. 2015 došlo poté, co žalovaný bez dohody se žalobci nemovitosti obsadil, žalobce vyloučil z užívání a nemovitosti užíval, aniž by hradil žalobcům jakoukoliv kompenzaci za užívání nemovitostí, a to po dobu cca půl roku. Žalobci mají za to, že i kdyby bylo meritorní rozhodnutí soudu správné, pak soud při aplikaci úspěchu v řízení vyšel z vadných předpokladů a logicky došel k vadným závěrům při rozhodování o nákladech řízení. Žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalobě vyhoví co do částky 274 956 Kč s úrokem z prodlení a zaváže žalovaného k plné úhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř. 3. Žalovaný v odvolání uvedl, že soud prvního stupně správně pro výpočet částky bezdůvodného obohacení vyšel ze znaleckého posudku [právnická osoba] Prvoinstanční soud však nezohlednil další platby žalovaného, ačkoliv tyto byly uvedeny i žalobcem v žalobě, kdy je označil za částečné plnění žalovaného na předmětný nárok a dále tyto byly řešeny i na jednání soudu. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný jednak před podáním žaloby uhradil na nárok žalobců 168 277 Kč a po podání žaloby částku 49 372 Kč. Soud tak neměl přiznat žalobcům dále částku 217 649 Kč, kterou žalovaný prokazatelně před vydáním rozhodnutí žalobcům na uvedený nárok zaplatil. O tuto částku měla být snížena částka uvedená ve výroku I rozsudku. Z uvedeného je zjevné, že žalobcům nemohlo a nemělo být přiznáno na jistině více než 105 168 Kč. Navrhl, aby odvolací soud ve výroku I změnil napadené rozhodnutí tak, že žalobcům přizná částku nikoliv vyšší než 105 168 Kč a ve zbytku nárok zamítne. 4. Odvolací soud k odvolání žalobců a žalovaného přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání účastníků a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je možno zčásti považovat za důvodné, odvolání žalobců důvodným neshledal. 5. Především je třeba uvést, že posuzovaná věci již byla předmětem přezkumu odvolacího soudu, který rozsudkem ze dne 5. 5. 2021 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a dále ve výroku II, pokud jím bylo rozhodováno o zaplacení částky 395 836 Kč, a ve výroku o nákladech řízení státu a nákladech řízení účastníků, změnil. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům 273 278,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 27. 6. 2017 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu na zaplacení částky 445 375,50 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II). Žalobcům uložil povinnost nahradit státu na nákladech řízení 28 545,25 Kč a žalovanému částku 13 545,25 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Domažlicích (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV). V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že v daném případě se žalobci domáhají na žalovaném, který žalobce vyloučil z užívání nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví účastníků, vydání bezdůvodného obohacení za užívání podílů žalobců na nemovitostech ve výši obvyklého nájemného, a to