25 CO 255/2022-73 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 59 085, 01 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku 16 749 Kč (výrok II). V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky poukazem na smlouvu o úvěru uzavřenou mezi předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], kdy žalovanému byl podle této smlouvy poskytnut kontokorentní úvěr do limitu ve výši 53 000 Kč. Úvěr nebyl řádně splácen a následně pohledávka postoupena žalobci. Žalobce požaduje zaplacení dlužné jistiny a kapitalizovaných a běžících úroků a úroků z prodlení. Po provedeném dokazování soud shledal návrh důvodným a žalovaného k plnění zavázal. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byly přiznány náklady řízení za zaplacený soudní poplatek a za právní zastoupení v rozsahu odměny za tři úkony právní služby, tři režijní paušály a DPH. Soud nepřiznal žalobci odměnu za osobní účast u jednání konaného dne 22. 8. 2022 z toho důvodu, že přiznává odměnu jen účelně vynaložených nákladů. Za účelně vynaložený náklad nepovažuje účast právního zástupce žalobce na jednání dne 22. 8. 2022, když žalobce byl v předvolání k jednání upozorněn výslovně na to, že jeho účast je v této procesní situaci považována za neúčelnou, že v případě procesní potřeby bude jednání odročeno a přesto se k jednání dostavil, byť v substitučním zastoupení, což mu soud neupírá, avšak nic nového ze strany žalobce u jednání nebylo uvedeno, pouze byly předloženy vyčíslené náklady řízení. Tento procesní postup se považuje za neekonomický a ve vztahu k žalovanému za neúměrně navyšované náklady soudního řízení. 2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které směřovalo proti výroku II o náhradě nákladů řízení. V odvolání namítá proti tomu, že soud nepřiznal odměnu za účast na jednání, když nepřiznáním této odměny soud porušil jednu ze základních zásad civilního sporného řízení, a to zásadu ústnosti a tedy rovněž porušil právo žalobce jako účastníka řízení na jeho zastoupení advokátem. Upozorňuje, že civilní řízení je ze zákona koncentrováno podle ust. § 118b odst. 1 zásadně skončením prvního jednání, případně uplynutím lhůty, která byla účastníkům poskytnuta. V případě, že by se žalovaný k jednání dostavil a vznesl námitky proti uplatněnému nároku, žalobce by se vystavil riziku ztráty možnosti na procesní obranu žalovaného adekvátně reagovat, doplnit tvrzení o skutečnostech významných pro věc či navrhnout provedení nových důkazů. Argumentace soudu prvního stupně je proto zcela lichá a rozhodnutí je v rozporu se zákazem denegatio iustitiae. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že žalobci bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení i za čtvrtý úkon poskytnuté právní služby, celkem odměnu ve výši 21 347 Kč. 3. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 212 o. s. ř., přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 4. Soud prvního stupně nepřiznal žalobci v řízení úspěšnému náhradu nákladů tak, jak ji požadoval, tedy v rozsahu zaplaceného soudního poplatku a odměny žalobce za právní zastoupení za 4 úkony právní služby, jak je žalobce specifikoval soudu písemně. Soud žalobci přiznal k náhradě odměnu za tři úkony právní služby, nepřiznal za účast na jednání dne 22. 8. 2022, poukazem na to, že přiznány mají být jen náklady účelně vynaložené. Účast právního zástupce žalobce u jednání 29. 9. 2021 soud nepovažoval za náklad účelně vynaložený, neboť žalobce byl v předvolání k jednání výslovně upozorněn na to, že jeho účast je považována za neúčelnou, a že v případě procesní potřeby bude jednání odročeno za účelem vyjádření žalobce. Přesto se zástupce žalobkyce na jednání dostavil, nic nového neuvedl a vyčíslil si náklady, což soud považuje za přístup neekonomický a ve vztahu k žalovanému za neúměrné navyšované nákladů soudního řízení. 5. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 6. Jak z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů, které v řízení vynaložil. Tato náhrada je však limitována tím, že přiznány mohou být k náhradě pouze takové náklady, které byly vynaloženy k účelnému uplatňování nebo bránění práva, tedy nikoliv náklady jakékoli, či všechny. 7. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně upozornil žalobce, že není nutná jeho osobní účast u jednání, když tuto účast považuje za neúčelnou, a zároveň mu sdělil, že v případě procesní potřeby bude jednání odročeno a žalobce vyzván k vyjádření. Zástupce žalobce se k jednání dne 22. 8. 2022 přesto dostavil, navrhl, aby žalobě bylo vyhověno a požádal o přiznání nákladů řízení včetně odměny za účast na jednání. 8. Odvolací soud naprosto nezpochybňuje právo účastníka dostavit se na předvolání k soudu a být osobně, či v zastoupení na tomto jednání účasten. Nicméně pokud je rozhodováno o náhradě nákladů řízení ve smyslu citovaného ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., je vždy třeba při určení jejich výše přihlížet k požadavku zákona v tom smyslu, že se musí jednat o přiznání náhrady nákladů v řízení vynaložených účelně. V projednávané věci je zřejmé, že soud prvního stupně již v předvolání účastníka upozornil na to, že jeho účast na jednání není nezbytně nutná a zřetelně mu dal najevo, že žádná jeho procesní práva nebudou zkrácena, neboť v případě potřeby bude jednání odročeno a bude vyzván k vyjádření. Soud odkázal nejen na charakter řízení a výši požadované částky, ale i na to, že by náklady neměly být neúměrně navyšovány. Tomuto postupu soudu prvního stupně nelze nic vytknout. Jestliže se přesto zástupce žalobce na jednání soudu dostavil, učinil tak dle svého uvážení a musel si být vědom toho, že náklady vynaložené na jeho účast u jednání nemusí být posouzeny jako náklady vynaložené účelně. Nelze rovněž přehlédnout, že fakticky na jednání nebyla ze strany advokáta žalobce vznesena žádná další skutková tvrzení, nebyly prováděny žádné jiné důkazy než ty, které již byly označeny v žalobě, a jednalo se pouze o důkazy listinné. 9. Odvolací soud proto nemá námitky žalobce uplatněné v podaném odvolání za důvodné, a to ani odkazem na tzv. koncentraci, neboť i ze samotného vyjádření žalobce v tomto ohledu je zřejmé, že si je vědom, že soud může poskytnout (a celkem běžně také poskytuje) k případnému doplnění tvrzení dodatečnou lhůtu. Tvrzení žalobce, že by soud mohl shledat, že vyjádření žalobce není třeba, tedy by lhůtu neposkytl a věc rozhodl a žalobce by byl omezena v případném odvolacím řízení, je zcela účelové. Tato argumentace nemůže být důvodná i proto, že soud výslovně ubezpečil žalobce, že v případě procesní potřeby bude jednání odročeno, tedy jinak řečeno, dal najevo, že je připraven mu lhůtu k doplnění tvrzení poskytnout. 10. V neposlední řadě pak odvolací soud podotýká, že se jedná o vztah spotřebitelský, žalobce není původním věřitelem a pohledávku odkoupil. Jak je známo odvolacímu soudu z jiné jeho činnosti. žalobce je profesionálním vymahačem a v souvislosti s posouzením obsahu jeho podnikatelské činnosti se rovněž nabízí úvaha, že by k této činnosti měl být vybavena profesionálním aparátem, což by nutně vedlo k další úvaze, že by náhrada nákladů řízení nemusela být žalobci přiznána ani v tom rozsahu, jak přiznána byla. 11. Nepřiznáním odměny za právní zastoupení, za ten či onen úkon právní služby soud naprosto nezpochybňuje právo účastníka být v řízení zastoupen (a to ani osoby profesionálně zdatné). Nepřiznání odměny za právní zastoupení je ale výsledkem úvahy soudu, o tom, zda je účtovaný úkon v řízení skutečně účelně vynaložený, a tuto úvahu soud s ohledem na dikci ust. § 142 o. s. ř. učinit musí. Postup soudu prvního stupně v dané věci má odvolací soud za racionální. Již před nařízením jednání bylo zřejmé, že žalovaný na písemnosti soudu nereaguje, v řízení žádných námitek neuplatňuje a doručováno mu bylo náhradním způsobem. Je tak na místě úvaha o tom, že osobní účast advokáta žalobce na jednání bude nutně jen formální, což dal soud žalobci najevo. Jestliže se přesto na jednání dostavil, a s touto jeho účastí byly spojeny požadované náklady, šlo o náklady, jež nelze objektivně posoudit jako účelně vynaložené. 12. Odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné, a proto bylo rozhodnutí dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno. 13. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, bylo rozhodováno dle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná, které náklady řízení nevznikly, proto soud žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.