61 CO 243/2022-241 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost doručit mu vyúčtování služeb spojených či souvisejících s užíváním jeho bytové jednotky ve [obec] za rok 2020, a aby takto vyhotovené vyúčtování obsahovalo všechny právními předpisy stanovené náležitosti s uvedením ceny provedených služeb ve správné výši a znějící na cenu ve správné výši. Také žalobci uložil zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení. V odůvodnění poukázal na nesporná zjištění o tom, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] ve [obec], a je také členem žalovaného společenství vlastníků jednotek. Dne 21. 4. 2021 obdržel žalobce od žalovaného vyúčtování služeb za rok 2020, včetně přílohy nazvané jako„ rozúčtování 2020“. Soud prvního stupně odkázal na obsah označených listin s popisem jednotlivých náležitostí, které jsou v nich uvedeny včetně poučení o možnosti vyúčtování reklamovat. Poukázal na to, že dle dalších provedených důkazů se žalobce také domáhal nahlédnutí do podkladů k tomuto vyúčtování a žádal o doložení nákladů na jednotlivé služby, způsobu jejich rozúčtování, stanovení výše záloh a provedení vyúčtování za rok 2020 a též o možnost pořízení kopií podkladů. Žádost byla žalovanému doručena 19. 5. 2021 a poté byla uspořádána možnost nahlížení do podkladů k vyúčtování s tím, že oznámení o tom bylo vyvěšeno ve vchodě domu 22. 5. 2021 a zároveň bylo odesláno žalobci poštou 21. 5. 2021. Seznámení se konalo 27. 5. 2021, žalobce však možnosti nahlížet do podrobností rozúčtování služeb nevyužil. [ulice] [anonymizována dvě slova] [okres] – správce žalovaného společenství, informovalo také žalobce, že má možnost osobně nahlédnout do jednotlivých podkladů a pořizovat kopie v sídle správce vždy v úřední dny. 2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne 11. 12. 2018 žalovaný uzavřel smlouvu o zajišťování správy domu a pozemku se [anonymizována tři slova] [okres], a že předpis měsíčních úhrad pro bytovou jednotku žalobce účinný od 1. 1. 2019 stanovil jejich výši celkem na 3 610 Kč. V této částce jsou zahrnuty dlouhodobé zálohy na opravy, náklady na správní činnosti, pojištění domu, osvětlení společných prostor, ostatní provozní náklady a dále zálohy na dodávku tepla, teplé vody, dodávku vody a odvod odpadních vod. V předpisu jsou specifikovány i osoby bydlící v uvedené bytové jednotce a rozepsány podlahové výměry jednotlivých částí bytu. Dále soud prvního stupně poukázal na zápis ze shromáždění společenství vlastníků, podle něhož byl jednomyslně schválen dosavadní způsob plateb měsíčních záloh prostřednictvím služby SIPO a smlouva o zajištění správy se [anonymizována tři slova] [okres]. Po právní stránce odkázal soud prvního stupně zejména na § 1180 a § 1181 o. z. a rovněž na podrobnosti týkající se poskytování plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů dle zák. č. 67/2013 Sb. Poukázal na povinnosti žalovaného i vlastníků bytových jednotek a poté dospěl k závěru, že vyúčtování služeb vyhotovené správcem žalovaného za rok 2020 bylo žalobci řádně a v zákonné lhůtě doručeno. Sporné bylo, zda je vyúčtování řádné, tedy bez vad. Žalobce však i přes poučení soudu nespecifikoval, v čem spatřuje nesprávnost vyúčtování, pouze obecně tvrdil jeho nesprávnost a nedostatek náležitostí a domáhal se doručení vyúčtování nového. Soud prvního stupně po provedení důkazního řízení dospěl k závěru, že uvedené vyúčtování obsahuje všechny náležitosti dle § 7 zák. č. 67/2013 Sb. a popsal, které náležitosti to jsou. Uzavřel též, že žalobce měl nepochybně možnost seznámit se s poklady pro vyúčtování, žalovaný ho na tuto možnost opakovaně a bezvýsledně upozorňoval. Naopak žalobce své povinnosti dle občanského zákoníku a také dle Stanov společenství nesplnil. Soud prvního stupně také vysvětlil, proč neprováděl další žalobcem navržené důkazy a uzavřel, že žalobce své tvrzení o nesprávnosti vyúčtování neprokázal. Proto žalobu zamítl a v souladu s úspěchem žalovaného uložil dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci povinnost k zaplacení jeho účelně vynaložených nákladů. 3. Ve včasném odvolání žalobce nesouhlasil se závěrem, že mu bylo umožněno nahlédnout do podkladů k vyúčtování služeb za rok 2020 a že se mohl seznámit se smlouvou o zajišťování správy domu a pozemku z 12. 12. 2018. Vytkl, že soud prvního stupně neprovedl všechny navržené důkazy, zejména o tom, že žalovaný vůči žalobci neplní své závazky dlouhodobě. Poukázal na obecné zásady soukromého práva, trval na tom, že řádné vyúčtování neobdržel a soud prvního stupně nesprávně nezkoumal, zda jsou údaje vyúčtování věcně správné. Vytkl také nesprávné právní posouzení věci s tím, že k žádnému zápočtu nedošlo, a ve vyúčtování je sice uveden i předpis záloh, ale i skutečně zaplacená částka. Vyúčtování služeb musí být přezkoumatelné a překontrolovatelné, takže mechanické zkoumání náležitostí vyúčtování není dostatečné. Pakliže soud prvního stupně nepodrobil vyúčtování detailnímu zkoumání dle podkladů, které měl k dispozici výhradně žalovaný, pak nemohl dospět k závěru, že toto vyúčtování splňuje náležitosti dle § 7 zákona o poskytování služeb. Žalobce podrobně polemizoval se závěrem soudu, že bezdůvodně nevyužil možnosti nahlédnout do podkladů k vyúčtování, zdůraznil, že smlouva o zajišťování správy domu a pozemku je stižena vadami, a soud prvního stupně se touto jeho námitkou blíže nezabýval. Žalobce obdržel od třetí osoby dokument datovaný dne 1. 4. 2021 a nazvaný„ Vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020“ společně s nedatovaným dokumentem [právnická osoba], [anonymizována tři slova], nazvaným„ Rozúčtování 2020“, ačkoliv podle názoru žalobce po něm nelze požadovat, aby posuzoval souvislost obdrženého dokumentu s povinnostmi žalovaného jakožto poskytovatele služeb. Uzavřel, že soud při vyhodnocení důkazů postupoval formalisticky, detailně se důkazy nezabýval a akceptoval nekriticky tvrzení žalovaného. Vzhledem k tomu by měl odvolací soud napadený rozsudek změnit tak, že žalobě vyhoví a žalovaného zaváže zaplatit mu náklady řízení, případně napadený rozsudek zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že je na rozhodnutí soudu, které z navrhovaných důkazů provede, a pokud dospěje k závěru, že označený důkaz nemá souvislost s předmětem řízení, jako nadbytečný takový důkaz neprovede. To se týká i řady důkazů navrhovaných žalobcem v předmětném řízení. Je také nepravdivé žalobcovo tvrzení, že mu již řadu let nebylo doručeno řádné a věcně správné vyúčtování služeb souvisejících s užíváním jeho bytové jednotky. Žalobce dosud nespecifikoval, v čem spatřuje nesprávnost vyúčtování, a i když jsou argumenty žalobce týkající se nemožnosti nahlížení do pokladů k vyúčtování irelevantní, přesto je třeba uvést, že žalovaný zajistil dvě nahlížení do příslušných podkladů, žalobce byl s touto možností seznámen a také má ještě stále ještě možnost do podkladů nahlédnout v souladu se stanovami žalovaného. Žalobce ale o to ve skutečnosti zájem nemá. Žalovaný označil dále za nepřípadnou žalobcovu argumentaci ohledně smlouvy o zajišťování správy domu a pozemku, neboť ta byla uzavřena a je platná a účinná i pro něho. Žalobce měl možnost se se zněním smlouvy seznámit, její návrh byl přílohou pozvánky na schůzi shromáždění žalovaného 11. 12. 2018 a nepochybně byl žalobce obeznámen s tím, kdo je správcem na základě smlouvy, neboť již několik let se správcem komunikuje. Dále žalovaný uvedl, že i právní posouzení věci soudem prvního stupně je správné, neboť vyúčtování obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti, a pokud žalobce tvrdí, že tomu tak není, měl by jakoukoliv tvrzenou chybu či nesrovnalost označit a konkretizovat. Žalovaný tedy navrhl, aby odvolací soud odvolání žalobce zamítl, napadený rozsudek potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobce i vyjádření žalovaného a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Soud prvního stupně správně považoval tvrzení žalobce ohledně vad či nesprávností a nesrovnalostí vyúčtování služeb za rok 2020 ohledně jeho bytové jednotky za nedostatečná, proto jej vyzval, aby svá tvrzení doplnil a uvedl, v čem konkrétně spatřuje nesprávnost provedeného vyúčtování, jaké konkrétní předepsané náležitosti v něm absentují a které částky jsou nesprávně vyčísleny. Žalobce však svá tvrzení nedoplnil. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když dospěl k závěru, že zabývat se může jen splněním náležitostí vyúčtování, protože mezi účastníky bylo nesporné, že k doručení listin označených jako vyúčtování došlo. Soud prvního stupně pak náležitosti vyúčtování posuzoval zejména dle zák. č. 67/2013 Sb. a dospěl k závěru, že toto vyúčtování obsahuje náležitosti stanovené zákonem, neboť jsou v něm rozepsány jednotlivé poskytované služby, a to i s popisem způsobu, jakým byly celkové náklady rozúčt