61 CO 57/2022-105 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 36 708 Kč s úrokem z prodlení od 2. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně do tří dnů od právní moci rozsudku a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 019,72 Kč k rukám zástupce žalobce rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. K odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že přisouzená částka představuje dlužnou mzdu za měsíce leden a únor 2021, když žalobce pracoval u žalované od 1. 6. 2017, dne 15. 4. 2019 utrpěl pracovní úraz, v jehož důsledku byl do 15. 10. 2020 v pracovní neschopnosti a dále dle tvrzení žalobce, která soud prvního stupně vzal za prokázaná, mu žalovaná dne 30. 10. 2020 dala písemný pokyn, aby nedocházel do místa výkonu práce do doby, než mu bude ukončen pracovní poměr, ale pracovní poměr ukončen nebyl, když mu žalovanou dne 29. 10. 2020 i za přítomnosti dalších zaměstnanců žalované byl předložen jen návrh dohody o skončení pracovního poměru, ale na uvedenou dohodu po poradě se svým zástupcem nepřistoupil. Obranu žalované, že pracovní poměr žalobce byl ukončen ke dni 31. 12. 2020, soud prvního stupně neshledal důvodnou, když žalovaná sice předložila listinu datovanou dnem 30. 10. 2020, z níž se podává, že žalobci měla dát výpověď ke dni 30. 10. 2020 dle § 52d zákoníku práce pro nadbytečnost a dále proto, že dle žalobcem doručeného posudku firemního doktora MUDr. [jméno] [příjmení] posuzovaný pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost a není schopen dalšího zařazení v rámci firmy, ale soud prvního stupně po zhodnocení provedených důkazů, včetně výpovědi svědků - zaměstnanců žalované [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří měli být přítomni jednání žalobce a jednatele žalované o ukončení pracovního poměru a svými podpisy na listině – výpovědi z pracovního poměru také měli stvrdit, že žalobce výpověď z pracovního poměru odmítl převzít, neshledal důvodnou. Z výpovědi slyšených svědků soud prvního stupně vzal pouze za prokázané, že svědci byli přítomni tomu, když jednatel žalované předával žalobci jakousi listinu, ten poté volal svému advokátovi a odmítl ji podepsat, ale listinu svědci nepodepisovali ve stejný den, nýbrž se zpožděním, ani jeden ze svědků nebyl schopen sdělit, jakou listinu ve skutečnosti potvrzoval, a také svědci nejprve shodně uváděli, že podepsali pouze 1 listinu, a až po předestření jak dohody o rozvázání pracovního poměru, tak výpovědi si„ vzpomněli“, že podepsali i další papír. Z jejich výpovědi tak vzal pouze za prokázané, že jednatel žalované jednal s žalobcem o ukončení pracovního poměru a ten po konzultaci se svým advokátem listinu odmítl podepsat. Soud prvního stupně nevyhověl návrhu žalované na přerušení řízení do skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 8 C 5/2022 a do skončení řízení o šetření inspektorátu práce, když v jiném soudním řízení je řešena otázka neplatnosti rozvázání pracovního poměru, ale pro toto řízení je otázka nadbytečná, když zde je stěžejní otázka, zda žalobci byla či nebyla podána výpověď a výsledky řízení u inspektorátu práce jsou pro soudní řízení nerozhodné. Jako nadbytečné zamítl důkazy účastnickými výslechy žalobce a jednatele žalované, když účastnická výpověď je důkazem pouze podpůrným a rovněž jako nadbytečný zamítl i důkaz přehráním zvukového záznamu pořízeného žalobcem z jednání se zaměstnavatelem, neboť takový důkaz by bylo možno ve smyslu judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1267/2018) provést jen tehdy, pokud by důkaz vedl k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak. Při stanovení výše nároku soud vycházel dle § 354 odst. 1 zákoníku práce a podle § 355 odst. 1 a 2 zákoníku práce z pravděpodobného výdělku žalobce, když žalobce v předchozím kalendářním čtvrtletí neodpracoval alespoň 21 dnů. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítla, že soud prvního stupně akcentoval pouze názor žaloby, ačkoliv žalovaná jednoznačně konstatovala, že pracovní poměr byl řádně ukončen výpovědí předanou dne 31. 10. 2020 s tím, že pracovní poměr měl být ukončen do 31. 10. 2021, o čemž svědčily i další důkazy, jako byl zápočtový list, oznámení ČSSZ a Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra a samotné odmítnutí převzetí výpovědi bylo svědecky i písemně doloženo. Žalobce sám podal návrh na přezkoumání pracovně-právních předpisů Oblastnímu inspektorátu práce a žalovaná navrhovala vyčkat do rozhodnutí tohoto inspektorátu stejně jako do rozhodnutí Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. 8 C 5/2002, což ale soud prvního stupně neakceptoval. Nebyly tak vyčerpány všechny navržené důkazní prostředky ze strany žalované a soud prvního stupně sám stav vyhodnotil tak, že výpověď považoval za nedoručenou, což je základní pochybení, když nevyčkal do doby navržených rozhodnutí. Domnívá-li se soud prvního stupně, že zástupci stran jednaly o otázce dohody o skončení pracovního poměru, tato skutečnost je skutečností pravdivou, neboť i v době běhu výpovědní lhůty mohlo být jednáno ukončení pracovního poměru dohodou, ale k dohodě nemohlo dojít, neboť zástupce žalobce navrhoval podmínky naprosto pro obžalovanou stranu nevhodné. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalovaná z procesního hlediska neučinila žádný návrh na provedení důkazu, který by se měl vyskytovat ve spisu inspektorátu práce nebo v soudním spisu 8 C 5/2022, pouze navrhla přerušení řízení do skončení sporu vedeného pod uvedenou spisovou značkou, takže argumentace, že soud prvního stupně nevyčerpal všechny důkazní návrhy, je lichá. Návrh na provedení důkazů účastnickou výpovědí jednatele žalované lze považovat za další obstrukční krok ze strany žalované a soud prvního stupně jej správně zamítl, rovněž návrh na přerušení řízení z důvodu probíhající kontroly inspektorátu práce považuje žalobce za procesní obstrukci žalované, když soud prvního stupně v žádném případě není vázán závěry inspektorátu práce a ani při kontrole inspektorátu práce nemohou být prováděny jiné důkazy, než byly provedeny v soudním řízení. Žalovaná také dosud žalobci navzdory svému tvrzení o ukončení pracovního poměru výpovědí nikdy nevyplatila zákonné odstupné a tuto skutečnost žalovaná soudu žádným způsobem nevysvětlila. Veškerá plnění související s pracovním úrazem žalobce obdržel vždy od pojišťovny, žalovaná sama přímo neuhradila ničeho. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a a § 213 o. s. ř.), doplnil dokazování protokolem o kontrole Oblastního inspektorátu práce pro [příjmení] [anonymizováno] a [územní celek] ze dne 24. 1. 2022, který s odvoláním předložila žalovaná, dále i obsahem spisu Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. 5 C 177/2021, a to za účelem ověření, co je předmětem tohoto jiného řízení, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 6. Soud prvního stupně ve věci provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci, přičemž se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně se odvolací soud plně ztotožňuje a v tomto směru lze pro stručnost na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně odkázat. 7. V projednávané věci rozhodnutí závisí na posouzení otázky, zda žalovaná žalobci dne 30. 10. 2020 doručila návrh dohody na skončení pracovního poměru, nebo výpověď z pracovního poměru. Skutkové zjištění, že žalovaná žalobci doručovala pouze návrh dohody na skončení pracovního poměru, soud prvního stupně učinil po řádném a logickém zhodnocení provedených důkazů. Byť žalovanou předložená výpověď z pracovního poměru datovaná dnem 30. 10. 2020 byla opatřena i podpisy 4 výše uvedených svědků, kteří potvrdili, že byli přítomni předání nebo odmítnutí výpovědi z pracovního poměru, soud prvního stupně po zhodnocení výpovědi těchto svědků správně tento listinný důkaz posoudil jako nevěrohodný a správně na jeho obsahu svá skutková zjištění nezaložil. Z výpovědi svědků totiž jednoznačně vyplynulo, že listinu na žádost svého zaměstnavatele (žalované) podepisovali až dodatečně, žádný z nich nevěděl, co bylo obsahem listiny předávané jednatelem žalované žalobci a ačkoliv svědci nejprve tvrdili, že podepisovali pouze 1 listinu, až poté, co jim soudem prvního stupně byla kromě listiny – výpovědi z pracovního poměru předložena i listina – dohoda o rozvázání pracovního poměru datovaná dnem 30. 10. 2020 a opatřená rovněž podpisy uvedených svědků, připustili, že podepsali obě listiny. Správně také soud prvního stupně jako nadbytečné neprovedl důkazy účastnickými výslechy žalobce a jednatele žalované, když účastnický výslech je skutečně jen podpůrným důkazem, který dle § 131 odst. 1 o. s. ř. soud může nařídit jen v případě, že dokazovanou skutečnost nelz