64 CO 268/2022-444 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 4 461,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 5. 10. 2016 do zaplacení (výrok II), ve zbývající části, to je o zaplacení částky 29 054,91 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II). Žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 72 371 Kč (výrok III). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena 25. 7. 2016 smlouva o dílo, podle které žalobce jako zhotovitel měl vyrobit 4403 kusů obalů s gelem po 6, 1323 Kč za kus a 100 kusů doypackových sáčků s uzávěrem po 7 Kč za jeden kus. Sáčky měl naplnit gelem, který obdržela žalovaná v pozici objednatele od pana [příjmení] z firmy [příjmení] [anonymizováno], a dodala je žalobci. Žalobce dílo provedl a předal je postupně po třech dodávkách žalované, naposledy 20. 9. 2016. Týž den reklamovala žalovaná vady díla spočívající v protékání gelu ze sáčků, a protože nedošlo k odstranění vady žalobcem, žalovaná v prosinci 2016 odstoupila od smlouvy o dílo pro podstatné porušení jeho povinnosti. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná platně odstoupila od smlouvy a proto si strany měly vypořádat vztah vydáním bezdůvodného obohacení, které získala žalovaná, protože nevrátila žalobci 1457 kusů gelem naplněných sáčků. Soud prvního stupně vyšel z obecné ceny 2,05Kč za jeden kus a proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkem 3 614,09 Kč, a to včetně DPH ve výši 627,24 Kč. Zároveň jí uložil povinnost zaplatit částku 847 Kč představující cenu za 100 doypackových sáčků po 7 Kč včetně DPH, u nichž se vada neprojevila, a v té části také nedošlo k odstoupení od smlouvy. Celkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 4 461,09 Kč (výrok I). Při určení obvyklé ceny soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení], vyžádaného soudem. Dospěl k závěru, že žalovaná má vrátit žalobci celé dodané dílo. Protože to není možné v rozsahu 1457 kusů gelem naplněných trubiček, které žalovaná nemá k dispozici, protože je zdarma dala odběratelům jako náhradu za dodané vadné zboží nebo je znehodnotila, vzniká žalobci právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny za část zhotoveného obalu zboží, a to podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku. Soud prvního stupně nepřihlédl k posudku znalce [jméno] [příjmení], protože závěry posudku nemají pro rozhodnutí soudu relevantní význam. Není podstatné určení tržní ceny kompletního výrobku ani zjištění možnosti prodeje chybějících trubičkových sáčků s potiskem naplněných gelem. Pohledávku žalované vůči žalobci z titulu náhrady škody ze zmařeného obchodu a poškozeného obchodního jména soud prvního stupně posuzoval jako pohledávku nejistou, nevhodnou k započtení, mající původ v jiném nežli projednávaném smluvním vztahu. 2. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Namítal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil i neúplně zjistil, co tvoří majetkový prospěch, o který se žalovaná obohatila na úkor žalobce za sáčky, které nevydala. Zdůraznil, že obohacený je povinen vydat vše, co získal. Žalovaná nezískala pouze trubičkové sáčky s potiskem, ale sáčky s potiskem naplněné gelem. Žalovaná nikdy náhradu za gel po žalobci nepožadovala a nepožadovala ani náhradu škody. Uvedl, že zhotoviteli zůstává zachováno vlastnické právo ke zpracované věci a žalovaný se tak obohatil o celou věc, nikoli jen o to, co do nově vzniklé věci vnesl zhotovitel. Musí vydat vše, oč se vskutku zvýšil její majetek – užitek. Ten se zvýšil o hodnotou obvyklé ceny 1457 kusů trubičkových sáčků naplněných energetickým gelem s přihlédnutím k jejich případné vadnosti či neúplnosti a reálné využitelnosti. Žalovaná neprokázala, jak naložila se 1457 kusy sáčků, které nevrátila, a vada se mohla vyskytnout pouze v rozsahu 5,39 % sáčků, tedy zbytek mohl sloužit svému účelu. Vypočetl výši bezdůvodného obohacení ze skutečné prokázané prodejní ceny sáčku ve výši 45 Kč za jeden sáček s moderací zjištěné vadnosti na částku 62 070,40 Kč. Navrhoval změnu napadeného rozsudku tak, aby bylo žalobě zcela vyhověno. 3. Žalovaná namítala, že žalobce chce žalované vyúčtovat nekvalitní výrobek, jehož obsah opatřil obalem. Přijde mu to absurdní, protože žalobce gel nevyrobil. Šlo o unikátní recepturu gelu bez konzervantů a podle toho byla určena také živnost výrobku. Proto následně gel začal kvasit, jak bylo uvedeno v posudku znaleckého ústavu. Žalovaná přišla vadným plněním žalobce o své obchodní partnery i ve [anonymizováno] a obdržela vadný výrobek. Navrhovala potvrzení napadeného rozsudku. 4. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Napadal všechny výroky, a to včetně výroku I, kterým bylo žalobě zčásti vyhověno. Vzhledem k tomu, že do této části rozhodnutí není odvolání žalobce subjektivně přípustné, odvolací soud podle § 218 písm. b) občanského soudního řádu odvolání žalobce do výroku I odmítl jako odvolání podání tím, kdo není k odvolání oprávněn. Ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobce i vyjádření žalované a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné. 5. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav popsaný pod bodem l., který nedoznal změny ani v odvolacím řízení a proto odvolací soud z něho vycházel. Odvolací soud považuje za věcně správné i právní hodnocení zjištěného skutkového stavu v tom, že odstoupení od smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky 26. 7. 2016 pro podstatné porušení povinnosti zhotovitele v části zhotovení obalu s potiskem pro dodaný energetický gel s výjimkou 100 kusů doypackových sáčků, je platným jednáním. V té souvislosti soud prvního stupně správně zhodnotil provedené důkazy, zejména znalecké posudky vyžádané soudem i předložené žalobcem. Soud vycházel ze znaleckého posudku ústavu ITC, podle něhož provedené dílo trpělo převážně vadou výrobků, to je vadou, která se projevila postupně s určitým časovým odstupem, a spočívala ve vytékání gelu z vyrobených sáčků, a tím došlo i k potřísnění ostatních výrobků. I když znalec [jméno] [příjmení] dovodil, že příčnou poškození byla nadměrná zátěž a nevhodná manipulace s výrobky, jejich skladování a přeprava, je třeba hodnotit, jak správně uvedl soud prvního stupně, že znalec neměl fyzicky k dispozici poškozené výrobky a vycházel pouze z fotodokumentace a výsledků znaleckého posudku ITC. I odvolací soud dovodil, že nutnost zkoumání poškozených výrobků s gelem je v tomto případě zcela zásadní. Právní závěr o tom, že odstoupení od smlouvy pro podstatné porušení povinnosti zhotovitele je platným jednáním, vede k postupu podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy k vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v tom, oč se objednatel obohatil, pokud nevydal zhotoviteli převzaté výrobky. 6. V posuzovaném vztahu bylo především sporné, to zda bezdůvodné obohacení představuje hodnotu obalů nebo i dodaného gelu či hodnotu samotného výrobku a zda obvyklá cena výrobku je totožná s jeho cenou tržní. Žalobce argumentoval především tím, že se zpracováním věci v místě svého podnikání stal vlastníkem celé věci (§ 2599 občanského zákoníku). Dovozoval, že žalovaná má povinnost vrátit žalobci všechny výrobky, a pokud tak učinit nemůže, musí zaplatit hodnotu výroku, která se rovná hodnotě tržní. Žalobce opomněl, že podle § 2608 odst. 2 občanského zákoníku nabývá následně vlastnické právo k výrobkům jejich převzetím objednatel. Ostatně otázka vlastnického práva k výrobkům nevede k posouzení rozsahu bezdůvodného obohacení, které je třeba vydat. Vztah účastníkům byl komplikován tím, že žalobce vyráběl obaly s potiskem pro energetický gel, který dodala žalovaná. 7. Žalobce argumentoval ustanovením § 2602 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení nabyl - li objednatel zpracováním vlastnické právo k věci a zmaří-li se dílo z důvodu, za nějž zhotovitel odpovídá, může objednatel požadovat náhradu svých věcí použitých ke zpracování. Zároveň tím není dotčeno právo zhotovitele na peněžitou náhradu za svoji zpracovanou věc. Odvolací soud dovodil, že toto ustanovení se netýká situace, kdy dojde k zániku smluvního vztahu mezi účastníky odstoupením od smlouvy, jde o vypořádání smluvního vztahu účastníků, a proto jej nelze na daný případ použít. Ale lze z něho také dovodit, že se žalovaná jako objednatel obohatila toliko o hodnotu obalu s potiskem (včetně práce na zhotovení obalu vykonané) a žalobce má právo na náhradu za svoji zpracovanou věc, to je za hodnotu obalu s potiskem. Nelze proto vycházet z obvyklé ceny výrobku jako ceny tržní. Pokud tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že určení ceny tržní ve znaleckém posudku [jméno] [příjmení] v hodnotě nejméně 35 Kč jako ceny prodejní, nemůže být podkladem pro jeho rozhodnutí, odvolací soud se závěry soudu prvního stupně souhlasí. Žalovaná se obohatila o hodnotu obalu s potiskem, to je věci, kterou vyrobil žalobce. Stanovení výše této hodnoty bylo určeno ve znaleckém posudku znalce [jméno] [příjmení] částkou 2,05 Kč za kus. Soud prvního