14 CO 68/2023-219 — Krajský soud v Plzni

1 Soud prvního stupně poté, co usnesením ze dne 9. 8. 2022, č. j. 20 C 113/2021-149, zastavil řízení ohledně náhrady škody a nemajetkové újmy v celkové výši 799 322,20 Kč a ohledně části úroků z prodlení, v záhlaví uvedeným rozsudkem vyhověl žalobě ohledně 8,25 % ročních úroků z prodlení z částky 653 095 Kč od 1. 10. 2021 do 13. 1. 2022, z částky 102 104 Kč od 1. 10. 2021 do 16. 5. 2022 a z částky 12 277 Kč od 1. 10. 2021 do 20. 6. 2022 (výrok I), ohledně rozdílu mezi úroky z prodlení požadovanými žalobou ve znění následných částečných zpětvzetí a úroky z prodlení přiznanými rozsudkem žalobu zamítl (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Dospěl k závěru, že všechny dluhy se staly splatné v návaznosti na výzvu žalobce ze dne 15. 6. 2021, počátek prodlení je však vhodné stanovit až od 1. 10. 2021, aby vedlejší účastnice měla prostor k reakci na žádost o prošetření pojistné události a výplatu pojistného plnění ve lhůtách podle předpisů o pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobce v potřebném předstihu před podáním žaloby nezaslal žalované výzvu k plnění. 2 Žalovaná podala proti rozsudku odvolání, směřující proti výrokům I a III. Namítala, že část dokladů potřebných pro šetření pojistné události doložil žalobce dopisem ze dne 20. 1. 2022 a další část až dopisem ze dne 14. 4. 2022; vedlejší účastnice žalobci jeho nároky uhradila včas a nárok na úroky z prodlení proto žalobci nevznikl. Ke kvalifikované a odůvodněné výzvě k úhradě náhrady škody ze strany žalobce nedošlo a žalovaná se tudíž nemohla dostat do prodlení;„ je ochotna přijmout fakt, že by mohla být v prodlení ode dne doručení žaloby, nicméně v tu dobu již žalovaná nebyla v prodlení“. Kdyby žalobce vzal žalobu zpět ihned poté, co se dozvěděl o zaplacení požadovaných částek, mohlo být řízení zastaveno a další náklady řízení nemusely vzniknout. Žalovaná navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude ve zbývající části zamítnuta a jí bude přiznána plná náhrada nákladů řízení. 3 Také vedlejší účastnice podala proti rozsudku odvolání, směřující – posuzováno podle obsahu – pouze proti výroku I. Namítala, že žalobce své nároky uplatnil dopisem ze dne 15. 6. 2021, ona má však povinnost ukončit šetření pojistné události ve lhůtě tří měsíců od oznámení události. V dané věci však šetření v této lhůtě ukončit nemohla, neboť od žalobce včas neobdržela podklady prokazující jeho nároky; část dokladů jí žalobce zaslal dopisem ze dne 11. 10. 2021 a zbývající část až dopisem ze dne 14. 4. 2022 Vedlejší účastnice navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude ve zbývající části zamítnuta. 4 Žalobce ve vyjádření k oběma odvoláním uvedl, že nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované řádně uplatnil, a to dopisem ze dne 15. 6. 2021, k němuž přiložil veškeré v něm uvedené podklady; tytéž podklady přiložil i k žalobě, podané u soudu následujícího dne. Žalovaná na dopis ze dne 15. 6. 2021 nereagovala, reagovala na něj pouze vedlejší účastnice, a to až v září 2021, kdy žalobce vyzvala k zaslání podkladů k uplatněným nárokům, v čemž jí žalobce vyhověl a dne 13. 10. 2021 jí tyto podklady zaslal. Žalovaná měla tři měsíce na to, aby věc se žalobcem řešila, jeho nároky uhradila a následně řešila úhradu poskytnutého plnění s vedlejší účastnicí, nicméně neučinila tak. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 5 Odvolání nejsou důvodná. 6 Odvolací soud zopakoval dokazování žádostí poškozeného na vyplacení nároku na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy ze dne 15. 6. 2021 (č. l. 141-148 spisu), z níž zjistil, že tohoto dne sepsal žalobce dopis adresovaný žalované, v němž vylíčil průběh předmětné dopravní nehody, konstatoval nepravomocné odsouzení zaměstnance žalované za trestný čin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, jehož se měl zaviněním dopravní nehody dopustit, a podrobně popsal nároky, jež mu byly dopravní nehodou způsobeny a jejichž uspokojení od žalované požaduje – jedná se o odškodnění bolestí utrpěných při nehodě a následném léčení, vyčíslené znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 20. 11. 2018 na částku 240 064,40 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění a za duševní útrapy, vyčíslené týmž posudkem na částku 423 920 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 1. 8. 2018 do 15. 10. 2018 ve výši 78 140,46 Kč, náhradu nákladů na pohonné hmoty při cestách na ambulantní vyšetření a kontroly ve [anonymizována dvě slova] [obec] a na rehabilitace ve výši 20 176 Kč, náhradu nákladů na léčebné přípravky a ortopedické pomůcky ve výši 3 564 Kč, náhradu nákladů na ošetření a léčbu psa [jméno] včetně pohonných hmot při cestách do veterinárních ordinací ve výši 12 276,54 Kč, náhradu stornopoplatků za neuskutečněnou dovolenou v Itálii ve výši 12 448,80 Kč a náhradu nákladů na lékařské posudky, zprávy a překlady ve výši 8 732 Kč. Závěrem žalobce vyzval žalovanou k úhradě těchto nároků v celkové výši 799 322,20 Kč a úroků z prodlení z nich od 15. 6. 2021 do zaplacení; lhůtu k plnění žalované nestanovil. Výzva obsahuje odkazy na listiny dokládající existenci požadovaných nároků, formulované slovy„ K důkazu:“. 7 Z informací ke škodě ze dne 1. 9. 2021 (č. l. 140 spisu) odvolací soud zjistil, že tohoto dne vedlejší účastnice sepsala přípis, v němž žalobce informovala, že od žalované obdržela žádost o vyplacení nároku na náhradu majetkové a nemajetkové škody ze dne 15. 6. 2021. 8 Na základě těchto důkazů ve spojení s těmi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, které nebyly odvoláním zpochybněny a odvolací soud z nich tudíž vychází, dospěl odvolací soud k závěru, že úroky z prodlení žalobci nejpozději od 1. 10. 2021 vskutku přísluší. 9 Dluh z titulu náhrady škody a jiné újmy je dluhem, jehož splatnost není stanovena právním předpisem a v souzené věci ani nebyla mezi účastníky dohodnuta. Jedná se tedy o dluh splatný na výzvu; dlužník je podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen jej splnit bez zbytečného dokladu poté, co o to byl věřitelem požádán. Obsahové náležitosti výzvy k plnění zákon nestanoví, je však nepochybné, že dluh musí být ve výzvě vymezen tak, aby bylo zřejmé, v jaké výši a na základě jakých skutečností je plnění požadováno. Povinnost přiložit k výzvě listiny dokládající existenci požadovaného plnění zákon věřiteli neukládá; z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. nevyplývá, že na základě výzvy k plnění by se dluh stal splatným pouze tehdy, jsou-li k výzvě přiloženy listiny prokazující jeho existenci. 10 Tyto závěry jsou významné i v souzené věci. Žalobce dne 15. 6. 2021 sepsal dopis, v němž žalovanou vyzval k úhradě nároků na náhradu škod a jiných újem vzniklých mu předmětnou dopravní nehodou; jednotlivé nároky jsou v obsáhlé výzvě podrobně popsány a vyčísleny. O tom, ke splnění jakých konkrétních dluhů žalobce žalovanou vyzval, tedy není žádných pochybností. Výzva k plnění musela být žalované ve smyslu § 570 o. z. doručena nejpozději dne 1. 9. 2021, kdy vedlejší účastnice informovala žalobce, že od žalované tuto výzvu obdržela. To, zda byly k výzvě skutečně připojeny a žalované spolu s výzvou doručeny i listiny označené v ní„ k důkazu“, bylo mezi účastníky sporné, pro závěr o splatnosti dluhů to však není podstatné – ta nastává již na základě výzvy samotné. Námitka žalované, že ke„ kvalifikované a odůvodněné výzvě“ k náhradě újmy nedošlo, je tedy nedůvodná. Žalovaná byla povinna dluhy splnit ve lhůtě bez zbytečného odkladu běžící nejpozději od 1. 9. 2021 a v den následující po jejím uplynutí se dostala do prodlení. Stanovil-li soud prvního stupně počátek prodlení žalované až od 1. 10. 2021, je jeho rozhodnutí správné, a proto je odvolací soud ve výroku I potvrdil. 11 Námitky žalované a vedlejší účastnice proti tomuto výroku jsou neopodstatněné, neboť směšují splatnost dluhu škůdce z titulu náhrady újmy a splatnost dluhu pojistitele z titulu pojistného plnění. Je pravdou, že podle § 9 odst. 2 a 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), je pojistitel nejprve povinen provést šetření škodné události, jež nemá trvat déle než tři měsíce od uplatnění práva na plnění z pojištění odpovědnosti, a dluh z titulu pojistného plnění splnit do 15 dnů od skončení uvedeného šetření. V souzené věci však předmětem řízení není přímý nárok žalobce vůči pojistiteli z titulu pojistného plnění, nýbrž nárok žalobce vůči škůdci na náhradu škod a jiných újem, na jehož splatnost se ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. nevztahuje. Odvolací soud chápe výhrady žalované, že v důsledku odlišné úpravy splatnosti obou nároků se škůdci, kteří nejsou schopni újmy hradit z vlastních prostředků a spoléhají na plnění pojistitele, dostávají pravidelně do prodlení způsobeného tím, že šetření škodné události a poskytnutí pojistného plnění ze st