14 CO 77/2023-207 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně zcela zamítl žalobu (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 92 540,80 Kč k rukám právního zástupce žalované (výrok II). 2. Žalobu shledal nedůvodnou, a to jednak proto, že žalobce neunesl důkazní břemeno, neboť řádně neprokázal své výdaje, příjmy; do svých výdajů zahrnul i položky, které platí otec. Při svém výslechu žalobce účelově zamlčel některé příjmy (např. pachtovné). Dále proto, že díky podpoře otce jsou životní potřeby žalobce zajištěny. Je-li jedním z kritérií pro stanovení povinnosti rodiče platit zletilému dítěti výživné neschopnost sám se živit, pak bylo zjištěno, že žalobce je studentem [anonymizována čtyři slova]; studium však opakovaně přerušuje. V době přerušení je zaměstnán, má více zaměstnání. Přerušení studia, o které žádá, jsou účelová. Pokud by byl jeho zdravotní stav natolik vážný, nemohl by vykazovat příjmy z různých zaměstnání. Žalobce se soustavně nepřipravuje na budoucí povolání, studium pouze účelově prodlužuje. Při zjišťování kritéria shodné životní úrovně žalobce a žalované vyšlo najevo, že životní úroveň žalobce je dokonce vyšší než životní úroveň žalované. Pokud snad získala po rozvodu manželství dohodou o vypořádání SJM majetek, nelze nezohlednit, že dohoda byla uzavřena v roce 2012 a hodnotnou nemovitost, kterou žalovaná tím získala, prodala v roce 2016. Navíc touto dohodou připadla řada nemovitostí do vlastnictví žalobce. I pokud by snad důvody pro přiznání výživného byly, vyhovět žalobci znemožňuje jeho chování – o žalovanou nejeví zájem, pokud s ní komunikuje prostřednictvím SMS, tak buď za účelem získání peněz, či ji nestandardně, zmateně informuje o svém zdravotním stavu. Dává jí najevo pohrdání, komunikuje s ní povýšeně, někdy i vulgárně. Proto by vyhovění žalobě (tedy přiznání výživného) bylo v rozporu s dobrými mravy. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované přiznal právo na jejich plnou náhradu, neboť byla v řízení zcela úspěšná. 3. Žalobce se proti rozsudku soudu prvního stupně odvolal. Navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalobce neměl trvalý příjem finančních prostředků a nemohl se sám živit, neboť veškerý čas mu zabíralo studium na vysoké škole. Pokud nestudoval, bylo to výhradně ze zdravotních důvodů. Na podporu svého nároku žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 3113/10. Je pravdou, že žalobce několikrát studium přerušil, činil tak však v důsledku svého zdravotního stavu. Zprávy prokazující přerušení studia z důvodu masivních psychických potíží doložil. Pokud to jeho zdravotní stav žalobce dovolil, plnil své studijní povinnosti řádně. Není ani pravdou, že by žalobce neunesl důkazní břemeno, když dostatečným způsobem prokázal svoji neschopnost samostatně se živit v důsledku přípravy na budoucí povolání. Pokud je jeho výživa zajištěna pouze otcem, nikterak to nezbavuje matku její zákonné vyživovací povinnosti. Nesouhlasí ani s tím, že by se poskytnutí výživného příčilo dobrým mravům. O tom, že by snad finanční podporu ze strany matky využil na nákup drog, žalovaná nijak neprokázala. Žalovanou předložená SMS komunikace je účelově vytržena z kontextu, neboť nebyla předložena celá. Nadto je třeba přihlédnout k tomu, že je právě z doby, kdy zdravotní (psychické) potíže žalobce byly vážné. Zejména v otázce hodnocení jeho zdravotního stavu měl soud prvního stupně postupovat velmi uvážlivě. 4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Rozhodnutí považuje za správné, odpovídající obecným hodnotám spravedlnosti. Plnění studijních povinností žalobce je špatné, a není to pouze důsledek jeho zdravotního stavu. Rovněž trestní stíhání žalobce nebylo vyvoláno špatným zdravotním stavem. Žalobce své úsilí nesměřuje k dokončení studia, když matkou nabízenou dohodu, jejíž podmínkou bylo dokončení studia, nepřijal. I žalobcův přístup k samotnému soudnímu sporu odpovídal tomu, jak si žalobce plní své povinnosti – důkazy nepředkládal, k soudu se nedostavoval. Hrazení výživného nepovede k účelu, který má plnit (dokončení studia), ale k prohloubení zahálky, lenosti a apatie. Žalobce nepřistupuje k žalované jako své matce s úctou, ale pouze jako ke zdroji finančních prostředků. Soud prvního stupně správně přihlédl i k tomu, že životní úroveň žalobce je možná lepší než životní úroveň samotné žalované. 5. K odvolacímu jednání se žalobce nedostavil. Jeho zástupce uvedl, že v žalobcových poměrech nedošlo (zřejmě) k žádné změně. Studium zatím žalobce neukončil, když žádal znovu ze zdravotních důvodů o jeho přerušení. Zda mu bylo vyhověno, zástupci žalobce známo není. Zdravotní důvody spočívají v psychických potížích, s nimiž se žalobce léčí. Vždy, když se tyto potíže objeví, má žalobce nařízen klidový režim; léčí se ambulantně. Doklady (lékařské zprávy) k tomu zástupce žalobce odvolacímu soudu nepředložil. Žalobce se„ připravuje na výdělek, má rozjednané nějaké práce“; stále bydlí v bytě otce. Otec ho však již finančně nepodporuje, a to právě proto, že žalobce ve studiu nepokračuje. Stav trestního řízení týkajícího se žalobce není jeho zástupci znám. Zástupce žalobce pak dále uvedl, že žalobce je vlastníkem pozemků, jedná se o louky. Kým jsou obhospodařovány, není zástupci žalobce známo. Z firmy a z patentů žádný příjem nemá. Po určitou dobu, v době přerušení studia, byl evidován jako uchazeč o zaměstnání. V době pracovní neschopnosti žalobce pracoval vždy krátký úsek dne, třeba hodinu, dvě, tři, a vždy se jednalo o práci, která souvisela s jeho studiem, považoval to tedy spíše za možnost zůstat v kontaktu s oborem. Ve studiu nemohl pokračovat, neboť je velmi náročné a v důsledku silného nervového vypětí při studiu se mu zhoršily zdravotní potíže. 6. Zástupce žalované při odvolacím jednání uvedl, že od doby rozhodnutí soudu prvního stupně žalovaná na výživu žalobce nijak nepřispěla, ani mu finanční prostředky nedarovala k nějakému výročí. Účastníci nejsou vůbec v kontaktu. Ani v souvislosti s nařízeným odvolacím jednáním žalobce žalovanou neoslovil. Žalovaná do března 2019 na jeho výživu přispívala. Poté se však situace vyhrotila, žalovaná měla podezření na žalobcovu závislost na omamných látkách, a proto začala situaci řešit, což jí žalobce vyčítal. To bylo ze strany žalobce nejen důvodem podání trestního oznámení na ni (řízení bylo postoupeno jako přestupek a následně zastaveno), ale i podání žaloby o výživné. Žalovaná žalobci sdělila, že nedostane její další podporu, dokud si nebude řádně plnit své povinnosti a nebude se řádně (ve smyslu běžně, obvykle) chovat. Podle jejích informací žalobce ve studiu nepokračuje, zřejmě ho ukončil; pracuje asi v bance (snad [anonymizováno]). 7. Z obsahu spisu soudu prvního stupně, resp. podané žaloby je zřejmé, že žalobce se nejprve domáhal uložení povinnosti žalované platit výživné 4 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2019. S ohledem na dobu podání žaloby (17. 8. 2020) vyčíslil již v podané žalobě dluh na výživném od 1. 1. 2019 do 31. 8. 2020 na částku 80 000 Kč. V této části byla žaloba následně částečně vzata zpět a řízení bylo zastaveno (usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 5. 3. 2021, č. j. 25 C 354/2020-34). Tedy je zřejmé, že předmětem žaloby, kterou soud prvního stupně zamítl, je výživné ve výši 4 000 Kč od 1. 9. 2020. 8. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu, který účastníci umožnili. Z těchto důkazů zjistil skutkový stav věci, který správně právně posoudil. Své rozhodnutí soud prvního stupně podrobně a přesvědčivě odůvodnil. 9. Odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný a ztotožňuje se i s důvody, které vedly soud prvního stupně k zamítnutí žaloby. Soud prvního stupně se totiž pečlivě zabýval jak situací jak žalobce, tak i žalované, poměřováním jejich životní úrovně, soustavností studia žalobce, jeho zdravotním stavem i chováním žalobce vůči matce (žalované). Jeho rozsudek ze všech posuzovaných hledisek obstojí, a proto jej odvolací soud považuje za správný. Na podrobné odůvodnění rozsudku lze zcela odkázat. 10. Nad rámec odůvodnění soudu prvního stupně je možné uvést, že ani odvolací soud nemá úplnou představu o osobní, majetkové, výdělkové situaci žalobce a jeho zdravotním stavu. Byť se jedná o žalobu o výživné mezi synem a matkou, jedná se – vzhledem k věku žalobce – o řízení sporné. Je to tedy proto žalobce, který v uvedeném sporu nese důkazní břemeno k prokázání předpokladů pro přiznání výživného. 11. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že břemeno tvrzení a důkazní břemeno žalobce v uvedeném sporu neunesl. Není totiž zřejmé, a to z důvodu chybějících tvrzení, zda žalobce výživné skutečně potřebuje. K odvolacímu jednání se nedostavil, a ani jeho přítomný zástupce neměl dostatečné informace. Například o tom, zda má žalobce příjem z nemovitého majetku, jehož je vlastníkem, a který získal v souvislosti s dohodou o vypořádání zaniklého společného jmění jeho rodičů; kdo v nem