15 CO 222/2019 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 4. 2019, č. j. 3 C 242/2015-497 vyhověl žalobě, která tehdy směřovala proti první žalované - [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako zapsané vlastnici pozemků a určil, že tehdy druhý (nyní čtvrtý) žalovaný – [anonymizována dvě slova] - je vlastníkem pozemků v k. ú. [obec] u [obec] vzniklých na základě dvou označených geometrických plánů, a to plánů [anonymizováno] [příjmení] ze 17. 10. 2017 a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 24. 1. 2019. Dne 25. 8. 2022 rozhodl soud prvního stupně doplňujícím rozsudkem č. j. 3 C 242/2015-677 o tom, že geometrické plány jsou součástí výroku předchozího rozsudku a dne 6. 9. 2022 vydal opravné usnesení k oběma rozsudkům, neboť došlo k písařské chybě při označení jednoho z geometrických plánů, a to plánu [anonymizováno] [příjmení] ze dne 17. 10. 2017. 2. V odůvodnění rozsudku ze dne 10. 4. 2019 uvedl soud prvního stupně zejména, že žalobkyně se domáhala určení vlastnictví státu k označeným pozemkům jako právní nástupce [anonymizováno] právnické osoby [příjmení] [anonymizována dvě slova] [obec] dle § 18 odst. 1 zák. č. 428/2012 Sb. s odůvodněním, že pozemky byly původně ve vlastnictví jejího právního předchůdce, ale výměrem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 1. 6. 1949 přešly do vlastnictví státu postupem dle § 5 písm. a) zák. č. 428/2012 Sb., a jejich správu vykonával po roce 2000 [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Ten však nerespektoval blokační § 29 zák. č. 229/1991 Sb. a pozemky převedl na [anonymizováno] [příjmení] v roce 2009 a 2010 kupními smlouvami, ten pak následně pozemky převedl na původně žalovanou [příjmení] [jméno] [příjmení], svoji dceru, darovací smlouvou ze dne 28. 11. 2012. Soud prvního stupně popsal stanoviska všech žalovaných, přičemž [anonymizováno] [příjmení] se dovolávala zejména dobré víry svojí i svého právního předchůdce při nabytí majetku od státu. Namítala též, že žalobkyně neprokázala, že pozemky náležely do původního majetku jejího právního předchůdce, že přešly do vlastnictví státu v rozhodném období a dále neprokázala, že byla naplněna některá ze skutečností uvedených § 1 zák. č. 428/2012 Sb. Žalovaný stát kromě toho namítal, že nebylo prokázáno, že odnětím pozemků došlo ke křivdě, neboť podle znění rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] o výkupu pozemků měla být později vyplacena náhrada. Namítal též, že nebyla prokázána aktivní legitimace žalobkyně, tedy její právní nástupnictví po původní [anonymizováno] právnické osobě, neboť rozhodnutí o sloučení právnických osob tuto skutečnost neprokazují a jsou pochybnosti, zda jsou listiny o právním nástupnictví pravé. Stát poukázal i na to, že [anonymizováno] náleží dle zák. č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s [anonymizováno] finanční náhrada za pozemky, a tím by měly být restituční nároky vyrovnány. 3. Soud prvního stupně se v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně zabýval námitkami žalovaných, učinil ale skutkový závěr, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby ve smyslu § 3 písm. b) zák. č. 428/2012 Sb., neboť je oprávněnou osobou po [příjmení] [anonymizována dvě slova] [obec] označované též jako [příjmení] [anonymizováno], případně [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Uvedl dále, že právní předchůdce žalobkyně byl dle knihovní vložky [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [obec] vlastníkem nemovitostí specifikovaných v této vložce, a část z těchto nemovitostí připadla na základě rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 1. 6. 1949 státu dle zák. č. 46/48 Sb. bez náhrady. Z listiny vyplývá, že [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] rozhodl o výkupu pozemků ke dni 1. 6. 1949, výkup byl zanesen i v uvedené vložce pozemkové knihy. O připadnutí pozemků státu bez náhrady svědčí též rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 7. 6. 1960, na základě něhož byla část parcel z výkupu přidělena [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] s poznámkou, že přídělová cena nebyla stanovena, neboť přidělený majetek je národním majetkem. Takzvaný výkup proběhl bez náhrady, s pozemky pak disponoval již pouze stát, nikoliv žalobkyně či její právní předchůdci. Soud uvedl též, že uplatněný nárok není promlčen, neboť žaloba byla podána 16. 12. 2015, tedy ve lhůtě tří let ode dne 1. 1. 2013 (§ 18 věta za středníkem zák. č. 428/2012 Sb.). Nelze vytýkat, že se právní předchůdce žalobkyně nezúčastnil nabídkového řízení při prodeji těchto pozemků státem, neboť nelze žádat, aby učinil nejvyšší nabídku ceny za pozemky, jichž je historickým vlastníkem. Obsáhle se soud prvního stupně věnoval otázce, kterému ze dvou práv k pozemkům je třeba dát přednost, tedy tím, zda je na místě ochrana dobré víry kupujícího [anonymizováno] [příjmení] a jeho právní nástupkyně, či zda je přednostní odčinění majetkové křivdy způsobené [anonymizováno] komunistickým režimem. Přitom vzal v úvahu všechny skutečnosti, které mohou mít na posouzení této otázky vliv – zejména uvedl, že [anonymizováno] [příjmení] začal podnikat v zemědělství v roce 1992, kdy spolu s manželkou restituoval určité pozemky, další pozemky, včetně těch v k. ú. [obec], si pak od státu v témže roce pronajal. V roce 2007 a 2008 začal [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] nabízet pozemky k prodeji, a [anonymizováno] [příjmení] skutečně některé zakoupil, celkově tak hospodařil v době řízení před soudem prvého stupně na 440 ha a provozoval rostlinnou výrobu. Žalovaná v zemědělské výrobě nepůsobila, byla v plném invalidním důchodu a pozemky otci pronajímala. Soud prvního stupně zdůraznil, že pozemky označené v žalobě tvoří jen zanedbatelnou část (přibližně 4 %) z rozlohy, kterou rodina obhospodařuje, a dle tvrzení [anonymizováno] [příjmení] by ho ztráta pozemků, které jsou předmětem řízení, v podnikání neohrozila. Soud prvního stupně dovodil, že připuštění výjimečného prolomení dispozic založených v § 29 zák. č. 229/1991 Sb. o půdě by muselo být odůvodněno zcela mimořádnými okolnostmi, které by působily ve prospěch ochrany osob, na něž stát vlastnictví převedl v rozporu se zákonem. V této souvislosti odkázal i na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Uzavřel, že tak mimořádné okolnosti v daném případě prokázány nebyly – předmětné pozemky tvoří jen malou část půdy obhospodařované otcem žalované, jeho podnikání tedy vydáním pozemků nemůže být ohroženo, sama žalovaná na půdě nehospodaří ani nehodlá hospodařit a žalobkyně je ochotna pozemky pronajímat za obvyklé pachtovné. Pozemky jsou přístupné z veřejných komunikací a je třeba vzít také v úvahu, že v kupních smlouvách, které [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] uzavíral s [anonymizováno] [příjmení] v letech 2009 a 2010 je i upozornění, že pokud převáděné pozemky ve skutečnosti převoditelné nejsou, je kupní smlouva od počátku neplatná. To vylučuje dobrou víru původního nabyvatele. Ani u žalované nepřevažuje dobrá víra při nabytí pozemků v roce 2012, neboť na hospodaření se nijak nepodílela a důvodem daru mělo být její materiální zabezpečení. V majetku první žalované ale tvoří projednávané pozemky jen malou část a vyhovění žalobě ji nemůže existenčně ohrozit. 4. Soud prvního stupně také hodnotil důkazy znaleckými posudky, tedy geometrickými plány vyhotovenými za účelem oddělení částí současných pozemků v rozsahu odpovídajícím historickému majetku právních předchůdců žalobkyně. Jde o znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jímž byly nově odděleny pozemky p. [číslo] z pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec]. Posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pak ve spojení s geometrickým plánem vytýčil pozemky p. [číslo] p. [číslo] vše v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec], a to rovněž v rozsahu historického majetku právního předchůdce žalobkyně označeného v žalobě. 5. Soud prvního stupně se zabýval také tím, zda dle územního plánu [územní celek] je pozemek p. [číslo] určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou. Uzavřel ale, že chystaný sportovní areál a krajinný park je stavbou veřejného občanského vybavení dle § 2 odst. 1 písm. k) stavebního zákona, nejde tedy o stavbu veřejně prospěšnou. To by však ani v jiném případě nemělo vliv na platnost kupních smluv, jimiž stát pozemek převedl na fyzickou osobu v rozporu s blokačním ustanovením § 29 zák. o půdě. 6. Také soud prvého stupně popsal (v odst. 9 odůvodnění rozsudku) vznik žalobkyně jakožto [anonymizováno] právnické osoby s tím, že bylo prokázáno, že je právním nástupcem původního vlastníka pozemků označovaného jako [příjmení] [anonymizováno], či [příjmení] [anonymizována dvě slova] [obec], či [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec]. 7. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že účelně vynaložené náklady úspěšné žalobkyně činí odměna za zastoupení advokátem včetně hotových výdajů a daně z přidané hodnoty. Pokud jde o náhradu nákladů ze strany první žalované, vycházel soud prvého