CS · EN DE FR brzy

25 CO 25/2023-160 — Krajský soud v Plzni

ECLI: ECLI:CZ:KSPL:2023:25.Co.25.2023 .1
Datum: 2023-03-22
Předmět: o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích, č. j. 7 C 143/2022-108, z 15. 11. 2022
Ustanovení: ["§ 220 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 212 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 219 z. č. 99/1963 Sb."]
["bezdůvodné obohacení""dotace""peněžité plnění"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích, č. j. 7 C 143/2022-108, z 15. 11. 2022. Aplikuje: § 220 (99/1963 Sb.), § 212 (99/1963 Sb.), § 219 (99/1963 Sb.).
1. Napadeným rozsudkem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 003 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 1 003 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, částku ve výši 2 549 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 2 549 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení a částku ve výši 66 646 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 66 646 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Návrh žalobce, aby žalovaný zaplatil částku ve výši 1 988 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 1 988 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, částku ve výši 5 039 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 5 039 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, částku ve výši 15 556 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % z částky 15 536 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení byl zamítnut (výrok II.) a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení 4 412 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok uplatněný žalobcem je důvodný pouze zčásti. Účastníci uzavřeli tři smlouvy o podpoře částí úroků z úvěru, jejichž předmětem bylo poskytnutí dotace na úroky z úvěru z úvěrových smluv, které žalovaný uzavřel za účelem nákupu žacího stroje [příjmení] [příjmení], nákupu kolového traktoru [jméno] [příjmení] a na nákup nestátní zemědělské půdy v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [obec] a [část obce] [anonymizováno] [obec]. Podmínkou k uzavření těchto smluv bylo postavení žalovaného jako„ malého a středního podniku“ (tj. do 250 zaměstnanců a roční obrat do 50 000 000 Eur), přičemž tuto podmínku musel žalovaný splňovat po celou dobu poskytování dotace, jejíž čerpání bylo rozvrženo do sedmi let a byla vyplácena dvakrát ročně. Vzhledem k tomu, že v průběhu roku 2012 žalovaný ztratil své postavení malého a středního podniku, neboť byl začleněn do konsolidačního celku [právnická osoba], což bylo zjištěno ke dni účetní uzávěrky k 31. 12. 2012, je povinen vrátit dotace, které mu byly poskytnuty – v případě prvních dvou smluv za rok 2015 a v případě třetí smlouvy od roku 2015 do roku 2018. Z účetní uzávěrky za rok 2012, tj. k 31. 12. 2012, žalovaný nejpozději zjistil (vzhledem k velikosti [anonymizována dvě slova]), že stropy malého a středního podniku byly překročeny v okamžiku propojení jeho podniku se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . Předmětným účetním obdobím, ve kterém nesplňoval podmínku malého a středního podniku, bylo účetní období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 a období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 a za toto období nemusel dotace vracet, neboť se jedná o dvě jdoucí účetní období ve smyslu čl. 4 odst. 2 přílohy I nařízení Komise EU 800/2008, dle kterého v případech, kdy podnik ke dni účetní závěrky zjistí, že jsou za dané roční období překročeny v jednom či druhém směru prahy pro počet pracovníků nebo finanční prahy uvedené v čl. 2, nepovede tato skutečnost ke ztrátě či získání postavení středního nebo malého podniku, jestliže tyto prahy nejsou překročeny po dobu dvou po sobě jdoucích účetních období. Důvodnost námitky žalovaného, že postavení malého středního podniku má mít pouze žadatel o dotaci, nikoliv příjemce dotace, resp. argumentaci, že ze smlouvy ani z pokynů pro poskytování podpory povinnost udržet si postavení malého a středního podniku nevyplývá, soud neshledal důvodnou. Nepřisvědčil ani námitce, že žalobce jedná v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, ani námitce promlčení vznesenou žalovaným s odkazem na ust. § 392 odst. 1 obchodního zákoníku O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním oba účastníci. Odvolání žalobce směřovalo do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně a do závislého výroku III. o náhradě nákladů řízení. Namítl, že posouzení učiněné soudem prvního stupně ohledně sporné otázky okamžiku ztráty statusu malého a středního podniku s ohledem na aplikaci dvouletého přechodného období je zcela nesprávné. Dle čl. 2 smluv se strany dohodly na tom, že žalovanému přísluší podpora ve smyslu pokynů pro poskytování podpor a ve smyslu výkladového listu k pokynům, které tvoří přílohu č. 1 smlouvy. Výkladový list odkazuje na doporučení Komise 2003/361/ES definující přechodné období, které je představováno dvěma účetními obdobími, v nichž jsou překročeny prahy v počtu pracovníků nebo finanční prahy s tím, že údaji použitými při výpočtu počtu zaměstnanců a finančních hodnot jsou údaje týkající se posledního schváleného účetního období vypočtené za období jednoho kalendářního roku. Tyto údaje jsou pak brány v potaz ode dne účetní uzávěrky. Pokud podnik ke dni účetní uzávěrky zjistí, že počet jeho zaměstnanců za dané roční období překročil v jednom či druhém směru prahy pro počet pracovníků nebo finanční prahy, nepovede tato skutečnost ke ztrátě či získání postavení středního nebo malého podniku či mikropodniku, jestliže tyto prahy nejsou překročeny po dobu dvou po sobě jdoucích účetních období. Dvě po sobě jdoucí účetní období, po které došlo k překročení, jsou účetní období roku 2012 a 2013. Hodnoty počtu zaměstnanců a finanční hodnoty musejí být brány v potaz až ode dne účetní závěrky, když až k datu jejího vyhotovení mohou být příslušné hodnoty v rámci daného účetního období za kalendářní rok známy. Je tím tedy demonstrováno to, že tyto hodnoty nelze brát v potaz dříve než ke dni účetní uzávěrky, rozhodně však nelze z toho vyvodit, že přechodné období počíná běžet až po tomto účetním období, i když v něm podnik prahy pro malý a střední podnik překročil. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. bylo změněno tak, že žalobě bude vyhověno v plném rozsahu. 3. Žalovaný ve svém odvolání, které směřovalo do výroku I. a III. rozsudku soudu prvního stupně namítl, že rozhodnutí je vadné a zcela zásadní vadou napadených výroků je zejména skutečnost, že jsou založeny na porušení domnělé povinnosti žalovaného udržet si postavení malého a středního podniku po celou dobu podpory. Tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování, je v rozporu s výkladovými pravidly, kterými byl soud prvního stupně vázán, a byl v řízení vyvrácen podrobnou argumentací žalovaného, s níž se soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku nevypořádal. Povinnost splňovat podmínky malého a středního podniku mají pouze žadatelé, nikoliv příjemci podpory, a tuto skutečnost soud prvního stupně nereflektoval. Odvolatel poukazuje na ust. § 266 obchodního zákoníku o výkladových pravidlech projevu vůle, když ze smluv i pokynů jednoznačně plyne, že úmyslem smluvních stran bylo učinit žalovaného odpovědným toliko za neúplnost nebo nepravdivost podkladů, které předal před uzavřením smlouvy, nikoliv za změnu podmínek v průběhu poskytování dotace. Jednání žalobce je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a jeho právo je promlčeno. Žalobce před vyplácením podpory věděl či vědět mohl a měl, že žalovaný je součástí [anonymizována dvě slova] a této neznalosti se s ohledem na princip materiální publicity nemůže dovolávat. Žalovaný nemohl uvést žalobce v omyl ohledně skutečností rozhodných pro určení, zda spadá do kategorie malého a středního podniku. Soud prvního stupně se nezabýval tím, že žalobcem uplatněný nárok je svou povahou nárokem z bezdůvodného obohacení a na tento nárok se pak neaplikuje dohoda stran o prodloužení promlčecí lhůty. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo ve výroku I. změněno tak, že žaloba bude zamítnuta. 4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné a odvolání žalovaného nelze vyhovět. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 17. 5. 2022 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 92 781 Kč z titulu vrácení dotací na podporu úroků z úvěru z úvěrových smluv uzavřených žalovaným za účelem nákupu žacího stroje [příjmení] [příjmení], nákupu kolového traktoru [jméno] [příjmení] a za účelem nákupu nestátní zemědělské půdy v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [obec] a [část obce] [anonymizováno] [obec]. V žalobě žalobce uváděl, že podporuje subjekty podnikající v zemědělství na základě soukromoprávních smluv, které jsou uzavírány po podání žádosti při splnění dalších podmínek. Základní podmínkou pro vyhovění této žádosti je skutečnost, že zemědělský podnik musí splňovat podmínky malého a středního podniku, tj. musí se jednat o podnik do 250 zaměstnanců s ročním obratem do 50 000 000 Eur, a toto postavení musí mít zemědělský podnik po celou dobu poskytování dotace, když poskytování dotace bývá rozvrženo na delší časové období a v dané věci byla dotace vyplácena dvakrát ročně. Na poskytnutí dotace není právní nárok. Žalobce uzavřel s žalovaným tři smlouvy o poskytnutí dotací, podpora úroků z úvěru na žací stroj a traktor b

Citovaná ustanovení

§ 212 (99/1963 Sb.)§ 219 (99/1963 Sb.)§ 220 (99/1963 Sb.)
DomůŽivotní situaceŽivnostiOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.