3 C 375/2022-162 — Krajský soud v Plzni

1. [název soudu] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], řízení co do částky 2 499 Kč s úrokem z prodlení z částky 2 499 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení zastavil (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 498 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 46 498 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 137,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku podala si žalovaná včasné odvolání, a to pouze proti jeho výrokům II. a III. Dle žalované není rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné, neboť soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná předně nesouhlasí s tím, jakým způsobem se soud prvního stupně vypořádal s její námitkou ohledně nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně k podání žaloby s tím, že jím přijaté rozhodnutí je nespravedlivé a nemá oporu v provedeném dokazování. V té souvislosti žalovaná zopakovala své námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně, tedy že škoda, která vznikla v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, je sice škodou na vozidle užívaném žalobkyní, ovšem poškozenou je vlastnice předmětného vozidla, kterou žalovaná není, a je jím leasingová společnost. Pouze ta je také jako subjekt hmotněprávního vztahu aktivně legitimována k podání žaloby na náhradu škody. Irelevantní přitom dle žalované je to, že vzniklou škodu žalobkyně uhradila, neboť pokud žalobkyně plnila, ač škoda vznikla vlastníkovi vozidla, jde o vzájemný vztah mezi leasingovým pronajímatelem a leasingovým nájemcem. V té souvislosti poukázala žalovaná na usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a také na rozsudky [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterých [název soudu] dospěl k závěru, že byla-li vlastníkem vozu, jenž byl poškozen při dopravní nehodě, leasingová společnost, došlo v důsledku dopravní nehody ke snížení majetkového stavu vlastníka vozu, tedy leasingového pronajímatele, v jehož majetkových poměrech se projevil rozdíl v hodnotě vozu před poškozením a poté, na čemž nic nemění ani to, jakým způsobem vlastník následně s poškozenou věcí naložil a jakým způsobem vypořádali účastníci leasingové smlouvy své právní vztahy s tím, že závazky nájemce sjednané pro případ zničení (poškození) předmětu nájmu vůči pronajímateli z leasingové smlouvy nejsou důsledkem škodné události (dopravní nehody), za níž škůdce odpovídá, nýbrž bezprostředním důsledkem jejich smluvního ujednání. Dle žalované by mělo být v daném případě rozhodováno na základě stejných právních principů, a tedy z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně k podání žaloby by žaloba měla být v plném rozsahu zamítnuta. 3. Nad rámec toho žalovaná ještě namítla, že žalobkyně neprokázala, že náklady, které byly vynaloženy žalobkyní na pronajmutí náhradního vozu, byly vynaloženy nutně a účelně, a také namítla, že výrok o náhradě nákladů řízení je nepřezkoumatelný, jelikož z něj není patrno, za jakých šest úkonů právní služby byla odměna právnímu zástupci žalobkyně přiznána, neboť patrné je pouze to, za jaká písemná podání přiznána nebyla. Soud prvního stupně také dle žalované nepostupoval při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., ačkoli žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně úspěšná jen částečně, a to z 84,4 %, neboť zastavení řízení je třeba považovat za částečný neúspěch žalobkyně, jelikož žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět až s ohledem na námitky žalované. Soud prvního stupně však přiznal žalobkyni náklady řízení vypočítané z tarifní hodnoty 46 498 Kč bez dalšího, aniž by přiznané náklady ponížil o úspěch žalované ve věci, tedy o 15,6 %. Žalobkyni tak měla být dle žalované přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 17 982,80 Kč. 4. Žalovaná tedy navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a žalobkyni zaváže povinností uhradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů. 5. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedla, že s ním nesouhlasí, neboť napadený rozsudek považuje za právně perfektní, kdy soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a věc následně správně právně posoudil. Ani rozsahu provedeného dokazování nelze dle žalobkyně nic vytknout, neboť soud prvního stupně vyhověl v zásadě všem důkazním návrhům, provedl i výslechy svědků. Pokud jde o námitku žalované ohledně nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak žalobkyně uvedla, že dle ní odkazovaná judikatura není na daný případ přiléhavá, neboť předmětná náhrada vzniklé škody je vymáhána z titulu odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli při plnění pracovních úkolů. V tomto případě není dle žalobkyně rozhodné, zda vlastníkem poškozeného vozidla byla žalobkyně či jiný subjekt, neboť žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně prokázala, že předmětnou škodu v podobě spoluúčasti byla povinna hradit právě ona, kdy i úhrada této spoluúčasti byla z její strany prokázána. Byla-li by k podání žaloby aktivně legitimována pouze leasingová společnost, jak to namítá žalovaná, pak by předmětnou škodu tato společnost vymáhala po žalobkyni a nikoli po žalované, a to s odkazem na ust. § 2914 o. z. V té souvislosti poukázala žalobkyně na rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že zaměstnanec není třetí osobě za škodu způsobenou při výkonu závislé práce odpovědný. Leasingová společnost jako vlastník vozidla by tedy neměla šanci domáhat se náhrady škody po žalované. V daném ohledu tedy došlo ke vzniku škody na straně žalobkyně, kdy tuto škodu zavinila svým nedbalostním jednáním žalovaná, přičemž aspekt příčinné souvislosti je rovněž naplněn. Žalobkyně tedy tuto námitku považuje za nedůvodnou, ovšem v každém případě by ji bylo možno vztáhnout toliko na škodu v podobě úhrady spoluúčasti, škoda vzniklá žalobkyni v podobě nutnosti zajištění náhradního vozidla je nepochybně přímou škodou vzniklou žalobkyni. 6. Žalobkyně nesouhlasila ani s tím, že by nebylo prokázáno účelné a nutné vynaložení nákladů za pronájem náhradního vozidla, neboť v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobkyně se věnuje autodopravě, a je tak jednoznačné, že potřebuje disponovat určitým počtem vozidel k realizaci zakázek. V důsledku dopravní nehody zaviněné žalovanou žalobkyni jedno vozidlo ubylo, a tudíž si musela po dobu opravy zajistit vozidlo náhradní. Dle žalobkyně byla přitom prokázána rovněž přiměřenost délky opravy poškozeného vozidla a tedy doba zapůjčení vozidla náhradního. 7. Žalobkyně nesouhlasila ani s námitkou žalované ohledně nepřezkoumatelnosti výroku o náhradě nákladů řízení, neboť soud prvního stupně jednoznačně zdůvodnil, jaké úkony právních služeb žalobkyni nepřiznal, kdy v případě nepřiznání odměny za tyto úkony právní služby postupoval přesně tak, jak žalovaná uvádí, že by se postupovat mělo. Žalobkyně nesouhlasila ani s tím, že by byla úspěšná jen v rozsahu 84,4 % co do částky 46 498 Kč, neboť co do částky 46 498 Kč byla úspěšná plně, a takto žalovanou namítaný úspěch žalobkyně se vztahuje k částce 55 107,79 Kč. 8. Žalobkyně tedy navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 9. Na podkladě včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích II. a III., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalované a vyjádření žalobkyně k němu, a poté, co ve věci konal jednání, při kterých dokazování provedené před soudem prvního stupně doplnil, dospěl k závěru, že odvolání žalované je jen z malé části důvodné. 10. Žalobkyně v dané věci jako zaměstnavatelka žalované požadovala po žalované jako své zaměstnankyni zaplacení náhrady škody v celkové výši 55 107,79 Kč s odůvodněním, že žalovaná v rámci plnění svých pracovních úkolů havarovala dne [datum] se svěřeným vozidlem [značka automobilu], [anonymizována tři slova] [číslo], kdy byla uznána viníkem dopravní nehody. V důsledku této nehody došlo k zásadnímu poškození tohoto vozu, přičemž žalobkyně musela uhradit částku 19 898 Kč z důvodu poškození tohoto vozidla a dále musela uhradit částku 35 209,79 Kč za zapůjčení náhradního vozidla k realizaci sjednaných zakázek a přeprav. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a namítala shodně jako ve svém odvolání, že žalobkyně, která není vlastnicí předmětného vozidla, není aktivně věcně legitimována k vedení sporu o náhradu škody způsobené na předmětném vozidle. Ve vztahu k nákladům na zapůjčení náhradního vozidla dále namítal