61 CO 148/2023-449 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu o určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 621 m2 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], a dále pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 174 m2 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čísla popisného, jiná stavba, vše v k. ú. [obec], [územní celek], evidované na [list vlastnictví], Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, pracoviště [obec], zamítl a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 470 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované. 2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaná, jež je dcerou žalobkyně, se stala vlastnicí výše uvedených nemovitých věcí postupně na základě darovacích smluv, když žalobkyně spolu s tehdejším manželem darovacími smlouvami ze dne 1. 12. 2000 a ze dne 4. 12. 2000 převedli na žalovanou každou z těchto smluv spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech o velikosti ¼ a sama žalobkyně pak darovací smlouvu ze dne 21. 5. 2014 převedla na žalovanou podíl na nemovitých věcech o velikosti ½. Žalobkyně se v řízení domáhala určení svého vlastnictví k nemovitým věcem s poukazem na písemné odvolání daru ze dne 17. 5. 2018, když před uzavřením darovací smlouvy týkající se poloviny nemovitostí se bratr žalované zdržoval v zahraničí a žalovaná žalobkyni lstivě přesvědčila, že nelze převést nemovitou věc na bratra pro jeho četné dluhy, pro něž by pak věc mohla být postižena exekučně, dále si bratr žalované pořídil psa stafordširského teriéra jménem [anonymizováno], k němuž si nejen bratr žalované, ale i žalobkyně vytvořili silné citové pouto, ale žalovaná psa bez souhlasu a vědomí žalobkyně či bratra žalované dne 11. 4. 2018 nechala utratit, dále před nabytím části nemovité věci měla žalobkyni přislíbit, že se bude po převodu nemovité věci o ni starat, podílet se na údržbě a nákladech spojených s užíváním nemovitosti nebo hradit náklady na dodávku vody, elektřiny, plynu a svozu komunálního odpadu a přitom žalobkyni nijak s tímto závazkem nepomáhala, proto žalobkyně vyhodnotila chování žalované jako nevděk. 3. Soud prvního stupně po provedení rozsáhlého dokazování žalobu neshledal důvodnou, přičemž s ohledem na postupné darování nemovité věci po jednotlivých podílech a data uzavření darovacích smluv nárok žalobkyně částečně posuzoval dle § 630 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a částečně dle § 2072 o. z. č. 89/2012 Sb. Tvrzení, že žalovaná žalobkyni ublížila lstí, když žalobkyni zradila od úmyslu převést část nemovité věci na bratra žalované s tvrzením, že je v exekucích, soud prvního stupně neshledal důvodné, když žalobkyně převedla polovinu nemovitých věcí v roce 2014 a s tvrzením o lsti přichází až v květnu 2018, a to po situaci, jež se vyhrotila usmrcením psa [anonymizováno]. Navíc, i kdyby žalovaná takovou skutečnost žalobkyni sdělila, nejednalo by se o lest, když žalobkyně si mohla ověřit, zda bratr žalované je v exekuci či nikoliv a navíc jednoroční zákonná lhůta pro odvolání daru dávno uplynula. Nemravné chování žalované nelze spatřovat ani v tom, že žalovaná měla působit na své bratry, aby opustili nemovitost, kterou vlastnila, když v řízení vyšlo najevo, že bratr žalované [jméno] [příjmení] v nemovitosti nebydlí, chodil žalobkyni pouze navštěvovat, případně pro nějaké nářadí, které tam míval otec, bratr [jméno] [příjmení] se po určitou dobu zdržoval v zahraničí, posléze tam začal i pracovat a u matky jen občas přespával a nechal ji na starosti svého psa. Takové jednání žalované s ohledem na faktické chování členů rodiny i právní předpoklady pro vrácení daru pro nevděk je nedostačující, když nelze vycházet z toho, že žalovaná se chovala vůči žalobkyni jako dárkyni úmyslně nebo hrubou nedbalostí tak, že by zjevně porušila dobré mravy, pokud jako vlastnice nemovité věci vyzývala bratra, zejména [jméno] [příjmení], aby se postaral o svého psa a uklidil nepořádek na pozemku a v dílně. Nepříliš pozitivní vazby mezi žalovanou a oběma bratry vyplynuly i z výpovědí žalované a svědků, jejích bratrů, manžela a její dcery, trvaly v rodině řadu let a vyhrotily se v souvislosti s utracením psa, který patřil [jméno] [příjmení]. 4. Žalovaná s rodinou v nemovitosti bydlela do roku 2014, v té době o nemovitost také pečovala, ale z důvodu zhoršení rodinných vztahů po smrti manžela žalobkyně a nevraživost bratrů žalované vůči ní se žalovaná odstěhovala a v domě zůstala bydlet jen dcera žalované [jméno] [příjmení]. I poté žalovaná za žalobkyní docházela, starala se o ni, doprovázela ji k lékařům nebo ji brala do keramického kroužku, takže za situace, kdy bratři žalované se o matku vyjma občasných návštěv nestarali, nelze chování žalobkyně hodnotit jako nevděk. 5. Pokud jde o stěžejní důvod, pro který žalobkyně přistoupila k odvolání daru a jímž je usmrcení psa [anonymizováno] žalovanou, ani toto jednání žalované soud prvního stupně neshledal právně relevantním důvodem pro odvolání daru. Soud prvního stupně sice připustil, že žalobkyně měla k psovi citovou vazbu, považovala jej za člena rodiny, ale z provedených důkazů bylo zjištěno, že se jednalo o nezvladatelného psa a jeho usmrcení nebylo úmyslným jednáním žalované způsobit žalobkyni duševní či citovou újmu a rovněž tak i jejímu bratrovi. Z provedených důkazů vyplynulo, že vlastníkem psa byl bratr žalované [jméno] [příjmení], ale pes žil v nemovitosti s žalobkyní, zatímco [jméno] [příjmení] se převážně zdržoval v zahraničí a pokud v domě přespával, měl v přízemí domu vyhrazenu jednu místnost. Pes tak žil v nemovitosti s žalobkyní, nebyl poslušný, byl špatně socializovaný, žalobkyně péči o psa nezvládala, pes utíkal, na což si stěžovali i sousedé, dokonce byl odveden do útulku, kde si ho následně vyzvedl bratr žalované, při jiné příležitosti utekl za žalobkyní, jež šla nakoupit, přitom pokousal jiného psa, který musel být utracen a posléze zavinil také pád žalobkyně, která si při pádu zlomila nohu. Následně v nemovitosti ležící žalobkyni našla žalovaná, zajistila její lékařské ošetření a poté nechala psa utratit u veterináře, když žalovaná na svou obranu také tvrdila, že to bylo i přání žalobkyně a psa se jí nepodařilo umístit do útulku. V souvislosti s usmrcením psa žalovanou bylo zahájeno i přestupkové řízení, přičemž přestupková komise [územní celek] dne 21. 11. 2019 řízení zastavila se závěrem, že nebylo prokázáno, že by se žalovaná dopustila přestupku, neboť k utracení psa mělo dojít na žádost žalobkyně. Právě s ohledem na příčiny, které žalovanou vedly k utracení psa, soud prvního stupně jednání žalované neposoudil jako důvod pro odvolání daru, když nevděk není jen chováním v rozporu s dobrými mravy, ale musí se jednat o jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které by žalobkyni ublížilo a nelze přehlédnout subjektivní kritérium na straně žalované jako obdarované. Žalovaná jako vlastnice nemovité věci vyzývala svého bratra [jméno] [příjmení] k vyklizení nemovitosti a k tomu, aby se o psa řádně staral, ale ten nebyl ochoten zajistit jinou péči o psa a na jiném místě a pes byl těžko zvladatelný, utíkal, pokousal jiného psa, který musel být utracen, byl zdrojem pokuty, která byla uložena žalobkyni v přestupkovém řízení, byl předmětem stížností sousedů i příčinou pádu žalobkyně a následného jejího zranění, přičemž i svědkyně [jméno] [příjmení], dcera žalované, uvedla, že i žalobkyně dávala najevo svůj nesouhlas s péčí o psa a měla i prohlásit, že nejlepší by bylo psa utratit, ale bojí se to sdělit synovi [jméno] [příjmení]. I když tak žalobkyně pociťovala ztrátou psa citovou újmu, dle názoru soudu prvního stupně se s ní smířila uzavřením dohody o narovnání mezi účastnicemi dne 27. 9. 2018, v níž žalobkyně prohlásila, že se žalovaná k ní chovala vždy velmi hezky, pomáhala jí s vedením domácnosti a zahradou, připustila, že byl pes nezvladatelný a poté, kdy žalobkyni porazil a ta so zlomila lýtkovou kost, dcera ji našla ve špatném zdravotním stavu. Ohledně této dohody o narovnání bylo u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] vedeno řízení o určení její neplatnosti na základě žaloby podané žalobkyní a řízení po odvolacím řízení skončilo zamítnutím žaloby z formálních důvodů, když nebyla naplněna podmínka naléhavosti právního zájmu na požadovaném určení, neboť lze žalovat na plnění. Namítala-li žalobkyně neplatnost dohody o narovnání s argumentací, že absentovala její vůle, neboť je manipulovatelná, potom by ale pro manipulovatelnost žalobkyně nebyla schopna ani podat žalobu, když je zřejmé, že její zastoupení ve sporu obstarává její syn, který to ve své výpovědi potvrdil. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že ujednání obsažené v dohodě o narovnání není nedostatkem vážné vůle žalobkyně a nelze proto mluvit o neplatnosti ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., když jednání se nepříčí dobrým mravům, neodporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje a navíc podle § 574 o. z. je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné, než jako neplatné. Dohodu o narovnání p