61 CO 156/2023-127 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil obsah darovací smlouvy uzavřené mezi účastníky tak, že žalovaný je výlučným vlastníkem nemovitosti - pozemku č. parc. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v [katastrální uzemí] zapsaného na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce] a žalovaný touto smlouvou bezplatně převádí vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ½ na nemovitosti - pozemku č. parc. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v k.ú. [obec] zapsaného na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce] na žalobkyni a žalobkyně tento dar přijímá, přičemž práva a povinnosti účastníků v souvislosti s uzavřením této darovací smlouvy se řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a dalšími právními předpisy (výrok I) a dále žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady soudního řízení ve výši 85 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). 2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že v rámci dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k výše uvedené nemovité věci uzavřené dne 15. 3. 2016 mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou a matkou žalobkyně [jméno] [příjmení] (dále také jen„ Dohoda“), došlo k uzavření platné smlouvy o smlouvě budoucí ve smyslu § 785 o. z. ve prospěch třetí osoby, a to žalobkyně, kdy žalovaný se zavázal do půl roku poté, co žalobkyně nabude zletilosti (ta zletilosti nabyla [datum]), darovat žalobkyni jednu ideální polovinu nemovitosti. Jelikož žalobkyně projevila jednoznačný zájem podíl na nemovitosti formou darování nabýt a žalovaný svoji povinnosti nesplnil, určil ve smyslu § 787 o. z. obsah smlouvy mezi účastníky tak, aby odpovídala účelu, který žalovaný a [jméno] [příjmení] sledovali v době uzavření smlouvy o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Z obsahu smlouvy ve spojení s výslechem svědků, zejména [anonymizováno] [jméno] [příjmení] i žalovaného vyplynulo, že žalovaný se zavázal převést podíl na nemovitosti na žalobkyni formou darování s ohledem na skutečnost, že se jedná o jeho dceru. Soud prvního stupně nevzal ale za prokázané, že žalovaný a [jméno] [příjmení] měli v úmyslu se odklonit od § 1888 o. z. a převést podíl bez dluhů na něm váznoucích, když oba signatáři smlouvy i svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedli, že v době podpisu smlouvy neuvažovali na tom, zda bude podíl na nemovitosti převeden s dluhy či bez nich, proto obsah smlouvy určil tak, aby odpovídal prokázané vůli stran při podpisu dohody a účelu, který měl být dohodou sledován. Námitku žalovaného, že dle jeho domnění není jeho povinností převádět podíl na žalobkyni, když to pro ni nepředstavuje žádný ekonomický význam, neshledal důvodnou, když tvrzení žalovaného je v rozporu s textací Dohody. Navíc při převodu majetku na děti nelze o nějakém významném ekonomickém přínosu uvažovat. Namítal-li dále žalovaný na svou obranu, že dle Dohody měl právo nemovitost prodat a v takovém případě bývalé manželce vyplatit částku 300 000 Kč, takové právní jednání žalovanému sice uzavřená Dohoda umožňovala, ale s ohledem na skutečnost, že ke dni doručení výzvy žalobkyně k uzavření smlouvy i ke dni vydání rozhodnutí soudu prvního stupně žalovaný je veden v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti a své vlastnictví ani nerozporoval (pouze uváděl, že má zájem nemovitost v budoucnu prodat), soud prvního stupně rozhodl podle zjištěného skutkového stavu ke dni vydání rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku a v nákladech na zastoupení. 3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v něm poukázal na ujednání obsažená v čl. IV odst. 5, 6 a 7 Dohody a namítl nedostatečné odůvodnění právního posouzení sporných ujednání soudem prvního stupně a z toho plynoucí nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, když soud prvního stupně nedostatečně zjistil vůli účastníků při uzavírání Dohody a dospěl k absurdnímu výkladu sporných ujednání. Z výslechu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který Dohodu připravoval, bylo zjištěno, že dle jeho názoru sporná ujednání v době uzavření Dohody byla vykládána jejími účastníky tak, že žalovaný má na výběr mezi povinností převést na žalobkyni vlastnické právo k ideální polovině nemovitostí po dovršení její zletilosti za podmínky, že o tento převod projeví zájem, nebo uhradit [jméno] [příjmení] částku 300 000 Kč v případě, že příslušnou část nemovitosti na žalobkyni nepřevede a zároveň v případě, že převede vlastnické právo k nemovitosti na třetí osobu. Z výslechu žalovaného vyplynulo, že ujednání chápal tak, že má na výběr mezi převodem vlastnického právo k ideální polovině nemovitostí na žalobkyni po dovršení její zletilosti za podmínky, že o převod projeví zájem, nebo nemovitost prodat s tím, že v takovém případě zaplatí [jméno] [příjmení] částku 300 000 Kč, nebo si nemovitost ponechat, tedy nemovitost nepřevést na žalobkyni, ani ji neprodat žádné třetí osobě. Z výslechu [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že ta ujednání ve smlouvě chápala tak, že žalovaný má povinnost převést na žalobkyni vlastnické právo k ideální jedné polovině nemovitosti po dovršení její zletilosti za podmínky, že o tento převod projeví zájem a v případě, že žalobkyně neprojeví o nemovitost zájem, pak žalovaný má právo nemovitost prodat a povinnost zaplatit [jméno] [příjmení] částku ve výši 300 000 Kč. Z obsahu sporných ujednání je zjevné, že povinnost uhradit částku ve výši 300 000 Kč není sankcí za porušení„ primární“ povinnosti žalovaného převést nemovitost na žalobkyni, nýbrž se jedná o alternativní plnění, kdy je na žalovaném, kterou z uvedených povinností plní (§ 1926 odst. 1 o. z.). Soud prvního stupně však skutečnou vůli smluvních stran při uzavírání Dohody vůbec nevzal v potaz a místo toho bez jakéhokoliv dalšího odůvodnění čerpal své skutkové závěry toliko ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] či tvrzení žalobkyně a vůbec se nezabýval tím, zda se vůle smluvních stran při uzavírání dohody a sporných ujednání potkala. Rezignoval tak na zkoumání, zda vůbec mohlo dojít k uzavření dohody a pokud ano, jakého obsahu, ačkoliv je z výpovědi žalovaného a [jméno] [příjmení] evidentní, že vůle těchto osob při uzavírání dohody a sporných ujednání byla odlišná. Výklad sporných ujednání ze strany [jméno] [příjmení] a v daném řízení i žalobkyně převzatý soudem prvního stupně je v příkrém rozporu s textovým zněním sporných ujednání a výkladem, k němuž dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 7. 2022, č. j. 33 Cdo 1895/2021-171, kdy dle dovolacího soudu formulace čl. IV odst. 5 a 6 Dohody„ nesvědčí pro závěr, že toto ujednání má přednost před ujednáním, jak bude postupováno v případě, že žalovaný nesplní závazek podle článku 5 a 6 Dohody“. V rámci znění odst. 7 sporných ujednání bylo obecně uvedeno, že povinnost žalovaného uhradit [jméno] [příjmení] 300 000 Kč se aktivuje za podmínky, že nebude naplněn odst. 5 a 6 sporných ujednání a žalovaný převede nemovitost na třetí osobu, ale z dohody ani sporných ujednání však nevyplývá, že nenaplněním odst. 5 a 6 sporných ujednání se rozumí výhradně případ, kdy dcery žalovaného neprojeví o nabytí vlastnického práva k nemovitostem zájem. K nenaplnění uvedených ujednání může dojít i z jiných důvodů, například že se žalovaný rozhodne nemovitosti prodat třetí osobě, popřípadě se rozhodne si je ponechat. Právě proto byla povinnost žalovaného uhradit [jméno] [příjmení] částku 300 000 Kč vázána na provedení vkladu vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí a nikoliv pouze na nepřevedení podílu k nemovitosti na žalobkyni. Možnost prodeje nemovitosti před jejich převodem na dcery žalovaného připustila samotná svědkyně [jméno] [příjmení], neboť právě ona požadovala pro takový případ do dohody doplnit„ pojistku“ v podobě povinnosti žalovaného uhradit jí částku 300 000 Kč. Při zjišťování sporných ujednání tak soud musí zkoumat úmysl obou účastníků dohody a nikoliv pouze úmysl [jméno] [příjmení], a třebaže Nejvyšší soud podal závazný návod, jak mají soudy vykládat sporná ujednání, soud prvního stupně se skutečnou vůlí účastníků dohody a možnými výklady obsahu sporných ujednání ani se závazným právním názorem Nejvyššího soudu žádným způsobem nevypořádal. Soud prvního stupně také zamlčel, že žalovaný zůstal vlastníkem nemovitosti pouze z důvodu, že mu v prodeji nemovitosti zabránila [jméno] [příjmení] pomocí nezákonných rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-jih a Krajského soudu v Plzni, jež byla zrušena Nejvyšším soudem. Dle žalovaného ale není pro rozhodnutí právně relevantní, zda žalovaný využil svého práva nemovitosti převést na třetí osobu ke dni vydání rozsudku či nikoliv, když výklad sporných ujednání soudem převzatým od žalobkyně a svědkyně [jméno] [příjmení] vede k absurdním závěrům. S