61 CO 157/2023-520 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 361 585 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu v rozsahu návrhu na zaplacení částky 44 734 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 8. 5. 2020 do zaplacení zamítl (výrok II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 34 427 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III). 2. V projednávané věci se žalobce domáhal (po částečném zpětvzetí žaloby) zaplacení částky 645 000 Kč, když tato se měla sestávat z doplatku kupní ceny ve výši 554 200 Kč, 25 800 Kč a 30 000 Kč a dále z poloviny rezervačního poplatku ve výši 35 000 Kč, když výplata těchto částek vyplývá z obsahu kupní smlouvy, přičemž finanční prostředky měly být vyplaceny v částce 610 000 Kč dílčími platbami z advokátní úschovy u [anonymizováno] [příjmení] a ve zbylé části týkající se poloviny rezervačního poplatku 35 000 Kč kupující paní [příjmení] přímo žalované. Následně došlo k dalšímu zpětvzetí žaloby, co do částky 220 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a předmětem řízení pak zůstala pouze částka 406 323 Kč. Žalobce tvrdil, že tuto částku žalovaná žalobci bezdůvodně zadržuje, když ji měla původně vyplatit právnímu předchůdci žalobce, tj. jeho otci. 3. Žalovaná uplatněný nárok neuznávala, uváděla, že v kupní smlouvě ze dne 17. 6. 2015 (kupní smlouva uzavřena mezi [jméno] [příjmení] st. a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a [jméno] [příjmení] jako kupující) je uvedeno, že na bankovní účet č. [bankovní účet] bude zaslána celkem částka v součtu 610 000 Kč, tento účet však žalované nikdy nepatřil, jeho majitelem je dcera žalované. Žalovaná tak namítala nedostatek pasivní legitimace ve sporu, a navíc vznesla námitku promlčení všech žalovaných nároků. Navíc tvrdila, že veškeré finanční prostředky zbývající z prodeje nemovitosti byly panu [příjmení] st. řádně vráceny. 4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pasivní věcná legitimace žalované je dána, neboť k vyplacení poloviny kupní ceny v souvislosti s prodejem bytové jednotky, jejímž spoluvlastníkem byl právní předchůdce žalobce, došlo dle názoru soudu prvního stupně účelově na účet dcery žalované, a to jednoznačně na pokyn žalované, což mj. vyplývá i z e-mailové korespondence žalované jako zprostředkovatele daného prodeje a kupující paní [jméno] [příjmení]. Tvrzení žalované o tom, že mezi ní a otcem žalobce neexistovala žádná dohoda ohledně vypořádání kupní ceny, pak soud shledal jako lživé, když žalovaná v průběhu tohoto řízení opakovaně uvedla nepravdu nejenom ohledně toho, že neměla dispoziční oprávnění k účtu své dcery, což bylo vyvráceno sdělením společnosti [právnická osoba], ale i v případě, kdy tvrdila, že daný účet nikdy nepoužila a neměla k němu žádný přístup (dispoziční oprávnění), což je opětovně jednoznačně vyvráceno sdělením společnosti [právnická osoba], když z tohoto účtu žalovaná osobně dne 21. 11. 2015 vybírala v hotovosti částku 200 000 Kč s poznámkou„ 160 000 Kč půjčka [příjmení], 40 000 Kč zálohy“. Žalovaná byla zároveň zmocněna k vyřízení všech záležitostí týkající se prodeje předmětné bytové jednotky, kdy tato jako platební místo, kam měla být z advokátní úschovy vyplacena část kupní ceny, označila účet své dcery, když tento v kupní smlouvě identifikovala jako běžný účet žalobce. Z platební historie k uvedenému účtu dále vyplynulo, že tato účet své dcery použila opakovaně. Soud prvního stupně pak neshledal důvodnou žalovanou vznesenou námitku promlčení. Dospěl k závěru, že počátek promlčecí lhůty počal ve smyslu ustanovení § 619 odst. 1 a 2 o. z. běžet minimálně ještě za života otce žalobce (z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení]) i z původních skutkových tvrzení žalobce vyplynulo, že vrácení nevyplacené kupní ceny po žalované se domáhal otec žalobce ještě, když byl naživu. Soud shledal námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy, když odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 45/2010, nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 76/17). S ohledem na tuto skutečnost pak po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobce byl důvodný co do částky 361 589 Kč s úrokem z prodlení, tato částka byla žalobci přiznána, a co do částky 44 734 Kč s úrokem byla pak žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 5. Proti tomuto rozsudku, a to výrokům II a II, podal žalobce včasné odvolání a ve vztahu k zamítnuté částce 35 000 Kč namítá, že z provedených důkazů v žádném případě nevyplývá, že by žalovaná uzavřela s otcem žalobce jako jedním ze spoluvlastníků bytové jednotky jakoukoliv smlouvu o zprostředkování či dohodu o poskytnutí odměny za zprostředkování, na jejímž základě by si mohla žalovaná nárokovat provizi za zprostředkování prodeje. Rezervační záloha ve výši 70 000 Kč, kterou kupující složila u žalované, se uzavřením kupní smlouvy započítává na úhradu kupní ceny za předmět převodu, čímž se rezervační záloha stala součástí kupní ceny, jako taková měla být ve výši jedné poloviny vrácena otci žalobce stejně jako zbývající část kupní ceny otci žalobce náležející. Rovněž ve smlouvě o rezervaci není obsažena jediná zmínka o existenci jakéhokoliv ujednání o provizi žalované za zprostředkování, o její výši, ani o podmínkách vzniku jejího nároku. Ohledně výroku o náhradě nákladů řízení s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 624/06, II. ÚS 2570/10 a I. ÚS 2904/16 uvádí, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku a na tuto část řízení rovněž dopadají postuláty spravedlivého procesu. Není úkolem obecného soudu pouze mechanicky rozhodnout o náhradě podle výsledku sporu, nýbrž je nutno také zvážit, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti, mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů. Žalobce má za to, že to byla právě žalovaná, která zavinila nejen zpětvzetí návrhu, ale samotné zahájení řízení vůbec, když v prohlášení o úhradě dlužných částek a doložení dokladů toto tvrzení prokazující mohla učinit již dávno před zahájením řízení a následnou změnou žaloby. Jednání žalované v průběhu celého řízení i před jeho zahájením je v rámci vypořádání dluhů otce žalobce a zadržování části kupní ceny na účtu dcery, které je označováno jako jednání proti dobrým mravům žalované, by použití moderace nákladů řízení v souladu s § 150 o. s. ř. ve vztahu k žalované zcela jistě odůvodňovalo. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalovaná v rovněž včasném odvolání směřujícímu proti výrokům I a III napadeného rozsudku namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil právní otázku týkající se pasivní věcné legitimace žalované. Žalovaná připustila, že určité finanční záležitosti otce žalobce v minulosti zařizovala. V této souvislosti však vždy byly uzavřeny speciální plné moci, které uvedené situace řešily. Nelze apriori dovozovat, že žalovaná měla od otce žalobce jakousi„ generální plnou moc“ pro vyřizování veškerých jeho záležitostí pro futuro, včetně způsobu hospodaření s financemi z prodeje předmětné nemovitosti. Pouze jako realitní makléřka zprostředkovávala prodej nemovitosti a záležitostí s tím spojené. Finance z prodeje této nemovitosti byly převedeny na bankovní účet dcery žalované, a to na pokyn samotného otce žalobce, neboť on sám nedisponoval vlastním bankovním účtem, na který by bylo možné předmětné finance zaslat. Z tohoto důvodu mu žalovaná sdělila, že finance je možné převést na bankovní účet dcery žalované, přičemž otec žalobce s volbou tohoto platebního místa souhlasil. Žádná další dohoda ohledně dalšího vypořádání této částky neexistovala. Existence této dohody žalobcem nebyla jakkoliv prokázána, ani nebyl nijak blíže specifikován obsah této pomyslné dohody a její parametry. Žalovaná neměla od otce žalobce žádné zmocnění hospodařit s finančními prostředky z prodeje nemovitosti. I z tohoto důvodu byly finance z prodeje nemovitosti převedeny na bankovní účet dcery žalované. Výše uvedené lze dovozovat též z výpisu bankovního účtu paní [jméno] [příjmení] (družky otce žalobce), z něhož vyplývá, že dne 28. 12. 2015 obdržela paní [příjmení] od paní [jméno] [příjmení] částku 200 000 Kč (tj. zcela zásadní část financí vyplacené kupní ceny). Jedná se přitom o stěžejní důkaz, že finance měla vracet otci žalobce paní [jméno] [příjmení], jakožto majitelka předmětného účtu, na který byla polovina kupní ceny nemovitosti zaslána. Pokud tedy žalobcem nebyla doposud prokázána existence dohody mezi otcem žalované a žalovanou ohledně způsobu využití poloviny kupní ceny z prodeje předmětné nemovitosti a pokud tyto prostředky nebyly odeslány přímo na bankovní účet žalované, pak nelze dospět k závěru, že by žalovaná byla v předmětné věci pasivně věcně legitimována a z důkazů obsažených v soudním spise nelze o tomto učinit bezpečný závěr. V otázce p