61 CO 219/2023-324 — Krajský soud v Plzni

1. Výše označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu žalovanou s datem 16. 7. 2020 a uložil žalobci zaplatit žalované náklady řízení ve výši 103 618 Kč k rukám jejího zástupce do 1 měsíce od právní moci rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalobce pracoval u žalovaného jako manažer dle pracovní smlouvy z roku 2013. Dne 16. 7. 2020 jednatel žalovaného vyhotovil výpověď z pracovního poměru, která byla žalobci doručena 4. 8. 2020 a pracovní poměr měl tedy skončit 30. 10. 2020. Ve výpovědi bylo uvedeno, že žalobce dne 29. 6. 2020 poslal montážníci p. [příjmení] kolem 16:00 hod. zkontrolovat papírové ručníky a toaletní papír na toaletách, využil její nepřítomnosti, z palety, kam dávají dělnice hotové již kompletně zabalené sanitární armatury, sebral 2 kusy baterií, tyto si přisvojil (v citaci výpovědi v odůvodnění napadeného rozsudku – odst. 1 - se nesprávně uvádí pojem odcizil) a odnesl do své kanceláře. Následné šetření potvrdilo, že 2 kusy předmětných baterií od tohoto okamžiku chybějí. Po právní stránce byla výpověď odůvodněna odkazem na § 52 písm. g) zák. práce s tím, že je vytýkáno závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. 2. Soud prvního stupně podrobně uvedl, že formální předpoklady pro výpověď (náležitosti vyhotovení, podpis k tomu oprávněné osoby, doručení žalobci) byly splněny, a žalobce včas s výpovědí vyjádřil nesouhlas a rovněž v zákonné lhůtě zahájil řízení o její neplatnost. Nic z toho ostatně nebylo mezi účastníky sporné. Dále se soud prvního stupně zabýval obsahem pracovní náplně žalobce a uzavřel, že žalobce měl sice právo kontrolovat výrobní proces, nikoli ale provádět kontrolu již hotových výrobků z hlediska provedené montáže a zabalení. Vzal za prokázané, že 29. 6. 2020 žalobce poslal překvapivě pracovnici [příjmení], aby zkontrolovala toalety, bez jejího vědomí vzal jí smontované 2 baterie a odnesl je do své kanceláře. Bránil se tím, že chtěl zkontrolovat hybnost a provést vizuální kontrolu, a že asi po 10 minutách baterie vrátil do boxu u stolu p. [příjmení], opět v její nepřítomnosti. Záznam o kontrole nevyhotovil, zaměstnance z oddělení kontroly kvality nepřizval. Baterie ale paní [příjmení] po upozornění jiné pracovnice na jednání žalobce chyběly a nebyly nalezeny ani dodatečně. Soud prvního stupně zejména poukázala na výpovědi svědkyň [příjmení] a [příjmení], pana [příjmení] - mistra a pana [příjmení] – vedoucího směny, ale i další důkazy, včetně listinných. Uzavřel, že bylo prokázáno jednání žalobce, tedy nestandardní odeslání montážnice pryč z výrobní haly, stejně nestandardní bylo, že se poté rozhlédl a 2 smontované armatury odnesl z boxu této montážnice do své kanceláře. Bylo také prokázáno, že montážnice si zapisovala průběžně počet hotových kusů a po upozornění zjistila, že jí 2 chybějí a totéž zjištění vyplynulo i poté, co počty zkontroloval mistr a vedoucí směny. Ani dodatečně nebyly baterie nalezeny. Soud prvního stupně proto dovodil, že žalobce popsaným jednáním porušil svoji prevenční povinnost předcházet škodám zaměstnavatele dle § 249 odst. 1 a § 301 písm. d) zák. práce, neboť způsobil, že výrobky se dostaly z dispozice zaměstnavatele a zmenšil se tak jeho majetek, přičemž žalobcovo jednání naznačuje, že se touto dispozicí obohatil. V důsledku jeho jednání vznikla zaměstnavateli škoda 22 000 Kč. Žalobce ani po poučení ze strany soudu nenavrhl důkazy ke svému tvrzení, že baterie vrátil na stejné místo, odkud je odnesl. Dopustil se tedy porušení pracovních povinností, které je třeba s ohledem na jeho postavení v organizační struktuře zaměstnavatele i s ohledem na okolnosti, za kterých došlo ke ztrátě dispozice zaměstnavatele s výrobky, hodnotit jako závažné porušení pracovní kázně. Proto podání výpovědi z tam uvedeného důvodu je v souladu se zákoníkem práce a žaloba o její neplatnost není důvodná. Soud prvního stupně ji proto zamítl a odůvodnil také výrok o nákladech řízení účastníků s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch. 3. Soud prvního stupně se zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí i jednotlivými námitkami a tvrzeními, která žalobce uplatňoval v průběhu řízení (např. o jeho pracovní náplni, hodnotě a počtu baterií, které měla montážnice sestavit, o funkčnosti či nefunkčnosti kamerového systému) a uzavřel, že nejsou důvodné. Tyto námitky žalobce uplatnil i v následujícím odvolání. 4. Žalobce ve včasném odvolání uvedl, že ho opírá o důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Vytkl zejména, že soud prvního stupně provedené důkazy nehodnotil v souladu se zásadou zakotvenou v § 132 o. s. ř., pochybil, pokud nepřihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, zejména pokud jde o jeho obranu uplatněnou v řízení. Zásadním excesem bylo, že své závěry a zjištění opřel soud prvního stupně o tvrzení a důkazy žalované, které učinila a doložila až dne 24. 1. 2023, tedy po uplynutí koncentrační lhůty. Žalovaná změnila totiž svá dosavadní tvrzení o tom, že objednávka zněla na 47 baterií nově na 48 kusů. Přitom všichni svědci do té doby uváděli, že vyrobit se mělo 47 kusů baterií, a o tom dokonce žalovaná předložila písemné prohlášení 3 svědků. Dále namítl nesprávně zjištěnou hodnotu baterií, neboť soud prvního stupně vycházel z elektronické podoby jakéhosi ceníku, ale zpočátku sama žalovaná uváděla hodnotu 3 000 Kč, a to již v přestupkovém řízení. Žalovaná ale baterie neprodává, pouze je montuje. Pokud jde o nefunkčnost kamerového systému, ta trvala mnoho týdnů, nejméně od května 2020 a není zřejmé, jaký vliv mělo toto zjištění za závěry soudu prvního stupně. Pracovní náplní žalobce bylo i oprávnění dohlížet nad kvalitou výrobního procesu, tedy i namátkově vizuálně kontrolovat řádné zabalení, uložení a smontování výrobku. Soud však vycházel jen z nepodloženého tvrzení jednatele žalované, že žalobce mohl kontrolovat pouze výrobní proces. Soud také nepřihlédl řádně k výpovědi svědka [příjmení], podřízeného žalobce, který uvedl, že měl v pracovní náplni namátkovou kontrolu hotových výrobků. Totéž uvedl svědek [příjmení], rovněž podřízený žalobce. V každém případě žalobce neměl provádění vizuálních kontrol smontovaných baterií zakázáno. Žalobce dále vytkl, že soud se nevypořádal s tvrzeními, která uplatnil ve svých podáních v průběhu řízení. Namítl, že z výpovědi svědkyně [příjmení] vyplynulo, že než odešla na WC, neprovedla kontrolu počtu baterií, součet udělala až po ukončení zakázky. Nebyl také kontrolován počet komponentů při zahájení prací na zakázce a neexistuje listinný důkaz ohledně inventury skladových zásob prokazující, že skutečně došlo ke zmenšení majetku žalované. Soud prvního stupně nesprávně vycházel jen z tvrzení jednatele, že zjistil u spediční firmy [jméno], že 2 výrobky chybějí a nepřihlédl k vysvětlení žalobce, proč poslal p. [příjmení] na kontrolu toalet. Nesprávně soud prvního stupně vycházel z tvrzení svědkyně [příjmení], neboť její výpověď je tendenční a liší se od ostatních důkazů. Nevypořádal se ani s velikostí baterií, neboť jde o 1 metr dlouhé balení a je tedy vyloučeno, aby je žalobce někde schoval nebo odnesl bez toho, že by si toho někdo povšiml nebo to nebylo zaznamenáno kamerami. Stále je tedy možné, že baterie se nacházejí v areálu žalované a pak s nimi žalobce nenakládal ke škodě zaměstnavatele. Dále žalobce uvedl, že sporné bylo zejména, zda poté, co baterie odnesl do své kanceláře, je poté vrátil či nikoliv. V tomto ohledu je nesprávné právní posouzení věci, neboť soud prvního stupně vycházel z toho, že bylo na žalobci, aby prokázal, že baterie vrátil. V pracovněprávních sporech je ale důkazní břemeno na zaměstnavateli, tedy žalovaná měla prokázat, že žalobce baterie odcizil. Pokud není prokázáno, že žalobce baterie odnesl mimo závod, není naplněn znak„ přisvojení si“, což byl důvod výpovědi, a žalobce neměl za výrobky hmotnou odpovědnost. Soud prvního stupně neprovedl výpověď svědka [příjmení] o tom, že v uvedený den si žalobce z areálu nic neodnášel, nepřihlédl také k výsledkům přestupkového řízení. Nepodložený je názor soudu, že okolnosti, za nichž došlo k jednání žalobce, implikují nepřímo závěr o tom, že se obohatil. Dále žalobce vytkl soudu prvního stupně, že se nevypořádal s tím, že někdy se odevzdávaly nedokončené zakázky z důvodu, že některé komponenty byly vadné, nebo byl dodán nesprávný počet a dovodil z toho, že je možné, že byly 2 vadné komponenty a 2 baterie byly proto vyřazeny. Vzhledem k těmto vadám měl žalobce za to, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný a nezákonný, a navrhl, aby ho odvolací soud změnil a žalobě vyhověl. 5. Odvolací soud napadený rozsudek i předchozí řízení přezkoumal, dospěl ale k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné. 6. Odvolací soud zcela souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s právním posouzením skutkového stavu, jak ho popsal v odůvodnění svého rozhodnutí. Stručně lze zopakovat, že žalobce byl u žal