61 CO 255/2022-111 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil zaplatit žalobci částku 120 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a dále jí uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku 28 506 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně za prokázané, že účastníci spolu uzavřeli v září 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce žalované zapůjčil 120 000 Kč v hotovosti a jelikož ve smlouvu nebyla výslovně sjednána doba vrácení a žalovaná dluh k výzvě žalobce nevrátila, splatnost byla určena výpovědí smlouvy, kterou žalobce odeslal žalované 12. 11. 2021, dle fikce žalovaná výzvu obdržela 18. 11. 2021 a tehdy také započal běh výpovědní doby 6 týdnů, jež skončila 30. 12. 2021. Žalobce ve výpovědi žádal o vrácení zápůjčky do 5 pracovních dnů od uplynutí výpovědi, tj. do 6. 1. 2022, přičemž žalovaná neprokázala, že by žalobci na dluh byť jen částečně plnila. Žalovaná sice e-mailem zaslala soudu listinu ze dne 3. 6. 2022, dle níž měla být zápůjčka vrácena již 2. 5. 2021, ale soud vyslovil pochybnost o pravosti této listiny, když žalobce uvedl, že listinu vidí poprvé, zápůjčka mu nebyla vrácena a tomu, že dluh měl být uhrazen dne 2. 5. 2021, soud neuvěřil ani z toho důvodu, že žalovaná na policii dne 22. 6. 2021 sama uvedla, že se chce s žalobcem domluvit a zápůjčku mu splácet. Také ani po obdržení žaloby s předvoláním k prvnímu jednání místo toho, aby soud informovala o úhradě dluhu, žádala o odročení jednání o několik měsíců, ve věci samé se nevyjádřila a pouze předložila před jednáním, jehož se nezúčastnila, uvedenou listinu. Dospěl tak k závěru, že žalovaná neprokázala úhradu dluhu. Po právní stránce nárok žalobce posoudil jako nárok ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 o. z. s tím, že splatnost dluhu nastala dle § 2393 odst. 1 o. z., podle něhož neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba 6 měsíců. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a dále v nákladech na zastoupení. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a namítla, že řízení před soudem prvního stupně je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vadu spatřuje v tom, že soud prvního stupně konal dne 9. 6. 2022 jednání v její nepřítomnosti, ač se předem již z jednání nařízeného na 12. 5. 2022 omluvila z důvodu rizikového těhotenství a požádala o konání jednání po šestinedělí a svou žádost doložila lékařskou zprávou [anonymizováno] [příjmení]. Soud postupoval nesprávně, vyžádal-li od žalované potvrzení ošetřujícího gynekologa o tom, že žalovaná není schopna se účastnit jednání. Zdravotní potíže žalované bránící v účasti u jednání jsou totiž převážně psychického charakteru, žalovaná se léčí s depresemi, užívá i léky, přičemž její aktuální těhotenství je rizikové. Tyto důvody není ošetřující gynekolog schopen potvrdit. Dle názoru žalované mělo být její žádosti vyhověno a jednání odročeno na dobu po porodu. Konáním jednání bez její účasti jí byla odňata možnost vyjádřit se bezprostředně při jednání k žalobním tvrzením a mj. prostřednictvím svého účastnického výslechu prokázat zánik žalované pohledávky jejím zaplacením. Žalovaná se soudem komunikovala, nebyla proto pasivní. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Při jednání odvolacího soudu zástupkyně žalované odvolací námitky doplnila tak, že je dán i další odvolací důvod spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu soudem prvního stupně, když v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná jako vydlužitel od žalobce jako zapůjčitele skutečně částku 120 000 Kč obdržela, ačkoliv smlouva o zápůjčce je reálným kontraktem a soud prvního stupně se touto otázkou nezabýval. 5. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že žalovaná se těžko může bránit tvrzením, že chce před soudem vystupovat, ale objektivně toho není schopna, když nikdy nebyla ochotna o záležitosti svého dluhu jednat přímo, předkládala jen nějaká nepravdivá tvrzení, prohlášení, výmluvy. Má i v současnosti spoustu logických možností, jak v soudním řízení vystupovat a jednat, ale zvolila vyhýbavou taktiku. Pokud se snažila u soudu o odročení nařízeného jednání, měla se soudem skutečně spolupracovat, zvláště když byla vyzvána k doplnění tvrzení. K argumentaci o neprokázání převzetí částky 120 000 Kč žalovanou uvedl, že takové tvrzení je v rozporu s chováním žalované v průběhu celého řízení, kdy nikdy nezpochybňovala převzetí zapůjčené částky a dokonce dokládala i listinu, dle níž údajně zapůjčenou částku měla vrátit. 6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), vzal v úvahu argumentaci žalované v jejím odvolání i argumentaci žalobce v jeho vyjádření a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 7. Hlavní odvolací námitka žalované spočívala v tvrzené vadě řízení, jíž se měl dopustit soud prvního stupně projednáním věci v nepřítomnosti žalované, ale uvedenou námitku nelze považovat za důvodnou. 8. První jednání ve věci bylo soudem prvního stupně nařízeno na 12. 5. 2022, přičemž žalovaná požádala s ohledem na svůj zdravotní stav (tvrzené rizikové těhotenství) o odročení jednání nejlépe až na dobu po uplynutí šestinedělí s tím, že předběžný termín porodu je stanoven na konec měsíce listopadu 2022 a svoji žádost doložila potvrzením psycholožky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která s ohledem k dekompenzovanému psychickému stavu a s přihlédnutím k těhotenství pacientky nedoporučila v době sepisu zprávy účast na soudním jednání s tím, že další kontrola pacientky je za 2 týdny. Na základě této žádosti žalované soud prvního stupně jednání nařízené na 12. 5. 2022 odročil na 9. 6. 2022, zároveň žalovanou usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně k žalobě vyjádřila a dále ji poučil, že pokud jí její zdravotní stav brání dlouhodobě se dostavit k jednání, může udělit plnou moc k zastupování advokátu či obecnému zmocněnci, případně se může sama k žalobě vyjádřit písemně a dále žalovanou také vyzval, že pokud bude žádat o odročení dalšího jednání s ohledem na těhotenství, nechť předloží lékařskou zprávu od svého gynekologa, který účast na jednání zakazuje. 9. Na výzvu soudu prvního stupně se žalovaná k žalobě nevyjádřila, pouze e-mailem soudu prvního stupně zaslala dne 3. 6. 2022 fotokopii listiny datované dnem 2. 5. 2021 a označené jako„ Potvrzení o zaplacení zápůjčky v hotovosti“, jež má obsahovat i podpis žalovaného s tím, že k dispozici má jen kopii a originál byl ponechán v rukou žalobce. O odročení jednání nařízeného na 9. 6. 2022 již žalovaná nežádala, proto soud prvního stupně věc při tomto jednání projednal i v nepřítomnosti žalované a při jednání také vyhlásil odvoláním napadený rozsudek. 10. Výše uvedený postup soudu prvního stupně, který předcházel vydání napadeného rozsudku, byl správný. Soud prvního stupně řádně akceptoval žádost žalované o odročení jednání nařízeného na 12. 5. 2022, která byla doložena lékařskou zprávou, ale ta potvrzovala jen aktuální zdravotní stav žalované, přičemž o odročení dalšího jednání nařízeného na 9. 6. 2022 již žalovaná nežádala, soud prvního stupně proto věc správně a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal v nepřítomnosti žalované. 11. Pokud jde o samotný napadený rozsudek soudu prvního stupně, se skutkovým zjištěním i právním posouzením věci soudem prvního stupně se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost lze na odůvodnění napadeného rozsudku plně odkázat. 12. Žalovaná nezpochybňovala, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce částky 120 000 Kč, do doby konání odvolacího jednání nezpochybňovala ani převzetí zapůjčené částky 120 000 Kč od žalobce, naopak doložením fotografie kopie listiny„ Potvrzení o zaplacení zápůjčky v hotovosti“ ze dne 2. 5. 2021 se snažila prokázat, že částku 120 000 Kč již žalobci vrátila, není proto důvodná námitka žalované uplatněná při odvolacím jednání, že v řízení nebylo prokázáno převzetí částky 120 000 Kč žalovanou. Pokud jde o tvrzení žalované, že částku 120 000 Kč již žalobci vrátila, soud prvního stupně správně z listiny předložené žalovanou nevycházel, když se jedná o fotografii kopie soukromé listiny, jejíž pravost žalobce popřel, ale především obsah této listiny je v rozporu s tvrzením žalované uvedeným dne 22. 6. 2021 při podání vysvětlení na Policii ČR, oddělení obecné kriminality v [obec], sp. zn. KRPP [číslo], kdy žalovaná svůj dluh vůči žalobci nezpochybňovala, ačkoliv dle listiny, kterou předložila soudu, již v té době měl být dluh uhrazen. Tvrzení žalované, že dluh žalobci již splnila, tak bylo spolehlivě vyvráceno a na tomto závěru by nic nezměnila ani účastnická výpověď žalobkyně, pro jejíž prove