61 CO 297/2022-205 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 700 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 700 000 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 700 000 Kč za den 10. 5. 2021 zamítl (výrok II), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 87 223,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III) a žalovanému uložil povinnost zaplatit státu na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 35 000 Kč (výrok IV). 2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba] poté, co byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, přičemž žalovaný u dlužníka vystupoval jako prokurista a personální ředitel až do odvolání jednatelkou a jedinou společnicí dlužníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (nyní [příjmení]) dne 20. 3. 2020. Žalované částky se žalobce domáhal s tvrzením, že kontrolou účetních dokladů dlužníka zjistil, že paní [příjmení] [jméno] a pan [jméno] [příjmení] dluží společnosti podle smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 6. 2019 částku 700 000 Kč, smlouva o zápůjčce částky 3 500 000 Kč byla uzavřena mezi dlužníkem a vydlužiteli formou notářského zápisu, vydlužitelé svolili k vykonatelnosti notářského zápisu a paní [příjmení] [jméno] k zajištění dlužníkovy pohledávky zastavila bytovou jednotku v jejím vlastnictví [číslo] v budově [adresa] v k. ú. [část obce]. Ze zapůjčené sumy, kterou vydlužitelé měli hradit ve splátkách na bankovní účet dlužníka, vydlužitelé zaplatili do 21. 2. 2020 celkem v 8 splátkách 2 800 000 Kč a zbývaly jim doplatit pouze 2 splátky, dne 23. 4. 2020 byli vyzváni k zaplacení zbývající části zápůjčky, jelikož nereagovali, dlužník podal 10. 6. 2020 exekuční návrh k vymožení této částky, na což vydlužitelé reagovali dopisem z 21. 5. 2020, doručeným zástupci dlužníka až 25. 6. 2020, kdy sdělili, že zápůjčku v celém rozsahu splatili a předložili k tomu potvrzení o splnění dluhu a zániku zástavního práva a zákazu zcizení a ztížení datovanou dnem 17. 3 2020 a vystavenou žalovaným jako prokuristou dlužníka, v němž žalovaný potvrdil, že mu vydlužitelé měli dne 17. 3. 2020 v hotovosti předat 700 000 Kč, a proto došlo k zániku zástavního práva i zákazu zcizení a ztížení nemovitosti. Z tohoto důvodu dlužník vzal dne 30. 6. 2020 exekuční návrh zpět. Všechna tato tvrzení byla prokázána listinnými důkazy. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí, přičemž ve vyjádření k žalobě ze dne 5. 12. 2021 zeširoka rozebíral své kariérní působení v oboru agenturního zaměstnávání od roku 2005 až do současnosti i otázku spolupráce s paní [příjmení] [příjmení] a jejich vzájemný vztah i problémy vznikající ve spolupráci mezi [anonymizováno] [příjmení] a bratry [anonymizováno], dále se vyjadřoval v otázce náboru zaměstnanců dlužníka i způsobu provádění výplat i jejich pracovněprávních pohledávek s tím, že běžné provozní výdaje byly dokladovány účtenkami a podobnými výklady, výplaty byly dokladovány interními doklady v podobě tabulky obsahující identifikační údaje zaměstnanců a doklady byly pravidelně předávány do administrativního centra dlužníka v [obec]. Dále uváděl, že všechny úhrady, ať už pracovněprávní pohledávky nebo běžné provozní výdaje byly dokladovány a doklady předávány [anonymizována dvě slova] k zaúčtování, přičemž dlužník měl zřízenu tzv. pokladnu za účelem úhrad hotovostních výdajů, nejednalo se ale o žádné místo nebo věc (trezor, skříň, kasa), označovaly se tím všechny hotovostní peněžní prostředky v oběhu mezi odpovědnými zaměstnanci dlužníka a pokladna byla distribuována mezi žalovaného, koordinátory a řidiče, ti disponovali pokladnou pro potřeby běžných provozních výdajů a žalovaný a koordinátoři navíc i pro potřeby výplat. K vlastnímu předmětu řízení se žalovaný ve svém obsáhlém podání konkrétně nevyjádřil, když nic neuvedl, zda vůbec a za jakých okolností částku od [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení] převzal, ani jak konkrétně s ní později naložil nebo ji dokladoval. Při jednání soudu prvního stupně dne 14. 9. 2022 žalovaný tvrdil, že před vystavením kvitance obdržel od [anonymizována dvě slova] částku 700 000 Kč, peníze vložil do poklady a řádně je zaúčtoval, což je zanesené v originálech pokladní knihy a z pokladny se následně vypláceli zaměstnanci, přičemž v podání ze dne 19. 9. 2022 svá skutková tvrzení nijak nerozvedl, ač byl k tomu vyzván a pouze uvedl, že poslední splátku v hotovosti iniciovala jednatelka dlužníka a že o tom bude předložen důkaz a taktéž„ závažné svědectví k dané věci“ mohou podat dva tam označení svědkové. Při jednání soudu prvního stupně dne 30. 9. 2022 žalovaný tvrdil, že k převzetí peněz žalovaným došlo v kanceláří za přítomnosti 6 lidí, a to žalovaného, [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova], [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení] a žalovaný převzal peníze od [anonymizována dvě slova] a předal je [příjmení] [příjmení], což si ona zapsala do sešitu. Obranu žalovaného ale soud prvního stupně neshledal důvodnou, neboť pokud žalovaný peníze převzal, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, jak s nimi naložil, přičemž takto skutkově formulovaná obrana by byla důvodná, pokud by jednání žalovaného jako prokuristy společnosti dle § 450 a násl. o. z. odpovídalo standardu péče řádného hospodáře a vedlo k závěru, že škoda nevznikla nebo jednání žalovaného odpovídalo liberačnímu důvodu dle § 2913 odst. 2 o. z. Žalovaný ale neunesl břemeno substancování jako specifické složky břemene tvrzení, kdy úplností se rozumí to, že skutkový přednes odpovídá všem znakům skutkové podstaty právní normy, bez jejíž důsledků nemůže být procesnímu návrhu účastníka vyhověno a neúplná tvrzení nelze subsumovat pod právní normu, jejíž následek se uplatňuje, pro některý chybějící znak. Kdo tvrdí neúplně, neunesl abstraktní břemeno tvrzení. Naproti tomu určitostí se rozumí to, že skutková tvrzení jsou vylíčena natolik podrobně a konkrétně, že umožňují jednak stanovit předmět dokazování a jednak umožňují druhé straně sporu odvrátit procesní útok či obranu podáním námitek. Neurčitá jsou skutková tvrzení, která jsou příliš obecná, vágní, paušální nebo přednesená v právních pojmech a kdo tvrdí neurčitě, neunesl konkrétní břemeno tvrzení (břemeno substancování). V projednávané věci se žalovaný bránil toliko tvrzením, že částku 700 000 Kč od [anonymizována dvě slova] převzal, řádně zaúčtoval (či doklady předal k zaúčtování, ani to není úplně jednoznačné) a peníze použil ve prospěch dlužníka, na výplaty mzdových pohledávek a běžné provozní výdaje, ale takto formulovaná tvrzení jsou neurčitá, protože vůbec neumožňovala vymezit téma dokazování. Obecně platí, že skutková tvrzení se nemohou nahrazovat provedenými důkazy, neboť důvodnost důkazního návrhu se posuzuje mj. i podle relevance tvrzení, které jím má být prokázáno, pro právní posouzení věci, a právě tento princip by byl porušen. Nebylo vůbec jasné, jaká tvrzení by měla být výslechy žalovaným navrženými svědky prokazována. Pro neurčitá skutková tvrzení proto soud prvního stupně neprovedl důkaz výslechy svědků [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení], jakož i notářským zápisem navrženým po uplynutí koncentrační lhůty, pokladní knihou a účetnictvím dlužníka, když pokud jde o návrh žalovaného na uložení povinnosti žalobci předložit pokladní knihu, její existence u dlužníka je sporná, neboť právní předpisy od 1. 1. 1992 nestanovují povinnost vést pokladní knihu a pokud dlužník pokladní knihu vedl, pravidla jejího vedení a obsahové náležitosti určoval sám, navíc z okolností případu není zřejmé, zda nějaká jiná pokladní kniha, než která byla předložena žalobcem, existovala a pokud ano, kdo ji má. Není-li zřejmé, zda zmíněné osoby (žalobce či [anonymizováno] [příjmení]) pokladní knihou vůbec disponují, nelze jim ukládat ediční povinnost. Totéž platí i pro mnohem obecněji formulovaný důkazní návrh žalovaného, aby [anonymizováno] [příjmení] předložila účetnictví dlužníka. 3. Po právní stránce žalobcem uplatněný nárok soud prvního stupně posoudil jako nárok na náhradu škody dle § 2913 odst. 1 o. z., podle něhož poruší-li strana povinnosti ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Škodou se rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřena penězi a tedy, nedochází-li k naturální restituci, je napravitelná poskytnutím majetkového plnění a skutečnou škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a představující majetkové hodnoty potřebné k uvedení v předešlý stav. V poměrech souzené věci žalovaný buď vystavil vydlužitelům dlužníka nepravdivé potvrzení o splnění d