61 CO 56/2023-525 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozhodnutím (mezitímním rozsudkem) soud prvního stupně rozhodl tak, že odpovědnost žalovaného za poškození zdraví žalobce, jež se žalobci mělo stát dne 19. 7. 2017 kolem 15:00 hodin, není dána a doplňujícím rozhodnutím rozhodl tak, že o nákladech řízení bude rozhodnuto až v konečném rozsudku. 2. Rozhodnutí zdůvodnil tím, že žalobce neprokázal dle § 271k odst. 1 a 2 zákoníku práce vznik pracovního úrazu dne 19. 7. 2017 v 15:00 hodin po pádu z plošiny, neprokázal mechanismus pádu a neprokázal ani příčinnou souvislost s poškozením jeho zdraví, zlomeninou pravé patní kosti, což je jediné nesporné. Samotná tvrzení uváděná žalobcem si odporují, jsou vyvrácena ostatními důkazy, kterými jsou výpovědi svědkyně, znalecký posudek a vyjádření znalce. 3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, když má za to, že soud prvního stupně nesprávně, respektive nedostatečně zjistil skutkový stav, když neprovedl žalobcem navržené důkazy. Žalobce navrhoval místní ohledání v místě předchozího pracoviště žalobce, kde došlo k pracovnímu úrazu, a to za účelem předvedení mechanismu nalézání/slézání z pracovní plošiny, za účelem předvedení mechanismu„ jetí“ na kole ze/do zaměstnání a předvedení mechanismu stlačení pedálu na předmětné plošině. Dále navrhoval opětovný výslech svědkyně [příjmení], výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vyžádání zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře a vypracování revizní znaleckého posudku z oboru forenzní biomechaniky společně s přizváním znalce z oboru traumatologie. Návrh na doplnění dokazování byl však soudem zamítnut z důvodu, že se převážně nejedná o důkazy, které nemohl žalobce uvést v rámci koncentrace řízení. S tímto žalobce nesouhlasí. Potřeba doplnění dokazování vyvstala až v návaznosti na provedení jiných důkazů. Žalobce má za to, že soud nepřiměřeně přísně kladl akcent na žalobcovo vyjadřování, požadoval po něm, aby si vzpomínal na přesné detaily z předmětné doby, nicméně vzhledem k času, který již od úrazu uplynul, není po žalobci spravedlivé požadovat veškeré detaily. Veškeré rozpory ve výpovědích se žalobce snažil odstranit a vysvětlit. Žalobce má za to, že dostatečně popsal inkriminovaný den, respektive popsal zcela jasně mechanismu vzniku úrazu, prokázal, že tento úraz se stal v rámci provádění pracovní činnosti a v zaměstnání, kdy neporušil předpisy o bezpečnosti práce. Za situace, kdy nebyl popis například jízdy na kole dostatečně srozumitelný, není žalobci zřejmé, proč nebylo vyhověno jeho návrhu na doplnění dokazování. Navíc byl v této věci vypracován znalecký posudek, ze kterého jasně vyplynulo, že úraz tak, jak jej popisoval žalobce, se mohl stát a úraz, který se stal, mohl vzniknout jako důsledek popisovaného děje. Znalec následně svůj znalecký posudek neobhájil v plné šíři, když na uvedené otázky odpovídal s nejistotou. Z tohoto důvodu navrhl žalobce revizní znalecký posudek a výslech ošetřujících lékařů tak, aby tito mohli kontrovat znalci, který znalecký posudek vypracoval. Žalobce považuje závěr soudu prvního stupně za nesouladný se skutečnostmi zjištěnými z provedených důkazů. Má za to, že byl nesprávně vyhodnocen závěr znaleckého posudku, ze kterého mj. vyplývá, že se úraz uváděným mechanismem pádu stát mohl, tj. znalcem dané nebylo vyloučeno. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že poškození zdraví, které utrpěl žalobce dne 19. 7. 2017 u žalovaného, je pracovním úrazem. 4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné, pouze mohlo být rozhodnuto nikoliv mezitímním rozsudkem, ale rozsudkem, kterým by žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Souhlasí se zamítnutím navržených důkazů, soud správně uvedl, že tyto důkazy byly navrženy až po koncentrací řízení a převážně se jedná o důkazy, které mohl žalobce uvést v rámci koncentrace řízení. Místní ohledání bylo provedeno dvakrát, došlo k předvedení mechanismu nalézání/slézání z pracovní plošiny, rovněž pak jízdy na kole a mechanismu stlačení pedálů na plošině. Mechanismus nalézání/slézání žalobce při jednáních soudu popisoval opakovaně a jeho finální verze, kterou jak žalovaný, vedlejší účastník i soud považují za velmi krkolomnou a nepravděpodobnou, byla popisována s fotografií předmětné plošiny. Navíc se domnívá, že opětovné provedení důkazů by při jejich znovu provedení nebylo autentické a dost možná by jejich předvedení bylo účelové. Stejně tak i opakovaný výslech svědkyně [příjmení]. Pro doplnění dokazování výpovědí [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není důvod, důkaz mohl být navržen v rámci koncentrace řízení. Není ani důvod pro vypracování revizního znaleckého posudku, když ze závěru znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] vyplývá, že mechanismu úrazového děje tak, jak jej uvedl žalobce, je sice technicky možný, ale za podmínek uvedených žalobcem velmi málo pravděpodobný, když žalovaný měl na nohou certifikovanou pracovní obuv, která dle znalce významně tlumila energii nárazu. Znalec rovněž uvedl, že pokud by došlo k pádu z plošiny z výšky 1,5 metru, jak uváděl žalobce, tato výše je poměrně malá, aby došlo k tak rozsáhlému poranění paty. Dle znalce oba tyto argumenty hovoří proti tvrzení žalobce o vzniku tříštivé zlomeniny patní kosti. Znalec se rovněž vyjadřoval ke změně způsobu chůze žalobce, která by byla pro svědky jednoznačně viditelná, přičemž svědkyně [příjmení] uvedla, že si žádné změny v chůzi žalobce nevšimla. V průběhu řízení bylo opakovaně uváděno, že od samého počátku působí vystupování žalobce nedůvěryhodně a chaoticky a to počínaje samotnou žalobou, v níž byla uvedena nepravdivá tvrzení o úrazu samotném, když zde bylo tvrzeno, že žalobci byla zjištěna otevřená zlomenina kosti patní. Při účastnickém výslechu si žalobce několikrát protiřečil, když například nejdříve uvedl, že při odchodu ze zaměstnání se opíral o jízdní kolo, avšak posléze uvedl, že na kole odjel, dále pak například jaké pracovní povinnosti dne 19. 7. 2017 plnil, jaká byla výška plošiny, v tvrzení ohledně setkání s manželkou, atd. Žalobce nepředložil jediný důkaz, který by spolehlivě prokázal, že se mu pracovní úraz stal. Svá tvrzení prokazoval toliko lékařskými zprávami, ze kterých pouze plyne, že se mu stal úraz, přičemž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2507/2020 v řízení o odškodnění pracovního úrazu zatěžuje poškozeného důkazní břemeno o tom, že úraz, který utrpěl, je úrazem pracovním. V řízení o náhradu škody při pracovním úrazu má poškozený zaměstnanec povinnost tvrzení, povinnost důkazní a jim odpovídající břemeno tvrzení a břemeno důkazní při prokazování, zda utrpěl pracovní úraz, zda mu vznikla škoda a zda je dán vztah příčinné souvislosti mezi touto škodou a pracovním úrazem. Neunesl-li břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno, v tomto směru musí rozhodnutí soudu vždy vyznít v jeho neprospěch. Žalovaný v dané věci naopak, že žalobce byl se správným způsobem slézání z plošiny řádně obeznámen, absolvoval dne 31. 1. 2017 školení a přezkoušení zaměstnanců z předpisů BOZP se zaměřením na práci ve výškách a nad volnou hloubkou, což je potvrzeno osvědčením. Žalobci byl rovněž vystaven průkaz obsluhovatele pracovních plošin, z něhož je patrno, že dne 18. 4. 2017 byl žalobce v této oblasti školen a přezkoušen. Dne 18. 4. 2017 se žalobce a další zaměstnanci účastnili školení zaměstnanců o požární ochraně a BOZP pod vedením lektora školení pana [jméno] [příjmení]. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozhodl tak, že žaloba se v plném rozsahu zamítá a žalovanému se přiznávají náklady řízení. 5. Vedlejší účastník ve vyjádření k odvolání se plně ztotožňuje s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně. Považuje za logické, pokud soud kladl důraz na jednotlivá žalobcova vyjádření týkající se popisu jak úrazového děje, tak činností předcházející a následující vzniku úrazu, a to zejména při existenci tak zásadních rozporů v jednotlivých výpovědích žalobce. Žalobce byl ve svých tvrzeních zcela nekonzistentní, jeho výpovědi si vzájemně odporovaly, byly v rozporu s výpověďmi ostatních svědků a proto nutně žalobce, potažmo jeho tvrzení ohledně vzniku pracovního úrazu, působilo zcela nevěrohodně. Žalobce nebyl schopen přesně popsat samotný pád, respektive úrazový děj. Zcela nevěrohodná jsou jeho tvrzení týkající se manipulace s pedálem vysokozdvižné plošiny již poraněnou končetinou, když bylo při místním šetření opakovaně konstatováno, že pedál se neovládá lehce. Značné rozpory vznikly i ve vztahu k odchodu žalobce ze zaměstnání předmětný den, tj. zda odjel na kole nebo šel a kolo vedl, popřípadě se na kole odstrkoval. Stejně tak rozporuplně a nevěrohodně působí jeho výpověď ve vztahu k jízdě na kole do zaměstnání následující den. Pokud jde o žalobcem navrhované důkazy, byly skutečně navrženy po koncentraci řízení a pro prolomení koncentrace řízení nebyly zákonné důvody. Místní šetření bylo provedeno opakovaně a již v pořadí druhé místní šetření považoval vedlejší účastník právě s ohledem na zachování bezprostřednosti