64 CO 274/2023-77 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 8 520 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 15. 10. 2022 do zaplacení (výrok I), zastavil řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 773 Kč včetně úroku z prodlení (výrok II) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 350 Kč (výrok III). Nárok žalobkyně vycházel z jejího tvrzení, že za ostatní povinné v exekučním řízení, ve kterém se vymáhala na základě soudního rozhodnutí částka 116 076 Kč proti devíti povinným, zaplatila žalobkyně 75 213 Kč, ač její podíl činil shodně s ostatními 12 897 Kč. Požadovala po žalované poměrnou část, a protože žalovaná v exekučním řízení uhradila pouze 603,91 Kč, zůstává k úhradě částka 12 293 Kč. V průběhu řízení žalovaná zaplatila žalobkyni ještě 3 773 Kč, proto bylo řízení v této částku zastaveno a dluh činil 8 520 Kč. Soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 1875 občanského zákoníku. Dovodil existenci vyvratitelné domněnky o rovnosti podílů na dluhu všech spoludlužníků. Neakceptoval obranu žalované o existenci dohody spoludlužníků na úhradě dluhu podle jejich podílů na společné věci a nikoli podílů ve stejné výši. I když zde taková dohoda byla v době vedení nalézacího řízení o zaplacení soudního poplatku a nákladech řízení, žalovaná neprokázala, že by byla uzavřena taková dohoda i do budoucna o nákladech řízení v případě neúspěchu spoluvlastníků. Žalobě proto vyhověl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Neprovedl žalovanou označené důkazy (výpověď [anonymizováno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a dohodu o započtení) z důvodu jejich nezpůsobilosti ve vztahu k prokázání dohody spoludlužníků. 2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Její obrana i v odvolacím řízení spočívala v tom, že za společný dluh odpovídá jen v rozsahu svého podílu na společné věci, to je 2,83 % Částku 3 773 Kč proto zaplatila dobrovolně. Znovu poukazovala na to, že soudní poplatek za nalézací řízení a náklady advokáta spoludlužníků byly zaplaceny ze společných prostředků – z fondu oprav, do kterého spoludlužníci přispívají podle výše svých podílů na společné věci. Vytýkala soudu prvního stupně to, že neprovedl důkazy, které označila. Navrhovala zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že je absurdní, pokud žalovaná určuje svůj podíl na povinnosti k náhradě nákladů řízení podle výše svého spoluvlastnického podílu na společné nemovitosti, kdy v celku je zahrnut i podíl pana [příjmení], který byl v exekučním řízení v pozici oprávněného a nestíhala jej tak povinnost hradit dluh. Za nepodstatné považovala i to, jak byl zaplacen soudní poplatek a náklady advokáta v původním nalézacím řízení. Důvodný podle ní není také odkaz žalované na smlouvu o sdružení uzavřenou v roce 2003, ani to, že o podání žaloby rozhodly orgány sdružení. Poukazovala i na to, že byl odlišný okruh účastníků řízení při podání žaloby, vydání rozsudku, v okamžiku zahájení exekuce i splnění dluhu. Navrhovala potvrzení napadeného rozsudku. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku i a souvisejícího výroku III, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalované i vyjádření žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné. 5. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že původní dluh, který měli platit někteří spoluvlastníci nemovitosti, jejíž součástí je obytný dům [číslo] [adresa] v [anonymizována dvě slova] v [obec], představoval náklady nalézacího řízení, ve kterém se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by byla uložena povinnost jednomu ze spoluvlastníků, panu [příjmení], dluh za platby do fondu oprav a služeb ve výši 201 190 Kč. Jejich žaloba byla odmítnuta a žalobcům byla uložena povinnost nahradit žalovanému, spoluvlastníku [příjmení], společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 54 280 Kč (spis Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 13 C 8/2014). Protože dluh nebyl splněn ve stanovené lhůtě dobrovolně, podal oprávněný [jméno] [příjmení] exekuční návrh pro vymožení peněžitého plnění ve výši 54 280 Kč spolu s náklady exekuce vzniklé oprávněnému a náklady soudního exekutora, celkem 116 076 Kč Soudní exekutor postihl účet žalobkyně a na základě tohoto exekučního příkazu vymohl ve prospěch oprávněného částku 75 213 Kč. Tato zjištění nebyla mezi účastníky sporná. Ostatní dlužníci doplatili žalobkyni částky na vyrovnání podílu každého z nich, to je do částky 12 879 Kč, a protože žalovaná splnila v rámci exekuce dluh jen do výše 603,91 Kč, požadovala po ní žalobkyně doplacení částky na vyrovnání podílu shodného s ostatními ve výši 12 293 Kč. 6. Dům v [anonymizována dvě slova] [číslo] v [obec] je obytným domem a tehdejší nájemníci jednotlivých bytů uzavřeli v roce 2003 smlouvu o sdružení za účelem koupě, správy a hospodaření nemovitostí do podílového spoluvlastnictví. V článku V. bod 5. 3. zřídili účet pro platby do fondu oprav a služeb a odsouhlasili jeho výši za m2. Dohodli se na tom, že z fondu služeb se hradí náklady na správu domu, osvětlení společných prostor, odvoz odpadu, vodné stočné a další. Smlouvu uzavřelo [anonymizováno] nájemníků, z toho pouze [anonymizováno] nájemníci byli v pozici žalobců v řízení proti [jméno] [příjmení], žalovaná tehdy nájemcem bytu nebyla. V domě nevzniklo společenství vlastníků, nedošlo k vyčlenění bytových jednotek na základě prohlášení. Dne 31. 3. 2004 došlo k uzavření smlouvy příkazní o obstarání správy nemovitosti [číslo] v [obec], [ulice] [anonymizováno] [adresa]. Správcem byla [právnická osoba] [anonymizováno] a smlouvu uzavřeli stejní účastníci jako v případě výše uvedené smlouvy o sdružení. Podle obsahu smlouvy mohl správce podávat soudu návrh ve věcech, kdy obdržel výslovné písemné zmocnění vlastníka. Správa trvala do roku 2018. 7. Soud prvního stupně tak správně vycházel z ustanovení § 1875 občanského zákoníku o rovnosti podílů na dluhu všech spoluvlastníků. Bylo tak na žalované, aby prokázala své tvrzení o tom, že zde existovala dohoda mezi žalobci v řízení vedeném proti [jméno] [příjmení] o tom, že svůj dluh budou hradit jinak, to je dohoda o tom, že pokud spor prohrají, nahradí náklady žalovanému [jméno] [příjmení] podle podílu jednotlivých žalobců na nemovitosti, jíž se spor týkal, ať již z fondu služeb či ze svých vlastních prostředků. 8. V původním řízení se spoluvlastníci neobrátili na správce nemovitosti, aby vymáhal na spoluvlastníku [jméno] [příjmení] plnění do fondu oprav a služeb, jak jim umožňovala příkazní smlouva, ale k žalobě přistoupili sami a to jen někteří. Řízení se neúčastnili spoluvlastníci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalovaná prokázala, že soudní poplatek za řízení před soudem byl zaplacen ze společných prostředků, tedy z fondu služeb, stejně jako odměna advokáta žalobců. Na tom se mohli dohodnout, jejich hlasy podle výše podílů na společné věcí převyšovaly polovinu, byť jen nepatrně. Žalované se však nepodařilo prokázat tvrzení o dohodě, podle které stejným způsobem měly být hrazeny i náklady za právní pomoc advokáta žalovaného [jméno] [příjmení], pokud nebudou žalobci v řízení úspěšní. Takové ujednání nebylo prokázáno žádnou listinou (zápis ze schůze spoluvlastníků) ani tvrzením žalobkyně. Všichni další spoluvlastníci, kteří se řízení zúčastnili, a vznikla tak jim solidární povinnost uhradit dluh, hradili jej nikoli podle výše svých podílů na nemovitosti, ale podle zásady, že podíly spoluvlastníků na společném dluhu jsou stejné. V tom směru pak odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že je výpověď svědka [jméno] [příjmení] nadbytečným důkazem, neboť i on se zavázal doplatit dluh podle zásady rovnosti podílů. Ostatně žalovaná navrhovala tento důkaz ve vztahu k provádění úhrad na náklady z fondu sdružení, aniž by uvedla, jaká tvrzení chce důkazem prokázat. Další navržený důkaz výpovědí advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] měl být proveden ohledně hrazení nákladů podle faktury, která byla soudu předložena, tedy způsobu provádění úhrad. V řízení nebylo zpochybněno, že odměna za právní pomoc tohoto advokáta, která mu náležela za zastupování žalobců, byla hrazena ze společných prostředků, placených podle výše podílů jednotlivých spoluvlastníků. Ostatně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byl vyslechnut v exekučním řízení v části řízení o návrhu povinných na zastavení exekuce (vedené pod sp. zn. [spisová značka] soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]). Potvrdil, že mu náklady na zastupování byly uhrazeny a nikdy se nemluvilo o tom, že by je měl vracet na společný účet spoluvlastníků. Dluh spoluvlastníků se nevztahoval k odměně [anonymizováno] [příjmení], ale jiného advokáta, [anonymizováno] [příjmení], zástupce [jméno] [příjmení] v předcházejícím řízení. 9. Silným argumentem žalované není ani to, že předmětem původního řízení vedeného pod sp. zn. 13 C 8/2014, z něhož vznikla povinnost žalob