13 Co 594/2024-225 — Krajský soud v Plzni

Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady škody, kterou jí měl způsobit za trvání jeho pracovního poměru u žalobkyně, kdy pro žalobkyni vykonával práci na pozici mechanik, řidič, a to tím, že dne 30. 4. 2021 při jízdě do kopce s vozidlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, si neměl všimnout stoupající ručičky ukazatele teploty vody, v důsledku čehož došlo k poškození motoru vozidla, a dále měl 10. 5. 2021 při cestě do , adresa, zavinit poškození nápravy a kol vozu, kdy závada se projevovala tlučením kol. Žalovanému mělo být podle žalobkyně známo, že měl v takovém případě dotáhnout kola, ale žalovaný na závadu nereagoval a až po absolvování cesty volal jednateli žalobkyně, že k situaci došlo a ten mu měl dát pokyn převézt vozidlo do servisu, kde zjistili i závadu přehřátí motoru. Žalobkyně tvrdila, že před jízdou do , adresa, byly na vozidle měněny disky a že závada souvisela s tím, že žalovaný nedotáhl šrouby. Vozidlo bylo opraveno společností , jméno FO, s. r. o., žalovaná částka 109 532,42 Kč odpovídá ceně opravy obou uvedených vad v tomto servisu. Žalobkyně argumentovala tím, že povinností žalovaného na pozici mechanik, řidič bylo nejen vykonávat stanovené jízdy, ale také provádět kontrolu a údržbu vozidla. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný škodu uznal, a proto se na něho přesouvá důkazní břemeno, tj. je na něm prokázat, že škoda nevznikla, či že ji nezavinil. Uznat ji měl v souvislosti s předpokládaným krytím náhrady škody jeho pojišťovnou, u níž byl pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu. Pojišťovna mu ale plnění odmítla s tím, že se jedná o výluku z pojištění. Žalovaný odpovědnost za vzniklou škodu odmítal. Ohrazoval se proti tvrzení žalobkyně, že porušil své povinnosti a namítal, že z faktur za opravu závad autoservisem ani nevyplývá, jak měla škoda na vozidle vzniknout. Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou, zda skutečně žalovaný škodu uznal. Žalobkyně toto uznání doložila ve formě čestného prohlášení žalobkyně ve vztahu k její vlastní pojišťovně , právnická osoba, ., od níž očekávala, že škodu uhradí. Toto prohlášení, jak dovodil soud prvního stupně, však neznamená uznání dluhu žalovaným vůči žalobkyni, a proto nemá za následek přesun důkazního břemena na žalovaného. Soud prvního stupně proto uzavřel, že vznik škody v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného měla povinnost prokázat žalobkyně. K posouzení okolností poškození motoru a zadní nápravy vozidla přibral soud prvního stupně do řízení soudního znalce , tituly před jménem, Antonína Váchala. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že co se týče přehřátí motoru, jednal žalovaný v podstatě plně v souladu s doporučeními znalce, tedy vozidlo zastavil a nechal je vychladnout. Podle znalce škoda, o níž se v řízení jedná, nemohla být způsobena pouze krátkodobým přehřátím vozidla. Co se týče poškození kol a nápravy, žalobkyně ji připisovala tomu, že žalovaný po výměně kol řádně nezkontroloval jejich utažení. Skutečnost, že u vozidla došlo bezprostředně před vznikem škodné události k výměně kol, však žalobkyně ani přes poučení soudu dle ust. § 118a o. s. ř. žádným způsobem neprokázala. Znalec uvedl, že k takto rozsáhlé škodě na nápravě v důsledku špatného ukotvení kol mohlo dojít pouze v případě dlouhodobého užívání vozidla s poškozenými náboji či disky, že jednou jízdou po nedostatečně provedené výměně kol nemohlo ke zjištěné závadě dojít. Je třeba dodat, že žalobkyně ani přes výzvu soudu prvního stupně nebyla schopna doložit technický stav vozidla k datu, kdy bylo předáno žalovanému k užívání. Tvrzení žalobkyně o tom, že na sdělení žalovaného o závadě na vozidle reagovala vždy okamžitým odvozem vozidla do autoservisu, bylo vyvráceno dokladem o pracovní neschopnosti žalovaného. Automobil byl dán do autoservisu k opravě 10. 5. 2021. Jednatel žalobkyně uvedl, že vozidlo dal do servisu ihned poté, co mu žalovaný sdělil, že je poškozené, resp. žalovaný ho tam na jeho pokyn ihned odvezl. Pravdivost tohoto tvrzení byla před soudem prvního stupně vyvrácena zjištěním, že žalovaný byl od 4. 5. 2021 do 21. 5. 2021 v pracovní neschopnosti, tj. nemohl dne 10. 5. 2021 způsobit poškození vozidla, ani ho předat do servisu. Z uvedeného soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně i přes žalovaným oznámené závady na vozidle ponechala vozidlo nadále v provozu, přičemž tuto skutečnost nemohl žalovaný žádným způsobem ovlivnit, a právě tato skutečnost vedla až k následně zjištěnému rozsahu škod na předmětném vozidle. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by poškození vozidla způsobil žalovaný, a proto žalobu zamítl. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně v zákonné lhůtě odvoláním. Zopakovala, tak jako v řízení před soudem prvního stupně, že žalovaný podle ní uznal svoji odpovědnost za způsobenou škodu, proto se na něho přesouvá důkazní břemeno a že podle ní znaleckým posudkem bylo prokázáno, že ke vzniku škody došlo v důsledku jednání žalovaného jako řidiče. V doplnění odvolání vytýkala rozsudku soudu prvního stupně jeho nepřezkoumatelnost. Poukazovala na to, že účastníci prohlásili nesporným, že při jedné z jízd žalovaného s vozidlem došlo k přehřátí motoru, přičemž žalovaný neměl od žalobkyně pokyn pokračovat v jízdě. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že pokud by řidič v takovém případě pokračoval v cestě a vysokou teplotu neřešil, hrozilo by závažné poškození motoru v podobě zadření, pokroucení hlavy nebo třeba selhání těsnění hlavy válců. Žalovaný podle žalobkyně uvedeným způsobem nepostupoval a způsobil proto svým jednáním poškození vozidla. Navrhovala proto změnu napadeného rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě vyhověno. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně zopakoval, že odpovědnost za způsobenou škodu neuznává, že po zjištění nadměrného zahřátí motoru postupoval podle pokynů žalobkyně, kdy nechal motor vychladnout a s vozidlem odjel do servisu, kde však nebyla diagnostikována na motoru žádná závada, která by vyžadovala opravu. Proto s vozidlem odjel do firmy a podle informací žalovaného bylo vozidlo provozováno až do 10. 5. 2021, kdy bylo předáno do opravy. Od 4. 5. 2021 byl žalovaný v pracovní neschopnosti. Vozidlo bylo až do 10. 5. 2021 v provozu a jeho technický stav nemohl žalovaný žádným způsobem ovlivnit. Z tohoto pohledu neobstojí tvrzení žalobkyně, že 10. 5. 2021 jel s vozidlem do obce , adresa, a při této cestě došlo k poškození disku kol a následně ke vzniku škody. Soud prvního stupně podle něho správně uzavřel, že nebylo prokázáno, že by odpovídal za vznik škody. Navrhoval potvrzení napadeného rozhodnutí. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Účinky uznání dluhu ve smyslu ust. § 2053 o. z. v podobě přesunu důkazního břemene může přivodit uznání adresované toliko věřiteli, nikoliv jinému subjektu, jímž byla v řešeném případě pojišťovna dlužníka. Soud prvního stupně proto dospěl ke správnému závěru, že povinnost tvrzení a důkazní o skutečnostech rozhodných z hlediska uplatněného nároku na náhradu škody tíží žalobkyni. Ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce stanoví, že zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním. Jedná se tedy o tzv. subjektivní odpovědnost. Povinností zaměstnavatele v řízení o náhradu škody způsobenou zaměstnancem je tvrdit a prokázat vlastní vznik škody, to, že škoda vznikla porušením povinnosti zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s ním, příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody (jinými slovy, že porušení povinnosti bylo příčinou vzniku škody) a zavinění zaměstnance. Tyto předpoklady musí být splněny současně, chybí-li jen jediný z nich, zaměstnanec nemá v takovém případě povinnost nahradit škodu. Soud prvního stupně správně a v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav, který také správně právně posoudil. Rozsah poškození vozidla nebyl mezi účastníky sporný. Spor byl o příčinu vzniku škody, resp., zda škoda vznikla zaviněným protiprávním jednáním žalovaného, anebo z jiné příčiny. Protože se jedná o otázku odborného posouzení, postupoval soud prvního stupně správně, přibral-li do řízení znalce z oboru doprava a strojírenství. Ze znaleckého posudku ustanoveného soudního znalce vyplynulo, že co se týče poškození motoru, k němuž mělo dojít dle tvrzení žalobkyně 30. 4. 2021, pak tak rozsáhlé poškození nemohlo být způsobeno pouze jednorázovým krátkodobým přehřátím motoru. Žalovaný poté, co zjistil, že stoupla ručička ukazatele teploty vody, zastavil a nechal vozidlo vychladnout. Znalec právě takový postup označil ve svém posudku za správný, což koresponduje se zjištěním, že ani při bezprostředně následující kontrole vozidla na základě pokynu ž