18 Co 57/2024-365 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozsudkem soud zamítl žalobu o zaplacení částky 308 745 Kč s příslušenstvím, žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení 201 250 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet , tituly před jménem, Jana Blažka a vedlejšímu účastníku na straně žalovaného 143 297 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, . Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že k úniku dvou kusů skotu ve vlastnictví žalovaného z ohrazené pastviny a k následnému střetu jednoho z nich s projíždějícím vlakem ve vlastnictví žalobkyně došlo po pádu ulomené části stromu rostoucího z bezprostředně přiléhajícího pozemku ve vlastnictví státu na zbudovaný elektrický ohradník, instalovaný po celém obvodu pozemků užívaných žalovaným k chovu hovězího dobytka. V důsledku pádu části stromu či větve došlo k poklesu drátů elektrického ohradníku k zemi do té míry, že dvě krávy z pasoucího se stáda tyto dráty překročily bez toho, že by jim v tom mohl zabránit elektrický výboj. K úniku skotu z pastviny došlo z důvodu nepředvídatelné náhodné události, ať již momentálních povětrnostních podmínek (vichřice), anebo z příčiny, která nastala zcela nezávisle na vůli žalovaného a jejíž negativní působení nebylo možné rozumně předvídat a z objektivního pohledu ovlivnit. Pokud by nedošlo k poškození ohradníků působením neodvratitelné vnější události, škoda by žalobkyni za obvyklého běhu věcí nevznikla. Žalovanému se podařilo prokázat naplnění liberačního důvodu upraveného v § 2934 o. z. Při rozhodování o nákladech řízení soud neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro použití § 150 o. s. ř. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání, v němž uvedla, že žalovaný je povinen k náhradě škody způsobené při kolizi vlaku s jím vlastněným zvířetem dle § 2933 o. z. Žalovaný po celou dobu trvání soudního sporu tvrdil existenci některých skutečností zakládajících jeho liberaci za způsobenou škodu, aniž by navrhl s výjimkou své účastnické výpovědi jakýkoliv důkaz, kterým by svá tvrzení prokázal. Soud prvního stupně nekriticky převzal a považuje bez relevantního důkazu za prokázané pouhé tvrzení žalovaného o tom, že pastvinu nejen dostatečným způsobem ohradil a zajistil proti možnému úniku chovaných zvířat, ale i dle svých možností každodenně funkčnost ohradníku a dobytek samotný kontroluje. Místním šetřením na místě samém nemohlo být spolehlivě zjištěno, jaký byl stav zajištění pastviny k datu vzniku nehodové události, tedy 1. 10. 2019. Žalobkyně rovněž zdůrazňuje, že pouhou shodou náhod a okamžitou reakcí strojvedoucího vlaku nedošlo k jiné než hmotné škodě. Žalovaný neprokázal, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost. Instalování elektrického ohradníku nelze bez dalšího považovat za dostatečné, pokud se v bezprostřední blízkosti nachází kolejiště provozované železniční tratě. Při posuzování nezbytné míry pečlivosti při dozoru nad zvířetem je třeba vycházet i z § 11 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, podle kterého chovatel je povinen zabezpečit nejméně 1× denně prohlídku hospodářských zvířat a technologických zařízení a učinit veškerá opatření nezbytná pro zabránění jejich úniku. Žalovaný sám uvedl, že kontrolu integrity elektrického ohradníku provedl dne 30. 9. 2019 v ranních hodinách, a poté odcestoval na služební cestu, ze které se vrátil až večer 1. 10. 2019. Z tohoto důvodu nemohl provést kontrolu celistvosti ohradníku a ani nepovažoval za nutné, pokusit se zajistit osobu, která by tak mohla učinit za něj, neboť si nebyl vědom existence bouře. Tvrzení žalovaného však vyvracejí zjištěné skutečnosti, kdy z výpisu počasí vypracovaného Českým hydrometeorologickým ústavem v Českých Budějovicích vyplývá, že v noci ze dne 30. 9. 2019 na 1. 10. 2019 vál pouze velmi mírný vítr a žádná bouřka nebyla zaznamenána, naopak velmi silný vítr foukal dne 30. 9. 2019 v době od 1:50 do 12:00 hodin, kdy opakované maximální nárazy větru dosahovaly rychlosti vichřice, a to zejména v ranních hodinách, tj. v době, kdy žalovaný tvrdí, že prováděl prohlídku celistvosti ohradníku. Tyto skutečnosti potvrzují, že žalovaný při dozoru nad zvířaty potřebnou pečlivost zanedbal, neboť nezabezpečil prohlídku hospodářských zvířat a technologických zařízení a zvířata ponechal minimálně po dobu více jak 36 hodin bez dozoru i přesto, že si mohl a měl být vědom velmi nepříznivých povětrnostních podmínek, a tím i velmi vysokého rizika možného poškození zdraví zvířat i elektrického ohradníku pádem stromů nebo jejich částí, když žalovaný o špatném stavu porostů v okolí pastviny dlouhodobě věděl. Žalovaný mohl a měl vědět o hrozícím nebezpečí v důsledku povětrnostních podmínek v dostatečném předstihu k přijetí odpovídajících opatření. Žalovaný je profesionálem v oblasti chovu hovězího dobytka a tedy ve smyslu § 5 o. z. dal najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho stavem spojena, avšak žalovaný v dané věci zjevně jednal v rozporu s adekvátní odbornou péčí. Žalobkyně brojí i proti výrokům o nákladech řízení, protože na délce soudního řízení a rozsahu přípravných jednání, konaných výlučně k prokázání liberace u založené a nesporné odpovědnosti za škodu žalovaného, nemá jakékoliv zavinění, na jednání se včas a řádně dostavovala a opakovaně namítala nedostatečnost a prodlení s doložením, byť alespoň tvrzení žalovaného k naplnění liberačních důvodů. Vedlejším účastníkem je pojišťovna, která má k dispozici široké personální a materiální možnosti a vybavení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně vyjádřil tak, že v tomto odvolání nejsou uvedeny žádné nové argumenty, které by mohly změnit zjištěný skutkový stav či jeho právní posouzení. Soud se v napadeném rozsudku všemi námitkami žalobkyně vypořádal. Předmětem věci se stal výklad a aplikace § 2934 o. z. a naplnění liberačních důvodů na straně žalovaného. Skutečnost, že skot, který se srazil s vlakem žalobce, zcela naplňuje definici předmětného ustanovení, tedy že jde o zvíře sloužící k obživě, nebylo nikdy žalobkyní rozporováno. Soud přitom shledal naplnění obou liberačních důvodů. V řízení bylo prokázáno, že ke střetu došlo po pádu ulomené části stromu rostoucího na pozemku třetí osoby na elektrický ohradník žalovaného. Drát ohradníku byl stlačen k zemi a dva kusy hovězího dobytka díky tomu překročily stlačený ohradník. Opustily pastvinu a střetly se s projíždějícím vlakem na nedaleké železniční trati. Elektricky ohradník je bez jakýchkoli pochybností všeobecně akceptovaným a běžně užívaným prostředkem zajištění. O to více, že jde o extenzivní malochov, kde jsou kladeny vysoké požadavky na welfare zvířat. Žalobkyně netvrdila, že by snad standard rozumně opatrného podnikatele v daném oboru stanovoval jiná opatření a ani žalovanému není známo jakékoliv jiné zabezpečení, které by v dané věci mohl objektivně učinit a které by snížilo riziko úniku skotu. Neexistuje žádný právní předpis, který by mu stanovoval, jaké parametry zabezpečení chovu je třeba dodržet, či jak často má chov kontrolovat. Žalovaný nemohl nijak ovlivnit ani předpokládat pád stromu z pozemku třetí osoby. Došlo-li k porušení prevenční povinnosti, pak se tak stalo na straně vlastníka pozemku, na kterém předmětný strom roste, a nikoli na straně žalovaného. Nebylo prokázáno, zda jakékoli povětrnostní podmínky byly příčinou pádu stromu. Není znám ani přibližný čas pádu části stromu, která mohla spadnout až dne 1. 10. 2019, kdy byly zcela standardní povětrnostní podmínky. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný kontrolu funkčnosti elektrického ohradníku provedl jako obvykle centrálně prostřednictvím zkoušečky dne 30. 9. 2019 a následně znovu dne 1. 10. 2019, přičemž i dne 1. 10. 2019 při zkoušce funkčnosti kontrolou zjistil, že ani po pádu části stromu nedošlo k úplnému přerušení toku elektrického napětí, když ohradník nebyl přerušen, pouze byly jeho dráty vlivem spadlé části stromu stlačeny k zemi. Z těchto důvodů žalovaný navrhuje potvrzení napadeného rozsudku v celém rozsahu a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vedlejší účastník na straně žalovaného ve svém vyjádření uvedl, že napadený rozsudek považuje za zcela správný. Soud prvního stupně správně a úplně zjistil skutkový stav a věc rovněž správně právně posoudil. Tvrzení žalobce o tom, že věc byla předána Drážnímu úřadu, který „bez dalšího šetření pouze formálně rozhodl o odložení věci“, je zcela nepřípadně subjektivní a zavádějící. Rozhodnutí Drážního úřadu je logicky, podrobně a přesvědčivě odůvodněno, když tento úřad jako orgán státní správy neměl žádný důvod stranit žalovanému, či jej nějakým způsobem protiprávně vyvinit. Soud prvního stupně správně konstatoval, že k úniku hospodářských zvířat došlo toliko a pouze z důvodu pádu části stromu na elektrický ohradník. K závěru o tzv. „vyšší moci“ ostatně dospěl rovněž Drážní úřad ve svém usnesení. Bylo prokázáno, že žalovaný předmětnou pastvinu ř