18 Co 82/2024-42 — Krajský soud v Plzni

Soud prvního stupně rozsudkem zvýšil vyživovací povinnost žalovaného k jeho zletilé dceři na 7 500 Kč měsíčně (výrok I), vyčíslil dluh za období od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023 v částce 24 000 Kč (výrok II), zamítl žalobu o další částku 2 500 Kč měsíčně od 1. 7. 2023 (výrok III) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladu řízení (výrok IV). V odůvodnění svého rozhodnutí zejména uvedl, že naposledy o vyživovací povinnosti žalovaného vůči ještě tehdy nezletilé žalobkyni bylo rozhodnuto 3. 2. 2021. Žalovanému bylo uloženo platit výživné na nezletilou v částce 3 500 Kč měsíčně. Tehdy otec dosahoval výdělku kolem 20 000 Kč měsíčně a matka si vydělala 34 100 Kč měsíčně. Nástupem žalobkyně, která v mezidobí dosáhla zletilosti, na vysokou školu, se podstatně změnily poměry, stouply její oprávněné potřeby a soud tak považoval návrh na zvýšení výživného za důvodný. Z přehledu příjmů otce zjistil, že měl měsíční příjem z provozu živnosti 26 641 Kč a pro jeho životní úroveň je podstatný i příjem jeho partnerky, která pobírá důchod a rodičovský příspěvek v celkové částce přibližně 20 000 Kč. Domácnost otce má navíc příjem z nájmu dvou bytů partnerky otce kolem 12 000 Kč měsíčně. Matka dceři poskytuje 17 - 18 000 Kč měsíčně, splácí hypotéku částkou 4 000 Kč měsíčně, dceři vyvařuje, aby měla též jídlo na koleji, a otec přispěl na zvýšené výdaje dcery do konce června 2023 částkou 6 500 Kč. Dceři byla poskytnuta k 18. narozeninám částka 130 000 Kč, kterou jí naspořili rodiče a za něž si pořídila notebook a další potřebné věci. Zbylo jí z toho přibližně 60 000 Kč. Čistý měsíční příjem matky činí 41 867 Kč. Soud při svém rozhodnutí nezohlednil mimořádné výdaje žalobkyně spojené s nástupem na vysokou školu, jelikož ty mohla financovat z finanční částky, kterou jí naspořili rodiče. Soud dále zohlednil, že žalovaný má vyživovací povinnost vůči nezletilému Antonínovi i Louise, zvýšil výživné otci s účinností od 1. 7. 2023 o 4 000 Kč měsíčně a ve zbytku žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání otec, v němž namítal, že soud nedostatečně a logicky rozporně odůvodnil, proč výživné zvýšil již od 1. 7. 2023. Soud odůvodnil zvýšení výživného nástupem žalobkyně na vysokou školu, proti čemuž žalovaný nic nenamítá, nicméně již v průběhu řízení žalovaný doložil soudu informaci o tom, že výuka žalobkyně začala až 2. 10. 2023. Soud i přesto zvýšil výživné od 1. 7. 2023, přestože argumentoval tím, že nepřihlédl k mimořádným výdajům spojeným s nástupem na vysokou školu s ohledem a poskytnutí částky 130 000 Kč ze spoření rodičů. Žalovaný se domnívá, že navýšení výživného o více než 100 procent z částky stanovené v roce 2021 není důvodné. Přestože se žalovaný domnívá, že došlo ke změně poměrů, která odůvodňuje navýšení výživného zletilé dcery, soud nedostatečně přihlédl k majetkové situaci žalovaného, která rovněž doznala podstatných změn, jelikož nejprve odchodem jeho družky z dobrého zaměstnání ze zdravotních důvodů, následného přiznání invalidního důchodu a také narozením dcery Louisy 1. 11. 2021 došlo k podstatnému snížení životní úrovně žalovaného, než měl v době posledního rozhodnutí soudu. Soud také nezohlednil to, že otec kdykoli je o to požádán, dle svých sil žalobkyni přispívá, stejně tak jako nezletilému synovi Antonínovi na mimořádné výdaje, kdy dětem dohromady přispěl částkou 11 000 Kč. Žalovaný proto navrhl, aby soud snížil výživné na částku 4 000 Kč měsíčně, a to až od 1. 10. 2023. V rámci jednání před odvolacím soudem učinily strany nesporným, že otec plnil výživné ve výši, která byla stanovena nepravomocným rozhodnutím soudu prvního stupně a zároveň zaplatil i dluh na výživném ve výši 24 000 Kč. V souladu s § 213a odst. 2 o. s. ř. odvolací soud doplnil dokazování o harmonogram Pedagogické fakulty pro akademický rok 2023 a 2024, z nějž vyplývá, že výukové období začalo 2. 10. 2023. Z průkazu pro těhotné zjistil, že partnerka žalovaného je v současné době těhotná. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a přihlédl jak k odvolání otce, tak k obsahu spisu a doplněnému dokazování a dospěl k závěru, že odvolání otce je částečně důvodné. Pro rozhodnutí o zvýšení výživného je zásadní posoudit, do jaké míry se od posledního rozhodnutí soudu změnily poměry. Jak vyplývá z dokazování provedeného soudem prvního stupně, majetkové poměry otce se pozitivně nezměnily, a přihlížel-li k příjmům partnerky otce, která však vůči otci nemá vyživovací povinnost, nezohlednil, že od posledního rozhodnutí došlo k poklesu jejích příjmů z důvodu zdravotního omezení. Na druhou stranu příjmy matky žalobkyně narostly o přibližně 23 %. Zároveň odvolací soud nemohl přehlédnout skutečnost, že otec občas přispívá nad rámec výživného, jak se stalo v létě 2023, stejně tak jako ke skutečnosti, že žalobkyně ke startu na vysoké škole využila úspor obou rodičů, z níž stále významnou částku má k dispozici. Zásadní změnou v poměrech byl nástup žalobkyně ke studiu vysoké školy, s nímž jsou spojeny vyšší výdaje tak, jak soud prvého stupně správně uvedl. Navýšení výživného z původních 3 000 Kč na 7 500 Kč měsíčně však nemá oporu v dokazování ani ve zjištěném skutkovém stavu. Odvolací soud shodně se soudem prvého stupně a koneckonců i otcem je toho názoru, že je na místě zvýšit výživné otci, nicméně s ohledem na ekonomickou situaci rodiny otce, která bude nadále zatěžována vyživovací povinností otce vůči svým zbylým dětem, mu v současné době neumožňuje, aby platil vyšší výživné, než je 5 000 Kč měsíčně. Soud shledal důvodnou námitku otce k momentu, od něhož měla být vyživovací povinnost zvýšena a vzhledem k tomu, že studium žalobkyně na vysoké škole fakticky začalo až v říjnu 2023 a pro zvýšení vyživovací povinnosti od dřívější doby nebyly důvody, zvýšil odvolací soud vyživovací povinnost otce vůči jeho zletilé dceři až od 1. 10. 2023. Odvolací soud tedy v souladu s § 220 odst. 1 písm. b) změnil rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I a II, rozhodl o povinnosti žalovaného platit žalobkyně výživné v částce , částka, měsíčně až od 1. 10. 2023, čímž došlo ke změně předchozího rozhodnutí. Žalobu v té části, v níž dosud ještě nebyla pravomocně zamítnuta, zamítl, a to jednak v částce 4 000 Kč měsíčně za období od 1. 7. 2023 do 30. 9. 2023, jelikož v tomto období nebyl důvod pro zvýšení výživného, a s účinností od 1. 10. 2023 žalobu zamítl ve zbytku, tedy v částce 2 500 Kč měsíčně. Dospěl totiž v závěru, že žalovaný má vůči své zletilé dceři vyživovací povinnost podle § 910 odst. 1 o. z., ta dosud není schopna se živit tak, jak má na mysli ustanovení § 911 o. z., a má tedy právo podílet se na životní úrovni i svého otce, jak uvádí ustanovení § 915 odst. 1 o. z. Odvolací soud dále přihlédl k ustanovení § 913 odst. 1 o. z. a dospěl k závěru, že schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného v kontrastu s odůvodněnými potřebami žalobkyně mu umožňují hradit pouze shora uvedené výživné. S ohledem na to, že mezi stranami bylo nesporné, že otec hradil výživné ve zvýšené výši, stejně tak jako zaplatil dluh na výživném stanovený soudem prvního stupně, žádný dluh na výživném ke dni rozhodnutí odvolacího soudu otec neměl, a proto o něm ani nebylo rozhodováno. Jelikož došlo ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud v souladu s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o nákladech řízení před soudy obou stupňů a vzhledem k tomu, že se procesně úspěšnější žalovaný práva na náhradu nákladů vzdal, bylo o nich rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.