§ 213a občanský soudní řád – Jakým způsobem odvolací soud provádí dokazování
Občanský soudní řád · 99/1963 Sb. · účinné od 1. 7. 2023 · Procesní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 213a občanského soudního řádu stanoví, jakým způsobem odvolací soud provádí dokazování, a to buď sám, nebo prostřednictvím soudu prvního stupně či dožádaného soudu. Odvolací soud může sám provést důkazy, které nebyly navrženy účastníky řízení, pokud to považuje za nutné. (§ 213a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, znění účinné od 1. 7. 2023)
Klíčová fakta
(1) Má-li odvolací soud za to, že mají být provedeny jiné než účastníky navržené důkazy (§ 120 odst. 2 věta první), nebo opakuje-li dokazování (§ 213 odst. 2 a 3), provede dokazování sám.
(2) Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy (§ 213 odst. 4) buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo dožádaného soudu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Odvolací soud může sám provést důkazy, které nebyly navrženy účastníky řízení, pokud to považuje za nutné.
- Pokud odvolací soud opakuje dokazování, které již proběhlo u soudu prvního stupně, provede ho vždy sám.
- Důkazy navržené účastníky řízení může odvolací soud provést buď sám, nebo k tomu využít soud prvního stupně či jiný dožádaný soud.
- Tato ustanovení zajišťují, že odvolací soud má možnost doplnit nebo zopakovat dokazování pro správné zjištění skutkového stavu věci.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 213a
Jak soudy aplikují § 213a
Současně třeba mít na zřeteli, že určité procesní úkony v odvolacím řízení jsou nadále svěřeny též soudu prvního stupně [viz úkony před předložením odvolání podle § 208 – 210a o. s. ř., doplnění dokazování prostřednictvím soudu prvního stupně podle § 213a odst. 2 o. s. ř., též úkony po vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu, jako např. rozhodování o zpětvzetí žaloby, k němuž došlo po vyhlášení (vydání) rozhodnutí odvolacího soudu].
Úvahy dovolatelky, že totožné důkazy provedené soudem prvního a druhého stupně vylučují dospět v odvolacím řízení k odlišným skutkovým závěrům, by – per reductionem ad absurdum – učinily obsoletním znění § 213a odst. 2 o. s. ř., podle něhož odvolací soud (…) dosud [soudem prvního stupně] provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému zjištění, než které učinil soud prvního stupně“.
Odvolací soud z jeho skutkových zjištění vyšel, a proto nemusel zopakovat dokazování provedené nalézacím soudem (srov. § 213 a § 213a o. s. ř.). Skutkový závěr nalézacího soudu nebyl založen pouze na výpovědi svědků, ale především na tom, že neuvěřil verzi stěžovatele, že mu vedlejší účastnice darovala polovinu nemovitosti bez dalšího za jím tvrzeným účelem; naopak uvěřil verzi vedlejší účastnice, kterou podpořil výpověďmi svědků, u nichž se nalézací soud zabýval i jejich věrohodností (viz bod 28 rozsudku nalézacího soudu).