61 Co 171/2024-141 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 62 568,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 46 228,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II) a povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město na náhradě nákladů řízení částku 4 054,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).2. V projednávané věci se žalobci domáhali zaplacení částky 62 568,75 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla dodávka a montáž posuvné vjezdové brány a dále vstupní branky. Po několika měsících se na provedeném díle projevily vady, které nebyly v okamžiku jeho předání zřejmé (brána ztrácela stabilitu, když se začal uvolňovat opěrný sloupek, následně bránu nebylo možno otevřít, stala se nefunkční, na bráně se objevila rez), žalobci vady opětovně u žalované uplatnili, žalovaná vytčené vady neuznala, a proto žalobci od smlouvy o dílo odstoupili dopisem ze dne 7. 10. 2022 a vyzvali k vrácení ceny díla. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, když brána byla objednána jako železná brána se základním nátěrem, k vyvrácení brány došlo odstraněním protilehlého sloupku v důsledku poryvu větru. Uvedla, že dílo bylo žalobcům předáno řádně a vytýkané vady jsou důsledkem nesprávného zásahu ze strany žalobců.3. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že byla uzavřena smlouva o dílo, na jejímž základě se žalovaná zavázala dodat a namontovat posuvnou vjezdovou bránu na elektrický pohon a dále vstupní branku a toto dílo trpělo minimálně vadou spočívající v nesprávně či nedostatečně provedeném nátěru kovových části brány a branky, který nezabránil jejich rezavění. Pokud v odst. 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno, že „soud má za neprokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o dílo…“, jedná se o zjevnou nesprávnost, když z obsahu odůvodnění jinak vyplývá opak. K argumentu žalované v tom smyslu, že žalobci z důvodu finanční úspory neobjednali pozinkování kovových částí brány a vědomě tak přijali skutečnost, že brána zkoroduje, soud nepřisvědčil, neboť žádný objednatel by si vědomě neobjednal kovovou bránu s vědomím, že tato bude nejméně v řádu několika málo let korozí téměř znehodnocena. Dále vzal soud prvního stupně za prokázanou vadu spočívající v kývání brány, v důsledku toho ji bylo obtížné zavřít, když tato skutečnost mohla být způsobena nedostatečnou délkou či kvalitou šroubů, kterými je nosný sloupek brány přichycen k betonovému základu, neboť brána by měla podle názoru soudu odolávat povětrnostním vlivům včetně větru i pokud není zavřena a její volná část ukotvena v protilehlém sloupku. Naproti tomu nebyla prokázána tvrzená vada spočívající v nedostatečném betonovém základu nosného sloupu brány. V případě vady spočívající v nedostatečném bezpečnostním zajištění elektrického kabelu k bráně, nebylo v řízení prokázáno, zda v době instalace brány byl tento kabel zabezpečen vnější krytkou či nikoliv. Žalobci pak vytkli výše uvedené vady žalované, tato se pokusila vady odstranit, o čemž svědčí elektronická komunikace mezi účastníky. Vady však úspěšně nebyly odstraněny, žalobci učinili další pokus k nápravě v rámci písemné výtky vad ze dne 15. 12. 2021. Na tuto výtku však již žalovaná pozitivně nereagovala, pouze odmítla, že by dílo bylo vadné. Vzhledem k tomu, že žalovaná neodstranila vady díla, dokonce je odmítla odstranit, vzniklo žalobcům právo na odstoupení od smlouvy dle § 2107 odst. 3 o. z. Protože žalobci odstoupili od smlouvy o dílo důvodně, vznikl jim nárok na vrácení ceny díla.4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítá, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, jaké skutečnosti považuje soud prvního stupně z vypracovaného znaleckého posudku za zjištěné a dle názoru žalované není tento znalecký posudek vůbec použitelný, neboť soudní znalec jako vadu uvedl i nedostatečnou hloubku betonového základu, což bylo při místním šetření vyvráceno, přičemž znalec na existenci této vady setrval i v rámci svého výslechu před soudem prvního stupně. Dále odkazuje na odst. 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se uvádí, že soud má za „neprokázané“, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, avšak v odst. 4 odůvodnění napadeného rozhodnutí je naopak uváděno, že mezi účastníky je nesporné, že byla uzavřena smlouva o dílo. Pokud byly uzavřeny dvě smlouvy o dílo, pak z hlediska formálně-právního měli žalobci odstoupit od obou těchto smluv. Pokud byla soudem prvního stupně detekována vada spočívající v nesprávně či nedostatečně provedeném nátěru kovových částí brány a branky, který měl zabránit jejich rezavění, terminologicky se obě dvě kategorie vylučují, navíc takovéto zjištění je v rozporu s tím, co bylo žalobci objednáno, převzato a zaplaceno. Žalovaná nedávala žalobcům žádnou garanci či záruku směřující k tomu, že nemůže dojít k jejich rezavění. Pozinkovaná brána by stála cca o 11 000 Kč více, a právě z důvodu takovéhoto cenového rozdílu si žalobci objednali toliko bránu kovovou. Žalovaná předpokládala, že si zajistí její povrchovou úpravu sami. Žalovaná byla samozřejmě připravena zajistit též antikorozní nátěr, ale muselo by to být samozřejmě za další úplatu. Žalobci s povrchovou úpravou otáleli a vzhledem k podzimním měsícům došlo k její korozi dříve, než ji stačili ošetřit. Pokud byla soudem prvního stupně detekovaná vada spočívající v kývání brány, což mělo být způsobeno nedostatečnou délkou či kvalitou šroubů, kterými byl nosný sloupek brány přichycen k betonovému základu, pak: soud prvního stupně již nevysvětlil, na jakém základě dospěl k závěru, že šrouby měly nedostatečnou délku či svoji kvalitu, neboť žádná taková zkouška nebyla před soudem prvního stupně provedena. Je asi nesporné, že v době předání díla brána tento nedostatek nevykazovala, ten se objevil až později. Příčinou bylo, že červené podkladové destičky byly žalobci odstraněny a rovněž byl odstraněn i protilehlý sloupek, do kterého brána zajížděla. Tento systém, kdy brána byla na třech místech v klidovém režimu ukotvena, měl vést k její ochraně, neboť měla velkou plochu a při vnějších povětrnostních vlivech by brána bez problémů čemukoliv odolala. Tím, že žalobci učinili uvedené opatření, nebyla brána ukotvena a při vnějším větru docházelo k jejím poryvům a postupnému vyviklání nosného sloupku, neboť se brána neměla o co opřít. Žalovaná také nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dílo vykazovala v době jeho předání žalobcům vady, které byli žalobci oprávněni žalované vytknout. V době předání brány ani branky dílo žádné vady nevykazovalo, a dle názoru žalované je nevykazuje ani nyní. Rezivění a vyviklání nosného sloupku muselo být v té době vizuálně seznatelné. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Žalobci ve vyjádření k odvolaní uvedli, že žalovaná nepředložila jediný důkaz o jí tvrzeném předmětu díla a vyvrácení zjištěných vad. Žalobci si nechali na svůj náklad zpracovat znalecký posudek a žalovaná měla možnost jeho závěry případně vyvrátit. Soud prvního stupně vzal za spolehlivě prokázané zásadní vady, které odůvodňovaly odstoupení žalobců od smlouvy. Jednalo se o nedostatečnou povrchovou úpravu, v jejímž důsledku došlo k téměř okamžité korozi. Dle znalce je zcela běžnou povrchovou úpravou žárové zinkování, nižší úrovní je pak antikorozní nátěr. Žalovaná uvádí, že žalobci žárové zinkování nepožadovali, ovšem bez jakéhokoliv důkazu. Provedený nátěr neodpovídá ani nejnižším standardům. Předpokládala-li žalovaná, že si žalobci zajistí povrchovou úpravu sami, jelikož brána byla dodána s nátěrem, je toto tvrzení absurdní. Žalovaná je odbornou firmou a žalobci obyčejní spotřebitelé, proto žalovaná měla na případné negativní důsledky povrchové úpravy upozornit. Povrchová úprava nevydržela ani 2 měsíce. Dle znalce má antikorozní nátěr jako nejnižší možná standardní povrchová úprava vydržet 10 a více let. Žalovaná provedla opravný nátěr jedné strany brány (tím žalovaná vadu doznala), avšak nátěr na již zrezivělý podklad byl naprosto zbytečný, což potvrdil i znalec. Tvrzení, že žalovaná nedávala žalobcům žádnou garanci, že nemůže dojít ke zrezivění, je také bezpředmětné, neboť nebyla-li sjednána kvalita provedení, dílo má být provedeno ve smyslu § 1915 o. z. v průměrné střední jakosti. Z vyjádření znalce při výslechu jasně vyplynulo, že dílo bylo provedeno nekvalitně, průměrné střední jakosti se ani vzdáleně nepřiblížilo. Jednak samotná povrchová úprava, tj. antikorozní nátěr, je dle vyjádření znalce nejnižší přípustná (spíše podprůměrná) jakost, ovšem nekvalitně provedený nátěr způsobil, že dílo nesplňuje nejzákladnější požadavky na kvalitu. Pokud se jedná o příčinu kývání sloupků, zhodnotil ji znalecký posudek a následně vysvětlil i znalec při výslechu, bylo provedeno i místní šetření, kdy soud vlastní zkouškou