61 Co 202/2024-230 — Krajský soud v Plzni

Okresní soud Plzeň-jih rozsudkem ze dne 4. 6. 2024, č. j. 6 C 254/2023–144, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen ve smyslu ust. § 1178 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), nejpozději do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku žalobci sdělit jméno a adresu bydliště vlastníka a osoby, které přenechal byt k užívání, k jednotce č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ke dni , datum, a k jednotce č. , Anonymizováno, /l, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ke dni , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , kdy jednotky jsou umístěny v domě č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , postaveném na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zapsaném na LV č. , hodnota, Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrálním pracovištěm Plzeň- město, pro obec a k. ú. Starý Plzenec (výrok I) a žalobci uložil povinnost na náhradě nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalovaného advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, částku 13 068 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Proti tomuto rozsudku podal si žalobce včasné odvolání, které podáním ze dne 16. 8. 2024 podrobně odůvodnil. Dle žalobce je rozsudek soudu prvního stupně nesprávný, nezákonný a nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně přistoupil dle něj k hodnocení skutkového stavu jednostranně, neboť nepřihlédl k celé řadě důkazů a skutkových okolností, které svědčily ve prospěch žalobce, soustředil se výhradně na tvrzení žalovaného, že žalobce zneužívá své právo, aniž by důkladně zkoumal a hodnotil veškeré skutkové okolnosti případu. Žalobě tak nevyhověl z jediného důvodu, neboť dospěl k závěru, že žaloba údajně vykazuje znaky zjevného zneužití práva. Žalobce však odmítá, že by svým jednáním jakkoli zneužíval právo, tím spíše odmítá, že by se z jeho strany jednalo o zjevné zneužití práva. Takové závěry soudu prvního stupně jsou zcela nepřiměřené, neodůvodněné a nemají podklad v provedeném dokazování a činí napadený rozsudek nepřezkoumatelným. Podle judikatury Nejvyššího soudu lze přitom sankcionovat výkon práva odmítnutím právní ochrany pouze ve výjimečných situacích, kdy současně platí, že chování směřující k zákonem předpokládanému výsledku není zneužitím výkonu práva, i když je jeho vedlejším následkem vznik majetkové, popřípadě nemajetkové újmy na straně dalšího účastníka právního vztahu. Soud prvního stupně však tuto judikaturu dle žalobce zcela pominul, neboť je zřejmé, že žalobcovo chování směřovalo k zákonem předpokládanému výsledku. Soud prvního stupně tedy pečlivě nezvážil všechny rozhodné okolnosti případu a jeho závěr o zneužití práva je nedostatečně podložen důkazy a není opřen o relevantní skutková zjištění. Soud prvního stupně se řádně nezabýval již tím, zda žalobce žalovanému své žádosti řádně doručil a zda žalovaný své povinnosti vyplývající z § 1178 o. z. skutečně splnil. Nedostatečně také zohlednil povahu a účel úpravy § 1178 o. z. a rovněž jeho úvaha ohledně zjevného zneužití práva ze strany žalobce je nedostatečná. Podle žalobce přitom na zjevné zneužití práva nelze usuzovat, jak to učinil soud prvního stupně, z toho, že by měl neúnosné požadavky, že se ve svých výzvách dovolával zákonného práva, že apeloval na povinnosti žalovaného k různým datům v rozsahu deseti hustě popsaných stran, že vyvolal s žalovaným řadu soudních sporů a že jeho požadavky jsou bezbřehé. Podrobněji žalobce uvedl, že pokud mu § 1178 o. z. výslovně umožňuje požadovat informace o dalších vlastnících a osobách užívajících bytové jednotky v domě, nemůže být jeho požadavek označen za zneužití práva, a to ani tehdy, pokud jsou jeho požadavky rozsáhlé nebo administrativně pro žalovaného náročné, neboť zákonné právo nelze dle něj omezovat na základě subjektivního hodnocení jeho „neúnosnosti“. Zákon dále dle žalobce nestanovuje žádný limit na počet nebo rozsah žádostí, které může vlastník jednotky podávat, a proto nelze žalobci upírat právo ani na podání rozsáhlejších výzev, kdy každý z požadavků žalobce je podložen konkrétními potřebami spojenými s jeho právem na informace. Množství žádostí žalobce je odůvodněno i tím, že žalovaný na mnoho jeho žádostí vůbec nereaguje. Závěr o zneužití práva nelze dle žalobce učinit ani na základě množství podaných žalob, zejména pokud jsou důsledkem opakovaného neplnění povinnosti žalovaným, kdy žalobce připomněl, že v obdobném soudním sporu bylo jeho žalobě rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 1. 2021, č. j. 14 Co 177/2020–248, vyhověno. Soud prvního stupně v té souvislosti dle žalobce zřejmě zcela nepřípustně předjímal výsledky těchto více soudních sporů tak, že v nich žalobce neuspěje. Pokud ale výsledky těchto sporů známy nejsou, je úvaha o údajném zneužití práva předčasná a nepřezkoumatelná. K závěru o zneužití práva lze dále dospět pouze tehdy, pokud je toto zneužití zjevné, jak stanoví § 8 o. z., ovšem akcent zjevnosti v rozhodnutí soudu prvního stupně absentuje, což svědčí o tom, že závěr o zneužití práva je nepodložený a neoprávněný. Správným není ani poukaz soudu prvního stupně na to, že žalobce se má domáhat plnění povinností za dobu několika let zpětně, neboť tomu tak není, přičemž současně jeho právní nárok nebyl plynutím času jakkoliv oslaben. Dle žalobce je rozhodnutí soudu prvního stupně odůvodněno nedostatečně, proto je také rozhodnutím nepřezkoumatelným, kdy soud prvního stupně zejména nikterak nezdůvodnil, z čeho dovozuje údajnou zjevnost zneužití práva ze strany žalobce. Závěrem žalobce připomněl, že v pochybnostech je na místě přiklonit se k tomu, že o zneužití práva nejde, a tedy i v posuzovaném případě, byť žalobce je přesvědčen o tom, že jeho požadavek zneužitím práva není, bylo třeba takto postupovat. Žalobce tedy navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že podané žalobě zcela vyhoví a žalobci přizná právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů, eventuálně aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobcem namítl, že dle něj žalobce řádně ve svém odvolání nevymezil konkrétní odvolací důvod, jehož se dovolává. Dále uvedl, že na rozdíl od žalobce považuje závěry v napadeném rozhodnutí za věcně správné a odpovídající řádně zjištěnému skutkovému stavu věci. Naopak argumentaci žalobce považuje za irelevantní a nepodstatnou ve vztahu k předmětu řízení s tím, že žalobce dokonce uvádí některé argumenty zcela nové. Na rozdíl od žalobce má žalovaný za to, že rovněž odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je řádné a přesvědčivé, že se soud se všemi potřebnými skutečnostmi vypořádal a jeho zdůvodnění ohledně zjevného zneužití práva ze strany žalobce je tak dostatečné. Ve vztahu ke zjevnému zneužití práva ze strany žalobce poukázal žalovaný na to, že ohledně zjevného zneužití práva ze strany žalobce uzavřely již soudy v řadě jiných řízení vedených mezi účastníky, kdy z rozhodnutí vydaných v těchto řízeních žalovaný obsáhle citoval, a dále zmínil i související judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu. Pokud žalobce v odvolání uvádí, že nároky, kterých se zde domáhá, považuje za osobně důležité, nelze v tomto obecném prohlášení spatřovat skutečnost, pro kterou by byl naplněn smysl a účel ustanovení § 1178 o. z., ani která by zakládala právně relevantní zájem žalobce na řádném výkonu jeho práva. Naopak je na místě vnímat jednání žalobce jako šikanózní a účelné, směřující k umělému vyvolání sporu mezi ním a žalovaným, což lze podpořit odkazem na početné soudní spory vyvolané žalobcem vůči žalovanému. Žalovaný tedy závěrem shrnul, že dle něj z provedených důkazů byl řádně zjištěn skutkový stav, soud prvního stupně následně věc právně posoudil zcela bezchybně, jeho rozhodnutí není nepřezkoumatelné, a naopak jde o rozhodnutí věcně správné a v souladu se zákonem. Žalovaný tak navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalovanému přiznal náhradu nákladu odvolacího řízení. Na podkladě včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, kterého vydání předcházelo, postupem dle § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobce a vyjádření žalovaného k němu, a poté, co při jednání dne 2. 10. 2024 dokazování provedené před soudem prvního stupně zopakoval a doplnil, dospěl k závěru, že odvolání žalobce za důvodné považovat nelze. Žalobce se v posuzované věci domáhá vydání soud