9 C 79/2011-462 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud určil, že darovací smlouva ze dne [datum] s právními účinky vkladu k témuž dni, kterou [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], bytem [adresa], darovala spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné ideální poloviny na nemovitostech specifikovaných ve výroku I rozsudku žalovanému, není vůči žalobkyni právně účinná. Výrokem II soud určil, že kupní smlouva ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum], kterou [jméno] [příjmení] převedla spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné ideální poloviny na nemovitostech specifikovaných ve výroku II rozsudku žalovanému, není vůči žalobkyni právně účinná. Žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 38 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně a dále soud rozhodl, že žalobkyni bude po právní moci rozsudku vrácena z prostředků Okresního soudu , adresa, -sever část nespotřebované zálohy na znalecký posudek v částce 3 029 Kč. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že shora uvedenými právními úkony, které byly uzavřeny mezi dlužnicí paní [jméno] [příjmení] a žalovaným, byla zkrácena možnost žalobkyně domoci se úhrady vykonatelné pohledávky ve výši 2 900 040 Kč s příslušenstvím, kterou vůči dlužnici má na základě vykonatelného rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (právní moc , datum, ). Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že tvrzený další majetek dlužnice svou hodnotou nedosahuje takové výše, aby mohla být uspokojena pohledávka žalobkyně v plném rozsahu. Pakliže dlužnice přistoupila k převodu nemovitostí na žalovaného, motivována uspokojením dluhu pana [jméno] [příjmení] z titulu půjčky, přitom nemusela mít vůli přímo zkrátit věřitele, tj. žalobkyni, ale musela si být vědoma toho, že ke zkrácení žalobkyně tímto jejím jednáním dojde. Žalovaný je vnukem dlužnice a shora uvedené právní úkony byly učiněny mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou. Žalovaný by se proto mohl ubránit odpůrčí žalobě pouze za situace, že by se mu podařilo prokázat, že o úmyslu dlužníka (své babičky) zkrátit odporovaným právním úkonem žalobkyni nemohl ani při náležité pečlivosti vědět, avšak toto se žalovanému nezdařilo. Žalovaný musel být srozuměn i s tím, že již [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byla pohledávka žalobkyni přiznána vůči jeho dědečkovi panu [jméno] [příjmení].2. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, které směřuje proti výrokům I až III, v němž uvedl, že pohledávka žalobkyně vychází z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] jako poskytovatelem úvěru na straně jedné a [jméno] [příjmení] (dědečkem žalovaného) jako dlužníkem na straně druhé. Na základě této smlouvy byl [jméno] [příjmení] poskytnut úvěr ve výši 3 900 000 Kč. Pro posouzení věci je podstatné, že předmětná pohledávka z titulu poskytnutého úvěru byla zajištěna zástavním právem na rozestavěném objektu dílny – lakovny stojícím na parcele [číslo] v k. ú. [obec], a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne [datum]. Předmětem zástavního práva tedy byly jiné nemovité věci, než které byly předmětem darovací smlouvy a kupní smlouvy. V době uzavření úvěrové a zástavní smlouvy vycházeli účastníci tohoto závazkového vztahu (zejména pak věřitel) z předpokladu, že hodnota nemovitých věcí ve vztahu, k nimž bylo zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky žalobkyně, odpovídala výši zajištěné pohledávky. Dlužnice se stala vlastníkem nemovitých věcí zapsaných nyní na [list vlastnictví] a číslo , hodnota, pro k. ú. [obec] na základě dědického usnesení Okresního soudu , adresa, -sever. V rámci dědického řízení po [jméno] [příjmení] byla zjištěna obvyklá cena rozestavěného objektu dílny – lakovny ve výši 3 788 300 Kč. Nutno dodat, že do dědického řízení nebyla přihlášena pohledávka žalobkyně a nebyla zahrnuta do pasiv dědictví. Žalovaný nebyl účastník řízení, v němž byla právní předchůdkyni žalobkyně přiznána pohledávka ve výši 2 900 000 Kč s příslušenstvím. V rámci tohoto řízení nebyl vyslýchán ani jako svědek a ze žádného provedeného důkazu nebylo zjištěno, že by žalovaný o tomto řízení v době před uzavřením obou smluv byl informován. K uzavření obou smluv dlužnice přistoupila s vědomím, že (v té době dosud nevykonatelná) pohledávka žalobkyně je řádně zajištěna zástavním právem na jiných nemovitostech, jimiž disponovala, než které byly předmětem obou převodních smluv, jejichž obvyklá cena výrazně převyšovala předmětnou pohledávku. Pro posouzení případného zkracujícího úmyslu dlužnice není významné, že nemovitosti zapsané na [anonymizováno] č. , hodnota, pro k. ú. [obec], které byly zatíženy zástavním právem k zajištění pohledávky žalobkyně, byly v průběhu řízení oceněny znalcem [celé jméno znalce] na částku 1 800 000 Kč, neboť při posuzování úmyslu dlužnice nutno vycházet z okolností zřejmých v době uskutečnění sporného právního jednání. Stejně tak není podstatné, za jakou částku se předmět zástavy podařilo zpeněžit v rámci insolvenčního řízení dlužnice, kdy tato skutečnost byla plně pod kontrolou žalobkyně, coby zajištěného věřitele. Žalovaný sice měl povědomost o tom, že jeho dědeček čerpal za účelem výstavby a zařízení autolakovny úvěr, ale zároveň byl zcela důvodně přesvědčen, že předmětná pohledávka úvěrující banky zanikla jejím vymožením v exekuci, čemuž ostatně nasvědčuje usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž byla zastavena exekuce vedená právním předchůdcem žalobkyně k vymožení pohledávky za povinným [jméno] [příjmení] ve výši , právnická osoba, 000 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu vymožení celé vymáhané částky. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by byl žalovaný informován o dalších neuspokojených finančních nárocích úvěrující banky či jejich právních nástupců vůči [jméno] [příjmení] nebo dlužnici ke dni uzavření předmětných smluv. Žalovaný vycházel též z dědického usnesení ve věci projednání pozůstalosti po [jméno] [příjmení], které bylo nabývacím titulem dlužnice k převáděným nemovitostem a z něhož nevyplývá existence pohledávky žalobkyně. Rovněž z evidence katastru nemovitostí nevyplývalo zatížení žádnou vadou či omezením. Z těchto důvodů lze považovat za zcela nedůvodný, a tedy nesprávný závěr soudu prvního stupně, že si žalovaný počínal při uzavírání darovací smlouvy a kupní smlouvy nedbale, když nevyvinul potřebnou aktivitu, aby zjistil, byť i nepřímý zkracující úmysl dlužnice. Z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, jakou konkrétní aktivitu měl žalovaný vyvinout, aby mohl před uzavřením předmětných smluv spolehlivě vyloučit potenciální zkracující úmysl dlužnice. Odporovatelnost je v případě uzavřené kupní smlouvy vyloučena též z toho důvodu, že dlužnice za převáděný spoluvlastnický podíl na nemovitostech obdržela adekvátní protiplnění, tedy kupní cenu ve výši 1 300 000 Kč. Soud prvního stupně posuzoval zkracující účinky u dvou různých samostatných právních jednání identicky, tedy bez zřetele na jejich odlišnou povahu. Žalovaný proto navrhuje změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby.3. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo připuštěno, aby [právnická osoba], reg. č.: [osobní údaje žalobkyně], sídlem [adresa], [číslo] [anonymizována dvě slova] republika, vstoupila do soudního řízení vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] na místo dosavadního žalobce. Dosavadní žalobce podáním ze dne 26. 2. navrhl vstup shora uvedené společnosti do řízení a zároveň byla předložena smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi žalobcem jako postupitelem a touto společností jako postupníkem, kdy předmětem této smlouvy je i pohledávka, které se týká přezkoumávané řízení. Odvolací soud proto návrhu vyhověl ve smyslu § 107a odst. 1 o. s. ř.4. Při odvolacím jednání se žalobkyně ztotožnila se závěry napadeného rozsudku i jeho odůvodněním. Tvrzení žalovaného v nalézacím i odvolacím řízení považuje za účelová. Žalovaný musel vědět o dluzích své babičky, přinejmenším věděl o dluhu vůči panu [příjmení], kterému bylo uhrazeno 1 000 000 Kč. Žalovaný ve svém závěrečném návrhu uváděl, že věděl o zastavení exekuce vedené proti jeho dědečkovi a o důvodech tohoto zastavení, a pak se zdá jako nemožné, aby nevěděl, že již v říjnu 2008 bylo rozsudkem [název soudu] rozhodnuto, že jeho dědeček dluží právní předchůdkyni žalobkyně 3 000 000 Kč. Žalobkyně má výhrady pouze k odstavci 35 odůvodnění rozsudku, kdy se domnívá, že mělo být rozhodnuto též o povinnosti úhrady náhradní hodnoty za nemovitosti žalovaným převedené na další osobu. Po účinnosti nového občanského zákoníku žalobkyně neučinila žádnou poznámku spornosti do katastru nemovitostí. V té době se počítalo se zpeněžením nemovitostí ve vlastnictví dlužnice za více než 530 000 Kč, neboť paní [příjmení] stále tvrdila, že její nemovitosti mají hodnotu 3 000 000 Kč.5. Odvolání žalovaného není důvodné.6. V přezkoumávané věci soud