14 Co 259/2025-60 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně uložil žalované do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 74 200 Kč s úroky z prodlení (výrok I), ohledně 22 600 Kč s úroky z prodlení žalobu zamítl (výrok II) a uložil žalované do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 010 Kč. Výroky o lhůtě k plnění odůvodnil tím, že podmínky pro stanovení delší než třídenní lhůty podle § 160 odst. 1 o. s. ř. nebyly zjištěny.2. Žalovaná se proti rozsudku odvolala s tím, že na úhradu dluhu nemá prostředky, neboť splácí exekuce a byl jí odňat invalidní důchod III. stupně. Pracovat nemůže, neboť chodí o francouzských holích a je držitelkou průkazu ZTP. Na výzvu soudu prvního stupně k doplnění odvolání ze dne 26. 6. 2025, č. j. 44 C 18/2025-52, reagovala podáním ze dne 15. 7. 2025 (č. l. 53 spisu), jímž – posuzováno podle obsahu – rozšířila odvolací argumentaci o námitky, že Ústavní soud ji okradl na valorizaci starobního důchodu a její příjem nyní nedosahuje ani 13 000 Kč měsíčně. Propadá celoživotním depresím a je nervově rozhozená, úřady ji poškozují a okrádají a cesta k lékaři do , jméno FO, by pro ni byla likvidační.3. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.4. Při hodnocení obsahu odvolání, vyšel odvolací soud z toho, že žalovaná v odvolání nevznesla žádné námitky proti vymáhané pohledávce nebo jejímu příslušenství včetně nákladů řízení, namítala pouze, že není schopna ji uhradit. Posuzováno podle obsahu tedy odvolání nesměřuje proti výrokům o jejích platebních povinnostech, nýbrž pouze proti výrokům o lhůtě k plnění. Lze tedy soudit, že žalovaná se domáhá stanovení delší lhůty k plnění nebo rozložení plnění do splátek. Její odvolání však není důvodné.5. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.6. Povolení delší než třídenní lhůty k plnění nebo povolení splátek je výjimkou z pravidla, že povinnost, kterou žalovaný nesplnil ani do doby vyhlášení rozsudku, je již nutné zaplatit v relativně krátké, podle zákona třídenní lhůtě. Prodloužení lhůty k plnění nebo povolení splátek musí být odrazem individuálních zvláštností daného případu a je třeba k němu přistupovat jen výjimečně, a to za předpokladu, že je vhodné vzhledem k povaze projednávané věci a přiznaného nároku a k osobním poměrům účastníků. Lze o něm uvažovat tehdy, jestliže povinný vzhledem ke svým poměrům není schopen splnit svoji povinnost v zákonné lhůtě, je však schopen ji splnit ve lhůtě delší nebo ve splátkách přiměřených výši plnění. Na druhou stranu je třeba uvážit, zda takové rozhodnutí nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy stran; stanovení příliš dlouhé lhůty k plnění nebo povolení příliš nízkých splátek s ohledem na výši dluhu a jeho příslušenství, na délku dosavadního prodlení dlužníka a na dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky, mohou být nepřijatelné, jestliže žalobci v podstatě upírají zaplacení pohledávky v přiměřené lhůtě, za kterou je u spotřebitelských dluhů obecně považována lhůta maximálně tří let od právní moci rozsudku; osobní a majetkové poměry povinného nelze těmto hlediskům vždy nadřadit (viz Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání, C. H. Beck Praha 2021, str. 774, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2661/2015, a ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 33 Cdo 285/2022). Je třeba zohlednit i to, zda se povinný před podáním žaloby pokoušel svoji situaci s oprávněným řešit a zda kupříkladu v průběhu řízení svůj dluh alespoň částečně splácel (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2013, sp. zn. 93 Co 96/2013).7. V souzené věci odvolací soud důvody pro stanovení delší lhůty k plnění nebo pro povolení splátek neshledává. Především nejsou spolehlivě zjištěny osobní a majetkové poměry žalované, zejména celková výše jejích příjmů, výdajů na živobytí a případných dluhů a úspor a to, zda vlastní nějaký majetek. Žalovaná uvedla, že po odnětí invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně činí její příjmy 13 000 Kč měsíčně, ničím to však nedoložila a na výzvu odvolacího soudu, aby mu zaslala vyplněný vzor prohlášení o majetkových poměrech pro účely osvobození od soudních poplatků (vzor o. s. ř. č. 58), nereagovala a vyplněný vzor nezaslala. Není tedy doloženo, že by jí její osobní a majetkové poměry vskutku bránily vymáhanou pohledávku s příslušenstvím zaplatit ve lhůtě stanovené napadeným rozsudkem. I kdyby však její tvrzení o příjmech ve výši 13 000 Kč měsíčně a celkové nemajetnosti byla pravdivá, stanovení delší lhůty k plnění ani povolení splátek by beztak v úvahu nepřicházelo; přihlédne-li se k současným nákladům na bydlení a stravu, zbývalo by žalované po jejich úhradě k další dispozici nejvýše 2 000 Kč měsíčně, jimiž by dluh splácela zhruba tři a půl roku, což by ji vůči žalobkyni již nepřiměřeně zvýhodnilo. Proto odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích o lhůtě k plnění potvrdil.8. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni, jež by měla na jejich náhradu právo, v tomto řízení – podle obsahu spisu – náklady nevznikly.