14 Co 263/2025-192 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zastavil řízení o úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 400 000 EUR od 30. 10. 2024 do 9. 1. 2025 (výrok I), žalobu o zaplacení 400 000 EUR s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 400 000 EUR od 10. 1. 2025 do zaplacení zamítl (výrok II) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 179 987,39 Kč (výrok III).2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi účastníky byla 30. 4. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce, kterou žalobce dosud nevypověděl, a proto je žaloba předčasná, neboť žalovaná částka dosud není splatná. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a vzhledem k úplnému úspěchu žalované jí vůči žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. O výši nákladů rozhodl podle advokátního tarifu). Pro výpočet odměny za každý poskytnutý úkon vycházel soud prvního stupně z tarifní hodnoty 400 000 EUR, což při kurzu platnému ke dni podání žaloby 25,265 Kč za 1 EUR je 10 106 000 Kč. Proto výši odměny za každý z úkonů stanovil částkou 48 380 Kč (§ 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu). Odměnu přiznal za tři úkony – 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření k žalobě z 10. 4. 2025 a 3. účast na ústním jednání dne 31. 7. 2025 (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu). Dále přiznal žalované náhradu hotových výdajů za tři úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a 21 % DPH ze součtu odměny a náhrady hotových výdajů, tedy daň ve výši 30 762,90 Kč. Dále i cestovné advokáta za cestu konanou dne 31. 7. 2025 z jeho sídla v , Anonymizováno, do sídla soudu v , Anonymizováno, , a to ve výši 2 419,49 Kč a náhradu za promeškaný čas strávený cestou (10 zameškaných půlhodin po 150 Kč) tedy 1 500 Kč, včetně 350 Kč DPH (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu). Odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za úkon ze dne 2. 6. 2025 – další porada s klientkou nepřiznal, neboť „tento úkon následoval až po vyjádření žalovaného k žalobě a po něm žádné podání ve věci samé již učiněno nebylo, nejedná se tedy o náklad účelně vynaložený.“ Soud prvního stupně také nezvýšil odměnu advokáta na trojnásobek podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu, jak žalovaná požadovala, protože „musí jít o obtížnost skutečně neobvyklou, mimořádnou, vymykající se běžné praxi.“ V daném případě mimořádnou obtížnost neshledal, navíc žalovaná ji podle soudu ani netvrdila. Použití vietnamského jazyka při komunikaci se žalovanou důvod pro navýšení odměny není, neboť „právní zástupci žalované běžně poskytuje služby vietnamským občanům (jak ostatně vyplývá z internetových stránek advokáta), soud hodnotí obtížnost tohoto úkonu jako běžnou, a proto odměnu za tento úkon přiznal pouze v základní, a nikoliv zvýšené výši.“3. Žalovaná se proti výroku o náhradě nákladů odvolala a namítá a) že účelnost porady advokáta s klientem nemůže záviset na tom, zda bylo učiněno „další“ podání k soudu, neboť výsledek porady se vždy nutně nemusí do písemného podání promítnout. Obdobný závěr vyplývá i z usnesení , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Ve vztahu k obsahu porady odkázala i na mlčenlivost advokáta; tudíž soud nemá oprávnění přezkoumávat, co přesně bylo předmětem porady. V dané věci se porada uskutečnila 2. 6. 2025, tedy po doručení předvolání k prvnímu jednání ve věci, bylo nutné uskutečnit osobní schůzku i proto, že žalovaná neovládá český jazyk, b) nepřiznáním navýšené odměny soud prvního stupně bagatelizoval schopnost právního zástupce poskytnout klientům možnost komunikace ve vietnamském jazyce. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že mimořádná obtížnost úkonů se vztahuje k nárokům na odbornost advokáta a tím i odbornou či profesní náročnost poskytovaných právních služeb, přičemž otázku odbornosti soud prvního stupně zcela opomenul. Odbornost zástupce žalované – v porovnání s jinými advokáty – je vyšší. Obecně je vietnamština jazykem velmi náročným, což reflektuje i vyhláška o odměně a náhradách soudního tlumočníka a soudního překladatele, kdy umožňuje zvýšit sazbu za „tlumočnický nebo překladatelský úkon do afrického nebo asijského jazyka“. V dané věci bylo využití cizího jazyka nezbytné. Pokud soud odůvodnil nepřiznání tím, že advokát poskytuje takové služby klientům běžně, fakticky by jej – navždy – zbavil možnosti zvýšení přiznané odměny, ačkoliv se jedná o zvláštní odbornost, která se vymyká běžné praxi. Navíc soud prvního stupně zcela opomenul, že advokát sice nevynakládá další náklady na zajištění tlumočnického personálu, ale vzniknou mu náklady na investice do jeho vzdělání a za c) pokud soud provedl přepočet částky 400 000 EUR, která byla předmětem sporu, na českou měnu pro výpočet mimosmluvní odměny, měl tento přepočet být proveden u každého úkonu právní služby zvlášť, a to vždy ke dni, kdy byl úkon právní služby učiněn. Ani výpočet cestovních výdajů provedený soudem prvního stupně není správný. Požádal proto o přiznání odměny a paušální náhrady hotových výdajů v celkové výši 387 320 Kč, tedy 468 657,20 včetně DPH, a to za čtyři úkony právní služby, převzetí a přípravu právního zastoupení ve výši 145 020 Kč, vyjádření žalované k žalobě z 10. 4. 2025 ve výši 48 340 Kč, další poradu s klientkou ze dne 2. 6. 2025 ve výši 144 540 Kč a účast na jednání u soudu dne 31. 7. 2025 ve výši 47 620 Kč, dále náhradu hotových výdajů (režijní paušál) 1 800 Kč, cestovní výdaje 2 779,87 Kč včetně DPH a náhradu za promeškaný čas ve výši 1 815 Kč včetně DPH. Celkem tedy 473 252,07 Kč.4. Odvolání žalované je částečně důvodné.5. Z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že žalobce se žalobou ze dne 3. 12. 2024 domáhal po žalované zaplacení 400 000 EUR. Soud prvního stupně vyzval žalovanou k vyjádření ve věci, na to reagovala žalovaná oznámením, že její právní zastoupení převzal advokát (oznámení ze 13. 3. 2025, č. l. 33). K věci se žalovaná vyjádřila podáním ze dne 10. 4. 2025 (č. l. 41 spisu). Ve vyjádření navrhla provedení důkazů listinami, které připojila ke svému vyjádření, dále pak výslechem svědků.Odměna za poradu se žalovanou konanou dne 2. 6. 20256. Podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu mimosmluvní odměna náleží za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu.7. Skutečnost, že porada mezi právním zástupcem a žalovanou se v souvislosti s posuzovanou věcí dne 2. 6. 2025 konala, nebyla sporná, stejně jako doba jejího trvání. Otázkou bylo, zda za ni lze přiznat odměnu, či nikoliv.8. Odměnu za poradu s klientem lze přitom přiznat za předpokladu, že se jedná o účelně vzniklý výdaj vynucený průběhem soudního řízení. Účelný je např. tehdy, jde-li o reakci na podání protistrany, změněný skutkový stav apod. Tedy o poradu vynucenou průběhem řízení a logicky zapadající do jeho časové posloupnosti.9. V posuzované věci byla porada konaná mezi žalovanou a jetím zástupcem 2. 6. 2025 reakcí na nařízení ústního jednání ve věci soudem prvního stupně a jeho sdělení, že na jednání nebude přítomen tlumočník do vietnamského jazyka. Lze chápat, že za takové situace bylo potřeba věc s klientkou předem podrobně projednat. Byť zástupce žalované následně požádal následně o odročení ústního jednání, nic to nemění na tom, že porada konaná mezi ním a jeho klientkou byla účelná, neboť byla i reakcí na vyjádření žalobce doručené soudu prvního stupně dne 23. 4. 2025 (viz č. l. 70 spisu), jehož přílohami byly listiny ve vietnamštině. Ty měly vyvrátit tvrzení strany žalující o půjčce a prokázat, že se jednalo o její vlastní peníze, poskytnuté jí její rodinou; použité s jejím souhlasem na koupi pozemků ve Vietnamu. V originále byly předloženy rodné listy, oddací list žalované, oznámení o osvobozených příjmech, dvě darovací smlouvy a smlouva o převodu práv užívání pozemků.10. Lze proto souhlasit a žalovanou, že porada se konala v souvislosti s nařízeným ústním jednáním ve věci, přitom je zároveň třeba přihlížet ke složitosti a závažnosti předmětu sporu, jehož předmětem byla částka kolem 10 milionů Kč. Tvrzení účastníků, týkající se vzájemného závazkového vztahu, byla přitom diametrálně odlišná. Je třeba zohlednit i to, že žalovaná je cizinka, resp. neovládá český jazyk natolik, aby bylo možné skutečnosti, které byly předmětem řízení, probírat v češtině a za situace, že byla soudem prvního stupně informována, že tlumočník se k ústnímu jednání nedostaví, nebylo možné ponechat případné otázky jejího zástupce až na ústní jednání. Zároveň skutečně nelze dovozovat, že by porada byla účelná pouze v případě, že vyústí v další podání radícího se účastníka soudu.11. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že odměnu za poradu je na místě přiznat.Zvýšení odměny12. Podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu u úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména, je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka, nebo u úkonů právní služby časově náročných, může advokát zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek.13. Výkladem citovaného ustanovení se zabýval Nejvyšší soud (viz například jeho rozsudek ze dne 11. 5. 20