14 Co 274/2025-67 — Krajský soud v Plzni

Soud prvního stupně vyhověl žalobě o zaplacení za právní služby, které žalobce poskytl žalovanému v měsících březnu až srpnu 2024. Učinil tak na základě tzv. fikce uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř., a to podle § 153a odst. 4 o. s. ř. bez jednání.Žalovaný se proti rozsudku odvolal a namítal, že po podání odporu měl soud nařídit ústní jednání. Dále zpochybňoval oprávněnost žalobcova nároku.Odvolání však není důvodné.Podle § 205b o. s. ř. lze odvoláním proti rozsudku pro uznání namítat jen zmatečnosti a nesplnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání. To znamená, že odvolací soud se již nemůže zabývat oprávněností žalobního nároku.V daném případě byly podmínky pro vydání rozsudku pro uznání splněny. Soud prvního stupně vydal platební rozkaz, v jehož výroku I žalovanému uložil, aby zaplatil žalovanou částku s úroky z prodlení a náhradou nákladů řízení, nebo podal odpor. V hned následujícím výroku II žalovanému pro případ podání odporu uložil povinnost „se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně v listinné nebo elektronické podobě vyjádřit ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem.“ Žalovaný podal odpor, v němž se k žalobě nijak nevyjádřil, a vyjádření k žalobě nepodal ani později, ve stanovené 30 denní lhůtě.Je pravdou, že v poučení na zadní straně platebního rozkazu je ocitovaný § 174 odst. 2 o. s. ř., podle nějž soud po podání odporu nařídí jednání. Nicméně dále je jako výjimka uvedeno, že v případě, že žalovaný podá odpor, avšak nevyjádří se včas k žalobě, bude mít soud za to, že žalovaný nárok žalobce uznává a rozhodne rozsudkem pro uznání. Dále je pak uvedeno, že nebudou-li splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, soud nařídí jednání (podle § 153a odst. 4 o. s. ř. soud totiž pro vydání rozsudku pro uznání nemusí nařizovat jednání).Lze uznat, že uvedená poučení jsou pro laika poněkud složitá, nicméně podstatné je, že na první straně platebního rozkazu byl žalovaný jasně vyzván, aby se vyjádřil k žalobě, což neučinil. Tím žalovaný zmeškal možnost se proti žalobě bránit, a k jeho pozdější obraně proto již nebylo možné přihlížet.Odvolacímu soudu se tudíž obranou žalovaného nemohl a nezbylo mu než napadený rozsudek potvrdit.Úspěšnému žalobci odvolací soud přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření k odvolání. Výši přitom stanovil analogicky podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (viz Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025).