64 Co 382/2025-123 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně výrokem I přezkoumávaného rozsudku zamítl žalobu o zaplacení částky 49 733 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 721,61 Kč, s úrokem ve výši 2 188,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 550,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 14 % ročně z částky 26 550,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.2. Po provedení důkazů a poučení žalobkyně podle § 118a odst. 3 o. s. ř. po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně tvrzení o tom, že její právní předchůdce - společnost , právnická osoba, poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, z 11. 5. 2019 částku 30 000 Kč s úrokem ve výši 14 % ročně (kterou žalovaná měla vrátit spolu s částkou 28 259 Kč zahrnující úrok, administrativní poplatek a poplatek za hotovostní inkaso splátek), neprokázala. Poukázal na to, že smlouva o zápůjčce uzavřená podle § 2390 občanského zákoníku (o. z.) je tzv. reálným kontraktem, takže pokud se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout částku 30 000 Kč do 3 pracovních dní od uzavření smlouvy a telefonickém ověření správnosti osobních údajů žalované bezhotovostním převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, , žalobkyně neprokázala, že by k tomu došlo. Žalobkyně sice tvrdila, že zápůjčka byla poskytnuta a že žalovaná ji splácela do 24. 4. 2020, k prokázání tohoto tvrzení však předložila pouze tzv. tabulku umoření vytvořenou její právní předchůdkyní, nikterak potvrzenou žalovanou či třetí nezávislou osobou, jejíž důkazní síla je tak nepostačující. Z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní proto žalobu zamítl. Za této situace se již nezabýval otázkou platnosti smlouvy podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), tedy zda před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, jak to ukládá § 86 odst. 1 ZSÚ, a ani otázkou rozporu smlouvy s dobrými mravy. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k tomu, že úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.3. Žalobkyně se proti výroku I rozsudku, ale výhradně jen do částky 21 474 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 15. 12. 2022 do zaplacení, a do nákladového výroku II, včas odvolala. Namítla, že soud prvního stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, což pak vedlo k nesprávnému rozhodnutí. Skutečnost, že její právní předchůdkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč na její bankovní účet, podle ní prokazuje samotná smlouva o zápůjčce č. , hodnota, z 11. 5. 2019, kde je výslovně uvedeno, že „…částka zápůjčky bude na bankovní účet zákazníka připsána 5. kalendářní den od podpisu smlouvy“ (správně „do 3 pracovních dní od uzavření smlouvy“ dodává odvolací soud). V situaci, kdy žalovaná tento bankovní účet označila na první straně smlouvy v části týkající se jejích osobních údajů, nesouhlasí se soudem prvního stupně, že poskytnutí plnění žalované nebylo prokázáno. Důkazem o tom je však nejen předmětná smlouva, ale rovněž Doklad o čerpání, který tímto předkládá. Již v žalobě také uvedla, že žalovaná zaplatila celkem částku 8 526 Kč a že po postoupení pohledávky již nic dalšího neuhradila, takže bezdůvodné obohacení, kterého se žalované dostalo, činí 21 474 Kč (30 000 Kč - 8 526 Kč). Z těchto důvodů žalobkyně žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 21 474 Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení a náklady řízení, a aby jí přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila, k nařízenému jednání u odvolacího soudu se nedostavila a zůstala stejně jako po celou dobu řízení nečinná.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.6. Předmětem odvolacího řízení je částka 21 474 Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení, o kterou se žalovaná měla bezdůvodně obohatit podle § 2991 o. z. tím, že na základě absolutně neplatné smlouvy, což žalobkyně v odvolacím řízení nijak nepopírala, obdržela od předchůdkyně žalobkyně částku 30 000 Kč, z níž pouze částku 8 526 Kč vrátila.7. Podle § 562 odst. 2 věta první o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.8. Podle komentářové literatury (Občanský zákoník, Komentář, Svazek I, § 1-654, Nakladatel Wolters Kluwer) jsou záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému spolehlivé při splnění dvou předpokladů. Prvním z nich je požadavek, aby záznamy byly prováděny podle časové posloupnosti uskutečněných právních jednání, tzn. je kladen důraz na systematičnost a posloupnost, a druhým je, aby systém, jehož jsou součástí, vylučoval dodatečné změny v posloupnosti záznamů, tedy aby záznamy byly náležitě chráněny proti neoprávněným zásahům.9. Se soudem prvního stupně je třeba souhlasit, že právní předchůdkyní žalobkyně vyhotovený důkaz označený jako Tabulka umoření onu vyvratitelnou domněnku spolehlivosti v ní zachycených údajů nezakládá a čerpání peněžních prostředků tedy neprokazuje. Z tohoto důkazu lze zjistit pouze to, že byl vyhotoven 19. 12. 2022 k předmětné smlouvě č. , hodnota, sjednané 11. 5. 2019 a že téhož dne 11. 5. 2019 mělo dojít k čerpání úvěru 30 000 Kč. Dále následují údaje o pěti platbách v období od 23. 8. 2019 do 6. 10. 2020 a způsobu jejich přiřazení na jistinu a na poplatky. Z tohoto „záznamu“ však není zjistitelné, kdo a za jakým účelem jej vyhotovil, a zejména jak to bylo s jeho ochranou proti neoprávněným zásahům a jak byly vyloučeny jeho dodatečné změny. Jedná se pouze o interní listinu předchůdkyně žalobkyně bez důkazní hodnoty, jak soud prvního stupně uvedl. Z ničeho tak nebylo možno dovodit, že se jedná o tzv. historický výpis vnitřního úvěrového účtu, který by předchůdkyně žalobkyně vedla ve své interní evidenci a na kterém by byly zachyceny všechny pohyby vztahující se k úvěrové smlouvě, v jejichž případě je pak běžnou praxí soudů (včetně soudu odvolacího), že jim přisuzují váhu důkazu.10. Stejně tak ale čerpání peněžních prostředků neprokazuje samotná smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout je žalované do 3 pracovních dní od uzavření smlouvy a telefonického ověření správnosti jejích osobních údajů na v záhlaví smlouvy označený bankovní účet. Třebaže byla smlouva nepochybně mezi smluvními stranami uzavřena, tak v situaci, kdy k jejímu naplnění mohlo dojít teprve poskytnutím peněžních prostředků dlužníku, a že by se tak skutečně stalo, nelze z Tabulky umoření dovodit, přitom ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně žádný důkaz k tomu neoznačila, nezbylo soudu prvního stupně, než žalobu pro neunesení důkazního břemene žalobkyní zamítnout.11. Pokud žalobkyně až v odvolacím řízení předložila listinu z 4. 10. 2025 označenou jako Obraty, kterou prokazovala, že na účet žalované vedený , Anonymizováno, byla zaslána dne 11. 5. 2019 pod VS odpovídajícím číslu předmětné smlouvy částka 30 000 Kč, jedná se o tzv. novotu, tedy důkaz, který by bylo možno uplatnit pouze za podmínek uvedených v § 205a o. s. ř. O takovou situaci se však v této věci nejedná. Protože odvolací soud při řešení otázky, zda se žalovaná na úkor předchůdkyně žalobkyně obohatila o částku 21 474 Kč, dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, tedy že žalobkyně nic takového v době, kdy tak měla učinit, neprokázala, přezkoumávaný rozsudek, resp. jeho odvoláním napadenou část, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k tomu, že úspěšné žalované žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo, nevznikly.