64 Co 606/2025-72 — Krajský soud v Plzni

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyní částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 000 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení (výrok I), žalobu co do částky 4 068 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství zamítl (výrok II) a rozhodl i tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Rozsudek odůvodnil tím, že žalobkyně se vůči žalované domáhá zaplacení částky 10 068 Kč s příslušenstvím. Odůvodňuje to tím, že její právní předchůdce uzavřel 10. 5. 2024 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejím základě byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč. Žalovaná se ji zavázala uhradit do 10. 6. 2024, svůj závazek však nesplnila a dostala se do prodlení od 11. 6. 2024. Žalovaná částka sestává z poskytnuté jistiny ve výši 6 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 2 160 Kč, úroku ve výši 180 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 728 Kč, jež činí 0,1 % denně z jistiny o úvěru od 11. 6. 2024 do 25. 3. 2025, a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení.2. Soud prvního stupně uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je neplatná. Zdůraznil, že k úvěru byla poskytnuta částka 6 000 Kč. Poplatek za jeho poskytnutí činil 2 160 Kč, což je skrytým úrokem dosahujícím 474,50 % ročně. Smlouva obsahuje celou jednu stranu sankcí pro případ prodlení dlužníka, což tvoří 50 % textu. Právní předchůdce žalobkyně patří mezi nebankovní instituce, které obvykle zneužívají své pozice a přistupují k uzavření smluv, jež jsou nepoctivé, obsahují nepřiměřená ujednání a zakládají nerovnost smluvních stran. Stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období, běžná úroková sazba se pohybovala kolem 10 % ročně. S ohledem na tuto skutečnost a s ohledem na skrytý úrok za poskytnutý úvěr (poplatek za poskytnutí úvěru 2 160 Kč) soud prvního stupně uzavřel, že by právní předchůdce žalobkyně neměl vůli uzavřít se žalovanou smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích. Protože smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, je třeba dbát na zvýšenou ochranu práv spotřebitele. Proto je smlouvu třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků, v nichž se skrývá úrok za poskytnutý úvěru. Protože žalovaná na svůj závazek ničeho neuhradila, má tedy žalobkyně právo pouze na zaplacení poskytnutého úvěru ve výši 6 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení na základě předžalobní výzvy plynoucího od 26. 2. 2025 do zaplacení.3. Rozsudek Okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním vůči výrokům II a III. Uvedla, že v posuzovaném případě žalobce sjednal se žalovanou poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč s poplatkem ve výši 2 160 Kč s tím, že úvěr byl poskytnut 11. 5. 2024 a měl být vrácen společně s poplatkem a úrokem za 30 dní. Jde tedy o tzv. mikroúvěr. Poplatek za poskytnutí úvěru slouží k pokrytí veškerých nákladů spojených s administrací a poskytnutím úvěru, zejména nákladů na ověření úvěruschopnosti klientů. Současně musí poplatek žalobci jako podnikateli rovněž zajistit přiměřený zisk. Přiměřenost poplatku, který je svou povahou úrokem za poskytnutí úvěru, tedy nelze posuzovat podle úrokových sazeb, které jsou standardně vyžadovány u spotřebitelských úvěrů poskytovaných v řádově vyšších částkách, např. desetitisíců korun. Sjednaný poplatek v posuzovaném případě mikroúvěrů v žádném případě nevybočuje z ustálené praxe a je třeba jej hodnotit jako přiměřený.4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadenou část rozsudku soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.6. Jde-li o skutkové závěry soudu prvního stupně, je namístě odkázat na napadený rozsudek.7. Soud prvního stupně posoudil smlouvu jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Tento závěr odůvodnil tím, že posoudil RPSN a úrok vypočtený pro případ, že by byly poskytnuty peněžité prostředky na dobu nejméně jednoho roku. V daném případě však bylo předmětem smluvního vztahu poskytnutí tzv. rychlé půjčky (mikroúvěru) na dobu 30 dnů, čehož si žalovaná musela být vědoma. Úvěr jí tedy byl poskytnut pouze ve výši 6 000 Kč na relativně krátkou dobu. Ve smlouvě sice byla uvedena roční úroková sazba, která po započtení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč dosahuje 474,50 % ročně, je však třeba vycházet z toho, že poplatek za uzavření smlouvy ve výši 2 160 Kč skutečně měl pokrývat režii žalobkyně na náklady spojené s administrací a poskytnutí úvěru, včetně případných nákladů na prověření úvěruschopnosti žalované v různých databázích. Jde-li o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, tato měla být poskytována pouze po dobu trvání úvěru, tedy po dobu 28 dní. Odvolací soud proto nesdílí závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy z důvodu zřejmého rozporu s dobrými mravy.8. Nelze však přehlédnout, že ve smyslu § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, byla žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru povinna posoudit úvěruschopnost žalované, tedy zjistit, zda žalovaná zřejmě je či není reálně schopna plnit své závazky ze smlouvy o úvěru, pro případ, že tomu tak možná není, neměla spotřebitelský úvěr poskytnout. Došlo-li přesto k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, jde o smlouvu, která je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru.9. Z editace profilu žalované jako klienta odvolací soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem její domácnosti činil 62 000 Kč, průměrný čistý měsíční příjem žalované 30 390 Kč. Z výpisu z účtu žalované za březen 2024 přitom plyne, že celkové příjmy žalované na tento účet byly 124 507,88 Kč, výdaje 123 415,51 Kč. Jde tedy o částky, které dvojnásobně převyšovaly příjem domácnosti žalované a měly už z toho důvodu vést k bedlivějšímu zkoumání toho, odkud prostředky, s nimiž se na účtu disponuje, pochází. Pokud by to žalobkyně učinila, zjistila by, že jen za březen 2024 z výpisu z účtu rovněž plyne, že žalovaná si vypůjčila i o dalších úvěrových společností, a to od , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Kromě běžných výdajů na potraviny apod. z výpisu z účtu dále plyne, že 11. 3. 2024 žalovaná zaplatila neznámým subjektům úhrnem 18 536 Kč. Dne 13. 3. 2024 žalovaná zaplatila na splátkách půjček , Anonymizováno, 13 905 Kč. Ve dnech 11. a 12. 3. si žalovaná půjčila od poskytovatelů „mikroúvěrů“ , Anonymizováno, a , Anonymizováno, úhrnem 21 000 Kč. Dne 21. 3. 2024 jí přišla platba , Anonymizováno, 6 736 Kč a , Anonymizováno, 2 000 Kč. Za březen 2024 z účtu žalované bylo prosázeno u , Anonymizováno, a , Anonymizováno, cca 7 000 Kč. Tyto mimořádné výdaje přitom dosahují cca 70 000 Kč, tedy převyšují čistý měsíční příjem domácnosti žalované. Rovněž tento fakt měl žalobkyni vést k bližšímu prověřování udržitelnosti finanční situace žalované a její schopnosti splácet úvěr. Totéž plyne i z výpisu z účtu žalované za únor 2024. I z něho plyne, že žalovaná měla u výše uvedených společností „mikroúvěry“ už v během února 2024. Navíc je na něm evidována částka ve výši 13 500 Kč poskytnutá jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne 16. 2. 2024, půjčka , Anonymizováno, ve výši 25 000 Kč ze dne , právnická osoba, . 2024, půjčka , Anonymizováno, 10 000,- Kč z téhož dne, další půjčka , Anonymizováno, 5 000 Kč ze dne 5. 2. 2024. Na sázkách , Anonymizováno, a , Anonymizováno, bylo i v únoru 2024 z účtu vynaloženo cca 7 000 Kč. Přehlédnout nebylo na místě ani půjčku , Anonymizováno, ve výši 23 000 Kč ze dne 30. 1. 2024.10. Lze tedy shrnout, že pokud by žalobkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalované, získala by z výše uvedených podkladů a informací zásadní pochybnost o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Jestli přesto úvěr poskytla, nelze na základě soudu známých a předložených podkladů uzavřít, že úvěruschopnost na straně žalované byla žalobkyní řádně zkoumána ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a smlouva je tedy absolutně neplatná, takže žalobkyně má podle § 87 téhož zákona právo pouze na vrácení bezdůvodného obohacení spočívajícího v poskytnutí jistiny. Úsudek soudu prvního stupně v tomto směru (včetně přisouzeného úroku z prodlení) je tedy správný, byť z jiného důvodu (nikoliv kvůli neplatnosti smlouvy pro rozpor smlouvy s dobrými mravy, ale kvůli její neplatnosti pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované spotřebitelky).11. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrdil.12. Protože žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, ale žádné náklady jí nevznikly, odvolací soud o těchto nákladech rozhodl tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo.