64 Co 627/2025-91 — Krajský soud v Plzni

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení zastavil co do částky 10 808 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 22. 8. 2024 do zaplacení, co do částky 3 793,65 Kč a co do úroku ve výši 58,09 % ročně z částky 75 000 Kč od 22. 8. 2024 do 14. 9. 2024 (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 75 000 Kč ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku (výrok II), ve zbytku žalobu zamítl (výrok III) a rozhodl o tom, že žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).2. Rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky 123 872 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z 3. 5. 2024. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, protože žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného, rovněž dovodil nepřiměřenost úroku, jenž byl sjednán. Proto žalobě vyhověl pouze co do holé částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla a která jí nebyla navrácena, když ji vyhodnotil jako bezdůvodné obohacení.3. Výrok II žalobkyně napadla včasným odvoláním, ovšem pouze s tím, aby žalovanému bylo uloženo totéž plnění v týchž splátkách pod ztrátou výhody splátek. Zdůraznila, že výhoda splátek je dobrodiní, které se žalovanému poskytuje nad rámec běžné třídenní lhůty k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Jestliže soud výjimečně uloží plnění ve splátkách, zároveň v zásadě je namístě, aby přímo ve výroku uvedl, že pokud žalovaný tohoto dobrodiní zneužije tím, že splátky nedodrží, o tuto výhodu přichází. Podle žalobkyně nebyly zjištěny žádné skutkové ani právní důvody, které by ospravedlňovaly nutnost uložit žalovanému povinnost plnit bez sankce ztráty výhody splátek. Sám žalovaný v průběhu řízení takové důvody netvrdil a neprokazoval. Je třeba též přihlédnout i k tomu, že i když by žalovaný plnil napadeným rozhodnutím uloženou povinnost řádně a včas, žalobce by musel čekat 2,5 roku, než žalovaný povinnost splní. Proto je přiměřené a vyvážené, aby žalovaný nesl případnou sankci spočívající ve ztrátě výhody splátek.4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Soud prvního stupně blíže neodůvodnil, proč žalovanému přiznal dobrodiní splátek a proč v takovém případě nestanovil sankci pro případ jejich řádného a včasného neplacení, kterou by byla ztráta výhody splátek. Odvolací soud souhlasí se žalobkyní, že ukládá-li soud již hmotněprávní splatnou povinnost k plnění ve splátkách, a nikoliv v třídenní lhůtě, jež má být podle § 160 odst. 1 o. s. ř. pravidlem, měl by zásadně postupovat tak, že zároveň rozhodne, že nesplní-li žalovaný řádně a včas byť jedinou ze splátek, stává se splatným celý zbytek dluhu. V posuzované věci žalovaný nenabídl žádná tvrzení a ani důkazní prostředky o tom, že by bylo přiměřené uložit mu povinnost plnění ve splátkách, a ani k tomu, že by pro případ jejich řádného a včasného neplnění měl být postižen sankcí ztráty výhody splátek. Proto odvolací soud odvoláním napadený výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že sankci ztráty výhody splátek ukotvil.7. Jde-li o výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, vychází z ust. § 150 o. s. ř. Je skutečností, že žalobkyně byla odvoláním úspěšná, nicméně odvolání směřovalo pouze do lhůty k plnění s tím, že byla doplněna o to, že žalovaný ztrácí výhodu splátek nebude-li je řádně a včas plnit. Žalovaný nezavdal žádnou příčinu k vedení odvolacího řízení. Proto pokládá odvolací soud za přiměřené, aby si každý z účastníků náklady odvolacího řízení nesl sám.