14 Co 15/2026-74 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně zamítl žalobu o vrácení částky 54 400 Kč s úroky z prodlení s odůvodněním, že žalobkyně tuto částku zaplatila žalovanému na základě smíru schváleného usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 9. 2023, č. j. 36 C 125/2023-133, jež nabylo právní moci dne 12. 10. 2023 a nebylo žádným způsobem odklizeno, takže přijetím této částky nevzniklo žalovanému na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení, jež by byl povinen jí vydat.2. Žalobkyně se proti rozsudku odvolala s tím, že soud prvního stupně neprovedl jí navržené důkazy, čímž jí upřel všechna práva na spravedlivý proces, učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil. Trvala na tom, že žalovaný v řízení, v němž byl uzavřen smír, zatajil znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 10. 11. 2022, č. 4312/2021, z něhož vyplývá, že následky pozdějšího úrazu, který si žalovaný způsobil sám, překryly následky úrazu způsobeného mu jejím synem a požadavek žalovaného na zaplacení částky 45 400 Kč s příslušenstvím tedy nebyl po právu. Kdyby ona o onom posudku věděla, smír by v žádném případě neuzavřela. Namítala také, že znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 8. 2. 2023, č. 561/2023, byl vypracován na základě žalovaným účelově připravených podkladů a bez vědomí vrozené vady kolena pravé nohy, úrazů z dětství a úrazu ze dne 26. 10. 2022, které žalovaný znalci zatajil, a výši bolestného stanovil neprofesionálně.3. Žalovaný se s napadeným rozsudkem ztotožnil a navrhl jeho potvrzení.4. Odvolání není důvodné.5. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně se ve smíru schváleném usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 9. 2023, č. j. 36 C 125/2023-133, jež nabylo právní moci dne 12. 10. 2023, zavázala zaplatit žalovanému z titulu náhrady za újmu na zdraví způsobenou mu jejím synem , jméno FO, dne 13. 6. 2022 bolestné a náhradu za zpracování znaleckého posudku v celkové výši 45 400 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 8 000 Kč; stejným usnesením jí bylo uloženo zaplatit státu soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč. Všechny tyto částky žalobkyně žalovanému a státu zaplatila. Žalobou podanou u soudu dne 26. 5. 2025 se pak na žalovaném domáhala vrácení těchto částek s odůvodněním, že žalovaný v původním řízení zatajil zásadní důkaz, který jeho právo na náhradu újmy na zdraví vylučuje. Usnesení o schválení smíru dosud nebylo žádným způsobem zrušeno ani změněno.6. Podle § 99 odst. 3 věty první o. s. ř. schválený smír má účinky pravomocného rozsudku.7. Podle § 159a odst. 1, 3 a 4 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.8. Smysl občanského soudního řízení spočívá v tom, aby v něm byly vyřešeny spory a jiné právní věci a tím byla nastolena jistota v právních vztazích, dosud ohrožených nebo porušených. Jeho cílem je přijetí rozhodnutí, jímž budou rozpory mezi účastníky s konečnou platností odstraněny. Byl-li takový cíl v určité věci dosažen, má to za následek, že řízení jako takové skončilo a že jeho výsledek, tedy v něm vydané rozhodnutí, je pro účastníky závazný. Jedním z účinků skončení řízení je tedy závaznost rozhodnutí pro účastníky a všechny orgány, označovaná také jako materiální právní moc (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání, C. H. Beck Praha 2009, str. 1094). Princip respektování pravomocných soudních rozhodnutí patří k obecným právním principům, požívajícím ústavní ochrany; posoudí-li soud existenci vzájemných práv a povinností účastníků jinak než v pravomocném rozhodnutí vydaném v dřívějším sporu mezi nimi, poruší tím právo účastníka na soudní ochranu (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1997, sp. zn. I. ÚS 111/96, ze dne 27. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 647/02, a ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20). Stejné účinky jako pravomocný rozsudek má přitom i soudem schválený smír (§ 99 odst. 3 věta první o. s. ř.).9. Soudní praxe je ustálena na tom, že pravomocný rozsudek je sám o sobě dostatečným právním důvodem pro přijetí plnění, k němuž je příjemce podle rozsudku oprávněn, a to i tehdy, jestliže příjemce podle hmotného práva na plnění právo nemá. Přijme-li někdo plnění na základě pravomocného rozsudku, který mu takové plnění přiznává, nevzniká mu na úkor toho, kdo mu plnění poskytl, bezdůvodné obohacení. Jestliže příjemce podle hmotného práva na takové plnění právo neměl, přesto si je může ponechat, dokud rozsudek, na jehož základě mu bylo poskytnuto, nebude předepsaným způsobem odklizen (viz Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vydání, C. H. Beck Praha 2008, str. 1181, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3113/2007, ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3810/2007, a ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3033/2009). Proto ten, kdo byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno pravomocné rozhodnutí ukládající mu platební povinnost, je tímto rozhodnutím vázán (§ 159a odst. 1 o. s. ř.) a nemůže v jiném řízení úspěšně uplatňovat nárok na vrácení částky zaplacené podle tohoto rozhodnutí s tvrzením, že ve skutečnosti žádnou platební povinnost neměl, a ani soud nemůže v následném řízení vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, než jaký byl učiněn v pravomocném rozhodnutí, a tuto otázku si nemůže znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. 25 Cdo 5/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2001).10. Tyto závěry jsou významné i v souzené věci. V ní se žalobkyně domáhala vrácení bolestného, náhrady za zpracování znaleckého posudku a náhrady nákladů řízení, jež žalovanému poskytla na základě soudem schváleného smíru v řízení o náhradu újmy na zdraví, jakož i náhrady za soudní poplatek, který v onom řízení zaplatila. Usnesení, jímž byl smír schválen, však dosud – ať již na základě návrhu na zrušení smíru podle § 99 odst. 3 věty druhé a třetí o. s. ř., na základě žaloby na obnovu řízení podle § 228 odst. 2 o. s. ř. nebo jiným procesním způsobem – nebylo zrušeno. Smír má tedy podle § 99 odst. 3 věty první o. s. ř. stále účinky pravomocného rozsudku a stále reguluje vztahy mezi účastníky. I kdyby tedy žalovaný v původním řízení uzavření smíru skutečně dosáhl podvodem a i kdyby podle hmotného práva nárok na náhradu újmy neměl, nic by to neměnilo na tom, že usnesení o schválení smíru dosud nebylo zrušeno a smír je tudíž pro účastníky i pro všechny orgány stále závazný (§ 159a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Žalovaný proto na přijetí plnění stále právo má, a dokud nebude usnesení o schválení smíru odklizeno, může si je ponechat. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud žalobu zamítl, a proto odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, aniž bylo nutné zabývat se tím, zda žalovaný v minulosti skutečně žalobkyni a znalcům některé významné skutečnosti zatajil. Chce-li žalobkyně dosáhnout vrácení zaplacených částek a náhrady za soudní poplatek, musela by nejprve dosáhnout zrušení usnesení o schválení smíru.11. Žalovaný má podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež spočívají v odměně advokáta za zastoupení při dvou úkonech právní služby (sepis vyjádření k odvolání ze dne 15. 1. 2026 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 24. 2. 2026) podle § 7 bodu 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 x 3 620 Kč = 7 240 Kč, v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby podle § 13 odst. 4 vyhlášky ve výši 2 x 450 Kč = 900 Kč a v náhradě za 21 % daň, již je advokát povinen z odměny a náhrad odvést [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.], ve výši 1 709,40 Kč a celkem činí 9 849,40 Kč. Náhradu nákladů na sepis vyjádření k doplnění odvolání ze dne 20. 2. 2026 soud žalovanému nepřiznal, neboť toto vyjádření nebylo odvolacím soudem vyžádáno a nadbytečně reagovalo na námitky žalobkyně, které byly – vzhledem k vázanosti soudů schváleným smírem – beztak zjevně neopodstatněné.