14 Co 90/2026-122 – Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že na pozemcích parc. č. , hodnota, a , hodnota, v katastrálním území , adresa, (dále jen „služebné pozemky“) vázne ve prospěch pozemku parc. č. , hodnota, se stavbou pro rodinnou rekreaci č.e. 110, která je jeho součástí, v tomtéž katastrálním území (dále jen „panující pozemek“), služebnost inženýrské sítě spočívající v právu vést po služebných pozemcích elektrickou přípojku k uvedené stavbě (výrok I), vyslovil, že žalobce a žalovaný 1. ve vzájemném vztahu nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a žalované 2. přiznal vůči žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 602 Kč (výrok III). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce neprokázal naléhavý právní zájem na požadovaném určení ani své vlastnické právo k přípojce a základní atributy vydržení služebnosti ani netvrdil. Při rozhodování o náhradě nákladů žalované 2. vyšel z toho, že je zastoupena advokátem, náhradu odměny za zastupování jí však nepřiznal u procesních úkonů, které učinila sama, nikoli prostřednictvím advokáta.2. Žalobce podal proti rozsudku odvolání, v němž soudu prvního stupně vytkl, že neprovedl důkaz ohledáním pozemků a nevyžádal si od provozovatele distribuční soustavy listiny týkající se historie právních vztahů k přípojce, nevypořádal se s jeho tvrzeními, že právo odpovídající služebnosti na něj přešlo jako na dědice původního vlastníka, že v letech 1985 až 1988 byla přípojka přeložena z místa, kde se nyní nachází Rokycanská ulice, na služebné pozemky a že elektřina do jeho domu je touto přípojkou dodávána i v současnosti. Usnesení, jímž nebyla připuštěna změna žaloby, bylo vydáno v rozporu se zákonem a rozsudek byl vyhlášen předtím, než byl žalobci doručen protokol o jednání ze dne 27. 11. 2025. Žalované 2. nemělo být přiznáno právo na náhradu nákladů právního zastoupení, neboť její jednatel je sám advokátem.3. Žalovaný 1. navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Totéž navrhla i žalovaná 2. s tím, že žalobce vskutku nedoložil své vlastnictví k přípojce, a to, kudy přípojka přesně vede, ani netvrdil, stejně jako neozřejmil, v čem spočívá jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Provedení důkazu ohledáním pozemků nebylo na místě v situaci, kdy přípojka je vedena pod jejich povrchem a nebylo by tedy, co ohledávat. Správný je i výrok o náhradě nákladů řízení, neboť žalobce proti ní podává enormní množství šikanózních žalob, a je tedy na ní, jakým způsobem se rozhodne bránit. Účast jejího jednatele na některých procesních úkonech je dána tím, že jednatel má o průběhu územního řízení a o situaci v lokalitě podrobnější informace než právní zástupce.4. Odvolání není důvodné.5. Odvolací soud podle § 213 odst. 4 doplnil dokazování sdělením provozovatele distribuční soustavy ze dne 3. 12. 2025 (č. l. 113a spisu), neučinil z něj však žádná skutková zjištění. Odvolací soud naopak neprovedl důkaz listinami o historii právních vztahů k přípojce a služebným pozemkům, jež žalobce navrhoval vyžádat od provozovatele distribuční soustavy, neboť žalobce v průběhu odvolacího řízení precizoval svá tvrzení o držbě přípojky a služebnosti způsobem, ze kterého bylo zjevné, že žaloba nemůže být důvodná, ani kdyby všechna tato tvrzení byla prokázána (viz dále); vyžádání listin od provozovatele distribuční soustavy bylo za této situace nadbytečné. Odvolací soud se přitom neztotožňuje s námitkou žalobce, že na základě vyžádaných listin by případně svá tvrzení upravil tak, aby žalobě bylo možné vyhovět; informace o tom, od kdy do kdy on sám určité právo držel, je natolik subjektivní, že žalobce ji musí mít z povahy věci bez dalšího, aniž by ji musel čerpat z podpůrných listin. Vzhledem k tomu, že nedůvodnost žaloby vyplývá již ze samotných žalobních tvrzení precizovaných v průběhu odvolacího řízení, bylo by nadbytečné i provedení důkazu ohledáním panujícího a služebných pozemků.6. Z procesního hlediska lze žalobci přisvědčit v tom, že v řízení o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé lze přezkoumávat i věcnou správnost předcházejícího usnesení o nepřipuštění změny žaloby, proti němuž podle § 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř. odvolání přípustné není (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. Pl.ÚS-st. 43/16); kdyby podmínky pro nepřipuštění změny žaloby ve smyslu § 95 odst. 2 o. s. ř. nebyly splněny, představovalo by takové rozhodnutí zásah do žalobcova práva na soudní ochranu. Tak tomu však v souzené věci není, neboť změnou žaloby, učiněnou podáním ze dne 11. 12. 2025, se žalobce pouze vrátil ke svému původnímu tvrzení, že služebnost nabyl vydržením, takže bod I petitu tohoto podání reálnou změnou žaloby není – žalobce se opět, byť mírně jinou formulací, domáhá určení existence služebnosti inženýrské sítě. Pokud soud prvního stupně o tomto petitu věcně rozhodl, žalobce nijak procesně nepoškodil. Je sice pravdou, že nepřipustil ani petit na nahrazení souhlasu žalované 2. se zápisem služebnosti do katastru nemovitostí, tento petit však beztak nemá žádnou oporu v hmotném právu a v případě meritorního projednání by musel být bez dalšího zamítnut.7. Předmětem řízení bylo určení, že služebné pozemky jsou ve prospěch panujícího zatíženy služebností inženýrské sítě spočívající v právu vést po nich, provozovat a udržovat elektrickou přípojku, s tím, že služebnost nabyl žalobce vydržením. Závěr soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal naléhavý právní zájem na požadovaném určení, je nicméně předčasný. Soudní praxe je ustálena na tom, že naléhavý právní zájem na určení existence věcného práva k nemovité věci má žalobce mimo jiné tehdy, jestliže věcné právo není zapsáno v katastru nemovitostí a určením se má docílit toho, aby evidenční stav byl uveden do souladu se stavem skutečným (viz rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. , incidenční spisová značka, , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 31 Cdo 1836/2005, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2007). Obecně je pak naléhavý právní zájem dán všude tam, kde by bez požadovaného určení bylo právo žalobce ohroženo nebo se jeho postavení stalo nejistým (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/1972). Tak je tomu i v situaci, kdy žalobce, který není v katastru nemovitostí zapsán jako osoba oprávněná z věcného práva k pozemku, chce dosáhnout toho, aby s ním bylo jednáno jako s účastníkem územního řízení podle § 85 odst. 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon č. 183/2006 Sb.“), nebo jako s účastníkem řízení o povolení záměru podle § 182 písm. c) zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona (dále jen „zákon č. 283/2021 Sb.“), neboť v územním řízení stavební úřad námitky týkající se existence věcných práv k nemovitým věcem nemohl řešit vůbec (§ 89 odst. 6 in fine zákona č. 183/2006 Sb.) a v řízení o povolení záměru vychází při jejich posouzení z údajů v katastru nemovitostí (§ 191 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb.).8. V souzené věci žalobce v podání ze dne 11. 1. 2024 (č. l. 8 spisu) mimo jiné tvrdil, že žalobou chce dosáhnout zápisu služebnosti „do evidence katastrálního úřadu“, kde služebnost dosud zapsána není. Kdyby tam skutečně zapsána nebyla, naléhavý právní zájem na požadovaném určení by žalobce měl, soud prvního stupně se tím však nezabýval a nevedl žalobce k prokázání tohoto tvrzení, takže jeho závěr o neexistenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je předčasný. Lze mu však přisvědčit v tom, že žalobcova snaha vystupovat v územním řízení nebo v řízení o povolení záměru jako účastník mu naléhavý právní zájem na požadovaném určení nezakládá v situaci, kdy žádné takové řízení aktuálně neprobíhá; územní řízení skončilo dne 19. 4. 2024, kdy nabylo právní moci územní rozhodnutí č. , hodnota, ze dne 6. 11. 2023, sp. zn. , spisová značka, č. j. , spisová značka, (viz sdělení stavebního úřadu na č. l. 48 spisu), a to, že by již probíhalo řízení o povolení záměru, nebylo v tomto řízení prokázáno ani tvrzeno.9. Pokud jde o samu existenci služebnosti, žalobce svá tvrzení o jejím nabytí v řízení před soudem prvního stupně několikrát měnil. V původní žalobě uvedl, že přípojku nevybudoval on ani jeho předkové, nýbrž stát, který ji letech 1986-1988 zřídil jako náhradu za přípojku původní, vybudovanou předchůdci žalobce někdy v roce 1938. V doplnění žalobních tvrze ze dne 11. 1. 2024 tvrdil, že služebnost nabyl vydržením založeným držbou trvající 85 let. Ještě později – v průběžném vyjádření ze dne 27. 10. 2025 – přišel s tvrzením, že vlastnické právo k přípojce i služebnost vlastně nenabyl vydržením, nýbrž děděním po původním vlastníku přípojky a osobě oprávněné ze služebnosti; přípojka byla vybudována již v roce 1926 a stavební práce v letech 1985-1988 nespočívaly v její likvidaci a ve vybudování nové přípojky, nýbrž v přeložení původní přípojky na služebné pozemky. V další fázi řízení si však i tato tvrzení ro