61 Co 11/2026-514 – Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované s účinností od 1. 7. 2026 uložil zdržet se čerpání vody ze studny na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (výrok I), dále žalované uložil nejpozději do 30. 6. 2026 odstranit vodovodní přípojku, kterou je čerpána voda ze studny na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a odváděna na pozemky p. č. st. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , a to z pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (výrok II), žalobu v části, ve které se žalobce domáhá odstranění vodovodní přípojky z jiných pozemků než pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a uložení povinnosti žalované zdržet se vstupu na pozemek p. č. 32/1 v k. ú. , adresa, z důvodu kontroly, údržby a oprav zaústění vodovodní přípojky žalované do studny žalobce zamítl (výrok III) a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů soudního řízení nepřiznal (výrok IV).2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že ze studny na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , která je ve vlastnictví žalobce, je od roku 2004 odebírána voda pro potřeby pozemků p. č. st. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v témže k. ú. ve vlastnictví žalované. Žalovaná odebírá vodu na základě dohody s obcí , adresa, , která odběr vody odsouhlasila na jednání zastupitelstva dne 29.9.2003. Tato dohoda však žalovanou k odběru vody ze studny žalobce neopravňuje, když obec , adresa, studnu na pozemku p. č. , hodnota, nikdy nevlastnila a nebyla tak ani oprávněna uzavřít s žalovanou dohodu o odběru vody ze studny. Z výpovědi svědka , jméno FO, mladšího má soud za prokázané, že žalobce s odběrem vody žalované musel v roce 2004 vyslovit minimálně konkludentní souhlas, když tento projevil vůli vypomoci , jméno FO, a jeho rodině s nedostatek vody v jeho studni tím, že bude nataženo potrubí ze studny žalobce do nemovitosti žalované, přičemž svědek , Jméno žalobce, mladší s budováním potrubí , jméno FO, i osobně vypomáhal. Soud neuvěřil tvrzení svědka o tom, že tento pokládal potrubí v délce několika desítek metrů, přičemž následně byl přesvědčen o tom, že potrubí není v praxi využíváno. Soud je naopak toho názoru, že žalobce i jeho syn museli vědět o tom, že potrubím je ze strany rodiny žalované od roku 2004 bezúplatně odebírána voda z jeho studny, přičemž tuto skutečnost akceptovali. Došlo tak fakticky k uzavření nepojmenované smlouvy mezi účastníky v souladu s ustanovením § 51 o. z., jejímž předmětem byl bezúplatný odběr vody ze studny žalobce pro žalovanou pro účely její domácnosti. Soud pak má dále za prokázané, že nejpozději dne 18.6.2018 žalobce uzavřenou smlouvu v souladu s ustanovením § 1999 odst. 1 o. z. vypověděl, a to s účinností ke dni 1. 1. 2019. Od tohoto dne tak žalovaná není oprávněna vodu ze studny žalobce pro účely své domácnosti odebírat. Dále z rozsudku Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 18.1.2024, č.j. 2 C 118/2023-453, vzal za prokázané, že žalobkyni nevznikla služebnost, která by ji opravňovala k odběru vody ze studny žalobce, byť vzal na vědomí existenci veřejnoprávních oprávnění na straně žalované (pasport stavby, oprávnění k odběru podzemních vod), ale přihlédl zároveň k ustanovení § 1 odst. 1 o. z., dle kterého je uplatňování práva soukromého nezávislé na uplatňování práva veřejného. Existence těchto veřejnoprávních oprávnění proto nemůže mít vliv na rozhodnutí soudu v dané věci. Výroky I a II proto žalobnímu návrhu částečně vyhověl, ale v rozsahu uvedeném ve výroku III žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že žalované nelze bránit v umístění přípojky na vlastních pozemcích a uložení povinnosti žalované zdržet se vstupu na pozemek č. p. , Anonymizováno, , Anonymizováno, z důvodu kontroly, údržby a oprav zaústění vodovodní přípojky žalované do studny shledal nadbytečným, pokud bude přípojka z pozemku žalobce včetně jejího zaústění do studny existovat. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když dovodil, že každý z účastníků byl v řízení částečně úspěšný.3. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci včasné odvolání.4. Žalobce v odvolání předně namítl nepřiměřenost lhůty stanovené ke splnění povinnosti uložené žalované, kdy celých 9 měsíců od vynesení rozsudku bude těžit z protiprávního stavu a žalobce bude nucen její jednání strpět. Soud přešel účastnickou výpovědí žalované i obsahem spisu sp. zn. 2 C 118/2023 doloženou skutečnost, že žalovaná má jiný zdroj vody, vlastní studnu na pozemku parc. č. , hodnota, , kterou užívala v době odpojení od žalobcovy studny, nic jí nebrání užívat ji nadále a pokud namítá nepoužitelnost vody pro osobní užívání, opomíjí, že i voda ze studny žalobce není pitná. Žalovaná nejpozději od 18. 6. 2018 musela vědět, že možnost čerpání vody z žalobcovy studny skončí, měla tak dost času zajistit si jiný zdroj vody a nutnost odpojení jí musela být jasná nejpozději od právní moci rozsudku č. j. 2 C 118/2023-453, kdy neuspěla s pokusem vymoci si existenci domnělé služebnosti. Dále žalobce namítal, že po doplnění žalobních nároků se domáhal mj. uložení povinnosti žalované odstranit vodovodní přípojku zaústěnou do studny na jeho pozemku takovým způsobem, aby bylo spolehlivě zjištěno, že přípojkou nebude moci být odebírána voda, ale soud prvního stupně si žalobní návrh vyložil chybně, když neuložil žalované povinnost odstranit přípojku z pozemku v jejím vlastnictví s odůvodněním, že nelze žalované bránit v umístění přípojky na vlastních pozemcích a v jejím dalším využití, například k odběru z vlastní studny. Tato interpretace žaloby je však mylná, žalobce nikdy nežádal o odstranění přípojky z cizích pozemků, šlo mu pouze o odstranění z jeho vlastního pozemku a jeho studny, aby z ní nemohla být brána voda. Dále požadoval uložení žalované zdržet se vstupu na pozemek parc. č. , hodnota, z důvodu kontroly, údržby a oprav zaústění vodovodní přípojky žalované do studny umístěné na jeho pozemku, což činil z důvodu existence usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 7. 2019, č. j. 110/2019-26, o ochraně z rušené držby, které propůjčuje žalobkyni možnost domáhat se vstupu na pozemek žalobce, je dosud platné, vykonatelné a není proti němu jiná obrana než meritorní rozsudek. Zdál-li se žalobní návrh soudu prvního stupně nelogický, nemusel připustit změnu žaloby a vybírat soudní poplatek, přitom se až do vydání rozsudku nárokem zvlášť nezabýval, žalobci se nedostalo jakéhokoliv poučení a jde pro něj o překvapivé rozhodnutí. Dále žalobce namítl nesprávnost rozhodnutí o nákladech řízení, kdy nesprávné rozhodnutí o zamítnutí dílčích žalobních návrhů či jejich částí se promítlo i do náhrady nákladů řízení a soud prvního stupně z převážného úspěchu žalobce učinil úspěch jen poloviční, proto nesouhlasí s aplikací § 142 odst. 2 o. s. ř. Pokud se původně domáhal i určení neexistence služebnosti, bylo o tom rozhodnuto zamítavě v samém počátku částečným rozsudkem ze dne 8. 6. 2023, č. j. 11 C 424/2022-196, vydaném po jednom jednání ve věci, zatímco zbytek sporu se táhl až do podzimu roku 2025, takže se to výrazně nepromítlo do nákladů účastníků. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil výroky I a II napadeného rozsudku ve lhůtě k plnění a ke splnění povinnosti stanovil žalované lhůtu 15 dnů od právní moci rozsudku, výrok III aby změnil tak, že žalované uloží povinnost zdržet se vstupu na pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, z důvodu kontroly údržby a oprav zaústění vodovodní přípojky žalované do studny umístěné na tomto pozemku a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů.5. Žalovaná ve svém odvolání namítla neúplné zjištění skutkového stavu věci, v jakém rozsahu měla být uzavřena nepojmenovaná smlouva mezi , jméno FO, a žalobcem. Ztotožňuje se s tím, že žalobce věděl o využívání přípojky, celou dobu to akceptoval. Soud prvního stupně však nežádal po žalobci, aby svá tvrzení ohledně smlouvy a její výpovědi doložil, konkrétně kdo smlouvu uzavíral, kdy byla uzavřena, co bylo jejím obsahem, čím žalobce dokládal, že je oprávněn smlouvu uzavřít, jak byly ve smlouvě popsány práva a povinnosti obou stran, proč byla smlouva uzavřena s manželem (tehdy partnerem) žalované, komu byla smlouva vypovězena, jakým způsobem a jaký pro to existuje důkaz. Soud se nevypořádal s tím, zda mohl žalobce údajnou nepojmenovanou smlouvu vůbec uzavřít a vypovědět, neboť podle § 39 obč. zák. bylo možné uzavřít jen takovou smlouvu, která neodporuje zákonu. Pokud byl obsahem smlouvy bezúplatný odběr vody, její uzavření odporuje § 3 odst. 1 zákona č. 254/2011 Sb., o vodách, dle kterého povrchové a pozemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. Žalovaná využívala prostřednictvím přípojky studnu nepřetržitě od roku 2004 do roku 2019 a nepochybně právo připojení na studnu vydržela. Pokud soud tvrdí, že z výpovědi svědka , jméno FO, ml. má za prokázané, že žalobce s odběrem vody žalované musel v roce 2004 vyslovit minimálně konkludentní souhlas, který projevil výpomoc