61 Co 26/2026-218 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení vlastnictví žalobkyně k řadě nemovitých věcí specifikovaných ve výroku rozsudku a nacházejících se v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ; v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ; v k. ú. , adresa, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, ; v k. ú. , adresa, , k. ú. , adresa, a k. ú. , adresa, , obec , adresa, ; a v k. ú. a obci , adresa, (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že všechny nemovité věci, k nimž se žalobkyně domáhá určení vlastnictví, přešly na žalovanou na základě pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 57 T 3/2020, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2024, č. j. 7 To 45/2023-28124, když tímto rozsudkem bylo dle § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku vysloveno ochranné opatření zabrání věcí, přičemž soud prvního stupně dospěl k závěru, že tímto rozhodnutím o vyslovení ochranného opatření zabrání věcí v trestním řízení je soud v civilním řízení dle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán a nemá pravomoc rozhodnutí přezkoumávat, a to ani jako předběžnou otázku. Ve věci není ani významné, že výrok rozsudku, jímž bylo vysloveno uvedené ochranné opatření, byl zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2024, sp. zn. 42 T 7/2022, když tímto rozsudkem byl dle § 45 odst. 1 trestního zákoníku zrušen výrok o vině pod bodem I, výrok o trestu a další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 57 T 3/2022, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2024, č. j. 7 To 45/2023-28124 a zároveň Městský soud v Praze znovu rozhodl o vině a trestu a vyslovil ochranné opatření zabrání týchž nemovitých věcí, když nové rozhodnutí o ochranném opatření by jen nahradilo předchozí rozhodnutí o ochranném opatření, a navíc rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2024, sp. zn. 42 T 7/2022, byl zrušen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2025, č. j. 4 To 17/2025-33421, takže zatím stále platí původní pravomocné rozhodnutí o ochranném opatření. S ohledem na úspěch žalované ve sporu jí dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a namítla nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, když dle § 135 o. s. ř. soud je vázán jen tím, že byl spáchán trestný čin, tj. v daném případě je vázán tím, že obžalovaný , právnická osoba, spáchal trestný čin podvodu a pokračující trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti, ale v ostatním s ohledem na znění § 135 odst. 2 o. s. ř. měl soud prvního stupně z rozhodnutí v trestní věci pouze vycházet, ale nebyl jím však vázán. Podle žalobkyně soud prvního stupně si měl jako předběžnou otázku posoudit možnost nabytí vlastnického práva, tj. měl jako předběžnou otázku posoudit, zda předmětné nemovité věci jsou výnosem z trestné činnosti a žalovaná skutečně mohla vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem nabýt, či nikoliv. Soud je vázán jen rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu, proto v případě trestních rozsudků jinými výroky obsaženými v pravomocném odsuzujícím trestním rozsudku civilní soud vázán není a pokud zákon v § 135 odst. 2 o. s. ř. dále stanoví, že jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám a bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází, uvedené ale znamená, že tím není vyloučeno, aby v případě existence jiného rozhodnutí než o spáchání trestného činu, přestupku nebo jiného správného deliktu a o osobním stavu soud z těchto rozhodnutích příslušných orgánů sice vycházel, ale nevylučuje to, aby si otázku ve výroku rozhodnutí řešenou posoudil jako předběžnou otázku jinak. V tomto směru na podporu své právní argumentace žalobkyně odkazovala také na komentářovou literaturu [Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád: Praktický komentář (Aspi) Wolters Kluwer a Svoboda, Karel, Smolík, Petr, Levý, Jiří, Doležílek, Jiří a kol. Občanský soudní řád 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023]. S právní argumentací žalobkyně se však soud prvního stupně nevypořádal a dle žalobkyně je tak napadené rozhodnutí i ve smyslu nálezové judikatury Ústavního soudu nepřezkoumatelné. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě o určení jejího vlastnictví k předmětným pozemkům vyhověl, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného s tím, že v řízení o žalobě na určení vlastnického práva k nemovitým věcem důkazní břemeno nese žalobce, který musí prokázat, že je skutečným vlastníkem nemovitých věcí. V dané věci žalobkyně předložila pouze listy vlastnictví a trestní rozsudky, jiné důkazy k prokázání svých tvrzení nepředložila a ani je nenavrhovala. O zabrání věcí žalobkyně rozhodl Městský soud v Praze výše uvedeným rozsudkem ve spojení s výše uvedeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze, přičemž Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19. 3. 2025, č. j. 8 Tdo 892/2024-28651, v odst. odůvodnění 45 uvedl, že v předmětné trestní věci nevznikla žádná pochybnost o původu finančních prostředků následně použitých k eventuálnímu nákupu nemovitostí a že nemovitosti byly prokazatelně nabyty z výnosu trestné činnosti a nevznikly pochybnosti o původu těchto prostředků. Soud je pak při rozhodování o společném trestu v rámci jiného trestního řízení podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku vázán skutkovými závěry i právním posouzením. Výklad ustanovení § 135 o. s. ř. zastávaný žalobkyní není přiléhavý, neboť soud nemusí znovu dokazovat fakta týkající se trestné činnosti, přestupku nebo osobního stavu, pokud o nich již rozhodl příslušný orgán, ale musí si ověřit, že řízení proběhlo a nejedná se o zjednodušené blokové řízení. Důvodem a smyslem tohoto ustanovení dle žalované je zajištění efektivity soudního řízení k zabránění rozporů mezi soudními rozhodnutími.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, vzal v úvahu argumentaci žalobkyně i žalované a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. V projednávané věci je nesporné, že nemovité věci, ke kterým se žalobkyně v tomto řízení domáhá určení svého vlastnictví, žalovaná nabyla na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 57 T 3/2020, jímž v souvislosti s odsouzením bývalého jednatele žalobkyně , jméno FO, pro pokračující zvlášť závažný zločin podvodu podle § 116 k § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku a pro pokračující zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 116 k § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku bylo také podle § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku vysloveno ochranné opatření zabrání věcí a mj. bylo rozhodnuto o zabrání nemovitých věcí žalobkyně (vystupující v trestním řízení v postavení zúčastněné osoby), jež jsou předmětem tohoto řízení. V této trestní věci následně rozhodoval jako odvolací soud Vrchní soud v Praze, který rozsudkem ze dne 9. 1. 2024, č. j. 7 To 45/2023-28124, odvolání mj. obžalovaného , jméno FO, a žalobkyně jako zúčastněné osoby jako nedůvodné zamítl. Ve věci také rozhodoval i Nejvyšší soud, který usnesením ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. 8 Tdo 892/2024, dovolání obviněných , jméno FO, , , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a zúčastněné osoby obchodní společnosti , právnická osoba, , odmítl.7. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že nemovité věci, jež jsou předmětem tohoto řízení, žalovaná nabyla do svého vlastnictví na základě pravomocného rozsudku vydaného v trestním řízení, který nebyl nikdy v rámci mimořádných opravných prostředků zrušen, přičemž odvolací soud se plně ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně i s názorem žalované, že tímto rozsudkem je soud v civilním řízení vázán.8. Pokud rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2024, sp. zn. 42 T 7/2022, byl zrušen ve výroku o vině pod bodem I výrok o trestu a další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 57 T 3/2022, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2024, č. j. 7 To 45/2023-28124, stalo se tak pouze v souvislosti s odsouzením obžalovaného , jméno FO, pro další skutky, kterými ve spojení se skutky převzatými z uvedeného předchozího rozsudku obžalovaný měl spáchat pokračující zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1 a 5 písm. a) trestního zákoníku, takže i kdyby rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2024 nabyl právní moci, na vlastnictví žalované k