61 Co 290/2025-121 — Krajský soud v Plzni

1. Okresní soud Plzeň-jih rozsudkem ze dne 15. 10. 2025, č. j. 8 C 178/2025–84, zamítl žalobu o určení neplatnosti darovací smlouvy spojené se smlouvou o zřízení věcného břemene uzavřené dne 7. 12. 2023 mezi všemi žalovanými (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta , Jméno advokáta, celkem 51 921,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).2. K zamítnutí žaloby přistoupil soud prvního stupně, neboť na žalobcem požadovaném určení neshledal naléhavý právní zájem, jelikož posouzení platnosti právního jednání namítaného žalobcem je otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním jednáním založen, změněn nebo naopak ukončen. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovaným přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, kterou vypočetl na 51 921,10 Kč.3. Proti tomuto rozsudku podal si žalobce včasné odvolání z důvodu uvedeného v § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., tedy z důvodu nesprávného právního posouzení věci, neboť má za to, že soud prvního stupně ve světle všech jeho tvrzení věc náležitě neposoudil, a proto dospěl k nesprávnému závěru ohledně absence jeho naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Dle žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení má, a to i v souladu s bohatou judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou ve svém odvolání poukázal a ze které také obsáhle citoval. Dle žalobce dále soud prvního stupně nemohl dospět k závěru o nedostatku jeho naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, pokud s ním jednal jako s aktivně legitimovanou osobou. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby je dle něj také nepřezkoumatelný, nesrozumitelný a bezdůvodný. K otázce náhrady nákladů řízení žalobce namítl, že dle něj nebylo prokázáno, že by třetí žalovaný a čtvrtá žalovaná zmocnili ke svému zastupování , tituly před jménem, , jméno FO, , v rámci řízení neuplatnili svá procesní práva, a nebylo tak najisto postaveno, jsou-li si jich vědomi či nikoliv. Rovněž výrok o náhradě nákladů řízení je tak dle žalobce nepřezkoumatelný a nedůvodný. Žalobce tedy navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a žalovaným uložil povinnost nahradit mu náklady odvolacího řízení.4. Žalovaní ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedli, že na rozdíl od žalobce považují rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, srozumitelný a souladný s právem. Připomněli, že sami v průběhu řízení před soudem prvního stupně od počátku poukazovali na to, že žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení dostatečně neprokázal, o čemž jej opakovaně poučil i soud prvního stupně, žalobce přesto svůj naléhavý právní zájem neprokázal. Podle konstantní judikatury není přitom naléhavý právní zájem dán na určení neplatnosti smlouvy, pokud vztah účastníků může být vyřešen určením, který z nich je vlastníkem věci. Odvolání žalobce je dle žalovaných poměrně překvapivé i z toho důvodu, že sám podal žalobu na určení vlastnictví k části nemovitých věcí, které byly předmětem namítané smlouvy, a věc je vedena u soudu prvního stupně pod sp. zn. 8 C 243/2025. Odkazy žalobce na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu nepovažují žalovaní za přiléhavé, jelikož vyslovení neplatnosti předmětné darovací smlouvy by se právního postavení žalobce nijak nedotklo, vlastníkem předmětných nemovitostí by se stali (opět) třetí žalovaný a čtvrtá žalovaná, kteří opakovaně avizovali, že jejich vůlí bylo nemovitosti darovat první žalované a druhé žalované. Žalovaní by tedy mezi sebou opět uzavřeli darovací smlouvu, aniž by to mělo jakýkoliv vliv na právní postavení žalobce. Dle žalovaných také z ničeho nevyplývá, že by žalobce byl vlastníkem předmětných nemovitých věcí, a rozhodně proto nelze hovořit o ataku na žalobcova vlastnická práva ze strany žalovaných. Z pohledu žalovaných je tomu právě naopak, neboť žalobce jejich práva omezuje. Pokud jde o námitku žalobce stran náhrady nákladů řízení, plná moc pro zastupujícího advokáta udělená třetím žalovaným a čtvrtou žalovanou byla do spisu založena, byl to sám žalobce, který rozšířil okruh žalovaných, a musel být proto srozuměn i s tím, že v případě neúspěchu bude hradit náklady na právní zastoupení všem žalovaným. Žalovaní proto navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalovaným přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.5. Žalobce ve své replice k vyjádření žalovaných znovu odkázal na argumenty uplatněné ve svém odvolání, přičemž svoji argumentaci ohledně existence svého naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ještě doplnil se závěrem, že dle něj jeho postup zcela odpovídá ustálené judikatuře, na kterou odkázal a ze které znovu obsáhle citoval. Dle přesvědčením žalobce žalovaní svým právním jednáním do jeho vlastnického práva zasáhli, neboť nakládali i s majetkem žalobce, který není zapisován do katastru nemovitostí. Závěrem odkázal žalobce na ustanovení § 990 a násl. o. z. a zejména citoval § 995 o. z. Setrval rovněž na svém odvolacím návrhu.6. Na podkladě včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobce a vyjádření žalovaných k němu, stejně jako k replice žalobce k vyjádření žalovaných, a poté, co dokazování při jednání odvolacího soudu zčásti zopakoval a doplnil, dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.7. V posuzované věci domáhal se žalobce nejprve jen vůči prvním dvěma žalovaným určení, že darovací smlouva spojená se smlouvou o zřízení věcného břemene užívání uzavřená žalovanými dne 7. 12. 2023 je neplatná. Po poučení soudu prvního stupně navrhl žalobce přistoupení třetího žalovaného a čtvrté žalované do řízení, přičemž tomuto návrhu bylo soudem prvního stupně usnesením ze dne 27. 8. 2025, č. j. 8 C 178/2025–51, vyhověno, a tedy nadále bylo řízení vedeno se všemi současnými žalovanými. Soud prvního stupně dále žalobce opakovaně poučil o tom, že je třeba, aby prokázal naléhavý právní zájem na požadovaném určení, přičemž v reakci na to snesl žalobce řadu argumentů, pro které mu dle něj naléhavý právní zájem na požadovaném určení svědčí. Soud prvního stupně provedl dokazování některými listinnými důkazy navrženými účastníky, a poté ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, kterým žalobu z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení zamítl.8. Odvolací soud dokazování provedené před soudem prvního stupně zčásti zopakoval a doplnil. Předně přistoupil k zopakování důkazu darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene užívání uzavřenou dne 7. 12. 2023 mezi žalovanými, určení neplatnosti které se žalobce domáhá, neboť soud prvního stupně tento listinný důkaz provedl v době, kdy se řízení neúčastnili všichni žalovaní a po připuštění vstupu dalších žalovaných do řízení jej již nezopakoval. Dále dokazování doplnil žalobou uplatněnou žalobcem ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 8 C 243/2025 a aktuálními výpisy z katastru nemovitostí. Z takto provedených důkazů odvolací soud zjistil, že mezi žalovanými byla dne 7. 12. 2023 uzavřena darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene užívání, kterou třetí žalovaný a čtvrtá žalovaná darovali první žalované a druhé žalované, každé s podílem o velikosti jedné poloviny, pozemek parc. st. , hodnota, o výměře 1401 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je zemědělská stavba bez č. p./č. e. v , Anonymizováno, , pozemek parc. st. , hodnota, o výměře 100 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , vše v obci , adresa, a katastrálním území , adresa, , se všemi právy a povinnostmi, součástmi a příslušenstvím, tj. studnou, dílnou, garáží, přístřešky, voliérami, ovocnými stromy, okrasnými dřevinami, travnatými porosty a oplocením, přičemž první a druhá žalovaná tento dar přijali a současně zřídili třetímu žalovanému a čtvrté žalované věcné břemeno užívání těchto nemovitých věcí v rozsahu vymezeném ve smlouvě. Dále odvolací soud zjistil, že žalobce podal u Okresního soudu Plzeň-jih proti všem žalovaným žalobu ze dne 8. 9. 2025, kterou se domáhá určení, že je vlastníkem příslušenství věci hlavní – bývalé zemědělské usedlosti v , adresa, , tedy stáje, která je hospodářsky určena k užívání spolu s rodinným domem č. p. , Anonymizováno, , v obci a katastrálním území , adresa, . Z výpisů z katastru nemovitostí, listů vlastnictví č. , hodnota, a , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, , dále odvolací soud zjistil, že první žalovaná a druhá žalovaná jsou i nadále zapsány jako podílové spoluvlastnice každá s podílem o velikosti jedné poloviny pozemku č. parc st. , hodnota, o výměře 1401 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., zemědělská stavba a dále pozemku č. parc. st.