61 Co 42/2026-165 — Krajský soud v Plzni

1. Okresní soud , adresa, -sever rozsudkem ze dne 2. 12. 2025, č. j. 9 C 287/2024-117, žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 24 044 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 7 904 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení vždy z částky 1 345 Kč ve výši 11,75 % od 1. 4. 2022 do zaplacení, od 1. 5. 2022 do zaplacení a od 1. 6. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % od 1. 7. 2022 do zaplacení, od 1. 8. 2022 do zaplacení, od 1. 7. 2023 do zaplacení, od 1. 8. 2023 do zaplacení, od 1. 9. 2023 do zaplacení, od 1. 10. 2023 do zaplacení, od 1. 11. 2023 do zaplacení a od 1. 12. 2023 do zaplacení a ve výši 14,75 % od 1. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 7 904 Kč od 1. 9. 2021 do 17. 4. 2025 (výrok II), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované částku 3 353 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III), zamítl vzájemný návrh, kterým se žalovaná domáhala na žalobci zaplacení částky 96 450 Kč (výrok IV), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši 25 101,50 Kč a o vzájemné žalobě ve výši 29 515,50 Kč, obojí do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výroky V a VI).2. Proti tomuto rozsudku, a to proti jeho výrokům I, IV, V a VI, podala si žalovaná včasné odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř., neboť dle ní napadený rozsudek soudu prvního stupně trpí vadami skutkovými i právními, současně také není dostatečně odůvodněn ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř., a je tudíž nepřezkoumatelný.3. Jde-li o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 24 044 Kč, pak dle žalované žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní o tvrzeném dluhu na příspěvcích ve výši 16 140 Kč, neboť dlouhodobě vedl evidenci plateb nepřehledně a netransparentně, včetně nevysvětlených jednostranných interních operací, jimiž se snažil svůj nárok odůvodnit. Soud prvního stupně však s ohledem na svůj závěr, že při prováděných platbách nebylo konkretizováno, na který dluh měla která platba směrovat, fakticky přenesl celé důkazní břemeno na žalovanou, ačkoli je to žalobce, kdo vybírá platby, vede účetnictví a evidenci předpisů a plateb, provádí alokace a případné zápočty. Závěr soudu prvního stupně ohledně existence nedoplatku na příspěvcích je tak dle žalované předčasný a neobstojí, neboť nepřehlednost a netransparentnost vedení evidence by měla být spojena s procesním rizikem žalobce a nikoli žalované. Nebyl-li žalobce schopen srozumitelně a přezkoumatelně doložit vznik a strukturu tvrzeného dluhu, nemohla se dle svého přesvědčení dostat ani do prodlení se splněním svého závazku, neboť nebylo objektivně zřejmé, co má plnit.4. V případě nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 7 904 Kč nebyla dle žalované prokázána jeho splatnost na základě řádného a včas doručeného vyúčtování. Dle žalované je povinností žalobce prokázat řádnost provedeného vyúčtování a také jeho doručení, k němuž musí dojít ještě před podáním žaloby. Žalobce ovšem v době podání žaloby řádným doručeným vyúčtováním za rok 2020 nedisponoval, tudíž uplatnil plnění, které ještě nebylo splatné, a proto by měla být žaloba zamítnuta.5. Žalovaná dále nesouhlasila ani se závěrem soudu prvního stupně, že neunesla důkazní břemeno ohledně plateb realizovaných přes SIPO, neboť by to měl být žalobce, který by měl být schopen přesvědčivě doložit, jaká plnění byla přijata, jak byla spárována s předpisy, a proč navzdory přijatým plněním vznikl právě nedoplatek uplatněný žalobou. Opětovně dle ní žalobce nezajistil transparentnost vedení evidence, a proto dle ní nelze z jeho interní alokace automaticky vycházet jako ze spolehlivého podkladu pro rozhodnutí soudu.6. Jde-li o vzájemný návrh žalované a její požadavek na zaplacení pokut dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. v souvislosti s vyúčtováním služeb spojených s užíváním bytu za roky 2020 a 2021, pak dle žalované v případě vyúčtování za rok 2020 soud prvního stupně nesprávně uzavřel o zavinění žalované. Jádrem sporu o vyúčtování služeb za rok 2020 není ale pasivita žalované, ale dlouhodobá nečinnost žalobce, který ani po zjištění neúčinného doručení tohoto vyúčtování neučinil žádné kroky k nápravě. Ačkoli tedy soud prvního stupně správně uzavřel, že vyúčtování za rok 2020 nebylo tehdejšímu vlastníku bytu (otci žalované) řádně doručeno, nesprávně uzavřel, že za prodlení s vyúčtováním, respektive jeho doručením, může ona. V době doručování ještě opatrovníkem svého otce nebyla, a tedy nemohla ovlivnit, zda se tehdejší vlastník s vyúčtováním seznámí. Dle žalované měl žalobce v případě nepřevzetí zásilky a jejího vrácení postupovat tak, aby splnil svou zákonnou povinnost vyúčtování příjemci služeb doručit, přičemž nečinnost žalobce se nemůže obrátit proti ní. Za zavinění druhé strany ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb. nelze dle žalované považovat to, že příjemce služeb byl hospitalizován a objektivně nemohl přebírat poštu, zavinění nelze dovodit ani z toho, že neinformovala žalobce o hospitalizaci otce v době, kdy ještě nebyla jeho opatrovníkem. Vyloučení pokuty pro zavinění druhé strany má být přitom výjimkou, která musí být v řízení prokázána, zde ovšem prokázána nebyla. Žalobce dle žalované také nebyl schopen poté, co se ujala funkce opatrovníka vyjasnit a narovnat situaci ohledně plateb spojených s užíváním předmětného bytu. Sama také nevěděla a ani vědět nemohla, že vyúčtování služeb za rok 2020 nebylo doručeno, jednala přitom aktivně a v dobré víře, když žádala správce o aktuální stav evidence. Soud prvního stupně však k těmto skutečnostem nepřihlédl a zcela pominul, že žalobci nic nebránilo v tom, aby jí vyúčtování za rok 2020 řádně doručil poté, co byl informován o tom, že se stala opatrovnicí vlastníka jednotky. Žalobce tedy dle žalované nepostupoval v souladu s § 7 zákona č. 67/2013 Sb., potřebné kroky k naplnění své zákonné povinnosti neučinil, přičemž tato jeho nečinnost nemůže být přičítána jí a kvalifikována jako „zavinění druhé strany“ ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb.7. V případě vyúčtování služeb za rok 2020 považuje žalovaná závěry soudu prvního stupně za nesprávné i v otázce promlčení nároku na pokutu. I pokud by byl správný závěr v tom směru, že pokuta je za období po dni 30. 4. 2024 promlčena, nic to nemění na tom, že se domáhala pokuty i za dobu před tímto datem. Současně je dle žalované vnitřně rozporný závěr soudu prvního stupně, pokud uzavírá ohledně promlčení nároku na pokutu, nicméně současně uzavírá, že vyúčtování je platné a že z něj vznikl splatný dluh. Nebylo-li vyúčtování řádně doručeno příjemci služeb, jeho splatnost ale nastat nemohla, a tudíž nemohl vzniknout ani nárok na úhradu nedoplatku.8. Jde-li o vyúčtování služeb za rok 2021, pak dle názoru žalované nebylo prokázáno jeho doručení žalované, kdy žalobce neunesl důkazní břemeno k tomu, že se vyúčtování dostalo do její dispoziční sféry. S ohledem na to, že vyúčtování bylo zasíláno obyčejnou poštou, nelze u takového doručení najít žádný objektivní důkaz o odeslání a už vůbec ne o doručení, a nelze tak ani uplatnit fikci doručení. Nesprávným je dle žalované rovněž závěr soudu prvního stupně ohledně doručení tohoto vyúčtování prostřednictvím e-mailové komunikace, neboť ani zde nebylo prokázáno, že by se vyúčtování dostalo do její dispoziční sféry, a současně nebyl prokázán ani její výslovný souhlas s elektronickým doručováním vyúčtování. Žalobci přitom nic nebránilo v tom, aby jí vyúčtování za rok 2021 řádně doručil alespoň následně. Žalobce tedy byl dle žalované v prodlení se splněním této své povinnosti a nárok na požadovanou pokutu jí vznikl.9. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změnil tak, že žalobu žalobce o zaplacení částky 24 044 Kč s příslušenstvím zamítne, uloží mu povinnost zaplatit žalované částku 96 450 Kč a také mu uloží povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů.10. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované namítl, že se žalovaná mýlí v tom, který z účastníků nese důkazní břemeno k prokázání určitých skutečností. Je to žalovaná, která nesla důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení o zaplacení příspěvků na správu domu podle § 1180 odst. 1 o. z. Ve vztahu k tomu je namítaná nepřehlednost evidence dlužných plateb na straně správce podružná. Jde-li o doručení vyúčtování služeb za rok 2020, pak žalovaná uspěla se svojí argumentací v tom směru, že k řádnému doručení v roce 2021 nedošlo. S tímto závěrem soudu žalobce nesouhlasí s ohledem na to, že doručení bylo v daném případě zmařeno porušením povinnosti adresáta podle stanov nahlásit kontaktní adresu pro případ, že jednotku neužívá, či přinejhorším bylo zmařeno náhodou (hospitalizací) na straně adresáta, jemuž má být tato náhoda přičtena k tíži. Nicméně v každém případě bylo prokázáno, že toto vyúčtování bylo doručeno zástupkyni žalované dne 18. 12. 2024, tudíž v době rozhodování soudu prvního stupně byl