64 Co 52/2026-77 — Krajský soud v Plzni

Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem zcela zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 10 170 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 4 815,80 Kč (výrok II). Výrok II odůvodnil tím, že žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, když žaloba byla zamítnuta. S odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. proto žalovanému přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 4 815,80 Kč. Uvedl, že náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 3 080 Kč za dva úkony právní pomoci podle § 7 advokátního tarifu, dva režijní paušály po 300 Kč a dále z 21 % DPH z přiznané odměny a režijních paušálů ve výši 772,80 Kč.Žalovaný nákladový výrok II napadl odvoláním, v němž zdůraznil, že advokát žalovaného v předmětné věci uskutečnil celkem tři úkony právní pomoci á 1 540 Kč, a to přípravu a převzetí zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu Okresního soudu ve Strakonicích z 24. 6. 2025 a vyjádření zaslané Okresnímu soudu v Klatovech na jeho žádost dne 21. 10. 2025. K těmto úkonům náleží tři režijní paušály, nikoli á 300 Kč, ale á 450 Kč. Po připočtení daně z přidané hodnoty tedy žalovanému měly být přiznány k náhradě náklady ve výši 7 223,70 Kč.Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.Odvolací soud přezkoumal výrok II předmětného rozsudku, jenž byl napaden odvoláním, přihlédl k odvolání žalovaného a dospěl k závěru, že toto odvolání je důvodné.Právní zástupce žalovaného skutečně při zastoupení žalovaného na základě plné moci ze dne 27. 6. 2025 učinil celkem tři úkony právní pomoci. Prvním z nich je příprava a převzetí věci, pak následovalo podání odporu proti platebnímu rozkazu Okresního soudu ve Strakonicích, jenž byl vydán dne 24. 6. 2025, pod č. j. EPR 173567/2025–6. Jde-li o samotný odpor, byl v základu odůvodněn tím, že škodu žalobkyni nezpůsobil žalovaný, ale syn žalovaného , Jméno žalovaného, , narozen , datum, . Žalovaný tedy není ve sporu pasivně legitimován. Třetím úkonem právní pomoci advokáta bylo jeho vyjádření k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. V tomto vyjádření ze dne 21. 10. 2025 právní zástupce žalovaného souhlasil s rozhodnutím bez jednání, ovšem za předpokladu, že soud prvního stupně přihlédne k nedostatku pasivní legitimace žalovaného. Důvody tohoto nedostatku právní zástupce žalovaného, jež byly shodné s textem odporu, byly ve vyjádření zopakovány.Veškeré výše uvedené úkony právní pomoci advokáta podle názoru odvolacího soudu byly uskutečněny nejen řádně, ale i je na místě je vyhodnotit jako účelně vynaložené. O převzetí věci advokátem nemůže být pochyb. Jde-li o odpor i o vyjádření se k výzvě soudu, ohledně potřeby nařízení jednání, tyto byly doprovázeny konkrétní skutkovou a právní argumentací právního zástupce, proč nemá být žalobě vyhověno. Straně žalované nelze klást k tíži, že řádně a nikoli pouze kusým způsobem reagovala na výzvy soudu, tyto reakce je třeba vyhodnotit jako úkony právní pomoci advokáta. S ohledem na právě uvedené odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k úsudku, že advokát žalovaného skutečně ve věci učinil tři úkony právní pomoci, ohledně nichž má právo na náhradu nákladů řízení.Náklady řízení vzniklé v souvislosti se zastoupením, tedy žalovanému vznikly ve výši třikrát 1 540 Kč (odměna za zastoupení advokátem za tři úkony) plus třikrát 450 Kč režijního paušálu. K této částce ve výši úhrnem 5 970 Kč je třeba připočíst z 21 % DPH. Náklady řízení na straně žalované tedy skutečně představují žalovaným požadovaných 7 223,70 Kč.Protože žalovaný byl ve věci úspěšný, má rovněž právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem. Tyto náklady sestávají z odměny za jeden úkon advokáta ve výši 500 Kč (předmětem odvolacího řízení byla částka 2 407,90 Kč, kterou žalovaný požaduje na nákladech navíc), dále je třeba připočíst jeden režijní paušál á 450 Kč a 21 % DPH z odměny a z režijního paušálu. Náklady odvolacího řízení tedy představují 1 149,50 Kč. O povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení soud rozhodl v zákonné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., ke stanovení jiné lhůty nebyl shledán žádný důvod.