64 Co 577/2025-230 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví vyhověl žalobě a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 88 427,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 528,93 Kč od 29. 6. 2023, z částky 16 528,93 Kč od 27. 7. 2023, z částky 16 528,93 Kč od 8. 9. 2023 a z částky 19 332,21 Kč od 19. 10. 2023 vždy do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 508,31 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 75 966 Kč (výrok II). Účastníkům uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Tachově náhradu nákladů řízení, a to žalobkyni ve výši 3 023,30 Kč (výrok III) a žalované ve výši 5 147,70 Kč (výrok IV). Doplňujícím rozsudkem z 4. 8. 2025, č. j. 7 C 304/2023-205 žalobu zamítl v části úroku z prodlení představujícího rozdíl mezi úrokem z prodlení žalobou žádaným z částky 88 427,31 Kč od 27. 4. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným.2. Rozhodl tím o nároku na náhradu škody představující náklady, které žalobkyně vynaložila na opravu dvou nákladních vozidel poškozených při nakládce zboží v provozovně žalované v , Anonymizováno, . Při nakládce 13. 2. 2023 byl poškozen pravý sloupek vozidla , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , SPZ, (dále vozidlo , jméno FO, ). Žalobkyně nechala vozidlo opravit u partnerské společnosti , právnická osoba, , které za opravu včetně náhradních dílů dodaných společností , právnická osoba, , uhradila 6. 2. 2024 částku 19 508,31 Kč bez DPH. Při druhé události z 1. 3. 2023 byla poškozena nádrž motorového vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , SPZ, (dále vozidlo , Anonymizováno, ). Toto poškození žalobkyně nechala opravit u společnosti , právnická osoba, ., které za opravu uhradila částku 68 919 Kč bez DPH ve splátkách dne 29. 6., 27. 7., 8. 9. 2023 a 19. 10. 2023. K nehodám došlo v obou případech v nakládacím prostoru uvnitř haly žalované a způsobili je obsluhovači vysokozdvižného vozíku, jak prokazují svědecké výpovědi řidičů vozidel, kteří popsali škodnou událost a také vysvětlili okolnosti sepisu záznamu o nehodě, resp. v prvním případě záznamu uvedenému v objednávce přepravy, a potvrdili, že po nehodě jednali s nadřízenými obsluhy vysokozdvižného vozíku, kteří záznam podepsali.3. Po právní stránce soud prvního stupně nárok posoudil podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) s tím, že žalobkyně prokázala předpoklady odpovědnosti žalované za škodu. Odkázal na § 2911 o. z. a v něm uvedenou právní domněnku zavinění škody z nedbalosti, když žalovaná netvrdila a ani z předložených listin neplyne, že k poškození vozidel došlo z důvodů vylučujících její odpovědnost za vzniklou škodu. Pro posouzení věci proto není rozhodné, zda řidiči vysokozdvižného vozíku byli kmenovými zaměstnanci žalované či se jednalo o agenturní pracovníky.4. Jako nedůvodnou odmítl námitku žalované zpochybňující aktivní věcnou legitimaci žalobkyně tím, že není vlastníkem vozidel. K tomu uvedl, že vozidlo , jméno FO, koupila společnost , právnická osoba, a financovala jej prostřednictvím leasingové společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , která byla 3. 1. 2018 v registru zapsána jako vlastník. Po splacení leasingu byla do registru zapsána 9. 1. 2023 jako vlastník , právnická osoba, , která uzavřela 1. 1. 2023 se žalobkyní nájemní smlouvu, v níž jí vozidlo pronajal na dobu neurčitou a v jejím čl. 6.4. na žalobkyni přenesla nebezpečí škody na vozidle. Protože zápis v registru vozidel má pouze deklaratorní charakter, není podle něj o platnosti nájemní smlouvy pochyb. Jako vlastník vozidla , Anonymizováno, je v registru zapsána společnost , právnická osoba, . a jako provozovatel žalobkyně. Ze žalobkyní předložených listin plyne, že tyto společnosti uzavřely 23. 2. 2023 smlouvu o financování vozidla, tak, že kupující žalobkyně z kupní ceny 128 260 EUR uhradí 10 % a zbytek bude financován z úvěru. Současně uzavřenou smlouvou o zajištění závazku žalobkyně převedla vlastnické právo k předmětu zajištění (vozidlu , Anonymizováno, ) na leasingovou společnost, která jí vozidlo vypůjčila. V čl. IV smlouvy se žalobkyně jako vypůjčitel zavázala „předmět zajištění pečlivě opatrovat a dbát s přihlédnutím k jeho povaze, aby na něm nevznikla škoda, udržovat jej vlastním nákladem v řádném provozu schopném stavu a opravy a servisní práce zadávat odborné opravně výrobce vozidla“. S ohledem na tato zjištění soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně sice není vlastníkem vozidel (jak v žalobě nejdříve tvrdila), ale nájemní smlouva a smlouva o výpůjčce ji opravňuje domáhat se náhrady škody po škůdci v případě poškození vozidel. Žalobě proto vyhověl a spolu s částkou 88 427,31 Kč žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. úrok z prodlení, ale nikoli od požadovaného dne 27. 4. 2023, ale s odkazem § 2894 odst. 1 o. z. až od doby, kdy žalobkyně faktury za opravy zaplatila. Doplňujícím rozsudkem žalobu zamítl ohledně rozdílu mezi úrokem z prodlení požadovaným a rozsudkem přiznaným.5. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni jako úspěšnější přiznal 63 % specifikovaných nákladů, které jí v řízení vznikly v celkové výši 120 581,40 Kč, čemuž odpovídá částka 75 966 Kč. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. účastníkům uložil povinnost zaplatit státu náklady řízení ve výši 8 171 Kč, které vynaložil na znalečné, ve výši odpovídající procentu jejich neúspěchu, což je v případě žalobkyně 18,5 % a v případě žalované 81,5 %.6. Žalovaná se proti výroku I, II a IV rozsudku včas odvolala a namítla nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení věci. Poukázala na to, že v první polovině roku 2023 prováděla Policie ČR rozsáhlé prověřování jejího středního managementu, takže měla důvodné pochybnosti, zda se skutečně obě nehody staly tak, jak je žalobkyně prezentovala. K její nedůvěře přispělo i to, že jí žalobkyně fakturovala náhradu škody včetně 21 % DPH, v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pak tvrdila, že opravu vozidel zaplatila, a až pak se ukázalo, že úhradu provedla během řízení. Rovněž uváděla, že nemá záznam o nehodě z 13. 2. 2023, a opět až později z výpovědí řidiče kamionu bylo zjištěno, že záznam vyhotovil a spolu s fotografiemi vozidla předal jednateli žalobkyně. K druhé nehodě pak žalobkyně předložila jen fotografie pořízené v autoservisu 31. 3. 2023 a tvrdila, že fotografie z místa nehody nemá. I v tomto případě až z výpovědi řidiče kamionu bylo zjištěno, že pořídil fotografie poškozené nádrže. Tento svědek také potvrdil její podezření, že se žádný noční příjezd technika a kontrola vozu od 3.15 hodin do 4.07 hodin ráno, za který žalobkyně původně požadovala částku 20 000 Kč, nekonal.7. Žalovaná trvala na oprávněnosti námitky o nedostatku věcné legitimace žalobkyně. Obsáhle polemizovala se závěry soudu prvního stupně, který v důsledku logické chyby, že osvědčení o vlastnictví vozidla nemá konstitutivní povahu, považoval nájemní smlouvu za platnou, přestože , právnická osoba, se stala vlastníkem vozidla , jméno FO, teprve 9. 1. 2023. Ani po opakované výzvě přitom žalobkyně nepředložila leasingovou smlouvu, která by dovolovala , právnická osoba, jako leasingovému nájemci dát 1. 1. 2023 předmět leasingu do podnájmu žalobkyni a zavazovat ji k plnění. Poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu z 18. 3. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4761/2007, podle kterého je možná transformace podnájmu věci na nájem, pokud to připouští zvláštní ujednání. V projednávané věci však žádné takové ujednání nájemní smlouva neobsahovala. Soud prvního stupně také pominul její námitku, že nájemní smlouvu nepodepsal tehdejší jednatel žalobkyně , jméno FO, , jak je zřejmé z podpisového vzoru založeného u rejstříkového soudu. K vozidlu , Anonymizováno, žalobkyně rovněž neposkytla leasingovou smlouvu, ale pouze smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva a smlouvu o výpůjčce, ze kterých však její věcnou legitimaci nelze dovodit. Opačný závěr soudu prvního stupně je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 689/2012. Smlouvu o výpůjčce je tak třeba posuzovat ve smyslu § 2199, odst. 2 o. z., kde není stanoveno, že mimořádné náklady má nést vypůjčitel. Kromě toho smlouva o zajištění žalobkyni ukládala povinnost nechat vozidlo , Anonymizováno, pojistit včetně pojištění havarijního. Tím podle ní leasingová společnost sledovala záměr řešit dopravní nehodu přes pojistnou smlouvu. Žalobkyně proto měla pojistnou událost nahlásit a škodu uplatnit u pojišťovny a nic ji neopravňovalo k tomu, aby mimořádné náklady hradila a ty pak jako nepřikázaný jednatel podle § 3006 o. z. uplatnila vůči ní, jak plyne z právní teorie (viz Petrov, Výtisk, Beran a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání, Praha, C.H.Beck, 2019, str. 2382).8. Žalovaná se v neposlední řadě ohradila proti nákladovým výrokům. Poukázala na to, že soudem stanovené procento úspěchu účastníků nezohledňuje zamítnuté úroky z prodlení, o kterých b