10 Co 118/2024-72 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Shora citovaným (napadeným) rozsudkem okresní soud (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím (tj. úrokem z prodlení) ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalovanému ve stejné lhůtě k rukám zástupkyně žalobkyně uložil zaplatit na náhradu nákladů řízení částku , částka, (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v řízení bylo zjištěno, že žalovaný byl v době od , datum, do , datum, provozovatelem a vlastníkem nákladního automobilu [jiného než podle písm. r)] s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, registrační značky , SPZ, , přičemž k tomuto vozidlu nebylo v rozhodné době sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem (dále jen „povinné ručení“). Žalobkyně proto žalovaného opakovaně vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku za uvedenou dobu vypočteného z denní sazby pro nákladní automobil jiný, než podle písm. r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, tedy částky , částka, a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Soud prvního stupně po provedení dokazování listinnými důkazy, a to zejména upomínkou o úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne , datum, a předžalobní upomínkou ze dne , datum, , jež byly řádně doručeny žalovanému a dále ze sdělení , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, zjistil, že žalovaný je od , datum, doposud veden jako provozovatel (vlastník) předmětného vozidla a toto vozidlo po dobu vlastnictví žalovaného nebylo vyřazeno z provozu. Jelikož žalovaný žalobkyni doposud ze shora uvedeného právního důvodu nic nezaplatil s odkazem na § 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „z.p.o.p.v.“), § 4 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 z.p.o.p.v. a § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. (dále jen „vyhláška“) a § 2a vyhlášky a § 513 o. z., tak dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, neboť žalovaný v rozhodné době byl provozovatelem předmětného osobního automobilu, ke kterému nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem a v řízení nebylo prokázáno, že vozidlo nebylo zaniklé, odcizené ani vyvezené do jiného státu. Tato tvrzení žalobkyně s ohledem na provedené důkazy byla v řízení prokázána. O náhradě nákladů řízení poté rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložila, tj. vedle zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, též náklady za její právní zastoupení v celkové výši , částka, , které uložil zaplatit žalovanému k rukám právní zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. v třídenní lhůtě s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalovaný. Z obsahu odvolání lze dovodit, že s napadeným rozsudkem nesouhlasí. Namítá, že ústního jednání se nezúčastnil, neboť je ve výkonu trestu, soud prvního stupně si nepožádal o jeho předvedení v situaci, kdy požádal o videokonferenci. Dále nezpochybňuje, že byl k tomuto jednání řádně předvolán. V odvolání namítá, že vozidlo od března roku 2022 neexistuje, kontaktoval dopravní úřad v , adresa, , který mu odpověděl, že vozidlo nelze vyřadit z evidence, a proto nemá možnost, jak se v posuzované věci bránit. Poukazuje závěrem i na rozsudek týkající se předmětného vozidla, a to rozsudek pod sp. zn. , spisová značka, , kde mu též byla stanovena povinnost k zaplacení příspěvku v souvislosti s neuhrazením povinného ručení. K odvolání doložil vyrozumění o provedení spisu movitých věcí provedených soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, a exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, . Ve vyrozumění o provedení soupisu movitých věcí ze dne , datum, se podává, že do soupisu movitých věcí byl pojat Ford Transit, RZ: , SPZ, a tento shodný vůz byl i předmětem exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem movitých věcí soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , když pověření soudního exekutora vydal Okresního soud v Litoměřicích dne , datum, .3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila.4. Odvolací soud rozhodl o odvolání žalovaného bez nařízení jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř., neboť vyzval usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , oba účastníky, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby o odvolání žalovaného bylo odvolacím soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud v tomto usnesení připojil doložku, že nevyjádří-li se vyzvaní ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí (§ 104 odst. 4 o. s. ř. za užití § 211 o. s. ř.). Žalobkyně se k doručené výzvě odvolacího soudu ve stanovené lhůtě ani později (až do vyhlášení tohoto rozsudku odvolacího soudu) nevyjádřila a žalovaný se vyjádřil tak, že s rozhodnutím odvolacího soudu v posuzované věci bez nařízení jednání souhlasí. Odvolací soud proto o odvolání žalovaného rozhodl, aniž k jeho projednání nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).5. K odvolání žalovaného odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.6. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou vadou a z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozsudku.7. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném ve věci. Skutková zjištění soudu prvního stupně, jak již byla uvedena shora, mají spolehlivou oporu v jím provedeném dokazování. Pokud jde o jednotlivé důkazy, z nichž soud prvního stupně činil jednotlivá dílčí skutková zjištění, odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku. Závěr soudu prvního stupně o skutkovém stavu, jak je shora citován, není zpochybňován žádnou ze strany sporu ani v odvolacím řízení a skýtá dostatečný podklad pro právní posouzení věci, které bylo učiněno soudem prvého stupně věcně správně, a proto lze i co se týká právního posouzení věci zcela odkázat na věcně správnou část odůvodnění napadeného rozsudku. Pokud jde o odvolací námitky žalovaného, které odvolací soud neshledal za důvodné, tak lze snad zdůraznit, že ani on nezpochybnil ten fakt, že je vlastníkem / provozovatelem předmětného vozu a že v rozhodné době, tj. v době od , datum, do , datum, neměl k vozidlu sjednáno zákonné pojištění a že toto vozidlo bylo nepojištěno 118 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit toto vozidlo. To, že vozidlo bylo po rozhodné době zahrnuto do soupisu movitých věcí exekutorem, popř. byl vydán exekučním příkaz k provedení exekuce prodejem tohoto vozidla, nemá na posuzovanou věc žádný relevantní dopad, naopak to vyvracuje fakt tvrzený v jeho odvolání, že toto vozidlo neexistuje od března 2022, když následné listiny exekutorů existenci tohoto vozu potvrzují. Tyto skutečnosti však nejsou rozhodné pro posouzení důvodnosti žaloby, kde je pouze rozhodné to, že v rozhodné době byl žalovaný zapsán jako vlastník / provozovatel předmětného vozidla a že v rozhodné době k vozidlu neměl sjednáno zákonné pojištění, a proto mu vznikla povinnost zaplatit za 118 dní příspěvek za každý den porušení své povinnosti podle § 1 odst. 2 z.p.o.p.v., tj. celkem ve výši , částka, (118 dní á , částka, ) a dále poplatek na příspěvek na základě ust. § 4 odst. 4 z.p.o.p.v. ve výši , částka, podle § 2a vyhlášky. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku též správně poukázal na ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., z čehož plyne zákonná koncentrace. Jelikož soud prvního stupně rozhodl i o náhradě nákladů řízení věcně správně, tak lze i ve vztahu k nákladovému výroku poukázat na vyčerpávající odůvodnění tohoto nákladového výroku.8. Odvolací soud proto z vyložených důvodů rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku.9. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za užití ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že v odvolacím řízení plně procesně úspěšné žalobkyni, jež by na jejich náhradu měla právo, žádné náklady nevznikly, a proto plně procesně neúspěšnému žalovanému nebyla uložena povinnost k jejich náhradě. S ohledem na tento fakt bylo o nich rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.