10 Co 344/2024-146 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované vydání staffordšírského bulteriéra slyšícího na jméno Ayra a uložil žalobci, aby zaplatil žalované náklady řízení 24 733,82 Kč s odůvodněním, že žalobce se původně domáhal určení, že je vlastníkem předmětného psa, v průběhu řízení změnil žalobu na vydání věci, žalobce tvrdil, že psa zakoupil dne , datum, od chovatelky v Polsku a uhradil celou kupní cenu, žalovaná si psa dne , datum, vzala k sobě, okresní soud zjistil ze spisu Policie České republiky – , adresa, , sp. zn. , spisová značka, že žalobce podal na žalovanou dne , datum, oznámení o podezření z krádeže psa, orgány činné v trestním řízení shledaly nevyjasněným, kdo je majitel psa a věc byla odložena. Okresní soud dále dospěl k závěru, že žalobce psa zakoupil a zaplatil, mělo se jednat o dar žalované k Vánocům, když účastníci měli v uvedené době společný partnerský vztah, žalovaná pobývala zčásti v bytě žalobce v , adresa, , stýskalo se jí po psovi, společně vybrali konkrétní štěně, společně v lednu , rok, jeli pro psa do chovné stanice, žalovaná psovi vybrala jméno, psa si donesla v dece do automobilu, psovi se věnovala, převážně to byla žalovaná, která se o psa starala, hradila všechny náklady – za veterináře, krmení a další věci, žalovaná u žalobce po určitou dobu pracovala, po ukončení vztahu si sbalila věci a odjela do svého bytu do , adresa, , u žalobce i nadále pracovala a brala s sebou psa do práce, v roce , rok, žalobce projevil zájem mít psa u sebe, žalovaná v březnu , rok, viděla, že psa venčí cizí člověk, a psa si odvedla, okresní soud opřel skutkový závěr jednak o výpověď svědkyň , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , kamarádek žalované, přičemž svědkyně , jméno FO, je bývalou zaměstnankyní žalobce, svědkyně uvedly, že se jim žalovaná svěřila, že dostane od žalobce psa k Vánocům, vybrala si konkrétní rasu, barvu, žalovaná se o psa starala, psa venčila, pes je na žalovanou silně fixován, v přítomnosti žalobce je pes ustrašený, není v pohodě. Okresní soud dále vycházel z důkazů e-mailové komunikace, ze které zjistil, že žalobce oznámil žalované, že si za 15 dnů jedou pro miminko (štěně Ayru), z komunikace vyplývá, že měli psa v péči společně po určitou dobu, okresní soud dále zjistil z listinných důkazů, že žalovaná byla označena v ordinaci veterináře jako majitelka, že uhradila poplatek za psa a pro psa nakupovala věci, pokud jde o stav žalované k psovi, dospěl okresní soud k závěru, že pes je na žalovanou silně fixován, dle výpovědi svědkyně , jméno FO, , manželky žalobce, od které žalovaná psa převzala v březnu roku 2022 vyplývá, že pes se nezpěčoval, choval se normálně, radostně, v přítomnosti žalované vrtěl ocasem.2. Okresní soud dále dospěl k závěru, že je třeba věc posoudit také z hlediska ust. § 494 občanského zákona, dle kterého živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze, a dospěl k závěru, že by odporovalo povaze psa, aby byl vydán žalobci, když je silně citově vázán na žalovanou.3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, navrhoval, aby krajský soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení, vytýká okresnímu soudu nesprávné a nezákonné hodnocení důkazů, že nepřihlédl k tvrzením žalobce, výpověď žalované je nevěrohodná, žalovaná si v některých tvrzeních odporuje, svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, jsou nevěrohodné, žalobce uzavřel kupní smlouvu, za psa zaplatil kupní cenu a je ve všech dokumentech veden jako vlastník psa, žalovaná se jako vlastník psa nechovala, když nabídla žalobci, že psa odkoupí, žalobce popíral, že by psa žalované daroval, pokud by měl takovýto úmysl, tak by již v chovné stanici v lednu 2020 zařídil, aby byl pes zapsán jako majetek žalované, z elektronické komunikace nevyplývá, že by žalobce psa žalované věnoval a daroval, veterinář neměl k dispozici dokumenty týkající se psa a vycházel z tvrzení žalované, že je vlastníkem, účastníci chodili k veterináři někdy společně, předání psa žalobci by nemělo pro psa negativní dopady, pes žalobce zná, je na něho zvyklý, a uvedl příklad, že při odběru bezprizorních psů z útulků nedochází k tomu, že by psi trpěli.4. Žalovaná navrhovala potvrzení napadeného rozsudku, žalovaná prokázala, že je vlastníkem psa, že jí žalobce psa daroval k Vánocům, darovací smlouva v tomto případě nevyžaduje písemnou formu, žalovaná je nekonfliktní člověk, snažila se věc vyřešit komunikací a domluvou, nechtěla do věci zatahovat další osoby, teprve, když byla na Policii ČR vyzvána, aby označila případně svědky, tak to učinila, nabídla odkoupení psa jedině z toho důvodu, že chtěla věc vyřešit a že si byla vědoma, že nemá žádný písemný doklad o darování, o psa převážnou dobu pečovala sama, má k psovi silný citový vztah, pes je na ni fixován, vydání žalobci by pro psa mělo negativní důsledky, nelze srovnávat situaci, kdy si lidé berou z útulku bezprizorní zvířata se situací, kdy je pes delší dobu v péči žalované a má svůj domov.5. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek spolu s řízením, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Okresní soud správně posoudil předběžnou otázku, kdo je vlastníkem předmětného psa a závěr okresního soudu, že tímto vlastníkem je žalovaná, které žalobce psa daroval k Vánocům, sdílí i odvolací soud, darování psa vyplývá jak z výpovědi žalované, která je v podstatě stejná jakou učinila žalovaná při podání vysvětlení na Policii ČR a je podložena výpověďmi svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, vypovídala v podstatě stejně jako před Policií ČR, i z elektronické komunikace lze dospět k závěru, že žalobce měl v úmyslu žalované psa darovat k Vánocům roku , rok, , účastníci vybírali psa společně, společně psa vyzvedli v chovné stanici, žalovaná si dle fotodokumentace psa v náručí odnesla do automobilu, psa převzala, rovněž tak časová souslednost podporuje tento závěr, když účastníci psa vyhledali v prosinci roku , rok, , žalobce psa v chovné stanici objednal, s tím, že k předání psa v chovné stanici dojde , datum, , dále se žalovaná chovala jako vlastník, když o psa převážně pečovala, hradila výdaje spojené s vlastnictvím psa – veterinární péči, poplatky za psa a nakupovala psovi věci, psa často venčila, bylo prokázáno také, že pes je na žalovanou silně citově vázán, je na ni fixován, žalovaná po dobu více než dvou let o psa pečuje výlučně ve svém bytě v , adresa, . Na této skutečnosti nic nemění, že to byl žalobce, který uzavřel kupní smlouvu a zaplatil kupní cenu, skutečnost, že žalovaná nabídla odkoupení psa, není důkazem o tom, že se nepovažovala za vlastníka psa, chtěla pouze předejít situaci, kdy by došlo ke sporu a žalobce by byl v silnější pozici, neboť žalovaná na rozdíl od žalobce nemá žádné písemné doklady o vlastnictví, psa kupoval žalobce.7. Okresní soud správně věc posoudil po právní stránce, mezi účastníky došlo k uzavření darovací smlouvy dle § 2055 odst. 1 občanského zákona, dle které dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci a obdarovaný dar přijímá, v souzené věci se nejedná o situaci, kdy by věc byla neprávem zadržována dle § 1040 odst. 1 občanského zákona.8. Odvolací soud sdílí i správné posouzení věci okresním soudem, pokud jde o ust. § 494 občanského zákona, dle kterého živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor, živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.9. V této věci by odporovalo povaze, kdyby pes měl být vydán žalobci v situaci, kdy je po dlouhou dobu ve výlučné péči žalované, je na žalovanou silně citově vázán, a žalovaná o psa dobře pečuje. Střídavá péče o psa, kterou účastníci po určitou dobu provozovali, se ukázala jako nevyhovující pro všechny.10. Z výše vyložených důvodů potvrdil krajský soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., pro stručnost lze odkázat na bodu 25 rozsudku okresního soudu, okresní soud správně vzal v úvahu, že po určitou dobu podal žalobce žalobu o určení vlastnického práva a hodnotil náklady právního zastoupení v souladu s § 9 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a po změně žaloby, která byla připuštěna a kdy bylo žalováno na vydání věci postupoval dle § 9 odst. 1 uvedeného tarifu.11. Žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch, proto jí náleží náhrada nákladů odvolacího řízení dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyni vznikly náklady právního zastoupení v rozsahu dvou úkonů právní služby za 1 500 Kč – vyjádření k odvolání a účast při jednání dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky, dále dva paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky, náhrada cestovného 900 Kč a náhrada za promeškaný čas 4 půlhodiny po 100 Kč, celkem 4 900 Kč.