12 Co 226/2024-155 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že darovací smlouva uzavřená dne , datum, mezi dárci , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, a obdarovanou , jméno FO, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , vklad povolen s účinností dne , datum, pod č.j. , hodnota, , kterou dárci převedli na obdarovanou nemovitosti, a to pozemek , hodnota, , pozemek , hodnota, a stavbu č.p. , hodnota, , , hodnota, , umístěnou na pozemku , hodnota, , to vše v katastrálním území , adresa, , část obce , adresa, , obec , adresa, , zapsané u , adresa, , na LV č. , hodnota, , včetně smlouvy o zřízení věcného břemene doživotního užívání ve prospěch dárců, je vůči žalobci právně neúčinná (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a dále žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).2. Okresní soud rozhodoval o žalobě na určení neúčinnosti darovací smlouvy se zřízením věcného břemene doživotního užívání a zákazu zcizení a zatížení uzavřené dne , datum, mezi , jméno FO, a , jméno FO, jako dárci a žalovanou jako obdarovanou, jíž žalovaná nabyla do svého výlučného vlastnictví shora označené nemovitosti. Žalobce tvrdil, že je místně příslušným správcem daně daňového dlužníka , jméno FO, , narozeného , datum, , za nímž má vykonatelnou daňovou pohledávku na dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2018, kterou byl dlužník povinen přiznat a zaplatit v následujícím roce, avšak tuto povinnost řádně nesplnil (zaplatil daň v nesprávné výši, neboť z podkladů vyplynulo, že dosáhl vyšších příjmů, než uvedl v daňovém přiznání), proto mu byla 6. 10. 2021 doručena výzva k podání dodatečného daňového přiznání. Na základě výsledku postupu k odstranění pochybností sdělil žalobce , jméno FO, dne 22. 11. 2022, že dojde ke zvýšení dílčího plnění základu daně a dodatečným platebním výměrem ze dne 4. 1. 2023, č.j. , hodnota, , mu doměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2018 ve výši 1 307 490 Kč. Pro důvodnou obavu z její nedobytnosti vydal 6. 3. 2023 zajišťovací příkaz, kterým daňovému dlužníku uložil do 3 pracovních dnů po oznámení složit jistotu na účet správce daně, zajišťovací příkaz byl daňovému dlužníku doručen 13. 3. 2023, ke dni podání žaloby jistota složena nebyla. Žalobce zjistil, že po obdržení výzvy k dodatečnému daňovému přiznání , jméno FO, a jeho manželka dne , datum, uzavřeli se žalovanou (svojí dcerou) darovací smlouvu se zřízením věcného břemene doživotního užívání a zákazu zcizení a zatížení nemovitostí, čímž zkrátil uspokojení jeho vykonatelné pohledávky vyplývající ze zajišťovacího příkazu. Žádné další nemovitosti daňový dlužník nevlastní, rovněž nemá účty u bank nebo jiný významnější majetek, z něhož by bylo možno vymahatelnou pohledávku uspokojit.3. Žalovaná se žalobě bránila tvrzením, že nevěděla o zkracující povaze darovací smlouvy, jíž její rodiče zamýšleli poskytnout jí finanční zajištění pro případ náhlého úmrtí otce, o jehož zdravotním stavu po prodělaném onemocnění covidem v roce 2021 panovaly obavy, a předejít tak budoucím komplikacím v dědickém řízení. Proto již 17. 8. 2021 požádali banku o umožnění předčasného splacení hypotéčního úvěru, který doplatili 8. 10. 2021 a po výmazu zástavního práva byla uzavřena darovací smlouva. Jednalo se o obvyklý příležitostný dar a uzavření darovací smlouvy nesouvisí s postupem v daňovém řízení.4. Okresní soud vyšel z nesporného zjištění, že dne , datum, žalovaná jako obdarovaná uzavřela se svými rodiči , jméno FO, a , jméno FO, darovací smlouvu, podle níž nabyla vlastnictví v žalobě označené nemovitosti v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , za současného zřízení služebnosti doživotního užívání těchto nemovitostí ve prospěch dárců, vklad vlastnického práva byl podle ní proveden , datum, . K darování došlo poté, co dne 6. 10. 2021 byla , jméno FO, žalobcem doručena výzva k podání dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2018. Po proběhlém daňovém řízení byl , jméno FO, vyzván dosud nepravomocným dodatečným platebním výměrem ze dne 4. 1. 2023, č.j. , hodnota, k doplacení daně z příjmu fyzických osob za rok 2018 ve výši 1 307 490 Kč a následně žalobce dne 6. 3. 2023 vydal k zajištění úhrady daně zajišťovací příkaz č.j. , hodnota, , jímž mu uložil do 3 dnů složit jistotu na účet správce daně. Zajišťovací příkaz nabyl vykonatelnosti 17. 3. 2023. Tvrzení žalobce o tom, že daňový dlužník nemá jiný majetek k uspokojení vymahatelné pohledávky, žalovaná nezpochybnila.5. Při právním posouzení okresní soud aplikoval ust. § 591 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) upravující neúčinnost bezúplatného právního jednání, které má povahu speciálního ustanovení ve vztahu k obecnějšímu ust. § 590 o. z. Měl za splněnou podmínku včasnosti žaloby, věcné legitimace obou účastníků i existence vykonatelné pohledávky žalobce vůči dlužníku , jméno FO, ke dni rozhodnutí soudu, neboť vykonatelný zajišťovací příkaz je exekučním titulem podle § 176 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. S poukazem na § 3 daňového řádu, podle něhož je vznik daňové povinnosti spojen s okamžikem dosažení zdanitelného příjmu, konstatoval, že v době zkracujícího úkonu již pohledávka žalobce na dani z příjmu fyzických osob za rok 2018 existovala. Zdůraznil, že § 591 o. z. váže možnost dovolat se neúčinnosti bezúplatného právního jednání výlučně na podmínku, že k němu došlo v posledních dvou letech, naproti tomu vědomost žalované o úmyslu dlužníka zkrátit žalobce (věřitele) významná není, neboť tu zákon vyžaduje pouze u úplatných právních jednání. Jako nadbytečné proto neprovedl žalovanou navržené důkazy svědeckými výpověďmi jejích rodičů k důvodům darování. Důkazy navržené žalobcem k prokázání existence dalších daňových pohledávek vůči , jméno FO, na dani z příjmu fyzických osob za rok 2019 a 2020 neprovedl z důvodu jejich označení po uplynutí koncentrační lhůty podle § 118b odst. 1 o. s. ř. Dále se okresní soud zabýval existencí výjimek z možnosti dovolat se neúčinnosti právního jednání taxativně uvedených v § 591 písm. a) až d) o. z. a dospěl k závěru, že na posuzované právní jednání žádná z nich nedopadá, že uzavřením smlouvy se žalované nedostalo plnění zákonem uložené povinnosti, nejednalo se o obvyklý příležitostný dar, věnování na veřejně prospěšný účel a ani darováním nebylo vyhověno mravnímu závazku nebo závazku slušnosti. Konstatoval, že ponechání majetku v rukou rodičů žalované by nemohlo být posuzováno jako nemravné či neslušné, a to tím spíše, že darování bylo zjevně nepřiměřené poměrům dlužníka, který jiný majetek nevlastní. Žalobě, kterou shledal opodstatněnou, proto vyhověl. Úspěšnému žalobci přiznal podle § 151 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka a neúspěšné žalované uložil podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, povinnost k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč, od jehož placení je žalobce ze zákona osvobozen.6. Proti tomuto rozsudku v celém rozsahu podala včasné odvolání žalovaná. Zopakovala svou argumentaci popírající vědomost o zkracující povaze darování a odmítla, že by motivací k uzavření darovací smlouvy měl být záměr zkrátit uspokojení pohledávky žalobce. Vytkla okresnímu soudu neprovedení navrženého důkazu výslechem jejích rodičů k objasnění okolností a důvodů darování. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, případně aby jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.7. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku.8. Při odvolacím jednání konaném 25. 9. 2024 žalovaná na doplnění svého odvolání uvedla, že po vydání napadeného rozsudku došlo k podstatné změně okolností spočívající v tom, že k odvolání daňového dlužníka , jméno FO, byl rozhodnutím , právnická osoba, ze dne 22. 2. 2024, č.j. , hodnota, , změněn dodatečný platební výměr žalobce na daň z příjmů fyzických osob ze dne 4. 1. 2023, č.j. , hodnota, , jímž mu byla doměřena za zdaňovací období roku 2018 daň ve výši 1 307 490 Kč, a to tak, že mu byla doměřena daň ve výši toliko 234 705 Kč splatná v náhradní lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto dodatečného platebního výměru. Dodatečně doměřenou daň ve výši 234 705 Kč pak , jméno FO, žalobci uhradil 11. 3. 2024.9. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal k odvolání žalované napadený rozsudek v celém rozsahu, přezkoumal i řízení, které jejich vydání předcházelo a po doplnění dokazování v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolání shledal důvodným.10. Byť skutková zjištění soudu prvního stupně měla oporu v provedeném dokazování a ani jeho skutkovým a právním závěrům by z hlediska úplnosti a správnosti nebylo možno nic vytknout, odvolací soud nemohl ponechat stranou podstatnou změnu skutkových okolností oproti těm, z nichž vychá